5. kapitola - Chyba?

2. srpna 2006 v 22:42 | happy |  Taková normální holka
Ufff... tak konečně, už jsem to dopsala. Tahle kapitola mi dala opravdu zabrat. Hlavně ta druhá část, kterou jsem předělávala asi třikrát.
Mno, co zajímavého se dozvíte??? Stačí dvě věty: Lily jde na rande s Jamesem a Denise se seznámí s Bekou Hunterou... :o)
Hezké počteníčko a pls komenty!!!

Postávala u brány vedoucí ven z hradu. Nervózně pozorovala schody, na kterých se měl každou chvíli objevit on a přitom si nadávala, jak je hloupá.
"Bože můj, co jsem to zase udělala za blbost?" okřikla se v duchu. Neustále uvažovala nad tím, že odejde a všechno zruší, jenže ve chvíli, kdy se tam objevil, nebylo cesty zpět. Na tváři měl svůj obvyklý, zářivý úsměv.
"Ahoj, Lily!" zvolal. Lily zamrazilo. To bylo snad poprvé v životě, co jí řekl jménem a navíc to řekl, tak krásně…
"Evansová, vzpamatuj se!!" okřikla se v duchu.
James pořád nemohl uvěřit tomu, co tady vidí. Stojí tady před ním v přiléhavých jeansech a červeném úplém tričku. Skoro slintal nad tím, jak ji to sluší. A navíc její přítomnost! Jenom to mu stačilo k tomu, aby byl v tuhle chvíli ten nejšťastnější chlap na světě.
"Ahoj…" ozvalo se od Lily poraženeckým tónem. James si toho však nevšimnul a zase se zazubil.
"Tak, co podnikneme?"
Lily pokrčila rameny. "Nevím, můžeme se třeba podívat k jezeru…" navrhla.
"Tak fajn," přitakal a nabídnul ji své rámě. "Můžu krásnou dámu požádat o její hebkou ručku?" poprosil gentlemansky.
Lily se nad tím pousmála a zavěsila se do něj. Potom se oba dva vydali směrem k jezeru.
"Prosím, krásná dámo!" pokračoval James dál ve svém výstupu. "Posaďte se u nás!" přitom ukázal kousek od sebe k vrbě, kde Pobertové velice rádi trávili volné chvilky.
Oba dva se posadili pod vrbu a pozorovali vlnící se hladinu jezera. Byli tiše. Ani jeden z nich nevěděl, co v tuhle chvíli říct.
"Ehm… to tady budeme jen tak sedět?" ozvala se po chvíli Lily.
"Když bude třeba… Jasně, že ne. Něco mi vyprávěj."
"Já?"
"Ne, ten za tebou…" James protočil oči v sloup, když se Lily otočila a hledala toho dotyčného.
"Lily, to byl vtip…"
Zrzka se otočila a na tváři ji pohrával nevinný úsměv.
"Však já vím," zašklebila se.
"To určitě," zašeptal James, ale dost hlasitě na to, aby ho Lily slyšela.
"Ty…" dloubla do něj loktem.
"Ano?" zeptal se nevinně. Oba dva se začali smát.
"Ten James není zas tak hroznej," pomyslela si.
"James?"
"Potter…"
"Odkdy mu říkáš jménem?"
"Co třeba odteď?"
"Vždyť ho nesnášíš…"
"Já vím, ale co když...?"
"Co, co když? To mu chceš odpustit všechno, co ti udělal?"
"Hele, radši mi dej pokoj."
"Ale to nepůjde…"
"Proč?"
"Protože jsem tvé svědomí a mým úkolem je zvážit všechna tvoje pro a proti… Uděláš chybu."
"Dej pokoj…"
"Co?"
"Kuš…" tím rázně ukončila debatu se svým druhým já.
Chvilku si oba jen tak povídali. Většinou spíš mluvil James a Lily se, sem tam, na něco zeptala. Docela se jí líbilo jeho povídání. Ale právě přišla řada na to, aby se rozpovídal trochu o svých kamarádech, respektive o Siriusovi…
"A co tví kamarádi? Všimla jsem si, že bez Siriuse neuděláš skoro krok…"
"Sirius, to je případ sám pro sebe…" musel se zasmát. "Je to něco jako můj brácha a nedám na něj dopustit. Je to jeden z mála lidí, kterým opravdu věřím."
"Aha… A jak jste se poznali?" nechtěla na něj moc tlačit. Chtěla to vzít trochu oklikou, ať mu nepřijde divné, že se hned vyptává na Denise.
"No, ve vlaku. Seděl jsem sám v kupé a najednou se ke mně, doslova, vřítil nějaký kluk s černýma vlasama a třískal se smíchy… Já sem tenkrát nechápal, čemu se tak směje, dokonce jsem ho chtěl z kupé vyhodit, ale když se potom viděl Srabuse se oranžovými vlasy, nemohl jsem se nesmát. No, pak jsme se daly do řeči a tak nějak se skamarádily…"
"Všimla jsem si, že Sirius je docela hodně na holky…"
"Jo, to je celej on. Do čtvrťáku to s ním bylo v pohodě, ale potom se začal otáčet za každou sukní."
"A ty s ním taky, že?" nemohla si odpustit rýpavou poznámku.
"Já? Já měl oči jenom pro jednu…" Lily tázavě zvedla obočí. On, že měl někoho rád? Nevěřila tomu. O to větší pro ni bylo překvapení, když ji odpověděl.
"… pro tebe Lily." Zamrazilo ji. Řekl to s takovou láskou v hlase, že tomu ani nevěřila. Opravdu to byl ten James Potter, kterého neustále ve škole okřikovala a hádala se s ním? Ne, nebyl to on. Teď to byl James Potter, kterého si představovala ve svých snech a představách. Ano, byla pravda, že se ji líbil, ale nesnášela jeho arogantní chování a teď se projevil přesně tak, jak si to přála vždycky ona.
Byla v rozpacích. Nevěděla co říct, jen na něj pořád zírala.
"Ty… ty už od čtvrtého ročníku…?"
James přikývl. I on byl v tuhle chvíli dost v rozpacích.
"Pojď, něco ti chci ukázat," přerušil tuhle trapnou chvilku. Chytnul ji za ruku, pomohl ji na nohy a potom ji zavedl na kraj lesa.
"Kam to jdeme?" vyptávala se ho, když už se asi pět minut prodírali houštím.
"Nebuď zvědavá… Neboj, za chvilku tam budeme."
Měl pravdu. Za okamžik se zastavili u jednoho z neprostupných keřů. James mávnul hůlkou a spletité větvičky keře, z ničeho nic začaly ustupovat stranou a odkryly tak průhled na malou mýtinu, která byla součástí jezera.
"To je část bradavického jezera. Ale je to tady dobře chráněno, jen tak, to tady nikdo neobjeví," usmál se na ni.
"No, páni, to je krása."
Vypadalo to tady jako část, nikým nedotknutého ráje. Hladina jezera se v záři zapadajícího slunce nádherně leskla. Tráva byla měkká a voňavá, jako kdyby bylo právě jaro a vše se probouzelo teprve k životu.
Oba se usadili na kousek trávy a pozorovali ten nádherný západ slunce.
"Víš, chtěl bych se ti omluvit," ozval se James.
"A za co?"
"Za to, jak jsem se celou tu dobu k tobě choval, i když - "
"… i když co?" skočila mu Lily do řeči.
"… i když jsem tě miloval a stále miluji," řekl to s takovou něhou v hlase, že jí z toho přeběhl mráz po zádech. Takhle krásné slova ji ještě nikdo neřekl. Odtrhla svůj zrak od zářící hladiny jezera a zadívala se do jeho krásný oříškových očí. Do jeho očí, ve kterých se pomalu, ale jistě začala utápět…
"Jamesi, já - " zajíkla se. Slova se ji ztrácely v krku, hlava ji šrotovala na plné obrátky, ale nebyla schopná nic říct.
Položil ji prst na její hebké rty. "Pššt… Prosím, teď nic neříkej…" zašeptal a pomalu se k ní přiblížil. Naposledy se zadíval do jejích krásných smaragdových očí, dokud jejich rty nesplynuly v jeden krásný a dlouhý polibek…
Lily se tentokrát vůbec nebránila. Políbil ji už tolikrát, ale teď to bylo něco jiného. Byl to polibek z opravdové lásky, polibek, které ještě v životě nezažila. Přála si, aby tahle chvíle nikdy neskončila, aby trvala věčně…

"Čau, Denise," ozvalo se nad ní. Zrovna psala nějaký nudný a hlavně odporný úkol do obrany a měla všeho po krk. Navíc, teď na nikoho neměla náladu. Unaveně zvedla hlavu od kusu pergamenu. Už chtěla tomu otrapovi uštědřit nějakou nepěknou poznámku, místo toho se ji na tváři objevil zářivý úsměv.
"Ahoj, Siriusi," odpověděla.
"Co děláš?" vyptával se a přisednul si k ní.
"Ale, úkol do obrany…" odvětila mrzutě.
"Nechceš s tím pomoct?" přitom pokynul ke kusu pergamenu, na kterém se vyjímalo spousta škrtanců.
"To bych byla moc ráda…"
Sirius na nic nečekal, vzal si kus pergamenu a okamžitě na něm začal dělat potřebné úpravy.
"Tady to máš zase špatně… Protego je sice nejčastěji používaný štít, ale proti matoucímu kouzlu je neúčinný. Lepší je štít Ignis…"
"Ach, jo. Já jsem vážně blbá," povzdechla si.
"Ale nejsi. Od zítřka začneme s doučováním a uvidíš, že do pololetí ti to půjde o hodně líp!" přemlouval ji.
"No, tak to chci vidět. Ale dobře…"
"Teď už se na to, ale vykašly. Chci ti někoho představit," popadl ji za ruku a začal ji táhnout ven ze společenky. Zastavili se až u Velké síně.
Nešli ale dovnitř. Sirius jenom na někoho zamával a okamžik na to, se ven vynořila jakási malá dívka s krátkými červenými vlasy.
"Em… Denise, tohle je Beka Hunterová. Beko, tohle je Denise Portmanová, ta co jsem ti o ni vyprávěl," mrknul na ni.
"Jo… aha, čau!" podala ji ruku. Denise ji sice přijala, ale přesto se tvářila dost zmateně. Beka si ji totiž neustále prohlížela od hlavy až k patě.
"Ehm… Beko, děje se něco? Jsem někde špinavá?" zeptala se pro jistotu.
"Ne. Jen tě pozoruju. Holka, ty nemáš teda moc vkus na oblečení, co? A kdy si naposledy viděla kadeřníka?" podívala se na její vlasy v drdolu, kterým dost připomínala profesorku McGonagallovou.
Denise si po nich nejistě šáhla. "Mě se to tak líbí."
"To ti věřím, ale slušely by ti kratší. Věř mi, v tomhle se vyznám."
"Já ji to taky říkal," ozval se Sirius.
"Hele, co kdybych tě trochu ostříhala? Neboj, jsem zkušená. Občas se stříhám sama…"
Denise se neurčitě podívala na její vrabčí hnízdo.
"No, já nevím…"
"A co, ty brýle? Prosím tě, co přes ně můžeš vidět?" ušklíbla se, nad jejími velkými popelníky.
"Mě to vyhovuje."
"Vyhovuje? Vypadá to hrozně. A co takhle kontaktní čočky, slyšela si o nich?"
"Proč by si měla do očí strkat nějakou luštěninu?" ozval se najednou Sirius. Obě dvě dívky vyprskly smíchy.
"Co je?" vyptával se. Byl z jejich chování dost vyvedený z míry.
"Siriusku, ty seš nenapravitelnej. Víš, co? Nech nás o samotě… Já tady s Denise na chvilku hodím řeč…" spiklenecky se usmála. Potom ji chytla za ruku a někam ji zatáhla. Sirius se usmál. Sám nevěděl jestli je to úsměv přibližujícího se vítězství v sázce nebo úsměv jiný. Úsměv poraženecký…? Pomalu, ale jistě si začínal uvědomovat, že sázka s Jamesem byla chyba.
"Hele, Denise, řekni mi, proč tohle nosíš?" vyptávala se jí, když spolu procházely po jedné z chodem.
"A co jako?"
"No, tyhle ty hadry," přitom kývla k jejímu hábitu, z pod kterého vyčnívala dlouhá černá sukně, která toho zažila víc, než její devadesátiletá babička Vilma a k černému tričku se šíleným, stříbrným nápisem CRAZY.
Beka se ušklíbla. Denise byla víc než crazy. Denise byla doslova extrém.
"Já neříkám, že je punk nějakej hnusnej styl, ale věř mi, tobě moc nesluší."
"Já se v těhle věcech nevyznám…" pokývala rameny.
"Tak to, abychom s tím něco udělaly, ne?" povzbudivě se na ni usmála.
"Když já nevím…" rozpačitě se začala dívat kolem.
"Co nevíš? Hele, musíš to zkusit. Co by to byl za život, kdyby si jednou něco neriskla a nezkusila?"
"No, tak dobře. Ale, jak jsem řekla, nevyznám se v tom."
Beka protočila oči v sloup. "Proč myslíš, že sem tady já?" dloubla do ní loktem.
"Hele, co kdybychom zašly k tobě do pokoje. Možná, že se najde něco lepšího, než to co máš na sobě."
Denise i když neochotně, přikývla na znamení souhlasu. Poté se obě vydali do nebelvírské věže, kde čekala na šatník Denise pořádná "čistka".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Corny Corny | 2. srpna 2006 v 23:38 | Reagovat

Krásný, hlavně ta první část, ta je romantická. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat a jak dopadne ta Denisina proměna.

2 FeFka FeFka | Web | 3. srpna 2006 v 10:41 | Reagovat

rychlo pis aby som vedela ako sa zmeni:)))

3 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 3. srpna 2006 v 11:51 | Reagovat

Je to náádherný, hlavně to rande Lily a Jamese, to se ti moooc povedlo. Jsem taky děsně zvědavá, jak to dopadne s Denise. Těším se na pokráčko :)

4 Lizz Lizz | 3. srpna 2006 v 12:27 | Reagovat

mě se moooc libilo rande lily a jamese:)

mhm, s denise asi tušim, jak to skončí, ale ráda se nechám překvapit, jak to bude dál, třeba se pletu:)

5 Kristine Kristine | Web | 3. srpna 2006 v 12:47 | Reagovat

ach, ten začiatok bol-Ach! krásny, romantický a ja nemám slov. milujem jamesa....strašne=)

a som zvedavá na denise a jej premenu=))))

6 Wil Wil | 3. srpna 2006 v 13:19 | Reagovat

rande lily a jamese je úplně nádherně romantický a jsem zvědavá na přeměnu denise fakt super

7 Evany Evany | 3. srpna 2006 v 19:25 | Reagovat

hm...James je mnam:)

8 happy happy | 4. srpna 2006 v 17:37 | Reagovat

jaj, jsem ráda, že se vám to líbilo... hlavně to rande, to jsem přepisovala aspoň třikrát!!! Jinak nová kapitola bude doufám do neděle... budu se snažit, ale nic neslibuju!!! :o)

9 Lupi Lupi | Web | 5. srpna 2006 v 19:51 | Reagovat

Juu! Skvela kapitola! tesim na dalsiu:)

10 gify gify | Web | 6. srpna 2006 v 13:09 | Reagovat

jej tak ta prva cast bola kraaaaaasna...jednoducho nadhera...musim suhlasit s predoslimi komentmi ako vzdy si super

11 monster32 monster32 | 10. srpna 2006 v 11:19 | Reagovat

jednoducho uzasne

uz sa neviem dockat pokracivania

12 Neli Neli | Web | 16. září 2006 v 19:30 | Reagovat

ÁÁÁÁCH... lily a james... ááách... to byla nádhera... nádhera!! :)) a siri je prostě k sežrání!!

13 Páája Páája | Web | 22. září 2006 v 18:38 | Reagovat

Hej nnnnnnnnadhera..........James je romantik...........fakt krása.....

14 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 16:08 | Reagovat

Božské!

15 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. září 2007 v 12:37 | Reagovat

Líbí se mi, jak jsi popsala ty Lilyiny myšlenky. Je to zajímavý číst z tohohle pohledu. Taky se těším, jak se změní...Moc se mi líbila ta poznámka s luštěninou v oku :o)

16 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 15:20 | Reagovat

:oD.. .božíčku mě takhle někdo zkritizovat styl tak nevim no.. asi bych byla červená až.. no tam dole.. :oD opravdi nice kapča.. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama