13. Podivný úplněk - 2. část

24. července 2006 v 22:14 | happy |  Prokletí
Tahle kapitolka je delší než je u mě zvykem a blog.cz mi ji nevzal. Proto je tady druhá část... :o)

"Kdo byl ten vlkodlak?" zeptala se roztřeseným hlasem Alice, i když tak nějak tušila, jaká bude odpověď.
"Remus," řekl smutně James.
"Panebože…" hlesla Lily.
"Ale věřte mi. On za to nemůže, že se z něj stává to monstrum. Nikdy by vám úmyslně neublížil."
"Ta puma, to byla Jess, že?" promluvila po chvíli ticha Lily.
"Ano," promluvil tentokrát Petr.
"Kvůli němu se stala zvěromágem a my vlastně taky."
"Počkej... Ten jelen, pes a ta krysa, to jste byli vy?"
"Ano. Kdo myslíš, že byl s Remusem, když tady Jess nebyla. Ona s ním bývá hlavně o prázdninách."
"Jenom doufám, že si s ním poradí," řekl s obavami v hlase Sirius.
"Proč?" vyptávala se Lily.
"Nevím, ale dneska byl Remus nějaký divný. Šel jenom po ní. Nechápu to."
V dálce se ozvalo vytí.
"Jde to od nás," řekl Peter, když se na chvilku zaposlouchal.
Bylo ticho. Šlo slyšet jenom dýchání šesti lidí, kteří pospíchali do hradu občas přerušené prasknutím nějaké té větvičky, na kterou šlápli.
Najednou se v dálce ozvalo bolestné zaskučení.
Všichni se zastavili na místě.
Puma pozorovala vlkodlaka, který se mlsně díval za mizející šesticí. Už se chtěl na ně vrhnout, ale něco ho zarazilo. To něco, byl pach krve. Otočil se. Kousek od něj byla puma, která krvácela. Vlkodlak věděl, že lidé by pro něj byli lehčí sousto, ale pach krve ho sváděl. Dělal mu chuť a on nedokázal odmítnout. Něco ho k pumě táhlo, ale netušil, co je to. V tuhle chvíli to nebyl Remus, který věděl, že je to Jess, v tuhle chvíli, to bylo děsivé monstrum, které se hnalo za svou kořistí.
Puma na nic nečekala a okamžitě na něj zaútočila. Skočila přímo na něj, ale vlkodlak ji ze sebe svými mohutnými pažemi dokázal ihned strhnout.
Tvrdě dopadla na zem, ale ihned se otřepala a stála na nohou. Vlkodlak na nic nečekal, roztáhnul své mohutné drápy a vrhnul se na ni. Snažila se uhnout, ale on ji na poslední chvíli stačil škrábnout. Dopadla tvrdě na zem. Rychle se vymrštila na nohy, na nic nečekala a dala se na útěk. Moc dobře věděla, že pach krve pro něj bude lákavý.
Utíkala, co jí síly stačily. Rána však bolela a působila ji bodavou bolest v oblasti páteře.
Běžela. Stále však za sebou slyšela ten přerývavý dech vlkodlaka, který prahnul po své oběti.
Zakopla o jeden z kmenů mohutných stromů.
Vlkodlak se pomalu blížil. Konečně byla jeho oběť na blízku. Stačil jeden nápřah a bude po ní. Puma ležela na zemi a ztěžka oddychovala. Napnul svou paži a naposledy ji praštil. Puma odletěla o několik metrů dál. Hlasitě zaskučela, kvůli nesnesitelné bolesti. Přesto však nadále zůstávala naživu. Ztěžka se zvedla a pozorovala vlkodlaka, který se k ní blížil. Už na ni chtěl skočit, ale na poslední chvíli uskočila na stranu, do vysoké trávy, kde ji nemohl vlkodlak zahlédnout. Přesto však stále cítil její krev. Puma potichu procházela vysokým porostem, když v tom na ni zleva zase skočil. Držel ji ve svých spárech, ale ona na nic nečekala, tasila své velké drápy a poškrábala ho. Vlkodlak ji okamžitě pustil a bolestivě se držel za břicho.
Puma na nic nečekala a okamžitě utíkala pryč. Běžela stále dál a dál. Na okamžik se zastavila. Neslyšela nic. Vůbec nic, ani nejmenší závan větru. Čekala. Věděla moc dobře, že vlkodlak se jen tak nevzdá a přijde si pro ni. Pach krve pro něj byl dostatečnou motivací.
Lízala si své rány na boku. Stále však byla ve střehu a čekala. Za okamžik si všimla stínu, který se mihnul napravo od ní. Dál si však olizovala své rány a dělala, že nic neví. To bylo znamení pro vlkodlaka a zaútočil. Puma však byla rychlejší, prudce uhnula a vlkodlak dopadl přímo na obrovský balvan, kde se praštil do hlavy. Byl v bezvědomí. Aspoň to si myslela, protože když si stále olizovala své rány, tak se po ní vlkodlak opět ohnal. Puma se zrovna otáčela, takže ji vlkodlak zaryl své drápy přímo do břicha. Vydala ze sebe bolestné zaskučení a zhroutila se na k zemi. Stále dýchala, přesto se nemohla pohnout. Vlkodlak byl stále blíž a blíž. Už se nakláněl nad svou obětí, už jí chtěl uchopit a zakousnout se do ní, ale v tom na něj skočil pes a zakousnul se mu do nohy. On ho však jedním prudkým pohybem ze sebe setřásl. Pes odletěl o několik metrů dál, do vysoké trávy. Okamžik na to však vlkodlaka nabral na své mohutné paroží jelen a mrštil s ním o strom. Vlkodlak dopadl opět velice bolestivě na strom a na hrudi se mu objevila další tržná rána.
Puma, která však stále těžce dýchala se postavila na nohy. Kousek od ní stála Lily a s hrůzou v očích sledovala, co se chystá udělat. Vystartovala kupředu a skočila na vlkodlaka, který se zrovna probral. Nechtěla mu však už ublížit. Držela se na jeho zádech a vlkodlak se ji marně snažil setřást. Po chvilce se uklidnil, přesto se však stále točil dokola, protože cítil pach krve z její rány. Jelen ani pes nemohli nic udělat, protože ji nechtěli zranit.
Vlkodlak se najednou z ničeho nic, zhroutil k zemi. Svítalo. Okamžik na to, tady místo vlkodlaka, ležel chlapec se světlými vlasy a hlubokou ránou na boku.
"Co… co se děje? Co tady děláte?" nejdřív nechápal co se děje, ale potom mu začalo docházet vše, co se za noc stalo.
"Jess… kde je?" vyjekl a snažil se postavit na nohy.
"Teď tady byla?" rozhlížel se dokola Sirus, který mu pomáhal se postavit.
Okamžik na to se Jess vynořila z vysoké trávy.
"Jess!" zhrozil se Sirius a okamžitě ji pomohl posadit se k velkému stromu. Vypadala hrozně. Všechno oblečení měla potrhané. Na břichu měla velké škrábance a na hlavě tržnou ránu, ze které ji tekla krev. V obličeji byla až nepřirozeně bledá. Vůbec ji nebylo dobře. Motala se jí hlava a každou chvílí věděla, že omdlí.
"Musíme okamžitě na ošetřovnu!" zvolal Sirius a chtěl Jess vzít do náruče. Ta ho však zastavila.
"Ne. Remusi…" podívala se na chlapce kousek od ní, "…musíš to udělat." Chlapec se na ni nejdřív díval jako že nechápe, ale potom mu došlo, co chce udělat.
"Ne, Jess. To neudělám."
"Musíš," snažila se ho přemluvit. Přitom těžce dýchala.
"Ne, může tě to i zabít," snažil se ji přemluvit.
"O čem to tady mluvíte!" přidal se do rozhovoru značně vystrašený a zmatený Sirius.
"Remusi! Prosím!" Remus se na ni bezradně podíval. Nakonec však přikývl. Doufal, že to zabere.
"Musíte mi pomoct!" promluvil k ostatním, kteří se k němu okamžitě shlukli.
"Musíte ji nadávat, snažit se ji vytočit, prostě ji musíte naštvat!"
"Cože?" nechápal ani jeden z nich.
"Prostě to udělejte. Já vám to potom vysvětlím." Bezradně se na něj podívali, ale přesto s tím souhlasili.
Remus začal jako první. "Hele Jessica Lawrencová, naše slavná zachránkyně, která se neumí ani sama o sebe postarat!"
"No jistě, to je ta která má ze všeho strach!
"Ta která musí mít vždycky pravdu!"
"A když ji nemá tak hned brečí!" ostatní se k němu přidávali, i když jim to dralo srdce, říkat tyhle věci své kamarádce.
Remus si všiml, že Jess už začíná rudnout vzteky, přesto to však bylo málo. Zbývala poslední možnost. Naklonil se k ní a pošeptal ji do ucha: "Ta, co může za smrt svého otce!"
Jess pěnila už doslova vzteky: "NEEE!" vykřikla a najednou se zvednul prudký vítr.
"Honem! Musíme pryč!" křikl Remus a všichni uskočili stranou.
Najednou se kolem zuřící Jess vytvořilo tornádo. Ona byla přímo v jeho středu. Nebe se zatáhlo a objevily se blesky, které proudily přímo do ní. Natáhla své paže, zvedla hlavu a dívala se vzhůru na nebe.
Ostatní ji v tom větru vůbec neviděli, jenom občas zahlédli nějaký ten blesk, který k ní mířil z oblohy.
Jess cítila, že jí celým tělem prostupuje energie. V konečcích prstů cítila mravenčení. Energie se jí vracela zpět do těla. Znovu nabíjela své síly. Cítila se čím dál tím víc mocnější. Po chvilce si ale uvědomila, že má energie až moc. Přála si to zastavit, ale nešlo to.
Soustředila se na to, aby vše přestalo.
"STOP! Už nechci!" křičela ze všech sil.
"NECHCI!!" vykřikla. V tom tornádo kolem ní ustalo a nebe se opět vyjasnilo. Jess se zhroutila k zemi.
"Panebože," hlesla Lily. Sirius však na nic nečekal a vystartoval k ní.
"Ne, Siriusi! Počkej ještě! Nešahej na ni!" zvolal Remus, když už se Sirius skláněl nad jejím tělem.
"Cože?" nechápal. V tom si všiml záblesku. Tělem Jess projížděla ohromná vlna energie, jako kdyby byla nějaký elektrický vodič.
"To proto," kývnul k ní. "Mohlo by tě to i zabít."
"Remusi, já nic nechápu. Co se to s ní děje?" ozvala se Lily, která se pevně držela za ruku Jamese. Ještě pořád byla dost vyděšená.
"Páni, podívejte. Její rány jsou vyhojené," ozval se James a zíral na ni s pusou otevřenou dokořán.
Všichni se, s tázavými pohledy, otočili na Remuse. On byl jediný, který dokázal podat nějaké rozumné vysvětlení. Nevěděl, jestli jim to má říct.
Záchrana však přišla v podobě Jess, která se právě probírala.
"Jess, seš v pohodě?" vyptával se okamžitě, aby tím strhnul pozornost na ni.
Jess zmateně těkala očima z jednoho na druhého. Pak přivřela oči. Vzpomínala na to, co se před okamžikem stalo.
"Je mi docela fajn," snažila se postavit. Po pomoci Siriuse se ji to už podařilo. Nikdo neměl odvahu promluvit ani slovo.
"Asi bych vám to měla vysvětlit," začala tiše. Povzdechla si a dala se do vypravování. "Začalo to kdysi dávno. Ještě předtím než jsem se narodila. Máma chodila s jedním čarodějem. Měli se moc rádi. Milovali se. Byl to milý a hodný chlapec, jenže později se změnil. Začal být hrubý, agresivní, několikrát matku i uhodil. Přesto ho, ale pořád milovala. Všechno to skončilo, když viděla, jak umučil k smrti jednoho člověka. Tenkrát mu vmetla do tváře, že už ho nikdy nechce vidět, že je to jenom prachsprostý vrah.." na okamžik se odmlčela a pak pokračovala. "… On to však nechtěl dopustit. Tenkrát na matku použil nějaké zaklínadlo nebo něco. Bylo to něco jako prokletí. Řekl jí, že už nikdy nebude šťastná a její pokolení bude trpět. Narodila jsem se o sedm měsíců později. To už matka žila s mým otcem."
"Ale to nebyl tvůj pravý otec, že?"
"Možná, že nebyl můj biologický otec, ale já ho měla ráda jako vlastního. Když jsem se narodila, lékaři tenkrát říkali, že to byl ten nejpodivnější porod, který kdy zažili. Byla tenkrát obrovská bouře. Prý to vyhodilo proud v několika blocích. Jenom v tom jednom pokoji, kde zrovna rodila moje matka, bylo světlo. Jasné a pronikavé. Potom se prý přímo v tom pokoji zvedl velký vítr. Všude blesky a vítr. Něco podobného, co jste viděli před chvílí. Prokletí matky se přeneslo na mě."
"To je mi líto," přišla k ní Lily a objala ji. Jess to vůbec nečekala.
"Tobě to nevadí?"
"A proč by mělo? Ty přeci za to nemůžeš."
"To je pravda," přidal se k ní i Sirius a James jenom přikývnul.
"Děkuji. Ale měli by jste vědět ještě něco. Když se strašně rozčílím, tak to způsobuje moje vybíjení energie. Tenkrát když se rozbila tu postel, bylo to přesně ono. Byla jsem tak naštvaná a tak jsem se zbavila přebytečné energie. Když už ji mám prostě dost, stačí mi málo a já se prostě vybíjím."
Lily ji pozorovala se zatajeným dechem.
"Ale slibte mi něco. Prosím, neříkejte to nikomu."
"Jasně," přikývli všichni tři.
"Děkuji. Jste ti nejlepší kamarádi, jaké jsem mohla, kdy mít. Ale teď už by jsme se měli vrátit zpátky. Kde jsou vlastně Alice, Marcy a Peter?"
"Poslali jsme je zpátky do školy. Navíc Moony taky nevypadá moc dobře. Musíme ho odnést, než se po něm začne shánět Pomfreyová."
Jess přikývla a všichni čtyři se vydali lesem zpátky do Bradavic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corny Corny | 24. července 2006 v 23:20 | Reagovat

Teda musím přiznat, že se ti to moc povedlo. Hlavně brzy napiš pokračování.

2 Evany Evany | 24. července 2006 v 23:56 | Reagovat

originalni

3 FeFka FeFka | Web | 25. července 2006 v 9:26 | Reagovat

super pis rychlo dalej:))

4 zuzu zuzu | E-mail | 25. července 2006 v 9:47 | Reagovat

toto bolo uzasne

5 gify gify | Web | 25. července 2006 v 12:50 | Reagovat

no ja normalne že nemam slov...perfektne... ; )

6 happy happy | 25. července 2006 v 19:41 | Reagovat

kdyby jste mě viděly, jak se červenám... :o) děkuji moc...

s tím pokračováním, no nevím... je teď totiž u mě rodina ze slovenska a já nemám moc času... ale budu se snažit!!!

7 Kristine Kristine | Web | 27. července 2006 v 12:56 | Reagovat

no tak toto bolo teda riadne vzrúšo.... bola som preč, preto som teraz čítala všetko naraz, ale jednoducho WAW!

8 Lizz Lizz | 1. srpna 2006 v 17:01 | Reagovat

:) :) :)

super. musim se teda priznat, ze tu cast s vysvetlovanim jessineho (uaaa, jak se to sklonuje?;)) jsem usela cist dvakrat, nez jsem to pochopila, ale super. na tvuj blog jsem zabloudila dneska nahodou, a moc se mi libi!!

btw, jsi to ty, co jsi mi psala na hpff, ze se ti libi hra bez pravidel? nebo to byla jina happy?

9 happy happy | 1. srpna 2006 v 22:31 | Reagovat

jé děkuji... jo a jsem to já, co ti psala ten koment! :o)

10 Lizz Lizz | 1. srpna 2006 v 22:33 | Reagovat

:) jeste jednou dik moc... me bylo vcelku lito, kdyz mi nikdo nepsal komenty, tak jsem byla moc potesena:)

btw, kdy bude dalsi kapitola prokleti?

11 happy happy | 1. srpna 2006 v 22:36 | Reagovat

no, nová kapitolka je už dávno, jen ji musím ještě trochu upravit (i když ta moje gramatika je stejně na nic), ale budu se snažit, aby tady byla zítra... :o) jinak, komenty píšu ke všemu co čtu, to by potom nebylo ono!!!

12 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 20:26 | Reagovat

to čumim... prostě úžasný!! skělý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama