6. kapitola - Všechno je tak, jak nemělo být

30. srpna 2006 v 18:59 | happy |  Taková normální holka
Uf, tak už jsem to konečně dopsala. Tahle kapitola mi dala opravdu zabrat. Několikrát jsem ji předělávala a to proto, že jsem strašný zmatkář. Místo toho, abych udělala něco jednoduše, musím se vydat tou složitejší cestou.
Mno, jinak celá kapitolka je věnovaná spíše Lily a Jamesovi, ale slibuji, že v příští kapitole se už dostanu k přeměně Denise. ;o)
Kapča navazuje tam, kde jsem skončila s Lily a Jamesem posledně... Dojde k takové menší hádce a nakonec Lily udělá jedno zásadní rozhodnutí...
A opět bych to nebyla já, aby jste si na happyend ještě chvíli nepočkali... :o)
Hezké počteníčko...

Hlubokou a jasnou nocí se ozývalo tiché houkání sov ze Sovince. Větřík si jemně pohrával s listím v korunách stromů. Většina obyvatel bradavického lesa už dávno spala jen tu a tam se objevil nějaký ten noční opozdilec, který neuměl usnout.
Jedním z nich byla i dívka s rudými vlasy, která se snažila co nejrychleji dostat…
Kam se vlastně chtěla dostat? Ona sama to netušila. Hlavně chtěla pryč. Pryč od toho, co se právě stalo.
Po tvářích ji samovolně stékaly slzy. Ani nevěděla jestli pláče strachem, zlobou nebo vztekem na sebe sama.
Zastavila se ve až v pátém patře, u jednoho z velkých oken, s výhledem na Zapovězený les. Posadila se na parapet a zadívala se ven. Hlavou se ji teď honilo jenom jedno slovíčko… Proč???
Proč s ním šla na rande?
Proč se s ním líbala?
Proč se s ním vyspala?
Nechápala to a ani tomu asi nechtěla rozumět. Vždyť člověk, kterého celou tu dobu nesnášela, se ji začal líbit. Ne, on se jí nelíbil. Ona se do něj zamilovala. Ale na to byla až příliš tvrdohlavá, než aby dokázala, tuhle pravdu pochopit.
Plakala. Jako kdyby si myslela, že všechny vzpomínky na tuhle krásnou noc, dokážou její slzy odplavit pryč. Nešlo to.
Vzpomněla si na jeho polibky, dotyky, teplý dech na její kůži… Otřásla se.
Náhle, jako kdyby se začala vzpamatovávat. Vždyť se ji to líbilo, tak proč tak trucuje? Proč utekla a nechala ho tam samotného? V tu chvíli se ozvalo její svědomí…
"Protože si ho využila?"
"Ale teď už ho nechci využívat."
"Ale udělala si to. Dokážeš s tím jen tak žít?"
"Řeknu mu to."
"A myslíš, že on to pochopí? Je to chlap, tahala si ho za nos."
"On to pochopí, vždyť mě miluje…"
Dál už se nic neozvalo. Vstala z parapetu. Utřela si slzy z očí a pomalu se vydala zpátky k místu, kde ho nechala samotného.
Nemusela chodit až do lesa, protože James už byl dávno zpátky a zrovna teď ji všude hledal.
"Lily, kam ses mi to ztratila? Už jsem myslel, že si zalitovala toho, co se stalo…" James ji chytil okolo pasu a na rty ji vlepil jemný polibek. Chvilku ji jen tak pozoroval a když mu nepřišla odpověď na to, co teď řekl, samovolně se otřásl.
"Opravdu toho lituje?" Pohled do jejich očí mu prozradil, že se děje něco víc.
"Ty lituješ toho, co se stalo? Nelíbilo se ti to?"
"Jamesi, já… Měla bych ti něco říct," tvář sklopila k zemi a krok od něj odstoupila. Nedokázala mu to říct, ale taky by nedokázala zrovna jemu lhát.
"Stalo se něco?" James byl z toho všeho zmatený.
"Jde o to, že na to rande jsem s tebou vůbec neměla jít… Já… to…" do očí se jí zase vehnaly slzy. Slova se ji ztrácela v ústech…
"Denise…" zašeptala do ticha.
"Denise? Co je s Denise?" tak zmatený se ještě nikdy necítil.
"Denise… Sirius… pomoc… já… promiň," Lily motala jedno přes druhé. Pohled na Jamese ji brzy utvrdil v tom, že udělala chybu, v tom, že mu to řekla.
"Chceš říct, že to, co se před chvílí stalo, byla chyba? Že si to udělala jen z rozmaru? Že jsem byl jenom tvoje návnada?" poslední větu řekl nechápavým tónem, jako kdyby si přál, že to co teď slyšel, byl jenom omyl.
"Ne, ale…"
"Ale, co? Radši mi nic nevysvětluj, asi by to nemělo smysl…" přitom na ni vrhl zhnusený, ale zároveň lítostivý pohled. Na nic nečekal. Otočil se na podpatku a ráznými kroky si to zamířil do poschodí.
"Ale počkej, tak to není…" James ji však už neslyšel. Ztratil se totiž za rohem.
Veškeré štěstí, které se ji dostavilo, bylo rázem pryč…
James, celý uřícený, vletěl do svého pokoje. Zbytek Pobertů byl ještě vzhůru a čekali až se vrátí zpátky ze svého rande.
"Tak co, brácho, jak to dopadlo?" vyptával se, s úsměvem na tváři, Sirius. Ten se mu z tváře rychle ztratil, potom co viděl, jak James vypadá.
Ve tváři měl rozzuřený výraz a vypadalo to, že se na něj chystá každou chvílí skočit.
"Jak to dopadlo? Jak?! Co je ti potom!!!" James křičel po celé místnosti. "Co je ti potom!!! Vyptávám se snad já tebe, na každé tvoje rande! O, pardon, to vlastně ani nejde, protože by jsme tím strávily celý den…" James byl rozzuřený na nejvyšší možnou míru. Hluboko uvnitř mu bylo líto, že tak musí na svého kamaráda křičet, ale na druhou stranu, to byl i částečně on, kdo mohl za to, co se dnes v noci stalo. A právě tahle stránka se právě drala na povrh.
"Jamesi, v klidu. Stalo se něco?" zkusil to znova Sirius. Ale opět tvrdě narazil.
"To je snad moje věc!!!" zakřičel. S tím zatáhl závěsy kolem své postele a dal tak rázně najevo, že debata je ukončena. Ani jeden z Pobertů se neodvážili podívat se za ním. Znali ho moc dobře a věděli, že James se potřebuje ze všeho vyspat, aby byl v pohodě.
Lily se pomalým, plouživým krokem dostala do své ložnice. Její spolubydlící už dávno spaly. I Denise. Tolik si přála se jí ze všeho vypovídat, ale nechtěla ji tak pozdě budit.
Sedla si na okenní parapet, odkud měla nádherný výhled na třpytící se hladinu jezera. Hlavou se ji honilo tolik věcí. Všechny ale měly jednu spojitost - James. Kdyby nebyla tak tvrdohlavá a všechno si pořádně promyslela.
"Promyslela? Dá se vůbec v jeho přítomnosti logicky uvažovat?" zašeptala do ticha. Trpce se usmála.
Někdo na posteli se zavrtěl. Lily to však nevnímala a dál se dívala ven z okna.
"Lily?" někdo ji položil ruku na rameno. Lekla se. Když se otočila, chabě se usmála. Byla to Denise, která se svými rozcuchanými vlasy, vypadala v noci, opravdu jako strašidlo.
"Stalo se něco?"
Lily slabě přikývla. Už zase nedokázala zastavit příval slz. Vrhla se ji do náruče.
Denise to nechápala. Lily nepatřila k těm lidem, kteří by jen tak brečeli. Konejšivě ji hladila po vlasech.
"No tak, to bude dobrý…" zašeptala.
"Kéž by…" řekla tiše. Konečně se ji podařilo na chvíli přestat brečet.
"Nechtěla by sis popovídat?"
Lily přikývla. Věděla moc dobře, jak tohle povídání bude vypadat. Obě dvě si zalezou do postele s velkou tabulkou čokolády. To ji vždycky dokázalo postavit na nohy.
Tak se taky stalo. Obě tedy zalezly k Lily do postele a Denise nezapomněla přinést ze svého kufru, velkou tabulku čokolády.
"Tak vyprávěj…" začala Denise.
"Ale slib mi, že se na mě nebudeš zlobit…"
"Ale proč?"
"Jen mi to slib," Lily se tvářila hodně zoufale. Tak ji Denise nepoznávala.
Přikývla. Lily se tedy dala do vypravování…
"Víš, na to rande jsem s Jamesem šla kvůli tobě."
"Ty…" Denise okamžitě věděla, která bije.
Lily slabě přikývla.
"Však víš, co jsem ti posledně říkala. Aby ses nepletla do mých záležitostí…" řekla vyčítavě.
"Já vím a moc dobře si uvědomuju, jakou jsem udělala chybu," řekla Lily se sklopeným pohledem. Denise poznala, že toho moc lituje. A taky ji i chápala. Byly něco jako sestry a potom co se jí v loni přihodilo, o ni měla Lily strach.
"Tak dobře. Povídej, co bylo dál."
"No, všechno bylo v pohodě, dokud…"
"Dokud co?" skočila ji do řeči.
"Dokud jsme se….." nevěděla, jak to říct.
"Dokud co… Leze to z tebe jako z chlupaté deky. Jedině, že… Ne, to je blbost," Denise začalo pomalu docházet, co se stalo. Pohled Lily ji prozradil všechno.
"Vy jste se spolu vyspaly?" vyjekla.
"Hlasitěji by to nešlo?" šeptla Lily. Jejich spolubydlící byly fajn holky, ale strašné drbny.
"Promiň… Ale já to nechápu, vždyť ho nesnášíš…"
"Nesnášela," šeptla provinile.
"Lily, podívej se mi do očí." ač nerada, zvedla svou uslzenou tvář.
"Miluješ ho? A chci slyšet pravdu!" Lily se, ale neměla k odpovědi. Místo toho jenom sklopila svou tvář.
"To mi jako odpověď stačí. Ale nechápu, proč mu to neřekneš?"
"No, právě. Ještě jsem ti všechno neřekla." Lily tedy pokračovala dál ve vyprávění. Řekla jí všechno… o tom jak utekla, jak se potkali na chodbě, i o tom jak ji James všechno vyčetl…
"Ani se mu nedivím. Je to chlap, ti těžce snášejí, to že je někdo využil…"
"Když já nevím, co mám dělat," řekla zoufale.
"Co asi? Jdi za ním a řekni mu, co k němu cítíš."
"Myslíš?" nebyla si tím jistá.
"Jasně."
"Tak dobře… Já jdu," Lily byla perfektně povzbuzená. Uprostřed pohybu se, ale zarazila. "Radši to nechám na ráno."
Denise nad tím jenom pokývala hlavou a dál to neřešila. Pak si zalezla do svojí postele a nechala Lily svým myšlenkám.
Když se ráno probrala kolem deváté, Lily už byla dávno vzhůru. Pořád chodila po pokoji a něco si mumlala pod nosem.
"Lily?" zeptala se Denise. Bez brýlí toho moc neviděla. Chvilku ji trvalo, než je nahmatala. Potom si mohla pořádně prohlédnout svou kamarádku, která byla dost nervózní.
"Co tady blázníš?"
"Pořád uvažuju, co mu mám říct. Nevím, jestli je to dobrý nápad."
"Hloupost… Víš co, už stejně bude na snídani, tak tam si ho odchytneš a všechno mu to vysvětlíš."
Lily pokývala hlavou a potom čekala, dokud se její kamarádka neobleče. Asi deset minut na to spolu vyšly směrem k Velké síni na snídani. O dalších deset minut později si obě říkaly, proč tam vůbec chodily…
Procházeli zrovna jednou z chodeb ve druhém patře. O něčem se bavili, když v tom si Denise uvědomila, že se Lily zastavila na konci chodby. Nechápala, co se děje. Vše ji ale došlo, potom co si všimla, směru jejího pohledu.
Na druhém konci chodby totiž stál jakýsi černovlasý chlapec, který se velice vášnivě líbal s jakousi dívkou. Denise nedalo moc práce aby si poznala, že ten černovlasý chlapec je James. Poslední co viděla, když se otočila, byly Lilyiny zrzavé vlasy, jak mizí za rohem.
"Pottere! Ty idiote!" zaklela tiše. Přesto ji oba dotyční slyšeli.
"Co je Portmanová!" štěkl po ní James.
"Nic! Jen že si idiot první kategorie!" otočila se a okamžitě si to rázovala za Lily. James zůstal stát jako opařený. Ještě nikdy neviděl, že by se Denise Portmanová, slušná a milá dívka, takhle k někomu chovala. Muselo se stát něco hodně zvláštního.
Lily utíkala, co ji síly stačily. Byla teď tak naštvaná i zklamaná. Myslela si, že to, co jí řekl, je pravda. Ale zase to byla jedna z těch lží jeho partičky… Zase ho začala nesnášet. Pořád jenom lži a přetvářka. Komu co udělala?
Doběhla do Severní věže. Věděla, že tady bude mít svoje soukromí. I když čekala, že se tady za chvilku objeví Denise.
To se taky stalo. Znala svou kamarádku moc dobře.
"Lily…" řekla konejšivě a přistoupila k ní. "Uvidíš, všechno se spraví."
"A co by se mělo spravit? Nic se nespraví! Nic!!!" Denise jasně v jejím hlase poznala zoufalství. Ale taky zlobu… Spoustu zloby.
"Jak já ho nesnáším!" vykřikla. "Už ho mám dost. Nějakej Potter je mi ukradenej. Ať si chodí s kým chce. A víš co? Od zítřka začnu chodit s každým klukem kterého potkám!!!"
"Ale Lily…" snažila se ji přemluvit. Takhle ji nepoznávala.
"Už žádné ale… Už mám dost toho, jak mě každý považuje za slušňačku. Už nebudu ničí poslušný kašpárek!" vykřikla rozzuřeně.
"Vždyť si mi v noci tvrdila, že ho miluješ," snažila se ji dál přemluvit, od jejího rozhodnutí.
"Je mi zle z toho, že jsem kdy dokázala vypustit, tuhle lež z úst… A víš co? Já ho nikdy nemilovala a jestli ano, tak to muselo být pomatení smyslů, protože já ho z celé své duše nenávidím!!!" vykřikla znova. Pak nasupeně odešla pryč z věže a samozřejmě za sebou nezapomněla pořádně třísknout dveřmi.
Denise zůstala sedět na místě a pozorovala dveře, za kterými Lily zmizela.
"Kdyby si tak nelhala. Aspoň sama sobě ne… Miluješ ho, jen si to přiznej," řekla do ticha, které se neslo celou věží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evany Evany | 30. srpna 2006 v 20:17 | Reagovat

Lily, bože Lily....Ten nazev naprosto sedi....vsechno je tak, jak nemelo byt. Tahle kapitola je strasne krasny a smutna...ale mooooc se mi libi.

2 Evany Evany | 30. srpna 2006 v 20:17 | Reagovat

Lily, bože Lily....Ten nazev naprosto sedi....vsechno je tak, jak nemelo byt. Tahle kapitola je strasne krasna a smutna...ale mooooc se mi libi.

3 Evany Evany | 30. srpna 2006 v 20:18 | Reagovat

jej...sorry:) ja nechtela dvakrat

4 happy happy | 30. srpna 2006 v 20:20 | Reagovat

V pohodě, to nevadí a jsem ráda, že se ti to líbilo...

Abych se přiznala nad tím názvem jsem dumala hodně dlouho a tohle se mi zdálo nejvhodnější...

5 nomi nomi | 30. srpna 2006 v 20:23 | Reagovat

boze to je uzasne uz aby tu bolo cim skor pokracovanie lebo sa zblaznim z toho ako to nakoniec dopadne

ok vsetci vedia ako to dopadne ale to vsetko co sa oklo toho stane ....

6 Lizz Lizz | 30. srpna 2006 v 21:14 | Reagovat

omg...omfg...chudák james...chudák lily.-..uáááá!!! jestli je nedáš v další kapitole dohromady, tak si mě nepřej!!! béééé......teda, ta lily se někdy chová jak prvotřídní blůůůma...

ach jo. no, tak a co teď bude s denise a siriusem? těším se na další kapitolku(jako bych ti někdy psala něco jinýho...)

7 Lizz Lizz | 30. srpna 2006 v 21:14 | Reagovat

sorry za double post, jen jsem ti ještě chtěla napsat, že název je fakt výstižnej:)

8 happy happy | 30. srpna 2006 v 21:22 | Reagovat

Mno, sem ráda, že se tak těšíte, ale budete se muset chviličku počkat... a Lily s Jamesem dohromady jen tak nedám... to by nebylo ono... kdo si počká, ten se dočká...

Mimochodem, Lizz, kdy bude nová kapitolka???

9 Evany Evany | 30. srpna 2006 v 21:32 | Reagovat

happy...to vis ze libilo, a moc. Tohle je dost originalni :)

10 Lizz Lizz | Web | 30. srpna 2006 v 22:44 | Reagovat

uáá...sorry, já mám teď hafo práce jiný...na pokračování se pracuje, ale nějak jsem se zasekla a napsala místo toho jiný věci, který hře bez pravidel předcházejí...no mrkni, jestli budeš mít zájem...

11 Gify Gify | Web | 31. srpna 2006 v 11:23 | Reagovat

no konečne som sa k tomu dostala...keďže som to včera mala doma dosť divoké...veď my sa chápeme : D ...tak toto bola kráááásna kapitola a tak nádherne smutná oboch mi prišlo tak ľúto... ak som niekedy písala že nemám slov tak pre túto kapitolu to platí najmenej 100násobne...jednoducho sa to naozaj nedá napísať ako veeeeeľmi sa mi páčila

12 Kantouni Kantouni | 31. srpna 2006 v 18:00 | Reagovat

Naprosto užasné :)

13 happy happy | 31. srpna 2006 v 18:09 | Reagovat

No, páni... jsem netušila, že se vám tahle povídka bude tak líbit... ale jsem moc ráda... budu se snažit přidat co nejrychleji novou kapitolu... :o)

14 Kristine Kristine | Web | 31. srpna 2006 v 18:37 | Reagovat

ja nemám tak trochu slov...fakt. bolo to krásne smutné a bolo zo o ludoch, ktorých zbožňujem. som vážne zvedavá, ako to ešte zapletieš a teším sa na to veľmi veľmi veľmi=)

15 Lupi Lupi | Web | 31. srpna 2006 v 21:07 | Reagovat

ach, krasna kapitola! Teraz som zvedavsia na Lily a Jamesa ako na Denise a tu jej premenu:)

16 happy happy | 1. září 2006 v 11:35 | Reagovat

No, doufám, že v příští kapitole se k té proměně konečně dostanu... už ji píšu poslední tři kapitoly... Ale slibuju, že se budu snažit, aby v té příští byla!!! :o)

Jinak díky moc za komenty...

17 Lupi Lupi | Web | 2. září 2006 v 22:28 | Reagovat

posledny tri??? nieee... iba ak by si slubila, ze napises este nieco dobre:)

18 happy happy | 3. září 2006 v 13:16 | Reagovat

Jsi mě špatně pochopila... ono by to mělo mít okolo cca 15-ti kapitol... Ale přitom mojem rozepisování, bych se nedivila, kdyby jich bylo víc... :o)

Sama se nechám překvapit, jak to dopadne...

19 Neli Neli | Web | 16. září 2006 v 19:43 | Reagovat

jééé, to bylo krásný... a smutný... chudáček james, ale taky se hned nemusí s každou líbat ;)) a chudák lily

no sem zvědavá na siriho a denise

20 Páája Páája | Web | 22. září 2006 v 18:47 | Reagovat

Panebože......to je nadherný a vůbec se na tebe nejde zlobit že je to celé věnovane jim je to krásné..............................

21 Pepcha Pepcha | Web | 27. září 2006 v 18:02 | Reagovat

Boooože, achich ouvej, to je naprosto boooožíííí!!!!

22 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. září 2007 v 12:47 | Reagovat

Píšeš děsně poutavě. Teď bych měla sedět nad maturitníma otázkama a místo toho tu hltám jednu kapču za druhou. Jsi fakt dobrá...

23 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 15:28 | Reagovat

:'o(.. moc smutný. :o( ale moc pěkný. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama