1. Spěšný vlak

8. července 2006 v 21:43 | happy
Na úvod je tady hned nová kapitola, kde se setkáte s novou postavou, ale taky se známým triem, Dracem Malfloyem nebo Albusem Brumbálem...
Hezké čtení a pište komentáře... :o)

Davy lidí. Lidí, kteří spěchají na vlak a přitom je vůbec nezajímá, koho srazí. Poslední muž rychle nastoupil do vlaku, když v tom výpravčí zapískal na píšťalku.
Vlak po chvíli zmizel v dálce, ale přesto tady pořád zůstávalo mnoho lidí. Někteří netrpělivě čekali před cedulí odjezdů a příjezdů na svůj vlak, někteří již postávali u peronu, aby mohli ve vlaku co nejrychleji obsadit své místo. Tak vypadalo nádraží King´s Cross.
U velkých stojacích hodin postávala dívka a pozorovala celý ten spěch kolem. Očima těkala po celém nádraží, jakoby někoho nebo něco hledala. V ruce si neustále s něčím hrála. Když v tom kolem ní prošel výpravčí, na nic nečekala a vydala se za ním.
"Promiňte, můžu se vás na něco zeptat?"vyhrkla dívka za zády výpravčího. Ten se na ní podíval a začal si ji prohlížet od hlavy až k patě. Bylo na něm vidět, že nemá náladu se teď s nikým vybavovat, ale přece jen přikývl dívce na srozuměnou.
"Kde je, prosím vás, nástupiště 9 a ¾?"
"Slečno, děláte si ze mě snad srandu? Měl jsem dnes noční službu a nemám náladu na vaše špatné vtipy," s tím se otočil a odešel.
Dívka zůstala stát ještě chvíli na místě a pozorovala odcházejícího muže.
"Co vlastně můžu od mudlů čekat?" mumlala si pro sebe.
"Připadá mi, že je tady každý rok čím dál tím víc mudlů, co ty na to Jane?"
"Máš pravdu Johne, je stále těžší dostat se na nástupiště," odvětila žena.
Mladá dívka se otočila, a spatřila jakousi rodinu, muže, ženu a malého chlapce, která kolem nich procházela a zrovna teď se zastavila mezi nástupišti 9 a 10. V tom z ničeho nic zmizeli za jednou z přepážek.
Dívka na nic nečekala a okamžitě se vydala tím směrem. Ještě se naposledy podívala na nádraží a pak zmizela za přepážkou, přesně tam, kde rodina.
Před ní se najednou objevila nádherná, nablýskaná, červená lokomotiva, která vypouštěla hustá oblaka dýmu. Na zdi vedle ní visel velký nápis v červeném poli se zlatým nápisem: NÁSTUPIŠTĚ 9 A ¾ - SPĚŠNÝ VLAK DO BRADAVIC.
Na nic nečekala a okamžitě se vydala směrem k vlaku. Nastoupila dovnitř a procházela chodbou, aby si našla prázdné kupé.
Mnoho chlapců se za ní otáčelo. Proč taky ne. Byla velice krásná, měla štíhlou postavu, dlouhé kaštanové vlasy svázané do culíku a její pleť byla lehce opálená. Ale co bylo na ni to nejkrásnější, byli její oči. Byli černé a z povzdálí vypadali jako by se jen na celé kolo smáli. Ale kdo by se podíval hlouběji, uviděl by v nich hlavně smutek a zlobu.
Dívka si našla volné kupé až v posledním vagóně. Usadila se a z jediného zavazadla, které měla s sebou, z malého batohu, vytáhla malou knihu. Četla si asi pět minut, když se dveře otevřely a dovnitř nakoukl chlapec s tmavými rozčepýřeními vlasy, se zelenýma očima a na nose měl nasazené kulaté brýle, které vypadali, že toho už hodně zažili.
"Ahoj, máš tady prosím volno?" zeptal se.
"Jistě," přikývla a ukázala na místo před sebou.
Chlapec vešel dovnitř a hned na to za ním dívka dlouhými, rudými vlasy a pihovatým obličejem. Oba se usadili. Dívka se opět začetla do své knihy, když najednou chlapec na ni promluvil: "Já jsem Harry Potter a tohle je Ginny Weasleyová."
Dívka zvedla oči od knihy. "Těší mě. Já jsem Katie Sandersová," s tím znovu ponořila oči do své knihy a četla si dál. Harry i Ginny se už dál na nic nevyptávali, na Katie bylo vidět, že nemá chuť se teď s nikým o něčem bavit.
Vlak se rozjel. Během cesty pozdravilo Harryho i Ginny mnoho jejich spolužáků. Katie si jich, ale vůbec nevšímala.
Po půl hodině jízdy, do kupé přišla dívka s dlouhými hnědými vlasy a chlapec se zrzavými vlasy, který se až moc podobal Ginny. Oba se posadili a začali se s Harrym a Ginny bavit. Katie po chvíli došlo, že jsou oba prefekti a jmenují se Hermiona a Ron.
"Bráško, ale s tou tvou trémou nevím, jestli vyhrajeme pohár," promluvila dívka s zrzavými vlasy.
"Neboj Ginny. Ron je dobrej brankář, on to zvládne," podporoval ho Harry.
"Já za to nemůžu, že to na mě vždycky tak přijde," bránil se zrzek.
Jeho sestra chtěla ještě něco namítnout, když v tom se ozvala Hermiona, která teď seděla naproti Katie.
"Ahoj, já jsem Hermiona Grangerová. A ty jsi?" Katie zvedla oči od knihy a všichni v kupé ztichli. Chtěli se o dívce dozvědět co nejvíc.
"Já jsem Katie Sandersová," usmála se na ni a chtěla se začít znovu číst, když v tom Hermiona zase promluvila. "Z které si koleje?"
"Co?" Katie zprvu nechápala.
"No, z které si koleje? Vůbec si tě nepamatuji, z žádné z kolejí. Někam, ale chodit musíš, když jedeš vlakem do školy. Jedině, že by si byla v Bradavicích nová," Hermiona poslední větu spíš řekla, pro sebe než Katie.
"Dalo by se to tak říct." Katie neměla na bavení moc chuť a zase si četla.
Na Hermioně bylo vidět, že se ji to dotklo. "Tak se nebav, když nechceš," zamumlala si pro sebe, aniž by tušila, že ji Katie slyšela. Ale ta to nechala být a pořád si četla.
Ostatní se zase začali bavit mezi s sebou, když se v tom se po chvíli ve dveřích objevil chlapec s bledým špičatým obličejem a blond vlasy.
"Ale, ale Pottere, tak co je na tom pravdy, že ty a ta malá zrzavá špindíra spolu chodíte?" řekl chlapec a přitom se zašklebil.
"Dej si odpich Malfloy…" začal zrzek.
"Nebo co Weasley? Myslíš, že se budu bát takovýho budižkničemu jako si ty?" Malfloy na nic nečekal a začal vytahovat z hábitu hůlku, když v tom ho srazil proud žlutého světla a on se sklátil k zemi. Nikdo nechápal co se děje, když se otočili, uviděli Katie, jak stojí a v ruce drží hůlku. V očích se ji přitom nenávistně blýskalo.
"Co… co to bylo?" vykoktal ze sebe Ron.
"Jedno menší kouzlo, já se teď o něj postarám," otočila se, popadla batoh a zamířila ven. Než stačil kdokoliv něco říct Katie jedním mávnutím hůlky vynesla chlapce do vzduchu a odešla s ním do posledního kupé, které bylo prázdné.
Bylo to kupé pro ty, kterým by se během cesty něco stalo, a to se právě teď hodilo. Ještě slyšela Hermionu, jak na ni volala, že to nemůže a že to ona je prefekt, ale Katie to nevnímala a kouzlem za sebou zavřela dveře.
Položila Malfloye na jednu ze dvou postelí. Sama si potom sedla na tu druhou a vytáhla si z batohu opět svou knížku.
Malfloy se občas na posteli otočil, ale stále nejevil známky toho, že by se chtěl probudit. Venku se už začalo stmívat, když v tom se Malfloy prudce posadil na posteli.
"Co.. co je?" točil hlavou dokola, když v tom spatřil Katie. "Ty potvoro, to si byla ty, co? No počkej, za to budeš pykat," šáhnul do kapsy, aby si vzal hůlku ale neuměl ji najít. Hledal ji všude, ale stále ji nemohl najít.
"Nehledáš náhodou tohle?" promluvila po chvíli Katie a hrála si před Malfloyovým obličejem s jeho hůlkou. "Vrať to ty jedna malá…"
"Pozor na ústa chlapečku, nebo si chceš snad zopakovat to kouzlo? Varuji tě," v očích se ji nenávistně blýsklo, " ještě jednou se to bude opakovat, poneseš za to následky."
"Pche… Kdo si myslíš, že si, že mi takhle poroučíš?" odvětil a přitom si ji zhnuseně prohlížel.
"Kdo asi? No přeci tvoje nová profesorka," Malfloy na ni vytřeštil oči. Neměl slov. V tom vlak prudce zabrzdil.
"Měl by sis jít pro věci, jsme na místě," mile se na něj usmála, otočila se a vyšla z kupé.
Z vlaku vystoupila jako poslední. Rozhlížela se po nástupišti. Všude pobíhalo spousta dětí.
"Prváci ke mně!" zaburácel hlas kousek od ní a když se otočila spatřila kousek od sebe vysokého statného muže, s dlouhými hnědými vlasy i vousy, které vypadali, že je onen muž už dlouho nečesal. Na sobě měl spratkový kožich a v ruce držel malou lucernu.
Katie na nic nečekala a okamžitě se k němu vydala. "Promiňte, nejste náhodou Rubeus Hagrid?"
Ten se na ni podíval.
"To jsem a kdo jste vy?"
"Katie Sandersová, měla bych nastoupit v Bradavicích na nové místo. Řekli mi, že vás mám na nádraží vyhlížet."
"No jasně. Málem bych na vás zapomněl. Tak dobře, pojedete tady se mnou a s prvákama na loďkách." Ukázal přitom na skupinku, dětí která si krčila u sebe, jakoby měla z obra strach. "Kufry sebou žádný nemáte?" zeptal se když i se skupinou dětí scházeli k malému molu, kde bylo přivázáno několik loděk. "Ne nemám. Nechala jsem si je poslat do Bradavic dříve, je to tak lepší," usmála se na něj.
Nasedli na loďky. Katie jela ještě se dvěmi dívkami, které z kymácející se loďky neměli zrovna radost. Hagrid plul na první loďce sám, protože ji zabral celou jen pro sebe.
Po chvíli se před nimi začala objevovat světla a hned na to se před nimi objevil v celé své kráse bradavický hrad. Navíc byl teď v té noční temnotě osvětlen pochodněmi, což podtrhlo jeho monumentnost. Všichni byli z té nádhery úplně na větvi, Katie také.
Po chvíli dorazili ke břehu a pak je všechny Hagrid vedl směrem k hlavní dubové bráně. Prošli a ocitli se ve velké Vstupní hale.
"Tak se mějte teda hezky, přeju vám hodně štěstí do novýho roku a teď tady počkejte na profesorku McGonagallovou," řekl Hagrid a pak se otočil na Katie.
"Pojďte se mnou," přikývla a vydala se za ním.
Procházeli dlouhou chodbou, na které viselo několik pochodní a sem tam se objevil nějaký obraz. Hagrid ji celou cestu popisoval jak to v Bradavicích chodí, jak se kam dostat a tak dále. Poslouchala ho a tiše šla vedle něj. Skoro na konci chodby se zastavili u malých dveří a vstoupili dovnitř. Ocitli se uvnitř malé místnosti. Hagrid, ale na nic nečekal a šel dál, po chvíli se teprve všimla, že vzadu jsou ještě jedny dveře.
Prošli jimi a v tom se ocitli uvnitř Velké síně. Katie si ji prohlížela s úžasem, nikdy nic takového nádherného neviděla. Nejvíce ji zaujal strop, který jak dobře věděla byl začarovaný. Teď představoval nádhernou noční oblohu a všude kolem poletovaly stovky svíček.
"Katie, vítejte!" prudce sebou trhla. Pak se podívala na muže, který ji šel vstříc směrem ke dveřím. "Profesore Brumbále!" usmála se na něj. Už se poznali, když několik dní bydlela v Londýně u Děravého kotle, on sám ji přišel navštívit.
"Pojďte, už se čeká jen na vás a na Hagrida. Posaďte se tady po večeři vás představím ostatním profesorům."
Katie na nic nečekala a ihned se posadila na místo, které ji Brumbál nabízel. Vedle ní seděl muž, na sobě měl dlouhý černý plášť, měl bledý obličej, hákovitý nos a delší černé mastné vlasy.
"Dobrý večer," snažila se navázat konverzaci, ten se na ni podíval a sjel ji zhnuseným pohledem.
"Dobrý… ani bych neřekl" s tím se otočil směrem k talíři a dál si ji nevšímal. Katie z něj vzala příklad a začala se bavit s profesorkou, která ji seděla po levici. Po chvíli dovnitř vpochodovali prvňáci spolu s profesorkou McGonagallovou. Před nimi ležel na malé stoličce, potrhaný klobouk, který jak na něm bylo vidět, toho už hodně zažil. Věděla o něm a už se těšila až začne báseň, kterou každý rok mění. Klobouk pomalu odříkával svou báseň a když skončil začalo zařazování.
Jako první ze všech vyšla z řada malá boubelatá dívka s blond vlasy a bylo na ni vidět jak se třese. Posadila se na stoličku a čekala na verdikt, když v tom najednou klobouk zakřičel: "Mrzimor!" dívenka si ulevila a mířila k jednomu ze stolů, odkud se ozýval ten největší potlesk.
Když klobouk zařadil i posledního chlapce Patrika Zilmera do Havraspáru, povstal Brumbál.
Rozpřáhl své ruce, jakoby chtěl obejmout celou síň. "Vítejte!" zaburácel svým mohutným hlasem. "opět se po roce shledáváme a vítám zároveň ty, kteří jsou zde dnes poprvé."
Přitom se usmál na prvňáky kteří, poposedávali u svých kolejních stolů. "Zároveň vás chci upozornit a připomenout vám, že vstup do jistých komnat ve třetím patře a do Zapovězeného lesa je přísně zakázán. U pana Filche našeho školníka," přitom pokynul dozadu k hlavním dveřím, kde stál starý muž v jakém si oblečení které vypadalo, že by se mělo za chvíli rozpadnout, "si můžete prohlédnout seznam všech zakázaných činností na naší škole. A nakonec než se pustíme všichni do jídla vám představím nového profesora obrany proti černé magie, který vystřídá profesora Snapea." V síni to začalo šumnět. "Přivítejte profesorku Katie Sandersovou, která k nám přijela až ze daleké Ameriky."
Katie se postavila a obdařila všechny tím největším úsměvem, jaký dokázala na svých rtech vytvořit. V tom se ve celé síni ozval nadšený potlesk, pískání a pokřikování. Nejvíc asi od nebelvírského stolu. Zato skoro nikdo ze Zmijozelu ani jednou nezatleskal. Ale vůbec jí to nevadilo. Posadila se a pak si všimla Hermiony, Rona, Harryho a Ginny u nebelvírského stolu. Hermiona vypadala jako kdyby snad plakala a Ron ji utěšoval.
Brumbál si zajistil v síni klid a pak promluvil: "Přeji všem dobrou chuť!" na stolech se teď objevilo jídlo snad všeho druhu. Katie na nic nečekala a taky se pustila do jídla.
Když všichni dojedli, tak se studenti začali rozcházet do svých společenských místností. Katie spolu s ostatními profesory se vydala do druhého patra, kde byla sborovna. Tam se seznámila s ostatními profesory. Nejvíc si padla do oka s profesorkou Hoochovou, která ji ihned zasvětila do všech tajů Bradavic. Řekla ji i to, co sama nevěděla.
Zato koho nemohla ve své přítomnosti vystát, byl Snape. Oba k sobě cítili to samé - znechucení. Vysílali proti sobě tak mocné vlny nenávisti, že se až divila, že si toho nikdo nevšiml. Katie moc dobře věděla, že je to proto, že Snapeovi vzala jeho toužebné místo učitele proti černé magii.
"On učil i lektvary," začala Hochoová, "a protože se vloni nikdo nenašel, kdo by obranu vyučoval vzal si na starost obojí. Byl to blázen, absolutně to nestíhal, moc toho nenaspal a byl pořád nevrlý, což je vlastně pořád. Je to takovej mrzout. Radši se mu obloukem vyhýbej."
Snape se zrovna v jeden okamžik otočil na Katie a teď se navzájem pozorovali. Pak se oba ušklebili a otočili se k sobě zády navzájem. Jak rychle si Katie našla přátele, tak rychle si našla i nepřátele. Když se seznámila i s ostatními profesory, měl k nim Brumbál malý proslov.
Nakonec ji profesorka McGonagallová doprovodila do její komnat. Zastavili se obrazu jakési dívky, která seděla u jezera a pletla věnec z pampelišek. "Heslo prosím," promluvila dívka.
"Bertíkovy fazolky," řekla profesorka, dívka se uklonila vpustila obě dovnitř.
"To heslo vymyslel profesor Brumbál, je jen prozatímní. Teď jsou to vaše komnaty, takže si sama vymyslete heslo," Katie ji ale nevnímala. Prohlížela si s velkým zájmem své komnaty. Dovnitř vstoupili malou chodbičkou. Teď obě stáli v největší místnosti. Bylo zde jedno velké okno, v rohu velký krb u něj stála dvě kožená křesla s taburetku. V protějším rohu stál psací stůl a za ním mohutná mahagonová skříň, která měla přední dveře prosklené.
Z místnost vedly ještě dvoje dveře. Ty napravo vedli do malé koupelny, ty nalevo zase do ložnice, kdy stála velká postel s nebesy a okolo bylo jedna větší skříň a několik malých skříněk.
"Jestli budete ještě cokoliv potřebovat stačí říct, moje komnaty jsou na konci chodby, vlevo. Teď už půjdu," rozloučila se McGonagallová a mířila ke dveřím.
"Dobrou noc," zavolala za ní ještě Katie a pak McGonagallová zmizela za obrazem.
Všimla si, že u posteli v ložnici stojí u postele, už její kufry. Na nic nečekala a okamžitě začala vybalovat své věci. Z tašky vytáhla také několik fotek v rámečku, které rozestavěla v ložnice na skříňky. Do velké mahagonové skříňky položila několik lektvarů a také myslánku. Nakonec dovnitř položila ještě velkou dýku, která byla zdobena různými ornamenty. Dostala ji od své matky k sedmnáctým narozeninám. Darovala se v jejich pokolení prý už celé generace.
Potom se šla umýt a nakonec si lehla do postele s pocitem štěstí, který už dlouho nezažila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gify gify | Web | 9. července 2006 v 12:51 | Reagovat

tak toto je super je to velmi zaujimave som zvedava ako to bude pokracovat dalej...

2 Evany Evany | Web | 9. července 2006 v 15:04 | Reagovat

Ja taky, ja taky :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama