18. Temnota je na obzoru

14. září 2006 v 20:38 | happy |  Prokletí
Přidávám další kapitolu.
Vím, že název nezní moc optimicticky. Tahle kapitolka je spíš smutnějšího rázu, i když jsem se pokoušela ten konec trochu zjemnit. :o)) Kapitola je psaná někdy v dubnu, v době, kdy už jsem pomalu ztrácela svůj elán do psaní. Proto jsou odstavce kratší, než je u mě zvykem. Prosím, nelekejte se! :o)
A o čem to bude? Jess přichází do společenky, kde najde zdrceného Remuse. Mno, a Lily si pomalu začně uvědomovat jednu zásadní věc... ;o)
Víc si budete muset přečíst! Prosím o komentáře!

"Kde jsi tak dlouho!" křičela na ni Lily u stolu, kde už byly všechny holky usazené. Jess chování Lily zarazilo.
"Lilyan Evansová! Takhle se mnou nemluv! Svoji zlost si vybíjej na někom jiném," oznámila ji se vztyčeným prstem. "A trochu jsem se zakecala…" odpověděla na předchozí otázku.
"Hm… Tak promiň," řekla tiše a sklonila hlavu.
"To je dobrý," řekla ji s úsměvem a lehce do ní dloubla loktem.
Okamžik na to začalo zařazování, takže si toho víc nestihly říct.
***
Září uběhlo jako voda, ale Jess to přišlo jako celá věčnost. Profesoři je hned ze začátku upozorňovali na zkoušky OVCE, jak se musí pilně učit a všechno kolem toho. Už první hodinu jim napařili několik domácích úkolů, že ani jeden ze studentů nevěděl, kde mu hlava stojí.
Jediné příjemné chvilky byly, když se mohla scházet se Siriusem. Sice to pořád tajili a schovávali se, ale Jess si ty chvíle, o samotě jenom s ním, vychutnávala.
"Konečně je konec vyučování! Už jsem toho měla dneska dost," lamentovala Jess, když spolu s Marcy, procházela otvorem v podobizně.
Společenka byla plná. Zrovna chtěla jít za klukama, kteří seděli ve svých oblíbených křeslech u krbu, ale něco ji přišlo zvláštní.
Remus seděl s hlavou složenou v dlaních a kluci ho se zarmoucenými výrazy pozorovali.
"Jess, pojď sem!" zavolal Petr.
"Co se děje?" zeptala se starostlivě. Pohledem těkala z jednoho na druhého.
"Remus. Něco se stalo a on nám nechce říct, co. Pořád tam jen tak sedí a nic neříká," řekl Sirius a po hlase šlo poznat, že má o svého kamaráda strach. Jess došlo, která bije.
"Remusi," řekla tiše a přiklekla si k němu. Zvedl k ní hlavu a Jess si všimla, že má oči napuchlé od pláče.
"Mamka?" zeptala se opatrně. Remus lehce přikývnul a nechal se od Jess obejmout. Chvíli tam je tak seděli a objímali se, než ho Jess přemluvila a odešla s ním do ložnice. Ani jeden z Pobertů netušil, co se děje.
Věděla, že nejlepší bude, když se ze všeho vyspí. Sice na něj ráno zase dopadne tvrdá realita ze smrti jeho matky, ale on bude muset dál čelit osudu a postavit se tomu. Remus nejdřív namítal, že se mu nechce spát, ale nakonec přeci jen usnul.
"Tak co, jak je mu?" vyptával se okamžitě James, když Jess sešla dolů. Už tady byli všichni.
"Nic moc. Zrovna usnul," hlesla.
"A co se mu vlastně stalo?" vyptávala se Lily. Tak jako ostatní netušila, co se stalo.
"Umřela mu mamka. Alice, myslím, že by si měla být s ním." Dívka přikývla, na nic nečekala a okamžitě vyběhla do chlapeckých ložnic.
Všichni tam jen tak seděli, nikdo neměl odvahu říct slovo. Nakonec se bez slova rozloučení zvedla jako první Jess a odešla do svého pokoje. Nemohla tam jen tak sedět a pozorovat zarmoucené výrazy svých přátel.
Na její posteli už seděla sova, s oznámením o smrti Remusovy mamky a zároveň s oznámením, kdy se bude konat pohřeb. Přesně za tři dny.
Ozvalo se tiché klepání na dveře. Jess si otřela slzy a řekla: "Dále."
Dovnitř vstoupila profesorka McGonagallová. "Slečno Lawrencová, právě jsem dostala zprávu, že vaše teta…"
"Ano, já vím. Taky jsem tu zprávu dostala," přitom se podívala na ruku, ve které stále svírala pomačkaný pergamen.
"Mluvila jsem s vaši matkou. Chce, aby jste ještě dnes odcestovala k Lupinovým i spolu s panem Lupinem. Budou tam na vás čekat," řekla mile profesorka. Věděla, že tohle musí být pro oba velice těžké.
"Děkuji," zašeptala.
"V pořádku. Z učení vás omluvím, jak to bude nutné. Ještě zajdu za panem Lupinem."
"NE!" zvolala Jess. Profesorka přeměňování se na ni tázavě zadívala. Jess věděla moc dobře, že není dobré, aby načapala Alice v ložnici kluků.
"Já… já za ním radši zajdu sama," řekla klidně a hned si to zamířila ke dveřím. Profesorka přeměňování nad tím jenom pokývala hlavou a potom si to zamířila zpět do svého kabinetu.
Vydala se tedy k ložnici klukům. Lehce zaklepala, ale přeci jen se ozvalo tlumené: "Dále."
Remus ležel na postel a Alice seděla vedle něj a držela ho za ruku.
"Remusi, jak je?" zeptala se. Remus jenom pokrčil rameny.
"Teď u mě byla McGonagallová. Mluvila s mou mámou a ta chce, abychom ještě dnes odjeli k vám. Bude tam na nás čekat."
Remus nepromluvil ani slovo, zvedl se z postele a začal se balit. Jess obdařila sedící Alice smutným úsměvem a nechala je o samotě. Po vzoru Remuse si šla sbalit svoje věci.
Po spěšném rozloučení s kamarády, se oba dva letaxem přemístili do domu Lupinových, kde na ně už čekala Jessina matka a Remusův otec.
Pan Lupin se statečně držel, tak jako Remus. Zato matka Jess stále plakala, protože právě přišla o sestru, se kterou si moc rozuměla.
***
Pohřeb byl dost skromný. Lupinovi neměli moc přátel, přesto se tady sešlo několik lidí, jako Potterovy a také několik známých z práce. Bylo tady i pár bystrozorů, přátel Remusova otce, kteří na počest vypálili několik jisker, ze svých hůlek.
Jess stále vedle Remuse a pevně ho držela za ruku. Vůbec neplakal, ale Jess věděla moc dobře, že to v sobě dusí. Jen tam tak stál a tupě zíral na hrob.
Všichni odešli. Ale jen oni dva tam pořád stáli. I Jess jako by se bála odejít. Studený vítr si pohrával s několika jejími prameny vyčuhujících z drdolu, ale ona to nevnímala.
"Remusi, půjdeme?" zeptala se ho, když tam jen tak stál a pořád se díval na červenou stuhu s velkým nápisem: Loučíme se s tebou…
"Kdy tohle skončí?"
"O čem to mluvíš?" zeptala se nechápavě.
Teprve teď se na ni podíval. V očích měl tolik smutku, ale i zloby. "Jess, to byl on! To Voldemort. Všude kolem nás jenom rozsévá zlo… Zabíjí a mučí lidi. Kdy to všechno skončí? Nebaví mě stát a pozorovat, jak mi zabíjí příbuzné."
"Remusi, víš, že tvoje matka byla nemocná. Co by z toho Voldemort měl, kdyby ji zabil? Víš, Voldemort je možná mocný černokněžník, ale dokážeme ho porazit. A to ti slibuji!" pevně se zadívala do jeho očí. Remusi sklonil hlavu. I on si to přál, ale moc tomu nevěřil. Každý den se v novinách objevovala další úmrtí a záhadná zmizení.
"Kéž by to byla pravda," řekl téměř neslyšně. Jess přikývla a společně se vydali na zpět do domu.
Po týdnu stráveném v dusném prostředí Remusova domu se zase vrátili zpátky do Bradavic. Tak jako předtím i teď použili letax.
Ostatní už na ně samozřejmě čekali. Jess přišlo až zvláštní, jak lehce se přes to dokázal Remus přenést.
***
"Já ho přetrhnu!" ozvalo se přes celou společenskou místnost Nebelvíru.
"A jé…" prohlásila tiše Jess, Siriusovi. Moc dobře věděla, kdo působí tenhle povyk. Lily si k nim přisedla celá udýchaná a rozhněvaná. Sirius se tomu všemu tiše culil, ale Jess věděla, že bude muset celé odpoledne kamarádku jenom uklidňovat.
"Nechápu, jak mu mohli dát odznak primuse!" rozčilovala se.
Jess odsunula knihu stranou. "Tak co ti zase provedl?" řekla odevzdaně. Lily po ní hodila zlostný pohled. Vůbec se ji nelíbil tón s jakým Jess mluvila. Radši to ale nekomentovala.
"Hádej třikrát," řekla téměř neslyšně. Jess to okamžitě došlo. Zase ji políbil. To už bylo aspoň potřetí.
Jess mrkla na Siriuse a ten se radši nenápadně ztratil. "Tak povídej," řekla konejšivě a pohladila kamarádku po ruce.
"No, spadla jsem… Ani nevím, co jsem zase dělala. Samozřejmě mi hned přišel na pomoc a pomohl mi… A zase mě políbil," řekla tiše. Jess tady něco nehrálo, znala Lily celkem dobře. Vždycky když ji James políbil, tak byla naštvaná, ale teď to řekla tak rezignovaně.
"Ale to není všechno, že?"
Lily na ni upřela svůj pohled a Jess si všimla, že se ji v očích třpytí slzy. "Líbilo se mi to," řekla potichu tak, že i Jess, sedící vedle ní, musela napínat sluch.
"Hele, Lily, že se ti James začal líbit…"
"Cože!"
"Nelži mi. Vidím ti to na očích. Proč to s ním nezkusíš."
"Cože!?" zopakovala se. Najednou výraz plný překvapení změnila ve výraz naprostého zhnusení. "NIKDY!" vykřikla a utekla do ložnice.
"Co mi to jen připomíná," řekla si pro sebe a musela se nad tím vším pousmát. "Jak to ale teď udělat, aby mu dala šanci?" uvažovala.
V tom se ji na obličeji objevil široký úsměv. Na nic nečekala a vystartovala rovnou do knihovny. Málem srazila v otvoru Remuse s Alice.
"Kam letíš!" zavolal za ní.
"Do knihovny!" zavolala z konce chodby. Pak už jim zmizela z dohledu.
Tři hodiny hledala, než se ji podařilo najít to správné zaklínadlo, co chtěla. Už to chtěla zabalit dávno, protože ji nějak rozbolela hlava, ale kvůli Lily to nechtěla vzdát tak brzy.
"Co tady děláš?" ozvalo se ji za zády.
"Podívej, Siriusi," řekla a přitom ukázala na knihu. Sirius sice nejdřív nechápal, ale s dalším přečteným řádkem se mu na obličeji objevoval stále větší a větší úsměv.
"To je geniální," zvolal a políbil svou přítelkyni.
"Siriusi, tady ne!" řekla a odstrčila ho od sebe.
"A proč ne?" začal škemrat. "Už mě nebaví to pořád tajit. Kdy jim to už řekneme?"
"Už brzo," řekla mu s úsměvem a mrkla k jednomu regálů z knih, kde je nemohl nikdo rušit.
Moc dlouho tam nepobili, protože je za chvilku madam Pinceová začala vyhánět pryč.
"Myslíš, že to vyjde?"
"Já myslím, že jo."
Sirius se podivně zašklebil. Ještě pořád si nebyl jistý tím vším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Evany Evany | Web | 14. září 2006 v 21:16 | Reagovat

smutne, smutne...delas fakt cest svemu jmenu, vis to Happy?:o)

2 happy happy | 14. září 2006 v 21:36 | Reagovat

heh, jo, to jsem celá já... já píšu podle toho jakou mám náladu... Věříš, že jsem nad změnou jména uvažovala??? :o)

3 Jane Jane | Web | 14. září 2006 v 21:53 | Reagovat

pěkňoučké...

4 Evany Evany | Web | 14. září 2006 v 21:56 | Reagovat

fakt? a jak by ses chtela jmenovat??? Pani melancholie? :o)))

5 happy happy | 14. září 2006 v 22:04 | Reagovat

Ehm... třeba... Že si to ty, tak se kvůli tobě přejmenuju... :oDD Sice, nevím, jestli by to ostatní odsouhlasili, ale kdo ví!!! :o)

6 Evany Evany | Web | 14. září 2006 v 22:56 | Reagovat

neodsouhlasili by to a ja nechci byt ukamenovana...mimochodem Happy je lepsi:o)...takze zustan tak jak si:o))))

7 Kristine Kristine | Web | 15. září 2006 v 10:35 | Reagovat

=((( chudáčik remus, je mi ho tak ľúto... a som zvedavá, ako to bude teraz s lily a jamesom-túto fázu, čobude nasledovať úplne milujem, ked si začne uvedomovať, že james je sexi okuzlujúci suprový chalaň a všetky jej ho môžu len závidieť=)

8 Gify Gify | Web | 16. září 2006 v 13:15 | Reagovat

ty už vieš čo si myslím...jednoducho krása nádhera, úžas...čítala by som to aj celý deň dookola...

9 happy happy | 16. září 2006 v 21:47 | Reagovat

Heh, díky moc za komenty... mám pro vás ale špatnou zprávu. Při své šikovnosti se mi podařilo rozbít klávesnici. Naštěstí je windows tak chytrý, že vymyslel klávesnici na monitoru, takže můžu psát komenty. Horší je to se psaním povídek... uvidím, co s dá dělat, ale na nové kapitoly si budete muset počkat... je mi líto.

10 Gify Gify | Web | 16. září 2006 v 22:32 | Reagovat

a to sa ti ako podarilo? : D no na niektoré veci musí mať proste človek talent no...

11 nomi nomi | 17. září 2006 v 19:28 | Reagovat

suhlasim s gify na niektore veci musi mat clovek talent

ale este spet k poviedke ,co ti povedat  jednoducho bajecneee a dufam ze aj napriek tej rozbitej klavesnici sa budes snazit co najskor sem hodit pokracko:)

12 Lizz Lizz | Web | 18. září 2006 v 21:58 | Reagovat

no, happy, přeju do spravováni hodně trpělivosti...:)

teď jsem strááášně zvědavá, co to jess našla za kouzlo???:)

doufám, ze ten poč budeš mít zase brzo v pohodě:)

13 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 21:42 | Reagovat

sem zvědavá co zase vymyslela.. :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama