8. kapitola - Změna je život

24. září 2006 v 18:29 | happy |  Taková normální holka
Hurááá!! Všichni provolávejte slávu... happy se konečně podařilo dopsat další kapitolu. A že to teda trvalo, co?? Příští kapitola by mohla být už dřív, protože bych měla víc času na psaní a taky proto, že následující kapitolu už mám docela promyšlenou...
Mno, vím, že už tu změnu slibuji dlouho, ale opět jste se nedočkali. To jsem celá já, sliby chyby... Ale v příští kapitole už opravdu bude!!! SLIBUJI!!!
A o čem je tahle kapitola? Podíváme se do několika smutných vzpomínek Denise, díky nichž si vlastně uvědomí, že má v sobě něco víc a že není jen taková normální holka... :o)
Hezké počteníčko... nezapomínejte na komenty a omluvte chyby, kterých bude určitě hodně. :o)))

"To se nesmí?" zašeptal. Vzdálenost mezi jejich rty byla minimální… zbývalo několik centimetrů… pár milimetrů… A pak…
Denise cukla. Hlásek v hlavě byl víc a víc dotíravější.
"Já nemůžu…" zašeptala a hlavu sklopila k zemi.
Sirius se zatvářil nechápavě. Zase udělal něco špatně? Nechápal to.
Jemně ji chytl za bradu a lehce zvedl její hlavu. Všiml si, i přes tlusté brýle, že se jí v očích třpytí slzy. Bylo v nich něco… něco smutného. Bolest, která ještě neustala. Muselo se něco stát.
"Je všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě.
"Jo, já jen… Promiň…" šeptla a sklopila znovu svůj zrak
Sirius ji však zase zvedl hlavu. "Nemáš se za co omlouvat," usmál se na ni. Místo polibku na rty ji lehce políbil na ruku, kterou ještě pořád držel.
Denise se lehce usmála. Chtěla ho tak políbit, ale potom co se ji stalo posledně, měla strach. Strach z dalšího zklamání, z dalšího výsměchu a z dalšího pohrdání.
Myšlenky se ji začaly toulat jiným směrem…
"Ahoj, princezničko!" Denise seděla u jezera pod stromem a četla si.
"Ahoj, Simone!" usmála se i ona na právě příchozího blonďáka. Vždy, když se objevil v její blízkosti, celá se roztřásla. Byla tak šťastná. Navíc nemohla uvěřit tomu, že právě s ním chodí.
Přisedla se blíž, aby ho mohla políbit. On ji od sebe však lehce odstrčil.
"Tady ne, princezničko," lehce se usmál. "Někdo by nás mohl vidět," řekl a rozhlédl se po okolí. Svůj vztah před ostatními tajili, on si to tak přál. Byla pro něj ochotná udělat cokoliv.
Tenkrát vůbec netušila, že se stala jeho další obětí…
Měla si toho všimnout už tenkrát. Byli spolu asi dva týdny, ale on se k ní choval jako k podřadné nule. Kdyby tenkrát nebyla tak naivní… Byla zaslepená láskou, myslela si, že on je ten pravý…
"Denise?" ozval se hlas z dálky. Rázem se probrala z transu.
"Ano?" svůj skelný pohled stočila k zemi.
"Jsi v pořádku?"
"Jo, jen jsem se zamyslela," slabě se usmála. Sirius okamžitě poznal, že se něco děje. Denise neuměla lhát, ale kdyby se ji zeptal, co se děje, stejně by mu to neřekla. Na tyto věci si dávala moc velký pozor.
"Půjdeme?" zeptal se, protože věděl, že jí tahle situace nedělá dobře.
***
Od události v učebně uběhlo několik dní. Denise se uzavřela víc do sebe a už se tak moc vesele neusmívala. Sirius věděl, že za to může polibek, o který se pokusil, ale bylo v tom i něco jiného. Něco většího, co se jí stalo v minulosti.
Potřeboval ji nějak rozptýlit, nechtěl, aby byla taková smutná a zamlknutá.
Co jenom vymyslet? No, jasně… Málem na to zapomněl.
"Ahoj, Denise," přišel k ní. Denise seděla sama u jednoho malého stolku ve společence a marně se snažila sepsat další pojednání do Obrany. Sice už pár hodin doučování se Siriusem měla, ale ještě pořád dost pokulhávala za ostatními.
"Ahoj," Denise se na něj unaveně usmála. "Dneska už to vzdávám!" prohlásila a odhodila kus pergamenu na druhý konec stolu.
Sirius se jen mírně usmál.
"Co děláš v sobotu?" vyptával se a naprosto ignoroval její rozzuřený pohled, který vrhala na svůj úkol.
"Co?" po chvilce se na něj podívala.
"Co děláš v sobotu?" zopakoval svou otázku.
"Ještě nevím, proč se ptáš?"
"Chci tě někam vzít," řekla a přitom se mu zajiskřilo v očích.
"A kam?" vyptávala se dál.
"Nebuď zvědavá…
"… budeš brzo stará. To znám. No tak, řekni mi, kam chceš jít."
"Na jeden menší večírek."
"Cože?" vyjekla. "Tak to nejdu."
"Proč?" vyjekl tentokrát on.
"Protože… protože…" snažila se něco honem vymyslet. Nechodila na večírky, nevěděla jak se tam má chovat a ani neměla co na sebe. Po té menší čistce ve skříni, se ji Beka neozývala a pořád se vymlouvala na to, že ještě pro ni ještě něco shání.
"Protože proč?"
"Protože nemám nic na sebe a protože na takové párty nechodím a navíc je to proti pravidlům školy!" zvolala. "Ha, teď to máš, Siriusi Blacku!" pomyslela si.
"Vykašli se jednou na pravidla, nikdo na to nepřijde!"
"To ne! Budou z toho problémy a navíc, jestli to nevíš, brána se večer zamyká. Nevím, jak by ses chtěl dostat z Bradavic," snažila se ho přemluvit.
Na tváři se mu objevil samolibý úsměv, který jasně říkal: Jsem mistr, umím cokoliv.
"Hele, nesnaž se. Dostat se z Bradavic není problém. Prostě půjdeš a bez diskuzí!" prohlásil.
"Ale…"
Sirius na nic nečekal a do pusy ji nacpal jeden z koláčků, které ležely na stole. Denise vypoulila oči a snažil se sežvýkat sousto v puse.
"Žádný ale. V sobotu si tě v deset vyzvednu…" usmál se, při její snaze spolknout sousto. Nakonec ji tam nechal a ztratil se do svého pokoje.
Denise zůstala šokovaně sedět na místě. Nechtěla jít na žádný večírek, ale na druhou stranu ji Beka radila, aby se zkusila trochu odvázat. Proč to nezkusit?
"Blbost, jen se ztrapníš."
"Ale chtěla bych se tam podívat."
"Jen se podívej, jak vypadáš."
"Mě je to jedno, jak vypadám. Mě se to líbí!"
"Všichni se ti budou smát! Jako on!"
ozval se její dotíravý hlásek v hlavě.
Posadila se na okenní parapet a zadívala se na podzimní krajinu venku.
Vítr sfoukával poslední listí ze stromů, sluneční paprsky hřály čím dál tím méně a modrá obloha už dávno nebyla tak blankytná, jako dřív.
Zadívala se do dálky. Myslela si, že se přes příhodu loňského roku dokázala překousnout, ale zase se jí to vrátilo zpátky…
"Miluji tě, Simone," zašeptala tiše a přitulila se k němu ještě blíž. Chlapec jen cosi zabručel a otočil se na druhý bok.
Ležela vedle něho a cítila se neskonale šťastná. Dnes se poprvé milovala a navíc s osobou, která milovala i ji. Aspoň si to tenkrát myslela…
"Dej mi pokoj, Portmanová!" křikl otráveně. Skupinka jeho kamarádů se začala hlasitě smát.
"Ale, Simone, proč to říkáš?" nechápala to. Jeho kamarádi ji navíc znervózňovali. Začala mít špatné tušení.
"Bože, kdy konečně pochopíš, že s tebou nic nechci mít!" zvolal a prudce ji od sebe odhodil.
"To není pravda! Řekl si, že mě máš rád!" řekla zoufale.
"Jsi trošku pomatená, Portmanová! Jak bych se mohl zamilovat do takové ošklivky, jako si ty!" odstrčil ji zase surově od sebe. Tentokrát se už Denise neudržela na nohou a spadla na zem. Do očí se jí draly slzy. A když se pak na ni podíval, příval slz už nešel zastavit. V jeho očích bylo tolik pohrdání…
"Proč?" zašeptala.
"Proč asi," protočil oči v sloup. "Sázka," pokrčil rameny, jakoby nic. Jeho kamarádi se začali hlasitě smát. To už nevydržela, vyšvihla se na nohy a rychle zamířila pryč. Tohle pro ni byla rána, která jen tak zahojit nepůjde…
Denise si utřela osamocenou slzu, která ji stekla z obličeje. Od té doby ji Simon nepozdravil, ani o ni nezavadil pohledem. Místo lásky, kterou k němu cítila, začala cítit něco naprosto odlišného. Zášť… Na druhou stranu ho i litovala. Člověk, který neumí milovat, pak sám zůstane sám a nemilován.
***
Ráno se probrala hodně brzy. Pořád se ji totiž vracely myšlenky na dnešní večer, kdy má jít se Siriusem pryč. Byla z toho dost nervózní. Nevěděla, jak se na takovém večírku má chovat, nebo co si vzít. Jak se znala, stejně zase skončí u své oblíbené černé sukně a černého trička, které doplní samozřejmě černobílými keckami.
Kdyby si tak o tom mohla promluvit s Lily. Ale nešlo to. Její kamarádka se změnila. Už to nebyla ta usměvavá Lily Evansová jako dřív. Její úsměv byl strojený a neupřímný. Sice se k tomu nepřiznala, ale Denise poznala, že to v sobě dusí. Byla paličatá, stejně jako James… Povzdechla si.
Vstala z postele a zamířila do koupelny. Holky ještě spaly a ani neměla v úmyslu je budit. Tiše vyklouzla z pokoje a zamířila si to do Velké síně, na snídani.
U nebelvírského stolu sedělo několik málo studentů, mezi nimi i Markus. Jak na něj mohla zapomenout? Vždyť to byl, hned po Lily, její nejlepší kamarád.
"Ahoj, Markusi!" zvolala a okamžitě si k němu přisedla.
"Aoj, Enise!" odpověděl s pusou plnou lívanců. Denise se ušklíbla. On a Pettigrew by se mohli předhánět v tom, kdo toho víc sní.
"Jak se máš?" zeptal se, když se mu podařilo spolknout nadměrné sousto.
"Jde to…" odpověděla ledabyle a přitom si nalívala svou oblíbenou bílou kávu.
"A co ty?" zeptala se.
"Super. Včera…" víc toho však říct nestihl, protože se k nim přihnalo cosi červenovlasého. Okamžik na to poznala Beku.
"Zdar, Denise!" zvolala. Na nic nečekala a začala si na talíř nakládat tousty. Sice nebyla z Nebelvíru, ale studenti se kolikrát vzájemně navštěvovali u kolejních stolů. Výjimkou byl Zmijozel.
"Ahoj, Beko…" odpověděla poněkud rozpačitě. Co tady dělala? Otočila se zpátky ke svému talíři. V tu chvíli se musela držet, aby nevyprskla smíchy.
Markus na Beku zíral, jako na zjevení boží. Místo toho, aby se ji díval do obličeje, koukal do jejího extrémně hlubokého výstřihu. Pusu měl otevřenou, takže mu za chvilku začala borůvková marmeláda odkapávat od úst.
"Kam koukáš?" vyptávala se Beka.
Markus se najednou začal dusit kouskem lívance, který chtěl zrovna spolknout. Naštěstí mu Denise silnou a dobře mířenou trefou do zad, pomohla.
Beka protočila oči v sloup.
"Teď proč tu vlastně sem," řekla s klidem. Domazala poslední topinku, kterou položila zpátky na talíř a pak se otočila k Denise. Přitom se ji s úspěchem dařilo ignorovat naprosto slintajícího Markuse, který na ni nepřestával zírat.
"Mluvila jsem se Siriusem a ten mi říkal, že se dneska chystáte na nějaký večírek. Mno, a myslím si,…" prohlédla si ji od hlavy k patě, "… že v tohle jít teda nemůžeš!" zkritizovala její oblečení, které se skládalo z hnědých přiléhavých kalhot a jakého si dlouhého trička podivné modré barvy.
"Ale proč?"
"Protože…" odsekla. "Čekej mě dneska ve tři hodiny u toho obrazu Šílené Mary, co je v pátém poschodí! Jasan?!" ani nečekala na odpověď a zamířila si to pryč. Denise v tu chvíli napadlo, jestli nejsou se Siriusem příbuzní.
"Markusi, když se něčemu divíš, tak zavři pusu!" oznámila svému kamarádovi, který neustále slintal nad Bekou, která teď už seděla u svého, havraspárského stolu…
"To… to byl anděl?" zeptal se přidušeně.
"Ne, to byla Beka Valentinová z Havraspáru…" odpověděla mu s úsměvem.
"Tady se nám někdo zamiloval," pomyslela si s úsměvem.
***
Byli přesně tři hodiny, když přišla k velké nástěnné malbě Šílené Mary, která se právě se svou sousedkou, Bílou paní, hádala o tom, která z nich má bledší obličej.
"Já ti říkám, že můj je bledší, jsem mrtvá díl než ty!!!" křikla Šílená Mary a odplivla si.
"Slečno! No, vy!" ukázala Bílá paní, ve vedlejším obraze, na vyjevenou Denise. "Která z nás má bledší obličej!" křikla na ni.
Denise vyletělo obočí až někam do vlasů.
"Cože?" zdálo se jí to nebo se tady dva obrazy hádaly, který z nich je bledší! Než však stihly postavy z obrazů zopakovat svou otázku, objevila se tady Beka, která ji zatáhla do jedné z prázdných, nepoužívaných učeben.
"Co to…" zarazila se. Místo toho, aby se objevily v obyčejné vyučovací třídě, objevili se nějakém salónu krásy. Všude postávaly nějaké krabice se šminkami, dokonce tady našla kadeřnické křeslo a několik věšáků s oblečením.
V tuhle chvíli Denise došlo, že udělala chybu.
"Proč jsem tady lezla?" zanadávala si v duchu a udělala několik kroků vzad.
"Kam si myslíš, že jdeš?" ozvala se Beka, která se zrovna přehrabovala ve velké krabici s různými líčidly.
"Já myslím, že radši půjdu. Tohle není dobrý nápad."
Beka si povzdechla. "Zase utíkáš?!"
"Cože?"
"Bojíš se…"
"Čeho?" Denise její hře nerozuměla.
"Sebe samotné."
Nechápavě se na ni podívala.
"Pojď, něco ti ukážu," chytla ji za ruku a odtáhla ji na druhou stranu místnosti, kde stálo obrovské zrcadlo.
"Co tam vidíš?" zeptala se jí Beka.
Denise nakrčila čelo. "Sebe," odvětila prostě.
"Ne. Já tam vidím něco naprosto jiného."
Denise se zadívala do zrcadla ještě pozorněji, ale nic jiného než odraz svého já, tam neviděla. "Pořád tam vidím sebe."
Beka si povzdychla. "Víš, co tam vidím já?"
Denise zakroutila hlavou.
"Vidím tam malou ušmudlanou holku s velkým srdcem, která se bojí změnit svůj život."
Podívala se na ni. Opravdu vidí, to co ona ne?
Znovu se podívala na svůj odraz. Beka měla pravdu. Taky ji tam viděla. Malou ušmudlanou holku, která se bojí světa. Tohle nebude změna jenom jejího zevnějšku, ale hlavně změna jejího já.
Je načase změnit svůj život. Musí se mu postavit čelem!!!
Nesměle se usmála. Takhle se vidí naposledy. Příště až se podívá do zrcadla, bude to už jiná Denise Portmanová.
Nebude to žádné ušmudlané káčátko… Bude to hrdá žena, která se bude umět postavit životu. Životu, který si před ní postaví ještě hodně překážek…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neli Neli | Web | 24. září 2006 v 19:06 | Reagovat

pane bože... tak a já sem totálně vyřízená... ted si mě fakt dostala... tohle je prostě dokonalý.... boží... úžasný... suprový... bombový... tyjo já se asi nespamatuju... achjo... rychle pokráčko nebo se zbláznim!!! sem napnutá...

2 Neli Neli | Web | 24. září 2006 v 19:07 | Reagovat

a mam první koment!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! joooooooooooo!!! :D

3 Evany Evany | Web | 24. září 2006 v 19:25 | Reagovat

zmena...konecne se k ni chili:o))))

4 Evany Evany | Web | 24. září 2006 v 19:26 | Reagovat

zmena...konecne se k ni dostavame:o))))

5 Evany Evany | Web | 24. září 2006 v 19:26 | Reagovat

hups. vysvetlete mi, proc si muj pocitac dela co chce?:o)

6 nomi nomi | 24. září 2006 v 19:32 | Reagovat

ano ano anoooooo aj ja chcem ryyyyyychle pokracovanie sak sa zblaznim ked to tu nebude v najblizsich dnoch

je to fakt skvel a   bombove a   bajecne a... a chce to pokracko:D

7 happy happy | 24. září 2006 v 19:47 | Reagovat

*zubí se*

Jsem ráda, že se vám to líbí... chjo, pokráčko se budu snažit přidat co nejdřív!!!

Jinak Evany, z toho si nic nedělej... můj počítač si taky občas rád dělá, co chce... ;o)))

8 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 24. září 2006 v 21:40 | Reagovat

Nádhera!!!!:)))) Doufám, že se ta proměna vydaří :)))

9 Lizz Lizz | Web | 25. září 2006 v 9:40 | Reagovat

Drahá, jako obyvkle super:)

Btw, ty počítače se na nás domluvili! Krámy plechový...Máma do noci něco psala a pak se seknul poč a málem o ten text celý přišla...no dovedete si představit to rodeo, jak šílela a jak jsme všichni kolem toho skákali jak gumídci, to byla fakt sranda:)

10 Lizz Lizz | Web | 25. září 2006 v 9:41 | Reagovat

Musím si ale rýpnout: máš tam jednu chybu  s čárkama (z toho si ale nic nedělej, čárky jsou i moji úhlavní nepřátelé;)): ...obloha nebyla tak blankytná, jako dřív. Před jako už čárku dávat nemusíš:)

11 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 25. září 2006 v 14:40 | Reagovat

je to skvělé nic jiného se říct nedá ;)

12 Gify Gify | Web | 25. září 2006 v 16:00 | Reagovat

SUPER, viem že sa opakujm ale no keď ja presnejší výraz nepoznám a ani tento nevystihuje to aké je to... no musím sa asi fakt pohrabať v nejakom slovníku...

13 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 25. září 2006 v 17:31 | Reagovat

ä jaká bude ta proměna, jak potom bude vypadat???? Honeeeem:))))

14 happy happy | 25. září 2006 v 19:36 | Reagovat

Mno, jo Lizz ty aby sis nerýpla, že??? :oDDDDDDDD

Dělám si srandu. Právě naopak, jsem ráda že rýpeš, aspoň vidím v čem dělám chyby... A nezdá se mi, že bych měla špatně jenom jednu čárku, určitě tam bude těch chyb víc. :o))))

S pokráčkem to vypadá zatím špatně, ale budu se snažit, aby bylo rychle, ju???   :o))))

15 Kristine Kristine | Web | 25. září 2006 v 20:38 | Reagovat

aaaachhhhh!!!! chudáčik denise! ten chalaň je zmetek! a čo lily a james? vieš že som fanatik!! =))))))))))))

16 Lupi Lupi | Web | 26. září 2006 v 21:42 | Reagovat

uaaau! ten záver bol krásny! šikuľka:D a ten chalan.. ach, hovändo! Inak, hádžem na teba prosebné pohľady - nová kapitola bude čo najbližšie, však? pliiiis!

17 Pepcha Pepcha | Web | 27. září 2006 v 18:19 | Reagovat

Jáchci eště, já chci ještě, já chci ještě!

18 Páája Páája | Web | 27. září 2006 v 22:05 | Reagovat

Fakt dobry............

19 B B | Web | 28. září 2006 v 11:41 | Reagovat

kráááása

20 happy happy | 28. září 2006 v 19:16 | Reagovat

Je to zmetek... přesně tak!!! :oDD To byl taky účel.

Díky moc za fajn komentíky a pokráčko bude snad hotové do neděla. Uvidíme... :o)))

21 dejsi dejsi | Web | 29. září 2006 v 0:11 | Reagovat

Já bych chtěla další kapitolku:))  jéé, něděle, jeslti začnu mít ráda neděla, tak se zblázním(většina lidí  přidává povídky v neděli:) ale tak v neděli jsem tu:))

22 dejsi dejsi | Web | 1. října 2006 v 0:44 | Reagovat

hehe...je neděle. další kapča nikde:))

23 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 17:32 | Reagovat

NÁDHERA

24 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. září 2007 v 13:12 | Reagovat

Že by už? Jsem na téhle povídce závislá...ale přesto si musím dát pauzu vyplněnou příjemnou němčinou (ironie). Ale při nejbližší příležitosti půjdu na další kapču, protože je to vážně super povídka :o)

25 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 15:44 | Reagovat

hm.. taky bych chtěla umět spolu se vzhledem změnit i sama sebe. :o)

26 Tinna Tinna | Web | 31. prosince 2007 v 15:05 | Reagovat

Kdyby mě taky někdo měl tak rád a pomohl mi se proměnit...Jinak mi ta Beka hrozně připomíná tu z Andromedy, ne??Neber to jako buzerování, já to tak dělám taky. A jestli se mýlím, tak rpomiň, jenom mě to hrozně připomíná...PAPA a nechtěla bys skámošit blogísky??? když tak se mi ozvi na můj!!!! PAPA

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama