14. Strach

2. srpna 2006 v 13:02 | happy |  Prokletí
Ano, vidíte dobře... Po dlouhém týdnu, konečně přidávám novou kapitolu!
Zase je to jedna z těch mých zmatených kapitolek, ale to jsem celá já!
Pobertové, Lily a Jess se vrací na do školy. Jess večer "mluví" se Siriusem, ale všechno dopadne jinak, než předpokládala... Další týden je pro ni hodně matoucí! Co si má myslet? :o)
Please o komenty!!!

Procházeli po jedné z pěšin lesem, zpátky na bradavické pozemky. Kluci šli vpředu a pomáhali Remusovi, který na tom nebyl třikrát dobře.
"Víš…" začala Lily tiše, "…když jsme se vraceli do Bradavic, slyšeli jsme, jak tě Remus napadl… Sirius na nic nečekal a okamžitě vystartoval zpátky za tebou. Měl o tebe strašný strach."
Jess ji udiveně poslouchala. "Ale proč?"
Lily protočila oči v sloup, ale dál to už radši nekomentovala. Popošla dopředu ke klukům.
"Hele, Jess, něco ale nechápu," promluvil James. "Jak to, že po tobě, tak Remus vyjel? Mohl po komkoli, ale vybral si zrovna tebe."
"Víš, to je tak. I když je vlkodlak, přesto v sobě má při své proměně i část člověka. No, a Remus, jako vlkodlak, nejlépe vycítí pach krve. Hlavně té svojí a protože jsem jeho příbuzná, která má část jeho krve, vystartoval nejdřív po mně."
"Už se nám to jednou stalo, ale dnes to bylo asi nejhorší. Byl jsem na Jess naštvaný a moje vlkodlačí část to vycítila a okamžitě poznala, za kým jít," dořekl Remus.
Cesta jim trvala ještě chvíli než se jim podařilo dojít zpátky. Naštěstí ještě všichni v Bradavicích spali, takže nikdo nic neviděl.
"Remusi!" vyjekla Alice a vrhla se k chlapci zrovna, když vcházeli na ošetřovnu.
"Alice!" řekl Remus a pevně ji objal. "Ty se mě nebojíš?" zeptal se roztřeseným hlasem.
"Ne, teď je to přeci ten Remus, kterého mám tak ráda, ne?" usmála se na něj a políbila ho. Byl moc šťastný. Měl strach, aby se ho Alice nebála, kvůli jeho menšímu chlupatému problému, ale dala mu jistotu, kterou potřeboval.
Kousek od nich ležela na posteli Marcy se zavázanou nohou.
"Pane Lupine, už jste tady…" potom se zarazila nad množstvím lidí na ošetřovně. "Co se to tady děje? Všichni pryč. Pacienti si potřebují odpočinout," přitom kývla směrem k Remusovi a Marcy.
"A kdy ho pustíte?" vyptávala se Jess.
"No, dneska nevypadá moc dobře. Pustím ho až večer."
S tímto zjištěním všichni opustili ošetřovnu.
"No páni, to byla ale noc, už se těším do postele," naříkala Marcy, kterou už madam Pomfreyová pustila z ošetřovny odpoledne. Teď už se jenom čekalo na Remuse, který měl za chvilku přijít.
Během dopoledne přestěhovali taky všechny věci Jess zpátky do pokoje. O nedávné hádce se už nebavili. Teď seděli pohromadě, jako dřív.
Za chvilku se otevřel portrét a dovnitř vstoupil Remus. Alice na nic nečekala a vrhla se mu zase kolem krku.
Ještě tam jen tak chvíli seděli a povídali si o všem možném, ale tématu úplněk se záměrně vyhýbali.
"No nic, já jdu spát!" oznámila Lily a zívla.
"Jo, já jdu taky," prohlásila Marcy. Po dlouhém polibku s Remusem se k nim přidala i Alice.
"Jdeš taky?" zeptala se ještě Lily směrem k Jess.
"Ne, mě se ještě nechce, ale za chvilku přijdu," odvětila.
"No nic, taky půjdeme kluci," řekl James a zamrkal směrem k Peterovi a Remusovi. Chvíli jim trvalo, než jim došlo co chce, ale nakonec se taky zvedli a vydali se pryč.
Sirius a Jess zůstali ve společence sami.
Chvíli jen tak seděli a oba dva zírali do plamenů.
"Víš, Siriusi, chci ti poděkovat."
"A za co?"
"Za to, že jsi mi pomohl," odvětila. Teprve teď se podívala do jeho černých očí.
"Není zač."
"Jess?"
"Hm?"
"Můžu se na něco zeptat?" Jess přikývla. "Ale slib, že se nebudeš rozčilovat. Nerad bych, aby si nechala vyletět společenku do vzduchu," nepatrně se zašklebil.
Jess se na něj tázavě podívala, ale potom přeci jenom přikývla.
"Ty si tenkrát nespadla ze schodů, že?"
Uvažovala jestli mu má říct pravdu nebo ne. Měla strach, protože mu na něm hodně záleželo a nechtěla aby mu Alex ublížil, ale zároveň se přála někomu svěřit se svým tajemstvím.
"Ne, nespadla."
"A co se ti stalo?" vyptával se dál neodbytně.
"Prosím, na to se mě neptej," cítila, že se ji do očí derou slzy.
"Ale proč? Někdo ti ublížil a já to mám nechat jen tak?" kleknul si k jejímu křeslu a jemně ji chytil za ruce. Cítil, že se třese a když se na něj podívala, měla v očích slzy. Takhle ji nikdy neviděl. Bála se, měla strašný strach. To nebyla ta nebojácná Jessica Lawrencová, kterou znal. Tohle byla křehká dívka, která se strašně bála.
"Siriusi, prosím…" řekla a po tváři ji stekla slza. Sirius si ji přivinul k sobě a objal ji. Jess se ho pevně držela jako kdyby měla strach, že mu někam daleko odejde. Jen tak tam stáli a objímali se.
Odtáhla se od něj a opět se zadívala do jeho očí. On taky. Teprve teď mu přišla tak krásná. Byla tak malá, tak slabá. Přál si ji mít jenom u sebe, držet ji a objímat.
Pomalu se k sobě přibližovali…
Políbili se. Byl to delší polibek než ten minule a o to víc byl procítěnější. Po chvilce se odtáhla a zmateně se na něj podívala. V hlavě ji právě vířilo tolik pocitů, že byla naprosto zmatená. Opět v ní bojovali dvě části… Rozum a srdce…
"Promiň, ale já nemůžu," to byla jediná věc, kterou ze sebe dokázala vysoukat. Se slzami v očích mu zase utekla.
"Do háje… co jsem zase udělal špatně?" nadával si v duchu. Sedl si do křesla a složil hlavu do dlaní.
"Tak co, Tichošlápku, jak to dopadlo?" vyptával se James, když Sirius přišel na pokoj.
"Můžeš hádat třikrát," odvětil mrzutě a posadil se ke kamarádovi na postel.
"Dal si ji zase pusu, co?" Sirius jenom přikývl.
"No a dál?"
"Co dál… zase utekla," lamentoval. "Ale aby si věděl, já se už nenechám tahat za nos. Od zítřka začnu chodit s každou, která mi přijde pod ruku," odvětil vztekle a zalehnul už do svojí postele. Kamarád nad tím jenom pokrčil rameny a usnul.
Jak Sirius řekl, tak taky splnil. Hned druhý den pozval na rande jednu čtvrťačku z Mrzimoru a přímo před Jess. Když ho viděla, nevěděla co si má myslet. Včera ji líbal a dneska už má zase jinou.
"To je ale blb, včera tě líbá a dneska má zase jinou," řekla Lily, která ji snad četla myšlenky.
"Hm… Stejně za to můžu já," podotkla smutně a dál se věnovala své snídani. Celou snídani a vlastně potom i celý den toho moc nenamluvila. Po vyučování se někam vytratila a vrátila se až na večeři. Tam zhltla něco málo a pak se vydala na pokoj.
"Co to s ní je?" vyptával se Remus. Lily jen pokrčila rameny, přesto tak nějak tušila odkud vítr vane.
Takhle to šlo s Jess skoro celý týden. Jindy veselá holka, která nezkazila žádnou náladu, byla teď tichá a zamlklá. Neustále nad něčím přemýšlela a co nejvíc se snažila vyhnout Siriusovi.
"Jess, pojď se mnou aspoň do knihovny," snažila se ji opět přemluvit Lily.
"Když mně se nechce…"
"No, tak pojď. Nemůžeš tu pořád jenom ležet."
Jess protočila oči v sloup a přeci jen se s ní vydala do knihovny.
Musela uznat, že díky Lily ji přeci jen o něco stoupla nálada a aspoň na okamžik se dokázala odreagovat od myšlenek na Siriuse.
Zrovna se vracely zpátky s hromadou plnou knih a s veselou náladou.
"No a představ si, že je tam načapala McGonagallová…" obě se zarazily, protože na konci chodby stál Sirius a zuřivě se líbal s jednou paťačkou, tentokrát z jejich koleje.
Jess spadly knížky z ruky, takže je oba dva přerušila. Vyjeveně se na dívala. Snažila se je, co nejrychleji posbírat, ale čím víc se snažila, tím víc ji padaly.
"Jess, klid," řekla Lily. Všimla si, že má slzy na krajíčku. Najednou se otočila a utekla pryč.
"Fakt díky, Siriusi," pronesla mrzutě Lily, posbírala knížky a vydala se zpátky do věže.
Okamžik na to za sebou uslyšela spěšné kroky.
"Lily, počkej…"
"Co chceš!?" odvětila mrzutě.
"Bože, ty máš, ale náladu." Lily ho probodávala naštvaným pohledem.
"No, tak dobře… Chci se tě zeptat na Jess." Přikývla.
"Co to s ní je? Proč se tak chová? Víš, políbil jsem ji a ona prostě jenom utekla a potom když mě vidí líbat se s jinou holkou, tak uteče. Já to nechápu," řekl zklamaně.
Lily pokývala hlavou. "Vy chlapi jste všichni stejní. Víš, proč utekla?"
Sirius pokrčil rameny a Lily protočila oči v sloup. "Protože tě má ráda…"
"Cože?"
"Bože, Siriusi. Má tě ráda, ale nechce s tebou chodit, protože ví, jaký seš. Každý týden střídáš holky jako ponožky a ona se bojí, že bys ji jenom využil. V tomhle je Jess hodně citlivá."
Sirius na ni zíral jako na zjevení. "Já jsem, ale blbec."
"Konečně si na to přišel…"
"Lily, musíš my pomoct. Mám Jess rád," řekl tiše. Lily ho chvíli pozorovala. Musela uznat, že je to pravda, protože takhle o žádné ještě nikdy nemluvil.
"No, nevím, jak ti pomoct, ale jednu radu ti dám. Dej tomu čas a hlavně nechoď každej týden s jinou. Když si Jess všimne, že se s tebou něco děje, tak uvidí, že se měníš k lepšímu. A jestli tě má opravdu ráda, tak spolu ještě o prázdninách začnete chodit…" řekla s úsměvem.
"To je super! Díkes Lily, seš fakt super!" zvolal, dal ji pusu na tvář a odběhl pryč.
"No, tak lehké to zas nebude," řekla si pro sebe a dívala se za mizejícím Siriusem.
Jess seděla v Astronomické věži a uvažovala. Takhle vlastně už uvažovala celý týden. Pro někoho to vypadalo, jako kdyby zírala jenom do prázdna a ani se nepohnula, ale opak byl pravdou. Hlavou se ji honilo tolik myšlenek, že nevěděla, jak je zastavit. Už se ani nepoznávala. Jindy tak veselá holka s hlavou plnou nápadů, tady jen tak nehnutě seděla a nevěděla, jak dál.
"Takže ho miluješ?" ozval se jí hlásek v hlavě.
"To kdybych věděla."
"Ale ty to víš, jen si to nechceš přiznat."
"Asi máš pravdu, ale co s tím nadělám? Vždyť mě bere jako kamarádku… možná, že ani jako to ne."
"A co to takhle zkusit? Zeptat se ho…"
"Tak to teda ne. Nebudu jako ty ostatní husičky, co běhají za svým idolem… Už mám toho dost. Nebudu škemrat. A vůbec vykašlu se na něj. Nějak Sirius Black mi může být ukradenej," dodala rázně.
"Ale máš ho ráda, a to jen tak nepopřeš…" hádalo se s ní její svědomí.
"Čas. Chce to čas a já zase zapomenu…"
"Tím bych si nebyl jistý…"
"Dej mi pokoj!" okřikla sama sebe.
Ještě tam jen tak chvilku seděla a koukala na hvězdy. Pak se přeci jen zvedla a zamířila do svého pokoje.
"Jess, můžu s tebou mluvit?" ozvala se Lily šeptem ze své postele. Marcy a Alice už spaly.
"Nemůže to počkat do rána?" řekla ospale.
"Ne!" zvolala Lily a začala tahat svou kamarádku ven z postele. Obě sešly do společenky.
"Tak, co potřebuješ? Ráda bych se vyspala," řekla rozmrzele. Lily se mezitím usadila do křesla u krbu. Jess ji následovala.
"Jde mi o tebe."
Jess na ni vytřeštila oči. "O mě? Vždyť já jsem v pohodě."
"To vidím. Podívej se, jak vypadáš. Vůbec nejíš, pořád se někam vytrácíš… Je to kvůli Siriusovi, že?" vypálila na ni. Jess se zarazila, ale nedala nic na sobě znát.
"Kvůli Blackovi? Proč myslíš?"
"Vidím to na tobě. Máš ho ráda."
"Ne. Pleteš se. Už ho mám dost. Měla jsem ho ráda a nic s ním nechci mít!" zakřičela na ni. Nesnášela to. Neměla ráda, když se jí někdo motal do jejího života… Ona sama o sobě mohla rozhodovat a už vůbec ji nezajímalo, jestli někdo má pravdu.
Nasupeně odešla do své ložnice.
Lily zaraženě pozorovala, jak odchází do své ložnice. Jess byla jedním z mála, kdo dával najevo své city, ale už ji poznala. Měla ho ráda, ale nechtěla si to přiznat. Musela uznat, že se ji ani nediví, vždyť Sirius Black byl jeden z největších sukničkářů na světě a rád to dával dost najevo. Ani se ji nedivila.
Na schodišti zaslechla něčí kroky. Otočila se.
"Slyšels to?"
Sirius němě přikývl. V tváři měl zarmoucený výraz a Lily si všimla, že se mu v očích zaleskly slzy. Posadil se vedle ní do křesla.
"Když já ji mám stejně rád," pronesl po chvilce ticha.
"Vždyť ona tebe taky…"
"Ani mi to nepřijde…" řekl smutně.
"Ale jo, je to tak. Ale nechce to dát najevo."
"Takže si myslíš, že mám ještě šanci?" zeptal se s nadějí v hlase.
Lily jenom pokrčila rameny. "To já nevím. Ale jak se řekla předtím, chce to jenom čas."
S tím vstala a nechala Siriuse vlastním myšlenkám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzu zuzu | E-mail | 2. srpna 2006 v 15:03 | Reagovat

to cakanie stalo za to, ale rychlo pis dalsiu uz sa tesim

2 FeFka FeFka | Web | 2. srpna 2006 v 15:11 | Reagovat

fantasticke =0)) pokracovanie a rychlo prosim =0))

3 Corny Corny | 2. srpna 2006 v 15:33 | Reagovat

Super, krásný, rychle napiš pokračování.

4 Kristine Kristine | Web | 2. srpna 2006 v 15:45 | Reagovat

Tak sme sa dočkali!!! Mne sa táto poviedka  strašne moc lúbi a preto som strašne rada, že je tu konečne to pokračko=)

5 Lizz Lizz | 2. srpna 2006 v 16:03 | Reagovat

nepleťte se mi do života, to je okřídlená věta:)

parádní kapitolka, doufám, že už máš víc času na psaní a brzo bude další!:)

6 happy happy | 2. srpna 2006 v 16:57 | Reagovat

tak, abych se přiznala, překvapily jste mě!!! ale moc děkuji!!! jsem fakt ráda, že se vám to líbí... pokračování bude chvilku trvat, protože jsem si slíbila, že musím nejdřív napsat pokračování k Takové normální holce... :o)

7 Wil Wil | E-mail | 2. srpna 2006 v 17:53 | Reagovat

je to nádherný napiš brzy pokráčko

8 Evany Evany | 2. srpna 2006 v 20:38 | Reagovat

baf:) to ste se lekli, co :D

Boze...nevnimejte me:D

Je to fakt dooost dobryyy:)))

9 happy happy | 2. srpna 2006 v 21:12 | Reagovat

ježiš, to jsem se lekla... :oD Evany, tohle mi nedělej...

10 Evany Evany | 3. srpna 2006 v 19:18 | Reagovat

zapamatuju si to...jeste bys dostala infarkt, co bych pak cetla:) asi toho vazne necham:)))

11 gify gify | Web | 6. srpna 2006 v 12:54 | Reagovat

jej tak to si ma potesila ze hned jak som sa vratila je tu taka perfektne kapitolka...normalne stracam rec...

12 kííťa kííťa | 19. května 2007 v 15:55 | Reagovat

ach joooo je mi siriuse líto...:*o( ale bylo to strááášně dojemný...:o)

13 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 20:45 | Reagovat

čas... hm.. jenža jak dlouiho trvá než se zahojej rána? týden? měsíc? rok? roky? no je to super a deme dál.. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama