2. Sedmý ročník

11. července 2006 v 10:53 | happy
Přidávám druhou kapitolku k Poslední moci. Jak jsem psala dřív, je to moje první dílo a je to dost znát, takže se nezalekněte... prosím o komenty... :o)

Ráno si Katie trochu přivstala, aby si mohla ještě trochu prohlédnout hrad. Okolo sedmé se vydala do Velké síně, kde si ke snídani dala tousty a hlavně hrnek černé kávy, bez které nemohla začít den.
U profesorského stolu seděli skoro všichni profesoři. Většina z nich si četla zrovna noviny nebo se zrovna s někým bavili.
"Katie, jak jste se vyspala?"
Katie se zrovna chtěla napít kávy na kterou se tak dlouho těšila a odpověděla: "Děkuji, velice dobře profesore Brumbále!" rychle si lokla horké kávy. Pak jakoby se octla v sedmém nebi, ale zase ji někdo vyrušil, z jejího ranního rituálu.
"Abych nezapomněla," začala promlouvat profesorka McGonagallová, "po snídani vám dám rozvrh a ukážu vám vaši učebnu a váš kabinet." Katie přikývla a dál se věnovala své lahodné černé kávě.
Po snídani se spolu vydali do třetího patra.
Učebna byla docela prostorná, lavice byly seřazeny přesně ve třech řadách, na stěnách vyseli různé mapy a plakáty, které popisovali různá zaklínadla a postupy, jak se bránit proti nim.
Kabinet, který byl hned vedle učebny, byl malý a útulný. V rohu stál obrovský psací stůl, naproti menší krb u kterého stál velký červený ušák. Všude dokola byli poličky a skříňky, ve kterých se nacházely knihy, které vysvětlovaly podle ministerských postupů, jak správně vyučovat obranu. Katie jednu z nich vzala do ruky, ale hned ji zahodila.
"Podle takových žvástů teda učit nebudu."
Profesorka McGonagallová už naštěstí v kabinetě nebyla, tak mohla Katie zaklít. Jedním mávnutím knihy zmizely a na místo nich se objevily jiné, které si Katie přivezla. Některé byli o černé magii, některé zase o bílé. Katie studovala se zájmem obě strany magie. Vždycky to nějak obdivovala. Jejich zápory, klady i to v čem si obě strany byly tak rozdílné.
Katie se usadila do křesla a začala si pročítat rozvrh. První hodinu měla se třetími ročníky Havraspáru a Mrzimoru. Nejvíc se ale těšila na sedmé ročníky Nebevíru a Zmijozelu, které jak sama řekla Hochoová, vedle sebe nevydrželi snad ani pět minut. Měla je, ale až za dva dny.
První hodina začala docela dobře, seznámila se se studenty a dalo by se říct, že si ji celkem oblíbili. Se všemi se nejdříve seznámila, pak spolu procvičovali kouzla, která se naučili v předchozích ročnících. Katie vždy uměla poradit, kde kdo a jak dělá chybu, nikdy nikomu nevynadala ani ho neokřikla. Ale když ji někdo opravdu naštval, tak strhávala body, a to byl většinou hlavně Zmijozel. Ani jí to nějak nevadilo, většina jich byla stejně protivná a arogantní jako jejich ředitel Severus Snape.
První dva dny uběhly jako voda a Katie už teď očekávala příchod sedmáků.
Když žáci přicházeli před učebnu, zjistili že venku čeká jakýsi černý pes. Harry, který si právě všimnul psa, celý zblednul. Popošel k psovi, ale když chtěl na něj vztáhnout ruku, pes začal vrčet. Proto jej radši nechal a odešel zpět ke svým přátelům Ronovi a Hermioně a horečně s nimi začal o něčem diskutovat.
"Hele Weaslánku, pořídil sis nového psa?" tuto větu nemohl říct nikdo jiný než Draco Malfloy, který právě přicházel se svými gorilami Crabbem a Goylem za zády. Hermiona držela z jedné strany za ruku Harryho a z druhé Rona. Ti byli připraveni okamžitě se na Malfloye vrhnout.
"Nemá to cenu, je to ubožák. Neničte si kvůli němu život," šeptala Hermiona obou chlapcům do ucha, tak aby je Malfloy neslyšel.
Ten si jich ale nevšímal a mířil teď k psovi.
"Co ty jedna potvoro!" Malfloy se blížil blíž a blíž a pes začal vrčet. "Ty potvoro špinavá na mě vrčet nebudeš," chystal se psa udeřit, když v tom pes z ničeho nic na poslední chvíli uhnul, Malfloy neudržel rovnováhu a spadl přímo na obličej. Všichni se začali hlasitě smát. Mezitím si vytáhl hůlku, když se ale otočil a chtěl na psa poslat kouzlo, místo psa se díval do tváře Katie.
"Pane Malfloy, maminka vám neříkala,že si nemáte hrát s cizími psy?" přitom se na něj zašklebila a zároveň usmála. Všichni na ni koukali, odkud se tu tak najednou vzala, až si potom většina z nich uvědomila, že je Katie zvěromágem.
"Je na čase, aby jste se všichni přesunuli do třídy," řekla a třída začala pochodovat do třídy. Ještě si něco mezi sebou mumlali, ale když Katie za sebou zavřela dveře, ve třídě všichni zmlkli.
Na trojici Hermiona, Ron a Harry zbyla lavice úplně vpředu, což jak vidno nelibě nesla Hermiona. V obličeji byla celá bledá a vypadalo to jakoby měla každou chvíli zvracet. Katie se na ni usmála, ale Hermiona okamžitě odvrátila obličej. Nepochopila, proč se jí tak bojí, ale nechala to tak radši být.
"Tak vás zde všechny vítám," začala Katie, "jak již všichni víte mé jméno je Katie Sandersová" pokračovala " a na začátek by bylo myslím pěkné kdybychom jsme se lépe seznámili. Takže až přečtu vaše jméno…" třídou to začalo šumět, " …se postavíte a něco mi o vás řekněte, třeba čím chcete být a co rádi děláte," přitom se na všechny usmála.
"Tak prosím, slečna Levandule Brownová." Postavila se dívka s dlouhými blond kučeravými vlasy a bylo na ní vidět,,že se třese.
" Já - já," koktala dívka, ale Katie se na ni mile usmála a dívce se najednou z ničeho nic začalo mluvit lépe. "Já bych chtěla pracovat na ministerstvu, jako moji rodiče a mám ráda latinské tance."
Dívka domluvila a byla červená jako rak. Ve třídě se najednou ozval tichý smích a jak se dalo očekávat byli to jen zmijozelští.
"To je moc pěkné, já taky ráda tancuji, latinské tance sice neumím, ale vždycky sem je obdivovala," domluvila Katie, tak trochu zasněně a ve třídě to utichlo. Bylo vidět, že dívka na tom byla o poznání lépe.
"Dobře, přejdeme dále…" Katie dále pokračovala až došla ke jménu "Hermiona Grangerová," moc dobře věděla, kdo je teď na řadě. Dívka se s rozpaky postavila, bylo vidět jak ji kamarádi podporují. Hermiona byla teď v obličeji bledá ještě víc a něco začala mluvit.
"Chtěla - chtěla bych být profesorem," dívka mluvila téměř neslyšně, že ji nebylo téměř slyšet a v zadních lavicích museli pořádně natahovat uši, aby ji uslyšeli. "mám ráda čtení a …" dívka se zasekla "a učení," ozvalo se odkud si z dálky.
"Na tom tedy není nic špatného," zakřičela dozadu a pak se zase otočila na Hermionu.
"To je vše, děkuji, posaď se," usmála se na dívku a ta byla ráda, že si mohla konečně sednout. Kamarádi v lavici ji začali utešovat, že to zvládla a na ni bylo očividně vidět, že to má za sebou.
"Takže dál, pan Harry Potter," Okamžitě se otočila na Harryho, protože už moc dobře věděla, kdo je to.
"Takže, já bych chtěl být bystrozorem a mám rád famfrpál." vyhrkl ze sebe Harry a okamžitě se posadil. "Ano slyšela jsem, že jste vynikající chytač," Katie ani nečekala odpověď a pokračovala dál.
"Á," Katie se nad svým seznam nepatrně usmála.
"Pan Draco Malfloy. Nechte mě hádat, pane Malfloy, vy určitě půjdete ve šlépějích svého otce."
Ve třídě to začalo šumět, všichni moc dobře věděli, že je Dracův otec podezříván ze smrtijedství. Katie chvíli čekala až šum přestane a přitom pozorovala Malfloye, který ji propichoval nenávistným pohledem.
"Budete pracovat, tedy na ministerstvu jako on, nemýlím-li se?" Malfloy, teď již rudý vzteky přikývl a posadil se. Dál se už radši na nic nevyptávala. Pokračovala dál a dál.
"Nakonec pan Ronald Weasley. Poslední z naši známe trojky," zamumlala si spíš pro sebe a spiklenecky mrkla na trojku v první lavici.
Ron se postavil, byl rudý snad až za ušima.
"No, já bych chtěl být bystrozorem," začal téměř neslyšně a pak se silnějším hlasem dodal "a mám rád famfrpál."
Třídou to opět zašumělo a Ron se pro jistotu posadil.
"Kamarádi až do hrobu!" řekla Katie polohlasem, ale tak, aby ji trojice vpředu slyšela. Přitom se na ně usmála a Ron i Harry úplně zčervenali. Jen Hermiona byla stále v obličeji bledá a na svou profesorku se ani nepodívala.
"Tak dobře," začala profesorka a přitom prolétla třídu pohledem, "teď jsem se ptala já a tak se můžete teď na něco zeptat vy."
Třídou to nadšeně zahučelo, ale nikdo neměl odvahu se na něco zeptat.
"Kolik je vám let?" vykřikl někdo zezadu. Katie se vzpřímila a na všechny se usmála. "Dvacet, když to chcete tedy vědět pane Finigane," podívala se dozadu na Seamuse, který se jakoby začal schovávat pod lavici.
Po chvíli se přeci jen zvedli některé ruce do vzduchu a Katie začala vyvolávat.
"Kde jste se učila?"
"Vystudovala jsem Greyslandskou školu umění magie v San Francisku, odkud také pocházím."
"No páni. To je ale těžká škola," ozvalo se odněkud zezadu. Katie nad tou poznámkou jen lehce přikývla hlavou.
"A jak dlouho tady zůstanete?" promluvila tentokrát Parvati Patilová, kterou právě Katie vyvolala.
"Myslím, že tím narážíte na tu vaší pověst o jednom roku, že?" někteří kývli hlavou na srozuměnou.
"Budu se snažit, abych toto prokletí prolomila." A opět všechny obdařila úsměvem. Do vzduchu se vyšvihli další ruce, ale než Katie stihla kohokoliv vyvolat, ozval se zvonec ohlašující konec hodiny.
"To je tedy pro dnešek vše!" třída zaburácela, sem tam slyšela, jak si ještě někdo stěžuje, že se chtěl na něco zeptat, ale sama to už pak ani nevnímala.
"Vy tři," ukázala přitom na trojici, která se chystala odejít, " počkejte tady na chvíli." Přitom čekala až se celá třída vyprázdní. Když ve třídě zůstali jen oni čtyři, začala:
"Chtěla jsem se jen zeptat, co je vám? A hlavně tobě Hermiono? Když se na mě jeden z vás tří podívá, vypadáte jakoby vás měla zabít."
Hermiona při jejích slovech zbledla ještě víc. I když to snad nebylo ani možné.
"Ale to se vám jen zdá," začal Ron téměř neslyšně.
Ale to už Harry nevydržel. "Tak dost. Bojí se, že nás potrestáte za to jak jsme se k vám ve vlaku chovali," zakřičel Harry tak, až Hermiona vyjekla, jak se ho lekla.
Katie začala nejdřív těkat očima z jednoho na druhého, aby pochopila Harryho slova, ale když zjistila, že to myslí vážně, začala se hlasitě smát. Trojice po sobě pokukovala a dělala na sebe posunky, jestli Katie zrovna nepřeskočilo. Ta se na židli svíjela v křečích, jak se tak strašně smála.
Po chvíli se přestala smát a všimla si trojice, jak na ni kulí oči.
"Promiňte, že se tak směji," mezitím se ještě pochechtávala. "tak to jsem vážně nečekala. Kdybych se měla naštvat na každého, kdo mi hned začne tykat a vyptávat se mě na různé věci kolem mé osoby, neměla bych asi žádné přátele."
"Takže se na nás nezlobíte?" pokračoval Harry.
"Nemám důvod."
Na Hermioně bylo vidět, že si pořádně oddychla, navíc bylo vidět, že se ji do obličeje vrací původní barva. "A teď už jděte na další hodinu nebo to nestihnete," opět se na trojici usmála, ale tentokrát ne ze srandy, jako předtím, ale upřímně od srdce.
Trojice její úsměv opětovala, otočila se a odešla. U dveří slyšela Katie ještě tiché Hermionino "Uf," pak trojice zmizela ve dveřích.
Žáci si Katie rychle oblíbili. Byla pohotová, byla s ní legrace, ale taky se dokázala rozzuřit. Vždy spravedlivě udílela a odebírala body. Jediná kolej, které body odebírala byla ta zmijozelská. Ta dělala Katie naschvály, kde jen mohli. Byla vždy naštěstí pohotová a okamžitě se všemu dokázala vyhnout a navíc vždy rychle našla viníka.
Už po dvou týdnech odebrala Zmijozelu více než šedesát bodů a udělila dva školní tresty.
Katie možná nebyla naštvaná na zmijozelské, jako spíš na jejich ředitele. Ten ji urážel, kde jen mohl, ale Katie byla houževnatá a vždy dokázala pohotově na Snapeovi narážky odpovědět. Ten to ale nevzdával, začal ji urážet i ve svých hodinách. Myslel si, že je to strašně směšné se do ni navážet, ale jediní kdo se tomu smáli byli zmijozelští. Dalo by se říct, že je vlastně on pověřil, aby se do Katie neustále naváželi. Jednou dokonce Harry schytal u Snapea školní trest, když Katie bránil a navíc Nebelvír přišel od čtyřicet bodů, když se za něj ostatní postavili. Když se to od Harryho dozvěděla, tak málem na Snapea vyletěla, ale Harry ji naštěstí dokázal včas zarazit, že on jí za to nestojí.
"Žáci," začala Katie k sedmému ročníku Nebelvíru a Zmijozelu "protože letos skládáte zkoušky OVCE, budeme spíše kouzla procvičovat. S dovolením profesora Brumbála, jsem se rozhodla, že vždy dvouhodinovku ve středu budeme věnovat teorii a dvouhodinovku v pátek zase budeme kouzla prakticky procvičovat…" třída začala potichu jásat, "…začneme hned tento pátek. Myslím, že jste se již hodně kouzel naučili a my je budeme v praktický hodinách pořádně pilovat. A na jaře, by jsme mohli začít cvičit i venku, jen co bude, ale tepleji."
Třída jásala nadšením. Moc dobře si vzpomínali na Umbridgevou a tu její hloupou teorii. V loni sice se Snapem něco procvičovali, ale nebylo to nic moc.
Katie teď dala za úkol, aby si studenti cosi pročetli v knize o obranných kouzlech, ona mezitím opravovala ještě poslední testy třetích ročníků o kouzlu Riddikulus, když v tom ji na stůl přiletěl nějaký papírek. Nemusela ho ani otevírat. Až moc dobře věděla, co na něm je. Bylo to pořád to samé, jak je mladá, že ji někdo pořád zve na rande, ať se radši vrátí do tý svý Ameriky a podobné žvásty. Věděla až moc dobře, že ty dopisy chodí od zmijozelských. Katie zamumlala jediné kouzlo a kousek pergamenu začal hořet magickými plameny. Všichni sebou trhli, ale když pak zjistili že se jedná o magický oheň, který se sám i uhasil, pokračovali dál. Ničeho už si pak nevšímali.
Začala se pomalu procházet po třídě a kontrolovala jak si, kdo dělá svou práce. Nakonec se zastavila u poslední lavice, kde seděl sám Malfloy. Ruce měl zkřížené na prsou a pohupoval se.
"Pane Malfloy, maminka vám neříkala, že se nemáte houpat na židli?" řekla mu téměř šeptem, aby ji slyšel jen on.
"Ne, to mi neříkala. Ale zase mě učila, abych neposlouchal někoho, kdo je stejně starej jako já," při těch slovech se na Katie ušklíbl. Ta si to však nenechala líbit.
"Třído," začala a všichni se na ni otočili, "pokračujte dál, já se za chvíli vrátím."
Malfloy nasadil na svůj obličej vítězoslavný úsměv, ale v tom ho někdo prudce vytáhl za límec a vyhodil ho ze třídy. Katie ho venku ještě, chvíli táhla za sebou než Malfloye pustila. "Kam to jdeme?" vyptával se.
"Vy tuhle cestu neznáte? Přeci do sklepení, za vašim ředitelem." Malfloy se zase usmál a Katie si toho povšimla.
"Moc se neculte, pan profesor Snape, je možná ředitelem vaší koleje, ale tresty můžu udílet i já." Malfloy se zamračil a Katie se právě naopak usmála.
Došli do sklepení. Zaklepala na dveře profesora lektvarů.
"Dále!" ozvalo se po chvíli.
Katie i s Malfloyem vešla dovnitř. "Přejete si?" zeptala se okamžitě když uviděl ve dveřích profesorku obrany a Malfloye. Přitom se ještě nepatrně zašklebil. Katie si v rychlosti prohlédla jeho kabinet. Bylo to poprvé. Trochu ji přeletěla husí kůže za zátylkem, ale rychle se otřepala, když se opět podívala na Snapea.
"Chtěla jsem vás požádat, aby jste konečně domluvil žákům své koleje," Snape se ušklíbl a dělal jakože nechápe.
"Nechápete? Vaši žáci neustále ignorují mou výuku a mám takový pocit, že z vlastní iniciativy to nemají."
"Co dělají žáci ve vašich hodinách, je mi jedno. Já za to nemohu, že si neumíte udělat ve třídě pořádek," otočil se a sednul si opět ke svému stolu.
"A teď když dovolíte, mám ještě nějakou práci a na vaše starosti nemám čas." Malfloy se celému divadlu pochechtával. Ale nejvíc ho zamrazilo když se podíval na Katie. Ta místo toho, aby byla v rozpacích a celá se třepala z profesora lektvarů, se začala smát.
"Dobře, jak chcete," pak se otočila na Malfloye.
"Pane Malfloy, odebírám vaší koleji šedesát bodů za drzost a hrubost, kterou jste se dopustil na mé osobě. Navíc každý čtvrtek přesně v sedm hodin večer budete vyplňovat školní trest, který máte až do odvolání. A varuji vás,"zvýšila tón jakoby mu chtěla vyhrožovat, přitom se ji v očích nebezpečně jiskřilo "…jestli se alespoň na jeden trest nedostavíte, tak poletíte z této školy rychleji než Kulový blesk a věřte, že jsem s profesorem Brumbálem už o tom mluvila. A on můj názor zastává," s tím se naklonila blíže k profesoru lektvarů a šeptem mu řekla: "Chcete válku? Máte ji mít." pak se otočila na podpatku a mířila ke dveřím. Tam se ještě otočila a dodala:
"A profesore, když kvůli tomu začnete udělovat tresty jiným žákům z jiných kolejí, nic tím nevyřešíte. Já totiž nejsem ředitelka žádné koleje, takže je mi to jedno," vyčarovala na svých rtech ten nejkrásnější úsměv, otočila se na podpatku a zamířila opět do své učebny.
Malfloy a Snape zůstali jako přimražení. Jako první se vzpamatoval Snape:
"Pane Malfloy máte snad hodinu tak už běžte."
"Ale pane profesore, to nemyslí vážně s tím trestem, že ne?" Malfoy doufal aspoň v malou naději.
"Pane Malfloy, trest který vám udělila profesorka platí, já s tím nic nenadělám a teď mi zmizte z očí," Malfloy chtěl ještě něco namítnout, ale když viděl naštvaný obličej svého profesora lektvarů radši se potichu vykradl pryč.
Když Malfloy odešel, Snape ještě dlouhou chvíli pozoroval místo, kde Katie stála.
"Ta má ale páru," pomyslel si a přitom se mu konečně po dlouhé době ukázal na rtech úsměv. Musel uznat, že na to, jak je mladá je pekelně dobrá.

Katie, jen co zavřela dveře Snapeova kabinetu doslova vybuchla. "Sobec, blbec, pokrytec jeden…" tak pokračovala celou cestu nadávkami na profesora lektvarů. Když došla ke dveřím třídy, zjistila že už jí nezbývají žádné nadávky. Uklidnila se a pak celkem v klidu dokončila hodinu se sedmým ročníkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gify gify | Web | 12. července 2006 v 8:17 | Reagovat

tak toto bolo fakt dobre no ale to sa uz zas opakujem....ja uz ani neviem co ti tu mam pisat ; )

2 monster32 monster32 | 31. července 2006 v 20:34 | Reagovat

vazne skvele uz nech je tu dalsia cast

3 Wil Wil | E-mail | 2. srpna 2006 v 19:34 | Reagovat

je to pěkné líbí se mi to

4 Marika Marika | E-mail | Web | 11. srpna 2006 v 19:30 | Reagovat

Ahojky, mrkni please na můj povídkovej bloček...

5 Lizz Lizz | Web | 3. září 2006 v 16:58 | Reagovat

dobře to začalo, ale kde je pokračování? je mi jasný, že za chvíli začne zase škola a času bude málo a že píšeš jiný věci, ale aspoň tak přibližně...?

hlavně doufám, že nebudeš chtít dávat dohromady Katie a Snapea....

6 Kája Kája | 7. října 2006 v 17:29 | Reagovat

skvělí... kdy bude pokráčko..?

7 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 13. října 2006 v 16:42 | Reagovat

moooc.. hezký!! :)) a kdy bude pokráčko??? :)) už se moc těším!!

8 vesper vesper | 30. října 2006 v 20:00 | Reagovat

Fakt má páru. Kdy sem hodíš další kapitolu?

9 Fufik Fufik | 16. listopadu 2006 v 16:07 | Reagovat

Úžasný! Myslíš, že budeš ještě pokračovat?? =P

10 mishelka mishelka | 16. listopadu 2006 v 21:02 | Reagovat

no tak toto je fakt super:o))....malfoy si to zasluzi aj ked ho trocha provokoval tym "Pane Malfloy, maminka vám neříkala, že se nemáte houpat na židli?" řekla mu téměř šeptem, aby ji slyšel jen on.

"Ne, to mi neříkala. Ale zase mě učila, abych neposlouchal někoho, kdo je stejně starej jako já,"....no ale aj on ju provokoval tak si to zasluzil len nech mu da......UZ SA TESIM NA POKRACKO:O))

11 happy happy | 27. listopadu 2006 v 22:15 | Reagovat

Jaj, lidi to potěší, když sem po nějaké době mrknu a kuk!!! někdo sem píše ještě komenty...

Tuhle povídku mám rozepsanou něco kolem dvaceti kapitol. Ona je to moje prvotina... hodně Mary Sue. Uvažovala jsem, že ji vymažu, ale když se aspoň trochu líbí, nejspíš budu pokračovat... :o)

12 samira samira | Web | 3. prosince 2006 v 17:30 | Reagovat

Doufám, že budeš. čekám na další a to co nejdřív

13 mojemalickost00 mojemalickost00 | 18. prosince 2006 v 16:48 | Reagovat

Hele, fakt by to chtělo dát další kapitolu....přece jenon od července času dost....a navíc, když máš napsáno přes dvacet kapitol?....A byla by škoda nepokračovat, protože to máš fakt záživný

14 Elvíra Elvíra | Web | 26. prosince 2006 v 0:13 | Reagovat

Je to skvělý, koukej pokračovat;)))

15 pasu pasu | E-mail | Web | 30. prosince 2006 v 12:27 | Reagovat

super povidka hezky se ti rozjizdi nechces pridat dalsi?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama