17. Naposledy do Bradavic - 1. část

2. září 2006 v 21:04 | happy |  Prokletí
Konečně jsem to trochu poupravila a můžu to sem šoupnout.

Všichni naši známí se scházejí na nástupišti, aby naposledy nasedly do vlaku směrem na Bradavice, kde prožijí svůj poslední rok...
Už ve vlaku prožijí spousty věcí. Nejdůležitější bude pro Jess, která si uvědomí, jednu malou, ale zásadní věc... Co to je?
To už si musíte přečíst. :o)
Budu vděčná za komenty...

"Jess, si v pořádku?" vyptávala se ji mamka, když obě opouštěly dům. Jess byla poslední dny dost nervózní a roztěkaná.
"Co? Jo… jasně," řekla rozpačitě. Mamka nad tím jenom pokývala hlavou a obě se přemístily na nástupiště 9 a ¾.
"No nic. Nemůžu se tady dlouho zdržet i když bych se ráda potkala s Remusem. Měj se v Bradavicích moc pěkně a snaž se, aby tam zase něco nevyletělo do vzduchu nebo, aby mi každý týden na tebe nechodily stížnosti," řekla s úsměvem.
"Cože? Na mě?" přitom nezapomněla nasadit výraz naprostého andělíčka.
Mamka ji dala ještě pusu na tvář a opět se přemístila pryč. Jess si povzdechla a začala mezi záplavou studentů hledat své kamarádky. Okamžik na to zahlédla hustou hřívu rudých vlasů. Lily - ta byla vždycky nepřehlédnutelná.
"Ahoj, holky!" zvolala.
"Jess!" zvolaly všechny tři svorně a vrhly se jí kolem krku.
"Páni, ty vypadáš skvěle!" řekla ji uznale Marcy, když se jí konečně pustili a projížděla si ji od hlavy až k patě. Museli uznat, že se Jess přes prázdniny dost změnila. Opálila se, což dodalo jejím tmavým očím ještě větší krásu, víc se vytáhla do výšky a trochu víc přibrala, což jí dodávalo ženské krásy.
Na sobě měla černé tříčtvrteční kalhoty a bílé tílko, takže na ni šlo všechno perfektně poznat.
"Jak jste se měli?" vyptávala se okamžitě.
"Ale jo, super," odpověděla ji suše Alice a pořád se rozhlížela po nástupišti.
"Co pořád hledáš?" nedalo jí to.
"Spíš koho!" řekla s úsměvem Lily. "Koho asi… Remuse," řekla, když viděla nechápavý výraz svých kamarádek.
"Tamhle jsou!" křikla Alice a poněkud loudavým tempem se snažila prodrat na druhou stranu nástupiště, směrem k Remusovi. Ten zrovna přišel s Potterovými, s Jamesem a Siriusem. Holky se začaly prodírat davem okamžitě za ní.
"Jess, víš o tom, že Sirius utekl z domu?" oznámila ji Lily, ještě předtím než došly k nim.
"Cože?"
Lily jenom přikývla a dál to nekomentovala.
Jess pokývala hlavou a dál to už neřešila. Pak se, ale zastavila ještě u Lily.
"Slečno Evansová!" vykřikla přes celé nástupiště. Několik lidí se za ní otočilo. Jess se zastavila, ruce si vložila v bok a pohledem probodávala Lily.
"Jak to, že ses mi nepochlubila, že si primuska!"
Naštvaný výraz ji rychle zmizel. Lily se evidentně ulevilo, myslela si, že na ni bude Jess naštvaná, ale úsměv svědčil o opaku.
"Nějak nebyl čas," řekla s klidem. "Víš, co. Jdu sehnat kupé, nemusím se hned první den vidět s Potterem."
"Ještě tě to nepřešlo?"
Lily zakývala hlavou. Jess pokrčila rameny a vydala se ke klukům. Alice a Marcy se už dávno vítaly s ostatními. Sirius s Jamesem právě dostávali nějaké kázaní od rodičů.
"Remusi!" vykřikla a vrhla se překvapenému bratranci kolem krku.
"Jess!" oplatil ji stejně. "No, páni, vypadáš nějak jinak," zvolal a slabě se usmál.
"Ještě ty začínej. Dobrý den, paní Potterová, pane Pottere!" řekla zdvořile. Jamesovi rodiče ji pozdrav okamžitě oplatili.
"Čau, Jamesi!" přivítala se i s černovlasým chlapcem. Zarazila se, ale nad odznakem, který se mu vjímal na hrudi.
"Ty jsi primus?"
"Jo, taky jsem se divil. Hele, nevíš, kdo je druhej primus?"
Jess se zašklebila. Tak tohle nemůže dopadnout dobře. Tedy, hlavně pro Jamese.
"Hádej třikrát," řekla sklíčeně.
"Evansová!" křikl s úsměvem. "No, to je super," na nic nečekal, rozloučil se s rodiči a vydal se najít Lily. Alice s Remusem se už taky ztratili, takže tady zůstávali pořád jenom Jess a Sirius.
"Měj se pěkně, Siriusi, a hlavně neprovádějte nějaké lumpárny!" upozorňovala ho ještě paní Potterová. Na čelo mu vlepila mateřský polibek a potom se, i se svým mužem, přemístila pryč.
"Tak co, jak sis užil prázdniny?" vystřelila první otázku, která ji napadla. Pozdě si uvědomila, že přestřelila. "Je promiň, já zapomněla. Lily mi říkala, že…"
"To je v pohodě," skočil jí do řeči. "Náhodou, Jamesovi rodiče jsou fakt fajn… Aspoň jsem se zbavil tý odporný babice, co si říkala má matka… A co ty? Jak ses měla?" snažil se stočit rozhovor jinam.
"Ale jo…." už to ale nestihla doříct, protože někdo do ní vrazil a ona se, jak široká tak dlouhá, natáhla na zem.
"Kterej blbec…" začala nadávat. Když zvedla hlavu, tak okamžitě viděla příčinu té nehody. Ten škleb, by poznala na hony daleko…
"To jsem si myslela, že to můžete být vy dva," řekla s úsměvem.
"Ale zlato, nerozčiluj se," řekl klidně Tim, který se culil od ucha k ucha. Pomohl ji na nohy a objal ji.
"Já nemůžu za to, že tady sestřička neumí chodit!" zvolal.
"Já, jo? No, počkej…" na nic nečekala a začala nahánět Tima po celém nástupišti. Tohle u nich bylo normální, Jess si na to rychle zvykla.
Po chvilce pozorování si uvědomila, že se tady bavila se Siriusem. Ale když se otočila, viděla jenom jeho černé vlasy, jak mizí v jednom z vagónů.
Nejdřív se divila, proč odešel, ale potom jí došlo, že se asi naštval, na to co viděl. Bylo možné, že na Tima žárlil? Na nic nečekala a okamžitě se začala se svými kufry tahat do vlaku. Nejdřív, ale musela najít Lily, aby si u ní v kupé mohla nechat kufry.
Po nekonečném hledaní se jí podařilo Lily najít. V kupé ale nebyla sama…
Nakoukla dovnitř. To, co viděla ji dostalo. V kupé byla Lily, která se právě… líbala s Jamesem!
Najednou ale James schytal takovou facku, že neudržel rovnováhu a spadnul. Naštěstí za ním bylo sedadlo.
"Ty blbej, arogantní, namyšlenej blbečku! Co si myslíš, že děláš!" zařvala na něj, celá rudá vzteky. Okamžik na to si všimla, že je tady i Jess.
"Jdu do prefektského kupé," řekla už o poznání "klidněji" a odešla pryč. Při odchodu nezapomněla třísknout pořádně dveřmi.
James seděl stále na sedadle, mnul si bolavé místo a připitoměle se usmíval.
Jess ho chvilku pozorovala. Říkala si, jestli právě nepotřebuje odbornou pomoc od psychiatra.
"Jamesi, seš v pohodě?"
"Stejně mě miluje," řekl klidně a nechal šokovanou Jess v kupé samotnou.
Za chvilku přišli Alice s Remusem. "To byla Lily, že jo?" vyptávala se okamžitě Alice. "Ten řev byl slyšet až na druhou stranu vlaku."
"Jo, to jo. Ta facka mu ale sedla," řekla s úsměvem. Vypověděla jim tedy vše, čeho byla svědkem.
"Hele, Remusi, seš v pohodě?" vyptávala se ho, když byli sami v kupé. Alice si potřebovala něco vyřídit s Marcy, která zmizela někam za svými kamarádkami z Mrzimoru. Remus byl celou dobu nějak podivně zamlklý a tichý.
Zvedl k ní hlavu a Jess si všimla, že se mu v očích třpytí slzy.
"Ani ne… Máma umírá," řekl téměř neslyšně.
"Panebože," hlesla Jess. Na nic nečekala, přisedla si k němu a objala ho. "To je mi líto."
"Dostala nějakou nemoc, která se nedá léčit. Teď leží u Munga na nějakým izolovaným oddělení. Nikdo k ní nemůže, jinak by mohla někoho nakazit," Remusovi se zlomil hlas. Začal tiše plakat.
Jess ho jenom pevně držela. Nic neřekla, jenom ho držela. Nechala ho, aby se vybrečel. Ona sama, v tuhle chvíli, neměla daleko k slzám. Ale chtěla být kvůli Remusovi silná, musela…
"Ví o tom Alice?" zeptala se opatrně, když viděla, že už přestal plakat.
"Ne, nechci ji s tím otravovat."
"Měl bys jí to říct," řekla tiše. "Ona tě určitě pochopí."
Víc však už říct nestihla, protože dovnitř vstoupila Alice. Když viděla zhrouceného Remuse, v objetí Jess, okamžitě k němu vystartovala.
"Remusi? Co se děje?" v hlase měla znatelný strach.
Jess se zvedla. Bylo teď na Remusovi, aby ji všechno řekl. "Nechám vás o samotě," řekla tiše a vyklouzla ven ze dveří.
Prošla kolem několika kupé a musela se zastavit. Na konci vagónu bylo prázdné kupé. Vklouzla dovnitř a zhroutila se na sedačku.
Chtěla teď být sama a hlavně se potřebovala pořádně nadechnout. To, co jí Remus řekl, ji dostalo. Měla tetu Ewellin moc ráda, a vůbec ji nepřála takovou smrt. Hlavu složila do dlaní a zprudka oddychovala. Po tváři ji stekla slza.
Ani si nevšimla, že do kupé vstoupil někdo další.
"Jsi v pohodě?" ozvalo se.
"Ani ne," řekla, aniž by se na nově příchozího podívala.
"Jess, co je!" zeptal se roztřeseně. Chytil ji pevně za ruku. Jess teprve teď zvedla svou tvář. "Siriusi," řekla tiše a opřela si hlavu o jeho rameno. Neplakala. Ani nevěděla proč.
"Co se děje?" zeptal se roztřeseně.
"Teta Ewellin, Remusova máma… ona umírá," řekla šeptem.
"To je mi líto," Sirius si ji přitisknul k sobě.
"Nejhorší je, že ani nemůžu brečet…"
"Někdy je to tak prostě lepší," řekl s klidem. Zvedl ji hlavu a usmál se na ni. Jess jeho úsměv slabě opětovala.
"No, vidíš, hned ti to sluší víc," utřel ji, těch několik slz, z obličeje.
"Jess, můžu se tě na něco zeptat?"
Přikývla.
"Já… nejspíš na to není vhodná doba, ale čekal jsem na tuhle chvíli celé léto… Nechtěla…. nechtěla by jsi se mnou chodit? Já tě mám totiž rád…" stočil pohled do země. V tuhle chvíli si připadal jako malý prvňáček, který si vylévá srdce své dětské lásce.
Byl připraven na cokoliv… na výsměch, na to že mu jednu vrazí, na to že zase uteče, čekal toho opravdu hodně, ale to, co Jess udělala, ho vyvedlo z míry. Přisunula se k němu a lehce ho políbila na rty. Sirius to nečekal, takže její polibek neopětoval.
"Stačí ti to jako odpověď?"
Na tváři se mu objevil široký úsměv. Chytil Jess do náručí a v úzké uličce kupé se s ní několikrát zatočil. Pak ji něžně a dlouze políbil.
Jess se začala cítit skutečně šťastná. Celou dobu ji něco scházelo a teď pochopila, co to bylo. Láska…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Evany Evany | Web | 3. září 2006 v 0:31 | Reagovat

Božíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííí :o)

2 Kristine Kristine | Web | 3. září 2006 v 10:27 | Reagovat

ach=)))))))))) idem pokračovať...

3 kííťa kííťa | 19. května 2007 v 16:37 | Reagovat

ooooooooooo to se mi moooc líbilo...:)bylo to krásný a ten konec nejhezčí...;)

4 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 21:23 | Reagovat

no to sem moc ráda že sou spolu.. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama