4. kapitola - Známosti

23. července 2006 v 16:07 | happy |  Taková normální holka
Tak jsem se konečně dokopala k tomu, abych dokončila tuhle tu kapitolku.
Sirius je rozhodnutý změnit Denise za každou cenu... Nedovolí, aby prohrál sázku. Ale zjistí, že Denise není jenom taková naivka, jak si myslel...
Lily je rozhodnutá přijít na kloub tomu, co kluci chystají na její kamarádku. A k tomu ji dopomůže samozřejmě James... :o)

Všichni čtyři Pobertové mířili bradavickými chodbami na pozemky, aby si mohli ještě užít posledních teplých dnů. Byl konec září, ale venku bylo ještě překvapivě teplo.
"Tak co, Tichošlápku, jak to vypadá s Portmanovou?" ušklíbnul se na něj James.
"Ale jo. Sice to jde ztěžka, ale jde to… To mi připomíná. Neviděli jste někde Hunterovou?"
"Myslíš tu s Havraspáru? Před chvilkou byla v knihovně," odpověděl Remus, který si zase cosi četl.
"Cože? Seš si jistej, že to byla ta Beka Hunterová? Ta nikdy nechodí do knihovny…"
"Ale byla tam se Smithem…" řekl a významně se přitom uculil.
Klukům bylo až moc dobře jasné, že tam nebyli pro knihy.
"A na co potřebuješ Hunterovou?" vyptával se zase James.
"No, potřebuji od ní menší službičku…"
"Myslíš kvůli Portmanové?"
Sirius se jenom usmál.
Zrovna vycházeli ven na bradavické pozemky. Sirius jako obvykle nezapomněl rozdávat své úsměvy na všechny strany a James okamžitě svůj zrak soustředil na zrzavý objekt, kousek od něj.
O to větší bylo překvapení, když si to onen zrzavý objekt zamířil přímo jejich směrem. Lily je většinou obcházela velkým obloukem, ale právě teď šla k nim.
"Siriusi, ona jde sem!" usmál se doširoka James.
"Jo? Co si zase provedl?"
"Já?"
"A kdo jiný. Vždycky, když za tebou jde, tak hlavně proto, aby ti vynadala…"
James chtěl ještě něco říct, ale to už Lily procházela kolem nich.
"Ahoj Jamesi," řekla mile a zářivě se na něj usmála. Oslovený na ni vypulil oči. Nevěděl, jestli se mu to zdá nebo jestli to je pravda. Navíc to snad bylo poprvé, kdy mu řekla jménem.
"Čau…" vykoktal ze sebe trošku přidušeně, když kolem něj procházela. Lily se na něj opět usmála, pohodila svou hřívou neposedných zrzavých vlasů a potom se ztratila do hradu.
James stál pořád na místě a nemohl uvěřit tomu, co teď viděl.
"No páni, Dvanácteráku, z toho ještě něco bude…" uculil se významně Remus, když si všimnul směru jeho pohledu. Ani mu neuniklo, že Lily na něj byla nějak zvláštně milá.
James na jeho poznámku vůbec nereagoval. Jenom pořád tupě zíral na bránu vedoucí do hradu.
"Vid… viděly jste to?" vykoktal ze sebe asi po půl hodině.
"A co myslíš? To, jak se na tebe Evansová, asi před půl hodinou usmála nebo to, jak se Srabus na tebe před chvílí šklebil a ty na to nic?" řekl s úsměvem, od ucha k uchu, Sirius. Věděl, že teď s jeho kamarádem nepromluví aspoň do večeře.
Taky, že se tak stalo. James celou dobu, dokud ho neumlčelo jídlo, básnil jen o Lily Evansové.
"Hej, Beko!!! Beko, no tak stůj!" volal přes celou chodbu, na jistou dívku s krátkými červenými vlasy.
Dívka se znuděně otočila, ale když si všimla, kdo ji to vlastně volá, okamžitě se ji na tváři objevil malý úšklebek.
"Ale Siriusku, copak potřebuješ?" Chlapec k ní doběhnul a potom co se trochu vydýchal pokračoval. Beka Hunterová byla dívka z pátého ročníku Havraspáru. Byla známá svou extravagancí a zvykem střídat chlapy jako ponožky. Kdysi spolu chodili, ale nevydrželo jim to ani dva dny. Na to byli oba až moc tvrdohlaví, přesto se z nich stali kamarádi.
"Dlužíš mi malou laskavost… A právě je načase tu laskavost odčinit."
"Neboj, já na své dluhy nezapomínám. Tak o co jde?"
"Potřebuji pomoct s jednou proměnou," řekl s úsměvem a chytl ji kolem ramen. Spolu se potom pomalý krokem vydali směrem k Velké síni.
"S proměnou? Vždyť na přeměňování jsi nejlepší z celého ročníku, pokud se nemýlím…"
"No, ale na tuhle budeš lepší ty…"
Zastavili se spolu u vchodu.
"Hele, vidíš tamhle tu holku s těmi brýlemi?" přitom ukázal směrem k nebelvírskému stolu.
"Vedle té zrzky? Jo, vidím… A co s ní?" nechápala to.
"Jde o tu přeměnu. Potřebuju, aby si ji trochu změnila vizáž… A vím, že se v tom vyznáš…"
"Co? To jako, že ji mám změnit k lepšímu? Vždyť to ani nepůjde… Podívej se na ni. A to ji vidím jenom z dálky…" ušklíbla se.
"Hele, já ti věřím. Ty to dokážeš."
Beka si ji ještě chvilku prohlížela, ale nakonec rezignovala.
"Tak dobře. Co já pro tebe neudělám, Siriusku…" zašklebila se a dloubla do něj loktem. "Ale nebude to zadarmo. Když vidím, co má na sobě… Chce to změnit šatník, potřebuje novej účes, make-up ji asi taky nic neříká…"
"Neboj, všechno platím já. Tak domluveno?"
"Dobře, ale jak vidím, bude mě to stát spousty nervů. To všechno kvůli tobě, Siriusku…"
"Já vím. Jsem neodolatelnej…" Potom se otočil směrem do Velké síně.
"A ještě něco…" zastavil se. "Neříkej mi, Siriusku," zašklebil se na ni a vydal se, ke svým kamarádům, na večeři.
"Lily, podívej, jde sem Sirius!" mrkla na svou kamarádku u večeře Denise.
"Ať se jde vycpat…" zamumlala a svůj pohled stočila směrem k jídlu.
"Nazdar dámy…" řekl a samozřejmě nezapomněl na Denise nasadit svůj zářivý úsměv.
"No nazdar," zabrblala Lily. Chtěla se zvednout odejít, ale to nechtěla Denise udělat. Navíc ji slíbila, že se pokusí s Blackem vycházet.
"Ahoj Siriusi," zvolala nadšeně Denise. Lily, spolu i s Markusem, který seděl vedle ní, protočila oči v sloup.
"Jak se máme?" přitom si nezapomněl prohrábnout vlasy a nasadit svůj nebezpečně svůdný úsměv. Polovina dívčího osazenstva nebelvírského stolu za ním vzdychala.
"Ale jo, jde to. A co ty?"
"Taky to jde. Ale mohlo by to být lepší. Co se takhle zítra sejít. Ve dvě hodiny u hlavní brány, hm…?"
"No, já nevím… Chtěla jsem se podívat na ten úkol z formulí…"
"Ale, no tak. Přece by si mě nenechala čekat," zaškemral a hodil na ni svůj psí kukuč.
Denise okamžitě roztála. Byla ten typ, který dokázal roztát při každém jeho slově. Sirius ani nečekal na odpověď. Rozloučil se a pak si to konečně namířil ke svým kamarádům.
Denise se potom po celý večer jenom nimrala v jídle a s Lily a Markusem prohodila jenom pár slov.
Tenhle rozhovor Lily jenom utvrdil v tom, že musí co nejrychleji přijít na to, co má Black v plánu.
"Čau Evansová," ozvalo se přes celou společenskou místnost. Lily moc dobře poznala ten hlas. Protočila oči v sloup a unaveně zvedla hlavu. Právě dodělávala úkol z run, který ji trval víc jak dvě hodiny a neměla právě chuť bavit se s hloupým, arogantním trollem s IQ houpajícího se koně, který si cuchá vlasy, jako nějaká blbá opice a šklebí se jako nadutý páv. Ale nesměla zapomenout na Denise. Slíbila si, že zjistí za každou cenu, o co Blackovi jde. Proto, i když nerada, se na něj lehce usmála.
"Potřebuješ něco, Jamesi?" zvláštní důraz dala na jeho jméno.
James se zarazil. Už mu zase řekla jménem a navíc se na něj nenaštvala, když na ni křičel přes celou společenskou místnost. Tady něco nehraje.
Stál na druhé straně místnosti a všichni očekávali novou hádku.
"Tak co to rande, Evansová?" zašklebil se na ni. Nechtěl ztratit svou hrdost a věděl, že tohle na ni zabírá spolehlivě a že právě vstane, něco mu od plic řekne nebo že mu jednu vlepí.
Lily však neudělala nic. V duchu pěnila a měla sto chutí, mu něco ošklivého provést, ale rychle se uklidnila.
"No tak, holka, klid. Jde o Denise. Je to tvá nejlepší kámoška…" uklidňovala se v duchu.
Na krátký okamžik se na něj podívala, potom si vzala svoji učebnici run, kalamář, brk i pergamen a vydala se bez jakékoliv odpovědi do své ložnice.
Když však pokládala nohu na první schod, vedoucích do ložnic, zastavila se. Dostala totiž perfektní nápad.
"Pottere!" zavolala na něj, schválně jeho příjmením. "Zítra ve tři hodiny u Hlavní brány," mrkla na něj a potom se konečně ztratila do své ložnice.
"Kluci… to … to jako, že…." snažil se vykoktat, ale moc se mu to nedařilo.
"To jako, že jdeš zítra s Evansovou na rande…" zazubil se na něj Sirius a poplácal kamaráda po zádech.
"Jóóó!!!" vyjekl James tak, že půlka Nebelvíru leknutím nadskočila.
Denise právě mířila k Hlavní bráně, kde se měla za chvilku sejít se Siriusem. Scházela zrovna ze schodiště směrem k Velké síni.
"Co ty špinavá mudlovská šmejdko…" ozvalo se kousek od ní. Otočila se a všimla si malé blonďaté dívky, jak se krčí při zemi a snaží se posbírat svoje knihy ze země. Při každé snaze chytnout svou poslední knížku, ji však odletěla někam pryč.
Nad ní postával chlapec přibližně jejího věku a mířil na ni hůlkou. Přitom se smál na celé kolo. Denise to ale směšné nepřišlo, ani trochu. Oba je tipovala na prváky nebo druháky.
"Hej, nech ji!" zavolala na něj. Chlapec se prudce otočil.
Denise někoho připomínal, ale nevěděla koho. Černé vlasy, černé oči, aristokratické rysy ve tváři a v pohybu… No jistě!
"Ty si Regulus Black, že?" vyptávala se.
"Co je ti potom, ty šmejdko…" vyštěkl na ni.
"Pozor na jazyk. Zmiz nebo chceš zaútočit i na mě? Matince by se asi nelíbilo, kdyby tě ze školy vyhodili kvůli útoku na starší studentku…"
Mladý Black si ještě něco zamumlal pod nosem, potom schoval hůlku a zamířil pryč.
"Jsi v pořádku?" vyptávala se dívenky na zemi.
"Ano… děkuji," zašeptala dívka. Denise ji pomohla posbírat poslední učebnice.
"Jak se jmenuješ?"
"Harper Greyová…" špitla dívka.
"Těší mě, já jsem Denise Portmanová z Nebelvíru."
"Já jsem z Havraspáru. Děkuji ti, že si mi pomohla. Ten kluk mě otravuje na každém rohu," posteskla si.
"Však on ti dá pokoj. A jestli ne, tak to nahlas svému řediteli, on už mu domluví."
"Myslíš?"
"Určitě!" odpověděla a zářivě se na ni usmála.
Chvilku si ještě povídali, dokud si Denise neuvědomila, kam to vlastně šla. Rozloučila se a rychlou chůzí se vydala k hlavní bráně.
"Promiň, že jdu pozdě, ale…" zhluboka oddechovala, když přiběhla k Siriusovi, který se lenivě opíral o bránu.
"To je v pohodě… Viděl jsem vás," odpověděl.
"Aha… Proč si tomu svýmu povedenýmu bratříčkovi nic neřekl?"
"Já? Stejně by mě neposlechl a navíc dobře si s ním zaválela," usmál se.
Denise pokrčila rameny.
"Už jsem si tak nějak na to zvykla."
"Jak to?"
"O prázdninách dělám vedoucí na jednom táboře. Je to pro děti z mudlovských rodin, většina je jich hodně rozmazlených a někdy je musíš trochu víc poškádlit…" zašklebila se.
"Aha… Ale proč…?"
"…jsem tak nesetřela Bellatrix?" Sirius přikývnul. "Sama nevím. Abych se přiznala Bellatrix mi nahání strach a navíc je až moc dobrá v kouzlení…"
"Ale když se necháš takhle zesměšňovat, nikam to nepovede. Jednou se ji přece musíš postavit a uvidíš, že když ji přemůžeš, už tě nechá na pokoji."
"Tobě se to řekne, až moc lehce. Já na kouzlení nikdy moc nebyla, nepasuje to na mě…"
"A co takhle doučování z obrany? Všiml jsem si, že ti moc nejde."
"A kdo by mě tak učil? Lily na mě nemá čas a nikoho jiného tady neznám…"
"No a co takhle já?"
"Ty?"
Sirius přikývnul.
"Jestli k tomu máš odvahu? Mě je to jedno…"
"Domluveno!" zvolala a potom se oba dva vydali k jezeru.
"Ty si s bráchou asi moc nerozumíš, co?" vyptávala se ho.
"Já? Nejraději bych toho malýho hada uškrtil," zašklebil se. "Svoji rodinu bych radši moc neřešil… A co ty? Máš sourozence?"
"Jo. Mám ještě bráchu. Jmenuje se Tim. Je mu deset a jestli dostane dopis, v září nastoupí do Bradavic. A musím říct, že s ní vycházím o hodně líp, než ty s tím tvým…"
"Hele, jak jsem řekl. Svoji rodinu nechci řešit."
"Jo, promiň…" Denise poznala, že přestřelila. Nechtěla, aby se Sirius kvůli ní trápil. On poznal, co se jí honí hlavu, proto radši pokračoval dál v jejich rozhovoru.
"No a co vaši? Co dělají?" snažil se rozproudit rozhovor.
"Táta dělal léčitele u Munga, jenže ho vyhodili, když…" na okamžik se odmlčela, nerada o tom mluvila, "… když máma umřela. Jsou to už čtyři roky… Tenkrát to nezvládal a oni ho museli vyrazit. Od té doby dělá, co se mu naskytne…"
"To je mi líto, já nevěděl, že tvoje máma umřela," omlouval se jí. Teď se cítil opravdu mizerně. Věděl, že o tomhle nechce Denise určitě mluvit.
"To je v pohodě. Vlastně od její smrti jsem o tom ještě s nikým nemluvila…"
"Jestli chceš, jsem jedno velký ucho…" povzbudivě se na ni usmál. Denise se ještě nikomu s tímhle nesvěřila, ani Lily ne. Nejdřív se zdráhala, ale když se podívala do jeho očích, utvrdilo jí to v tom, že mu věřit může.
Sirius ji celou dobu pečlivě poslouchal a musel uznat, že to není zas tak nudná a obyčejná holka, jak si z počátku myslel. Věděl, že tahle holka toho má v sobě víc, než se zdá a on byl rozhodnutý to v ní objevit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | E-mail | 23. července 2006 v 17:14 | Reagovat

jejoo to je super hrozne sa tesim na pokracko   :o)

2 gify gify | Web | 23. července 2006 v 20:56 | Reagovat

a zase ako vzdy perfektne... mne uz fakt dochadzaju napady co ine ti sem mam pisat...to aj tak ani nic s toho nevystihuje jake je to super...

3 FeFka FeFka | Web | 23. července 2006 v 21:17 | Reagovat

je to super ako vzdy

a chcela by som vas poprosiť aby ste sa pozreli na stranku

www.lilly-a-poberti.blog.cz

ale este ju len pisem, ale prosila by som komentare  dik:)))

4 Corny Corny | 24. července 2006 v 0:46 | Reagovat

Perfektní, moc, moc se mi to líbí, už se těším na pokráčko.

5 happy happy | 24. července 2006 v 12:58 | Reagovat

děkuju mi moc!!! jsem ráda, že se vám to líbí... kdy bude pokráčko, to nevím, protože mi přijede rodina ze Slovenska a nebudu mít na psaní moc času...

6 Wil Wil | E-mail | 28. července 2006 v 19:49 | Reagovat

je to perfektní happy prosím napiš pokráčko brzo

7 happy happy | 28. července 2006 v 21:10 | Reagovat

Wil, opravdu se budu snažit, ale pokráčko bude nejpozději do čtvrtku...

8 Lupi Lupi | Web | 28. července 2006 v 22:12 | Reagovat

Vavo! Je to super! Pripomina mi to trochu jeden film, ale toto je lepsie:)

Tesim na pokracko:)

9 monster32 monster32 | 31. července 2006 v 19:56 | Reagovat

ahoj dnes som tu prvy raz na odporucanie gify a musim priznat ze sa ani trosku nemilila ked mi o tvojich poviedkach basnila su vazne super a neviem sa dockat pokracovania

10 happy happy | 1. srpna 2006 v 16:57 | Reagovat

to monster32: gify trochu přehání a její povídky jsou taky super... :o) jinak ti moc děkuji a jsme ráda, že se ti to líbí...

11 Neli Neli | Web | 16. září 2006 v 19:20 | Reagovat

To je úžasný!! nádhera!! sem se do toho úplně zažrala!!! :D fakt krása

12 Páája Páája | Web | 22. září 2006 v 18:30 | Reagovat

Sirius je docela hodný člověk i když má občas nos nahoru....:-D

13 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 15:28 | Reagovat

SUPER!!!!!!!!!

14 klausová klausová | E-mail | 19. června 2007 v 17:21 | Reagovat

dobrý

15 Pád´o Pád´o | 20. srpna 2007 v 19:34 | Reagovat

ahoj

16 Pád´o Pád´o | 20. srpna 2007 v 19:34 | Reagovat

je to supr

17 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. září 2007 v 12:28 | Reagovat

Tak jsem se po týdnu zase dostala ke čtení a super. Je to vážně dobře napsaný. Přijde mi to dost realistický. Jdu na další...jsem zvědavá na to rande s Jamesem

18 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 15:13 | Reagovat

super.. :o).. snad už to s nima bude jenom lepčí.. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama