6. Vztek

9. července 2006 v 15:23 | happy |  Prokletí
No a opět přicházím s další kapitolou.

Asi se divíte, jak to že je přidávám tak rychle. Je to tím, že jsem je psala už strašně dávno, ale nějak se neměla odvahu je zveřejňovat. Proto jsem budu přidávat kapitoly každý den, hned potom co je trochu poupravím (jo, gramatika a já se nemáme rádi).
A co vás čeká v téhle kapitole? Stačí když vám řeknu jedno: Sirius splní sázku... :o)
Hezké počteníčko
PS: Tahle kapitolka mi přijde taková zvláštní a tak trochu nepovedená, tak se toho nelekejte, prosím...


Na poslední chvilku vběhla do učebny přeměňování, kde ji v poslední lavici držela místo Lily.
"Kde jsi byla?" Jess jenom kývla rukou.
"Hele, jak to že Sirius a James sedí vpředu?" vyptávala se, když je oba uviděla v předních lavicích a jak se o něčem dohadovali.
Odpověď ji však nepřišla, protože do třídy zrovna vstoupila profesorka McGonaggalová. Všichni se jako na povel zvedli. Profesorka jenom kývla rukou a třída s rachotem usedla zpět do lavic. Všichni si ale nesedli. Sirius a James zůstali stát.
"Pánové, děje se něco?" vyptávala se.
"Vlastně ano," začal James. Oba dva vystoupili z lavice a namířili si to ke katedře. James k tomu držel v ruce velkou kytici.
Jess najednou začalo vše docházet. "A sakra!" zvolala slabě.
"Myslíš, že…?" Lily nechala větu nedokončenou, když uviděla bezradný výraz v obličeji kamarádky.
"Taková blbost, jak jsem na tohle mohla zapomenout," začala si tiše nadávat.
"Milá paní profesorko, dovolte abychom vám spolu s Jamesem jménem celé třídy popřáli vše nejlepší k vaším krásným kulatým narozeninám," řekl Sirius a přitom jemně třásl s profesorčinou rukou, která byla značně šokovaná. Když Sirius dořekl poslední slovo, naklonil se k ní a vtiskl ji na tvář malý polibek. James ji předal kytici.
"Ať mu dá trest! Ať jim to nevěří!" modlila se v duchu Jess.
"Pánové, vy jste mě ale překvapili! Jak jste se to dozvěděli?" řekla profesorka dojatě. V očích se ji zatřpytily slzy. Třída zatleskala. "Je to od vás velice pozorné. Děkuji vám moc." Sirius s James si to zamířili do své lavice. Sirius se nezapomněl na Jess vítězně zašklebit.
"No tak, klid holka. Co tak hrozného ti může provést. Jsme přeci kámoši, zas takovej parchant to být nemůže!!" říkala si v duchu Jess.
Zbytek hodiny proběhnul v poklidném tempu. Profesorka jim za odměnu nedala žádný test a po většinu hodiny si spíš jenom povídali.
Zazvonilo a všichni se začali balit. Sirius nezapomněl na Jess z první lavice zavolat: "Lawrencová, dnes v osm ve společence! Už mám pro tebe připravený ten úkol!" zařval to o schválně přes celou třídu, aby ho co nejvíce spolužáků slyšelo.
"To je super!" zamumlala si pro sebe a vydala se na další hodinu.
"Co děláš? Už potřetí ti říkám, že kůže z hřímala tam přijde jako poslední!" nervoval se už několikrát za tento večer Severus Snape při doučování Jess.
"Jo, promiň. Dneska mi to nějak nejde. Co kdybychom to odložili na příště?" přemlouvala ho.
"Mě je to jedno. Aspoň budu mít aspoň jeden večer klid. Hele, jde u tu sázku s Blackem, co?"
"Jo," zavrčela Jess při zmínce jména Black.
"To tě teda lituji. Black je grázl. Určitě si pro tebe připravil něco hnusného."
"No díky, že si mě povzbudil!" řekla přívětivě, sbalila si svoje věci a odešla.
Ploužila se pomalu chodbami. Bylo za pět minut osm. Nevěděla, jestli tam má jít nebo se radši někam ztratit. Kdyby ale nepřišla, tak by ji všichni měla za sraba, což by nedokázala překousnout.
Zastavila se u obrazu Buclaté dámy. Pořád uvažovala jestli tam má jít nebo ne.
"Tak co slečno, řeknete mi heslo, nebo tady budete stát ještě hodně dlouho?" vyptávala se Buclatá dáma.
"No jo pořád. Memoria," řekla s klidem. Obraz se vyklonil a Jess s klidem vstoupila dovnitř.
Zarazila se. Společenská místnost byla doslova přecpaná k prasknutí. Když vstoupila, všechny zraky v místnosti se otočily na ni.
"No to je super!" zabrblala si pro sebe a vydala se směrem ke krbu, kde seděla čtveřice. James, Petr a Sirius se něčemu pochechtávali, jenom Remus nepřítomně kroutil hlavou. "Věř mi, tohle nedopadne dobře," říkal zrovna Siriusovi. Ten mu chtěl něco říct, ale když uviděl Jess tak se zarazil.
"No konečně jsi tady!"
"Dělej, nemám na tebe celý večer!" zavrčela na něj. Celá místnost stihla, aby si vyslechla Siriusův úkol nebo snad trest?
"Bože, ty seš příjemná jak trojhlavá saň!" snažil se o humor Sirius. Jess po něm hodila nasupeným výrazem.
"Dobře, nebudu to natahovat... Půjdeš se mnou na ten ples!" zvolal. Jess se zarazila.
"Dobrej vtip, Siriusi. Teď ten úkol," řekla a zároveň se modlila, ať je to vtip.
"To ale nebyl vtip. Ty se mnou půjdeš na ples a budeme spolu tančit," řekl jí s úsměvem.
O Jess se právě pokoušely mdloby.
"COŽE!" vyjekla a cítila, jak se třese vzteky. Tak to byl pro ni pořádný trest. Nesnášela plesy a kolikrát ji to přišlo jako utrpení. Co tím sledoval?
"Půjdeš se mnou na P L E S!" poslední slovo hláskoval. Jess automaticky v kapse nahmatala hůlku.
Naštěstí k ní včas přiskočil Remus. "Jess, klid."
Podívala se na něj a potom na Siriuse. Vrhla na něj tak zhnusený pohled, až z toho běhal mráz po zádech. Zaraženě si ji prohlížel. Netušil, že ji to může tak naštvat.
Jess urychleně vyběhla do pokoje
Všichni se dole začali bavit o nastalé situaci, některá děvčata dokonce začala brečet, protože doufala, že zrovna je Sirius pozve na ples.
Náhle se z dívčích ložnic ozval děsný jekot a obrovská rána.
"Co to bylo?" vyjekli někteří.
Lily, Marcy a Alice vystartovaly do svého pokoje, protože tak nějak tušili, kdo to byl. Za nimi se vydala i některá další děvčata.
"Panebože!" bylo první slovo na které se zmohla Lily, když vstoupila do pokoje.
Postel Jess byla doslova na padrť a ona sama v klidu dělala stojku na hlavě.
"Jess, co to děláš?" zeptala se opatrně Alice.
"Uklidňuji se," odpověděla nevrle.
V tom do jejich pokoje vtrhla udýchaná profesorka McGonaggalová.
"Panebože, co se to tady stalo!" vykřikla hrůzou.
"To nic paní profesorko, jenom taková malá nehoda s hůlkou," snažila se ji uklidnit Jess, která se už naprosto klidná stavěla na nohy.
"Nic! Slečno Lawrencová, to máte na svědomí vy?" Přikývla. "Musím vám udělit školní trest. Zítra v šest hodin se dostavte do mého kabinetu," řekla přísně. "A vy ostatní jděte spát," snažila se rozptýlit dav u dveří. Ozvalo se nesouhlasné mručení, přesto si to všichni namířili do svých pokojů. Marcy, Lily a Alice zůstali stát s pusou otevřenou dokořán a zírali na Jess. Opravdu v jednu chvíli naháněla děsivý strach.
"Reparo!" pronesla Jess klidně a za okamžik už na svém místě stála celá postel.
"Jdu se projít," řekla a nechala šokované holky stát na místě.
Procházela temnými chodbami hradu. Ani nevěděla kam až dojde, ale nechala se vést svýma nohama. V tuhle chvíli ji bylo jedno, jestli ji načapá někdo z profesorů nebo jestli ji chytne Filch. Už to udělala zase. Už se zase nedokázala ovládnout a mohla někomu ublížit. Tohle nechtěla. Byla pro všechny až moc nebezpečná.
Došla až do astronomické věže, posadila se na zem a pozorovala hvězdy nad sebou. Ani si nevšimla, že někdo právě vstoupil do věže. Pořád tupě zírala na hvězdy.
"Jess, jsi v pořádku?" uslyšela za sebou známý hlas.
"Ani ne, Remusi. Ani ne…" řekla téměř neslyšně a zrak stále upínala na hvězdy.
"Kouzlila si zase bez hůlky, že?"
"Ano. Ale to opravdu samo. Umíš si představit, kdybych tak zaútočila na někoho ve společence? Mohla jsem někoho zranit nebo dokonce zabít," zašeptala poslední slovo. Teprve teď se podívala na Remuse a on si všiml, že se jí v očích třpytí slzy.
"Ale naštěstí se nikomu nic nestalo, ne?"
"Ano, ale příště…"
"Žádné příště nebude, však ty to zvládneš," řekl jemně a objal ji.
"To doufám," pošeptala.
"A nezlob se na Siriuse. On netušil, že tohle můžeš vyvést. Víš, na obědě vás náhodou zaslechl, jak si říkala, že nesnášíš plesy a tancování. Myslí si, že tě ten ples bude pro tebe dostatečná pomsta. Myslí si, že tě ztrapní, když nebudeš umět tancovat…" protočil oči v sloup.
"Ano? No však počkej, já mu ukážu…" řekla a přitom se ji šibalsky blýsklo v očích.
"Co chceš dělat?"
"Nech se překvapit," řekla s úsměvem.
"No tak, to je ta Jess Lawrencová, kterou znám."
Do pokoje se vrátila až kolem půlnoci. Holky ještě nespaly, čekaly na ni.
"No konečně!" zvolala Lily, když uviděla svou kamarádku ve dveřích.
"Kde si byla tak dlouho? Měly jsme o tebe strach," přidala se tentokrát Alice.
"Procházela jsem se," na okamžik zavládlo v pokoji tíživé ticho. "Holky chci se vám omluvit, za ten dnešek," přitom kývla směrem ke své posteli. "Já jsem prostě vybuchla a …"
"To je v pohodě," řekla Lily a objala svou kamarádku. Marcy a Alice se k nim za okamžik přidaly.. Stály tam všechny čtyři a jen tak se objímaly.
"Díky moc," řekla Jess, když už si sedly na postel.
"No a co teďka uděláš s tím plesem?" zeptala se opatrně Marcy.
"Půjdu tam. Ale věřte mi, tohle Blackovi nedaruji. Myslí si, že když tam půjdu, tak mě před celou školou ztrapní, ale to je hošan na omylu," řekla a opět se jí v očích zlověstně zablýsklo.
"Co chceš dělat?"
"Co asi? Jen tak se nedám. Mám takový menší plán, ale budu potřebovat vaši pomoc."
"Spolehni se," zvolala Alice, obvykle nejtišší člen party.
Jess je tedy začala seznamovat s jejím plánem.
"To bude Black koukat," rozplývala se Marcy.
"Uvidíme, takže mi pomůžete?"
"Jasně!" vykřikly všechny tři svorně a na důkaz slibu si podaly symbolicky ruce.
Druhý den už se samozřejmě rozneslo po celém hradě, co se stalo v Nebelvírské věži v pokoji Jessicy Lawrencové. Nikdo ale s jistotou nevěděl, co se tam přesně stalo, protože do jejich ložnice pořádně nikdo neviděl. Proto se po škole roznášely zvěsti, jako že Jess v pokoji chová draka nebo že Jess vyvolávala jakési duchy a to způsobilo výbuch. Jedna horší varianta než druhá.
U snídaně seděli Marcy, Alice a Lily. Čekali na Jess, která se za okamžik objevila. Byla úplně rudá a když si sedla na místo, tak se svíjela doslova v křečích.
"Jess, co ti je?" vyptávala se zděšeně Lily.
Jess se na ni podívala a Lily si všimla, že Jess není nemocná, že se jen směje. Půlka nebelvírského stolu na ni upřela pohledy samozřejmě i spolu s Poberty.
Jess se snažila nejdřív uklidnit. Asi po pěti minutách se ji podařilo přeci jen se trochu uklidnit.
"Právě… právě jsem na chodbě potkala Franka Longbottoma s Markusem Jeffersonem ze sedmáku," začala se zase smát. "Říkali, že…. říkali, že jsem prý dělala nápoj lásky pro Siriuse! Já! Že prý ho beznadějně miluju!" opět další výbuch smíchu. Tentokrát se k ní přidali i někteří spolužáci. "Prý aby si mě konečně všimnul, ale že se mi to prý nepovedlo a že se omylem těch výparů nadýchala McGonagallová a že prý mi dala do konce školního roku tresty abych mohla být jenom sní!!" Jess se svíjela doslova v křečích smíchu.
"A věř mi! Takových blbostí jsem slyšela po škole víc!"
Skoro až zalehla pod stůl. S ní šlo do kolen další polovina z Nebelvíru. Nebylo to tak ani tak díky příběhu, ale díky Jess, která se u toho smála úplně perfektním, nakažlivým smíchem.
Profesorka McGonagallová se je snažila uklidnit, ale když ji uviděli nešlo přestat. Skončili teprve ve chvíli, kdy jim pohrozila, že jim odebere body.
Skoro celý Nebelvír se smál až na jednoho člověka. Sirius seděl prkenně na místě a zíral na Jess. Cítil, že mu stoupá adrenalin a že se celý vzteká. Nasupeně vstal a odešel pryč ze síně. Nikdo si ho nevšiml, až na Jamese, který se za ním okamžitě vydal.
"Hej Tichošlápku, kam letíš?" vyptával se ho a přitom se ještě stále pochechtával.
"NIKAM!" zařval na něj nevrle.
"Až se uklidníš, tak se stav!" oplatil mu stejně James. Pak se vrátil zpátky do Velké síně a přemýšlel nad tím, co tak jeho kamarádovi přeletělo přes nos.
Sirius se uklidnil až na večer, kdy se s kamarády chystal vydat na menší noční obchůzku.
Ve společenské místnosti ho však stihla zarazit ještě Jess.
"Hej, Blacku!" zavolala na něj. Zbytek lidí, který ve společence zůstal se už těšil na novou hádku.
"Od kdy mi říkáš Blacku?" zeptal se opatrně a přešel k ní.
"Od té doby, co si na mě udělal ten podraz."
"Hele, nevím o co ti jde. Byla to sázka."
"Však já vím. Jen jsem ti chtěla říct, ať mě čekáš v den plesu v sedm u hlavního schodiště," otočila se vyběhla do ložnice. Sirius stál zaraženě na místě a pozoroval schody, tam kde zmizela.
"Takže tam se mnou jdeš?" zakřičel ještě do schodiště. Z hora se mu ozvalo ještě tlumené: "Jo!"
Chvilku tam ještě jen tak stál a uvažoval, jestli to co teď slyšel nebyl jenom nějaký přelud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 gify gify | Web | 9. července 2006 v 19:09 | Reagovat

tak tato kapitola sa mi straaaaaasne ale straaaasne pacila uz sa nemozem dockat toho plesu..... ; )

2 Kristine Kristine | Web | 9. července 2006 v 20:28 | Reagovat

ja milujem plesy, vážne! sú superné=)

3 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 10. července 2006 v 13:33 | Reagovat

Tahle kapitolka se povedla, byla kráááásná, Sirius to vymyslel vážně skvěle, už se nemůžu dočkat pokráčka :-)

4 Evany Evany | Web | 11. července 2006 v 11:11 | Reagovat

panejo, nestiham cist. Odjizdim ale slibuju, ze si po navratu vsechno prectu a okomentuju:)

5 ada ada | 11. ledna 2007 v 19:02 | Reagovat

hele tak podle me je tenhle zatim uplne nejlepci.....fakt supa

6 Pád´o - girl Pád´o - girl | 9. září 2007 v 20:45 | Reagovat

supr

7 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 18:51 | Reagovat

tahle byla super.. :oD... nejvíc mě dostao to s Frankem.. :oD... sem se tu tlemila jak zhulená.. :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama