1. kapitola - Sázka

12. července 2006 v 21:56 | happy |  Taková normální holka
Na úvod je tady první kapitolka, ve které se dozvíte o jedné podivné sázce i o hlavních účastnicích této sázky... Hezké počteníčko a please komentujte!!! :o)

Velkou síní se rozléhaly hlasy stovek studentů. Bylo prvního září a spěšný vlak právě přivezl várku studentů, kteří nastupovali do nového roku v kouzelnické škole, v Bradavicích.
Všichni si horlivě vypravovali zážitky z prázdnin. Nejinak tomu bylo i u nebelvírského stolu.
"… no a potom jsme byly u tety Mary v Manchesteru," snažil se jistý obtloustlý chlapec s blond vlasy, sdělit něco své kamarádce. Ta ho však nevnímala a upřeně sledovala druhý konec stolu.
"Bože Denise, tebe to ještě nepřešlo?" žďuchl do kamarádky vedle sebe, když viděl směr jejího pohledu. Ta se rázem, jako by probrala z transu.
"Co je zase, Markusi?" promluvila svým jemným sametovým hlasem.
"Tebe to ještě nepřešlo? Uvědom si, že ten má oči pro jiné než pro tebe," domlouval ji kamarád. Denise byla jeho kamarádka už od prvního ročníku, když si k sobě sedli ve vlaku. Znal ji až moc dobře a věděl, že je beznadějně zamilovaná do Siriuse Blacka, chlapce který seděl kousek od ní.
"Ale co, když třeba jednou…?" řekla zasněně a pozorovala ho.
"Den, nechci ti brát naděje, ale podívej se na sebe a na ty krasavice, které se kolem něj motají."
Denise sklopila hlavu. Markus měl jako vždy pravdu, ale ona bláznivka pořád doufala, že by ji onen božský Sirius Black mohl darovat aspoň jeden úsměv.
Nepatřila zrovna k těm nádherným holkám, které obletoval každý kluk. Byla to holka menší postavy. Nosila věčně neupravené vlasy stažené do copu, které matně připomínali hnědou barvu. Za velkými brýlemi, které připomínali popelníky, měla schované dvě malé jasně modré oči, které ale díky brýlím vypadaly, jako černé oči odporné ropuchy.
Co se týkalo jejího oblečení, vypadalo to s ní stejně. Když nemusela nosit zrovna odpornou uniformu, kterou naprosto nesnášela, vzala si na sebe svou nejoblíbenější černou sukni, která byla dlouhá až na zem, k tomu své černé tričko s jakým si červeným nesmyslným potiskem. A k tomu všemu do vždycky dovršila bílo-černými teniskami. No a aby vypadala ještě líp obmotala se hromadou šátků, která strašně ráda nosila. Hodně lidí o ní tvrdilo, jestli je vůbec psychicky normální, tohle nosit, ale ona to nikdy nevnímala a starala se jenom o to, co se líbilo ji…
Měla jen dva hodně dobré kamarády, kterým se mohla se vším svěřit. Byl to právě Markus Green, kterého znala už od prvního dne v Bradavicích a taky Lily Evansová, dívka s ryšavými vlasy. Seděla hned vedle ní. Lily si moc se svými spolubydlícími nerozuměla, jenom Denise byla jiná. Ona to poznala hned na první pohled.
Denise věděla, že je Lily jediná, která ji vždycky pochopí a která ji se vším poradí. A za to ji byla moc vděčná. Byla pro ni něco víc, něco jako sestra.
"Nad čím uvažuješ?" zeptala se zrovna ona rusovláska.
"Nad tím, jak jsme se poprvé potkaly…" dívka se musela zasmát. Tenkrát, když ji Lily uviděla na pokoji z ní málem dostala šok. Myslela si, že je to jeden z duchů, kteří v Bradavicích strašili.
"Jo, to byla tenkrát sranda… Ale já za to nemůžu. Tenkrát si vypadala fakt hrozně… Ty tvoje velké brýle, které ti padali z nosu a ještě jak si na sobě měla ty hrozné bílé šaty… Ble…"
"Hele, co proti nim máš. Víš, jak jsem je ráda nosila? Ale ta tvoje kočka, mi je musela roztrhat."
"Ještě, že tak," řekla tiše Lily. Denise chtěla ještě něco říct, ale to už dovnitř vešla profesorka McGonagallová i s malými prvňáčky v závěsu.
Jako obvykle začal Moudrý klobouk svou každoroční píseň a potom začalo zařazování nových studentů.
"Já mám hlad," ozval se Markus vedle ní.
Denise protočila oči v sloup. "Bože můj, ty taky musíš do sebe pořád něco cpát."
"Já za to nemůžu, že se vyvíjím."
"Ale už si to s tím vývinem trochu přehnal, nemyslíš?" a ukázala na jeho "pneumatiku", která se mu rýsovala v oblasti břicha. Markus se na ni jenom zašklebil a dál se věnoval zařazování.
"Zillmerová, Monica!" zakřičela naposledy profesorka přeměňování. Ke stoličce si to přihnal poslední student a potom povstal profesor Brumbál, ředitel Bradavic a nejmocnější kouzelník všech dob.
"Vážení, vítejte v novém školním roce. Rád bych vás upozornil, že vstup do Zakázaného lesa je přísně zakázán a chci vás také upozornit na seznam zakázaných činností, jenž máte možnost si prohlédnout u pana Filche, našeho školníka."
"Konečně!" zvolal Markus a celý dychtivý očekával jídlo, které se mělo každou chvilkou objevit na stole. To však nepřicházelo.
"Ještě než se pustíme do jídla, chci vám oznámit jednu novinu."
"Do háje…" zaklel značně vyhládlý Markus.
"Kušuj…" odbyla ho Denise a upřela pohled na ředitele.
"… rozhodly jsme se, že letos uspořádáme Vánoční ples, jehož součástí bude i volba krále a královny školy. Hlasovat budete samozřejmě vy a to vše pod přísným dohledem. V listopadu se vyberou tři kandidáti z obou pohlaví a na Vánoční plese, který se uskuteční 23. prosince, se rozhodne o vítězích. A teď, už vám popřeji jenom dobrou chuť!"
Mnoho lidí se však do jídla nedalo a místo toho se vesele bavili o události roku.
"Tak co Moony, koho typuješ na vítěze?" ozval se kousek od nebelvírského prefekta chlapec, s černými rozčepýřenými vlasy.
"No kdo asi… tady náš Tichošlápek má jasnou výhru…" odpověděl.
"Co… co? Bavíte se o mě?" ozval se chlapec s delšími černými vlasy a černýma uhrančivýma očima, který opět pokukoval po síni, po své další oběti.
"No jasně. Tipujeme tě na krále plesu…" zazubil se na něj kamarád.
"Myslíš?"
"To máš jasný… Vždyť po tobě jedou snad všechny holky v Bradavicích."
"Dej pokoj, Jamesi."
Sirius Black. Vždycky si uměl každou obmotat kolem ruky, to on věděl až moc dobře. Pohrát si s ní a pak ji jednoduše odpustit, tak to vždycky dělal .Většina z nich byla tak naivní, že doufala a pevně věřila, že se k němu zase vrátí. Ale on nebyl na dlouhodobé vztahy. Nejdelší vztah mu vydržel měsíc a to jenom kvůli tomu, že dívka se kterou se chtěl rozejít, neuměla být zticha a neustále mu skákala do řeči.
"No a koho typujete na vítězku?" vyptával se jich. Byl moc zvědavý na jejich názor. Byla pravda, že holky z Bradavic po něm šílely a on měl velkou šanci na výhru. On sám si nebyl jistý, kdo by mohl vyhrát z holek.
"Co takhle Jeffersonová, ta z Havraspáru?" ozvalo se vedle nich. Byl to poslední z jejich záškodnické party. Malý obtloustlý chlapec s pískovými vlasy, Petr Pettigrew.
"Co? Viděli jste to její akné?" James se ušklíbnul.
Petr nad tím jen pokýval hlavou a dál se věnoval svému jídlu.
"A co takhle Prescotová? Z Mrzimoru?" zkusil to Moony.
"Pochybuji. Nebo si zapomněl na ten loňský rok, kdy hysterčila před celou školou? Tenkrát když ji dal tady náš Casanova košem…" ušklíbnul se znova na svého kamaráda James. Musel se pousmát. Tenkrát to byla opravdu podívaná. Prosila Siriuse na kolenou, aby ji neopouštěl, že se kvůli němu změní. Řvala jako hysterická. Polovina lidí byla pro, aby ji odvezli k Mungovi na oddělení s poškozeným mozkem.
"Vždyť byla strašně vlezlá…" zašklebil se Sirius. "No tak, pane chytrej. Tak nám řekni ty, kdo podle tebe vyhraje," řekl a přitom si založila ruce na prsou.
"Už jsem nad tím uvažoval. Kámo, promiň jestli tě naštvu, ale myslím, že to vyhraje tvá oblíbená sestřenka."
"Bellatrix?" vyjekl. James jenom přikývnul. Musel uznat, že teď na ní nikdo neměl.
"To tak… Ona to nesmí vyhrát. Umíte si představit, kdyby stála vedle mě na tom pódiu a …" zašklebil se, pokýval hlavou a snažil se z hlavy vystrnadit obraz své "milované" sestřenice.
"Bohužel Tichošlápku, ale já tady nikoho lepšího nevidím. Tvá sestřenka má až moc nápadníků."
"Aby ses nedivil. Každá v téhle síni má možnost vyhrát!"
James i s Remusem se začali smát.
"Tak to bych chtěl vidět!" šklebil se jeho nejlepší kamarád.
"Klidně…"
Oba dva najednou zvážněli.
"To myslíš vážně?" vyptával se ho James. Sirius přikývnul.
"Bože, co to dělám zase za blbosti?" okřiknul se v duchu. To byl celý on. Vždy si stál pevně za svým a nikdo ho nezajímal. Jedině on měl vždycky pravdu a jedině on mohl vyhrát.
"Tak uzavřeme menší sázku. Já ti vyberu jednu holku z naší koleje a ty z ní uděláš královnu plesu. Co ty na to?"
"Platí!" vyhrknul ihned, aniž by si to rozmyslel. Symbolicky si podali ruce a Remus se stal jejich svědkem, kdyby z toho chtěl náhodou někdo vycouvat.
"A co se vlastně vsadíte?" vyptával se jich.
"No, to jsme nějak nedomyslely, viď Dvanácteráku?"
"Jeden nápad bych měl…" ozval se zamyšleně. Oba kamarádi na něj upřeli pohled.
"Ten kdo prohraje, bude muset přijít do Velké síně na snídani, tak jak ho stvořil sám Pánbůh…"
Sirius vyprskl smíchy. "Větší blbost si vymyslet nemohl?"
"Snad se nebojíš? Máš asi strach, že prohraješ, co?" řekl s posměškem. James znal svého kamaráda jako boty a věděl, že nemá rád, když on něm někdo říká, že je srab.
"O mě nikdo nebude říkat, že jsem srab… Jak chceš. Sázka je domluvená."
"No a teď, kdo to bude?" řekl si spíš pro sebe James a začal se rozhlížet po nebelvírském stolu, po oběti jejich sázky. Pohled se mu samozřejmě zastavil u jisté rusovlásky. Lily Evansová, ta která ho už několik let vytáčela na nejvyšší možnou míru šílenství. Jak ji miloval, ale ona na něj byla jenom sprostá a opovrhovala jím. On se však nevzdával. Věděl, že jednou přijde jeho čas a ona bude jeho.
"Evansová?" usmál se Tichošlápek, když si všiml jeho pohledu.
"Tak z ní mám udělat královnu plesu? To bude poměrně jednoduchý…" zasmál se.
"No tak na to zapomeň," vyjel na něj zostra. "Tu nech mě…" ještě naposledy se podíval na zrzku, rozhodnutý pokračovat v hledání. Pohled se mu však zastavil o jedno místo vedle.
"Mám to!" vykřiknul vítězně.
"Kdo?"
"Portmanová!" zvolal.
"Cože?" vyjekl jeho kamarád. "To nemyslíš vážně! Nikoho horší už si vybrat nemohl?"
"Nebo chceš snad Brianovou!" přitom kývnul na druhý konec stolu, kde seděla Mary Brianová, holka nebo spíš lokomotiva, která zrovna házela na Siriuse zamilované pohledy.
Vážila aspoň dvě stě kilo a pořád do sebe něco ládovala.
"Ta by si spíš rozuměla s Petrem," pomyslel si, když se podíval kamaráda, který jedl už minimálně sedmý koláč.
Když zrovna spatřila, že se Sirius dívá jejím směrem, tak mu poslala vzdušný polibek. Sirius hlasitě polknul, rozpačitě se na ni usmál a stočil svůj zrak do stolu.
"No, tak dobře," zamumlal tiše.
"Já už musím jít. Jdu s Remusem odvést prvňáky na pokoj," oznámila rusovláska své kamarádce odchod.
"Jo, dobře. Uvidíme se na pokoji," řekla s klidem a začala se zvedat taky k odchodu. Byla unavená a už se těšila na svou postel.
"Markusi, pojď už…" Její kamarád to však nevnímal a vesele do sebe ládoval další a další zmrzlinu.
"Markusi Greene!" zvolala. "Přestaň se přejídat a pojď už…" rozkázala.
"Hm…" zahučel a snažil se do sebe dostat, co nejrychleji, zbytek zmrzliny. To ho už, ale Denise tahala za sebou do nebelvírské věže.
"Uf…" naříkal Markus, když oba dva konečně dorazili na místo. "Ta cesta mi přijde nekonečná…" stěžoval si a zhroutil se do jednoho z křesel.
"Nemáš se tak přejídat..."
Markus chtěl ještě něco namítnout, ale vchod do nebelvírské věže se otevřel a dovnitř s hlasitým smíchem vstoupili dva studenti, elita Nebelvíru. Denise okamžitě zpozorněla a pohledem zůstala viset na jednom z nich.
Její kamarád protočil jenom oči v sloup. O to větší bylo překvapení, když se zrovna Sirius Black zastavil přímo před ní.
"Ahoj Diane, jak se máš?" zeptal se dívky, která na něj zmateně mrkala. Nebyla schopna ani slova. Všechno ji to v hlavě šrotovalo a ona nevěděla, co má udělat. Vydala ze sebe jenom jakýsi přidušený sten.
"Seš v pohodě?" zeptal se ji. V jednu chvíli si myslel, že se o ní pokouší infarkt.
Denise vytřeštila oči a pozorovalo ho. Potáhla si brýle, jako kdyby neuměla uvěřit tomu, co vidí. Pořád neřekla ani slovo, jen na něj tupě zírala. Nechápala, jak to že tady stojí a baví se zrovna s ní!
"No nic, tak se měj," řekl s klidem, zářivě se na ni usmál a pak se vytratil zpátky za svým kamarádem.
"On… on se na mě usmál! A řekl mi ahoj!" koktala ze sebe a pořád pozorovala schody, kde před chvílí zmizel její idol.
"Jo! Ale říkal ti Diane!"
"To máš jedno!" mávla nad tím rukou.
Večer ji trvalo než usnula. Pořád nemohla uvěřit tomu, že se zrovna on na ni usmál a bavil se sní! Tohle byl pro ní nejlepší den na světě! Usínala s krásným pocitem štěstí, který ji tak náhle zaplavil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corny Corny | 12. července 2006 v 22:14 | Reagovat

Tak to je super, perfektní nápad. Jsem strašně zvědavá, jak se to vyvine.

2 tara tara | 13. července 2006 v 18:23 | Reagovat

dobbreee a teraz rychlo pokracovanie

3 Snow white Snow white | 22. července 2006 v 2:15 | Reagovat

jejda... to je super nápad, jsem dost zvědavá, jestli to skončí jako ve filmu:DDD

4 Kikinka Kikinka | E-mail | Web | 6. srpna 2006 v 15:05 | Reagovat

Jůůů!! Pěkné!! A to si vymýšlela sama??

Jinak jsem zvědavá jak to skončí

5 Neli Neli | Web | 16. září 2006 v 18:44 | Reagovat

Páni! tak tohle mě dostalo! fakt skvělej nápad a skvělá kapitola!! jsem zvědavá na další!!:D

6 Leia Leia | Web | 26. září 2006 v 19:53 | Reagovat

fajný :)

7 Verč@ Verč@ | E-mail | Web | 2. listopadu 2006 v 16:59 | Reagovat

je to jako ten film;)že jo?

8 kuna kuna | E-mail | Web | 4. února 2007 v 19:54 | Reagovat

super!!!!!

9 Eraner Eraner | 21. dubna 2007 v 7:53 | Reagovat

Aspoň jiný název jsi tomu mohla dát! To že je to přesně jako film mi celkem zkazilo chuť do čtení!

10 klausová klausová | E-mail | 19. června 2007 v 17:06 | Reagovat

50na 50

11 Pád´o Pád´o | 20. srpna 2007 v 18:13 | Reagovat

ahoj,

píšeš suprově fakt skvělí!!!!

12 Ililik Ililik | E-mail | Web | 23. září 2007 v 19:55 | Reagovat

Tak...konečně jsem se dostala ke čtení u tebe.

Nejdřív ti chci říct, že tenhle film zbožňuju a jsem ráda, že jsi se pustila zrovna do něj. Myslím, že je naopak dobrý, že vycházíš z filmu a nesnažíš se nic zásadně měnit.

Hned jdu na další...super

13 anetka anetka | 19. října 2007 v 21:36 | Reagovat

jo dobry jen tak dale

14 Luca Luca | Web | 4. listopadu 2007 v 8:56 | Reagovat

Ahoj happy mohla bych si prosím tuto povídku ookopírovat na svůj blog se zdrojem i jménem díky

15 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 18:27 | Reagovat

:oD.. tak to je dost dobrý.. :oD.. to máš fuk.. :oD...

16 Lištička Lištička | Web | 8. března 2008 v 15:28 | Reagovat

Skvělý! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama