7. kapitola - Co se děje?

10. září 2006 v 15:58 | happy |  Taková normální holka
A je to! Konečně jsem dopsala další kapitolu. A musím říct, že mi to dalo pořádně zabrat. Poslední dvě stránky jsem psala spíš z donucení a je to znát. Proto neočekávejte nic světoborného...
Od hádky Lily a Jamese uběhlo několik dní. Denise to vadí, protože ví, že se ti dva mají rádi. Proto se spolu se Siriusem domlouvají, jak je dát dohromady. Přitom si ani neuvědomuje, že začíná mít k Siriusovi blíž, než kdy dřív...
Hezké čtení a nezapomínejte na komenty!!! :o)

Od hádky Lily s Jamesem, uběhlo několik dní. Oba dva se k sobě chovali, jako kdyby toho druhého neznali. Když se náhodou potkali na chodbě, tak se sjeli zhnusenými pohledy a pokračovali dál. Všichni si toho všimli, ale nikdo netušil, o co jde. Ani Sirius, nejlepší kamarád Jamese, nic nevěděl.
James se k němu choval odtažitě. Mluvil s ním, ale Sirius věděl, že se něco stalo a on mu to dává za vinu. Měl pocit, že to týká sázky, ale co přesně to je, nevěděl.
Jediná Denise věděla, která bije a proč se Lily s Jamesem, i když se milují, k sobě tak chovají. Ale pravda, kterou věděla, byla taky poloviční…
Mnohokrát se snažila Lily přemluvit, aby tak nevyváděla, ale jako kdyby mluvila do zdi. Za těch několik dní se hodně změnila, hlavně ve svém chování. Už míň a míň navštěvovala knihovnu, i když v hodinách byla pořád výtečná. Místo pilného připravování do školy, se zabývala jinými věcmi, jako například, s kým dneska půjde na rande nebo co si vezme na sebe.
Denise seděla u své snídaně a uvažovala nad tím, jak dát ty dva dohromady. I když Jamese moc neznala, věděla, že ho to trápí. Tak jako Lily. Ale ani jeden z nich si to nedokázal přiznat. Ale jak je dát dohromady? Sama to nedokáže…
V tu chvíli ji štěstěna nahrála toho nejvhodnějšího člověka, kterého zrovna potřebovala.
"Ahoj, Denise…"
"Čau, Siriusi! Právě s tebou jsem potřebovala mluvit."
"Jo? A o čem?"
"Jde…" víc však už nestihla říct, protože se jako velká voda dovnitř Velké síně nahrnuli Lily a James, kteří se, jako obvykle, hádali.
"O co ti jde, Pottere! To je snad moje věc s kým jdu na rande?" vřískala Lily.
"Cože? Vždyť byl ze Zmijozelu…" nedal se James. Jejich hádku už pozorovala půlka síně.
"A co je ti potom?! Pořád lepší jít na rande s někým ze Zmijozelu, než s nějakou čtrnáctiletou holčičkou, která ani neví, co je to se s někým líbat!"
"Co? Co si tím chtěla říct, Evansová? Myslíš, že nemám na šanci sbalit lepší holku?"
"Jdi se vycpat…" Lily si chtěla sednout k Denise, ale James ji chytil za ruku a přitočil si ji k sobě.
"Dokážu ti, že můžu mít jakoukoliv holku…" zašeptal ji. Všichni v okolí museli natahovat krky, aby je slyšeli.
"Pche… to si myslíš! O tebe bych si ani kolo neopřela."
"Já myslel ale hodný a slušný holky, co nelžou…" vypálil. V tom mu, ale přiletěla taková rána, že se sotva udržel na nohou.
Lily se na povrch drala nějaká peprná poznámka, ale v tu chvíli dorazila profesorka McGonagallová.
"Co to má znamenat? Pane Pottere, slečno Evansová? Čekám na vysvětlení…" profesorka těkala pohledem z jednoho na druhého.
Lily s Jamesem se dívali na sebe a oba se probodávali pohledem.
"Menší výměna názorů, paní profesorko. Nic závažného, že?" ozvala se Lily, která pozorovala stále Jamese. Ani jeden z nich se na profesorku nepodíval.
"Ano…" přitakal.
"Já jsem viděla něco jiného. V pondělí se oba dva dostavíte ke mně do kabinetu, kde si odbudete školní trest. A nechci nic podobného vidět. Jasné?"
"Ano," ozvali se oba dva najednou. Profesorka pokývala hlavou a potom se vrátila zpět na své místo. Lily a James stáli na svých místech.
"Nepleť se mi do života, Pottere…" ozvala se po chvíli ticha Lily. Její tón byl chladný, bez citu.
"Nápodobně, Evansová…" odvětil James. Lily se ušklíbla a zamířila si to pryč ze Síně.
James se posadil k Pobertům ke stolu, ale nevšímal si nikoho kolem sebe.
"O tom jsem právě chtěla mluvit," ozvala se Denise, když spolu se Siriusem, dodívala na hádku.
"Je to s ním děsný. Každý den střídá holky, jak na běžícím páse. Sotva s námi promluví a když se ho na něco zeptám, je na mě hnusnej. Nevím, co mu přeletělo přes nos."
"Já ale jo… Pojď se mnou, všechno ti to řeknu."
Ještě měli do začátku vyučování čas, takže spolu došli do jedné z učeben a tam mu řekla Denise všechno, co zase Lily řekla ji.
"Tak teď už to chápu. James si myslí, že je to moje vina, protože jsem se začal zajímat o tebe, což donutilo Lily…" nechal větu nedokončenou.
Denise přikývla. Sirius věděl, že to není tak úplně pravda, ale nechtěl se k té věci přidat. Vlastně, ani nemohl… On sám totiž začal chápat jednu věc. Nechtěl o Denise přijít. Nevěděl proč a nechápal co se děje, ale jako kdyby to nemohl dovolit. A pravda o sázce by všechno jenom zhoršila.
"Ale teď musíme vyřešit, jak je dát dohromady…" koumala nad tím Denise.
"Teď mě nic nenapadá, ale nech to na mě, já zkusím něco vymyslet," usmál se na ni. Denise přikývla. Věděla, že se Sirius pokusí něco vymyslet. James pro něj byl něco, jako brácha a měl ho moc rád.
"Ale radši změňme téma. Nemíním si zkazit celý den jenom kvůli tomu, že je James paličák… Co budeš dneska dělat?" snažil se nahodit jiné téma.
"No, chtěla jsem jít ven, něco si vyfotit…"
"Vyfotit? Ty fotíš? Ani ses nepochlubila."
"Ale jo, už to nějakou dobu dělám, ale není to nic světoborného… Jen to tak zkouším."
"A mohl bych se přijít podívat, jak fotíš?" vyptával se.
"Jestli chceš…" Denise pokrčila rameny. Dál už se ale vybavovat nemohli, protože jim zazvonil zvon a oni se museli vydat na hodinu Kouzelných formulí.
Vyučování uběhlo jako voda. Venku bylo poměrně teplo, takže se většina studentů vydala na procházku kolem jezera nebo se posadit pod strom a číst si. Tuhle variantu vždycky volila i Lily, ale ta se teď místo toho procházela ruku v ruce kolem jezera, s jedním sedmákem z Havraspáru. Zajímavé na tom bylo, že kousek od nich, pod stromem ležel James se sedmačkou z Mrzimoru. Oba dva se však okázale ignorovali, i když sem tam, jeden z nich sledoval po očku, co ten druhý dělá.
Denise si povzdechla. Věděla, že ti dva se den ze dne neusmíří. Svěsila hlavu a vydala se k Hagridově boudě. Bylo to jediné místo, kde měla pokoj od všech studentů.
"Ahoj, Hagride!" zavolala na obra, který právě kopal nějaké záhony na své malé zahrádce.
"Ahoj, Denise!" odpověděl obr s úsměvem. "Jdeš zase fotit?"
"Ano. Doufám, že ti to nevadí!"
"To víš, že ne. I když pořád nechápu, co na tý mojí rozpadlý hájence vidíš…"
Denise se mírně usmála a pokývala rameny.
Vytáhla si foťák z pouzdra a začala fotit. Občas zaostřila, občas udělala pár kroků tam, pár kroků zase zpátky.
Vyfotila si i Hagrida při práci. Měla radši fotky, o který nikdo nevěděl. Říkala tomu Moment překvapení.
"Ahoj," ozvalo se za ní. Denise leknutím nadskočila. Otočila se a uviděla Siriuse, jak se směje.
"Siriusi, tohle mi nedělej. Víš, jak jsem se lekla!"
Usmál se a prohrábl si svoje černé vlasy. "Promiň… Příště budu dělat větší rámus."
Denise protočila oči v sloup, pak se otočila zpátky. Zrovna se snažila zaostřit jednoho z orlů nad Zapovězeným lesem, ale Sirius se ji postavil do záběru.
"Stojíš mi v záběru," dělal nechápavého. Nebo snad opravdu netušil, co to říká?
"Cože?"
"Siriusi, stojíš mi v záběru... Chtěla jsem si něco vyfotit."
"Jej, promiň. Tohle je ta věc na focení?" vyptával se a přitom ukázal na černý foťák, který měla Denise zavěšený kolem krku.
"Jo. Ty si ještě nikdy neviděl foťák?"
"Abych se přiznal, takový ne. Kdysi u nás byl fotograf, ale ten měl úplně jiný foťák. Vypadal úplně jinak."
"Aha," odvětila a zase se pokusila zaostřit. Sirius ji však pořád pozoroval, což jí bylo dost nepříjemné.
"A nechceš to zkusit?" s tím si ho začala sundávat z krku.
"Radši ne. Ještě ti s ní něco udělám…" Denise se však nedala. Začala mu ho strkat do ruky, takže Siriusovi nezbývalo nic jiného, než to zkusit.
"Tak dobře, jen doufám, že ti ho nepokazím."
Neohrabaně vzal foťák do ruky, přitom se mu podařilo něco zmáčknout.
"Hups…"
"To nic. Ale když chceš fotit, tak se radši dívej sem," přitom mu ukázala na malé okénko na zadní části fotoaparátu.
"Ale, vždyť v tom nic nemůže jít vidět…" nechápal.
Denise si povzdychla. Tak lehké to s ní nebude.
"Jen se podívej a uvidíš. Potom musíš zaostřit a pak stačí zmáčknout to velké tlačítko nahoře… Chápeš?" snažila se mu to vysvětlit, co nejjednodušeji.
"Jo… Takže podívat, zaostřit, zmáčknout." Zopakoval přesně její postup.
Za chvilku se mu focení zalíbilo tak, že nechtěl dát foťák z ruky.
"Denise!!!" křikl na ni, když se vraceli do hradu. Denise se otočila s úsměvem. Moc dobře věděla, co chce udělat. Ozvalo se tiché cvak.
"Tuhle si nechám na památku!" zazubil se. Pak se konečně vydali do hradu.
"Kam to jdeme?" vyptával se ji Sirius, když už aspoň potřetí odbočili do jedné z prázdných, nepoužívaných chodeb.
"Za chvilku uvidíš…"
Sirius si jenom povzdechl a šel stále za ní. Za chvilku oba zastavili na konci jedné z chodeb. Vešli do jedné z nepoužívaných učeben, kde se válelo spousta harampádí. Denise se však nezastavovala a pokračovala dál. Na druhé straně třídy byly ještě jedny dveře.
Ocitli se v naprosté tmě. Denise ladně mávla hůlkou a Siriusovi se tak odhalil pohled na místnost plnou fotek.
"No, páni... To si všechno fotila ty?" vyptával se a rozhlížel se okolo po fotkách.
"Jo…" odvětila stručně a přitom něco pořád hledala. "Tady to je…" usmála.
"Co to je?"
"To potřebuji, na vyvolání fotek."
"Aha…" zabručel Sirius, i když Denise bylo naprosto jasné, že tomu vůbec nerozumí. Podívala se na jeho zmatený obličej a zasmála se.
"Pojď blíž, ukážu ti, jak se to dělá!" Sirius přistoupil blíž. Denise ztlumila světlo, kvůli výrobě…
Za několik minut se už oba dva bavili na výtvory, které se podařilo Siriusovi vyfotit.
"Ale proč se ty fotky nehýbou?" napadlo najednou Siriuse.
"Tohle jsou mudlovské fotky. Mám je radši než ty kouzelnické. Dokážou zachytit atmosféru momentu."
Sirius se zahleděl na fotky. Měla vlastně pravdu. Některé fotky by ztratili svou jiskru, kdyby byly pohyblivé. Třeba jako fotka orla, který zrovna krmil své mladé nebo slunéčko sedmitečné, které se zrovna chystá odletět nebo takový Hagrid, který zrovna v jeden moment zalévá svou zahradu… Bylo sice obyčejné věci života, ale Denise v nich uměla zachytit něco dokonalého… Něco, co každý považoval za jednoduchost, považovala ona za složitý koloběh života…
"Tuhle fotku mi musíš nechat," ukázal na její fotku, kterou se mu povedlo vyfotit.
"Jak chceš, i když nevím, co s ní budeš dělat," zazubila se.
"Co by… Dám si ji na noční stolek," řekl s klidem a dál si prohlížel onu fotku.
"Proč bys to dělal?" nechápala. Teď už se plně věnovala jenom jemu. Sirius si ji však pořád nevšímal.
"To se nesmí?"
"Jo, ale…" nevěděla, co říct. Cítila se dost v rozpacích.
"Radši, to nebudeme řešit…" zamumlala a otočila se zpátky k fotkám, které opatrně začala rozvěšet na šňůry, které vysely všude okolo.
Sirius odtrhl oči od fotky a pozoroval ji. Nechápal ji. Sám nevěděl, co se s ním děje.
Byla to holka stejná jako všechny ostatní, přesto byla v něčem jiná… Jiná a on tomu nerozuměl. Nikdy žádnou takovou nepoznal. Všechny se zajímaly o to, jak vypadají, co si na sebe vezmou a kdo je zrovna pozve na rande. Ale, Denise ne. Ji zajímali hlavně ostatní. Jak se cítí, co je trápí… I teď v tuhle chvíli, musela myslet na Lily. Věděl to, sice to nedávala najevo, ale Sirius moc dobře věděl, že nechce vidět Lily takhle utrápenou. Za těch několik dní, ji už dokázal prohlédnout.
"Můžu ji mít rád?"
"Můžu ji mít rád víc než kamarádku?"
"Můžu ji milovat?"

"Proč se tak na mě díváš?" vyptávala se ho. Mezitím pořád věšela fotky, ale moc dobře poznala, že ji Sirius celou dobu sleduje.
"A nesmím?" zeptal se a přitom mu v očích zablýsklo.
Denise pokrčila rameny. Zrovna chystala vzít do ruky další fotku, ale Sirius ji chytil za ruku, která se natahovala k fotce.
Denise sebou trhla. Sirius stál tak blízko u ní a pořád ji držel.
"Co… co to děláš?" vykoktala ze sebe přidušeně, i když věděla, co chce udělat.
"To se nesmí?" zašeptal. Vzdálenost mezi jejich rty byla minimální… zbývalo několik centimetrů… pár milimetrů… A pak…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 FeFka FeFka | Web | 10. září 2006 v 16:39 | Reagovat

noo a kedy bude pokracovanie? =0))

2 happy happy | 10. září 2006 v 16:53 | Reagovat

Hmm... tak to opravdu netuším... :o)

3 Kristine Kristine | Web | 10. září 2006 v 17:17 | Reagovat

a pak co??? och, teraz nás ale nemôžeš nechať dlho čakať, lebo asi zošalieme! teda ja určite...ach, kúzelné=)

4 happy happy | 10. září 2006 v 17:24 | Reagovat

jo, kris, kdo si počká, ten se dočká... :oDD

5 Lizz Lizz | Web | 10. září 2006 v 17:30 | Reagovat

Jéééé, to s tím focením byl super nápad:)

a na trest Jamese a Lily se těším, stejně jako na to, jak to bude mezi Denise a Siriusem vypadat dál.

Na další kapitolku se moooc těším!!!;)

6 Will Will | 10. září 2006 v 17:49 | Reagovat

je to super jenom se chci zeptat kdy bude změna denise

7 happy happy | 10. září 2006 v 18:02 | Reagovat

Tak tu změnu už píšu hodně dlouho, ale vždycky se do kapitoly nějak zamotám, že mi to nevyjde... Ale slibuji, že v příští, možná přespříští kapitole tam bude!!! :o)

8 Lizz Lizz | Web | 10. září 2006 v 19:02 | Reagovat

hele, to už jsi říkala minule;)

doufám, že ji neobarvíš na blond, jinak si mě nepřej!;)

9 happy happy | 10. září 2006 v 19:14 | Reagovat

jej, tak jenom to ne!!! Na blond určitě ne!! Omlouvám se všem blondýnám, ale tuhle barvu opravdu nemusím!!!

10 nomi nomi | 10. září 2006 v 20:13 | Reagovat

A pak..co to znamena preco si to takto sekla !:(uz si skoro ako gify ktora zabranila bozku siriusa a angel tot mi uz nerob sak som skoro zosokovala ked som zistila ze tam nie je pokracko...:O

ale aj napriek tomu je to skvele:)

11 Evany Evany | Web | 10. září 2006 v 20:25 | Reagovat

nemusis? ty si muj clovek:o)))

A pak...A pak...takovy konec se mi vuuuubec nelibi. Jinakmoooc vydarena kapitolka

12 Gify Gify | Web | 11. září 2006 v 16:52 | Reagovat

ty....ty.....ty...TO ČO MÁ ZNAMENAŤ A PAK haaa?! A PAK ČO? okamžite sem daj pokračovanie inak si ma nepraj!!! Toto mi nesmieš, toto nám nesmieš robiť!!! Ja chcem vedieť čo bude ďalej... A DOBUDÚCNA ZAKAZUJEM TI TAKÉTO KONCE!!!!!!! to je moja parketa : P

13 happy happy | 11. září 2006 v 17:20 | Reagovat

Holka, klid... všechno bude, jen si musíš chvilku počkat... tak jako já čekám na ty tvoje povídky, heh... :o))))

14 nomi nomi | 12. září 2006 v 13:54 | Reagovat

ja zatial poviedky nepisem tak na mna sa ta posledna poznmka nevstahuje a tajne dufam ze si taketo konce v buducnsti odpustis lebo asi zacnem pouzivat vzhrazky ako gify

15 Lupi Lupi | Web | 12. září 2006 v 21:41 | Reagovat

jaaj! a pak? aj ked to si asi domyslime, ze? jojky happ, sa ti to podarilo:) rychlo dalsiu kapcu:D

16 Kantouni Kantouni | 16. září 2006 v 13:34 | Reagovat

ááá nesnáším otevřený koncee :D potřebuju další díííl rychle :D se užeru zvědavostí :) ale jinko mooc pěkný :) jen tak dál :)

17 Neli Neli | Web | 16. září 2006 v 19:56 | Reagovat

néééé!! to snad nemyslíš vážně?? já se zblázním!! tak políbil ji nebo ne???? happy rychle napiš pokráčko prosím prosím, smutně koukám!! tahle povídka je naprosto BOŽÍ!! a to myslím smrtelně vážně :D

18 happy happy | 16. září 2006 v 21:51 | Reagovat

Díky moc!!!!! Jsem ráda, že se vám to líbí, ale jak jsem psala v komentářích u prokletí, další kapitola hned tak asi nebude...

19 B B | Web | 20. září 2006 v 20:59 | Reagovat

pls další kapitolku je to strašně krásná povídka

20 Páája Páája | Web | 22. září 2006 v 19:07 | Reagovat

Kdy bude pokračování ????????Je to nadherné........

21 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 16:33 | Reagovat

Jééé

22 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 16:33 | Reagovat

Jééé

23 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. září 2007 v 13:01 | Reagovat

Teda...takhle to utnout. Tak opět se učení nebude konat a jdu dál...

24 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 15:36 | Reagovat

:o).. může a můřže a může.. a budou spolu a budou a budou! a práč? protože to říkám JÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ :oD.. ne teď fakt.. je to mocky pěkný.. :o)... honem dál.. :o)

25 Alienor Alienor | Web | 15. března 2008 v 19:43 | Reagovat

nemam tě ráda! takhle to useknout! že se nestydíš! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama