Když on ví a ona tuší... 2. část

21. září 2006 v 20:37 | happy |  Jednorázovka
Mno, ten blog.cz.
Zase jsem se jednou překonala a napsala poněkud delší dílko... heh.
Tak tady máte druhou část!!!! :o)))

Look into my eyes - you will see,
What you mean to me.
Search your heart - search your soul,
And when you find me there, you´ll search no more.

Don´t tell me it´s not worth tryin´ for.
You can´t tell me it´s not worth dyin´ for.
You know it´s true,
Everything I do - I do it for you.
Seděla na posteli a uvažovala. Tohle byla činnost jejich posledních pěti dní. A pořád uvažovala jenom nad ním. Proč si to jenom nedokáže přiznat? Zamilovala se do něj… Ano, ale bála se to přiznat. Nejdřív sama sobě, teď celému okolí a hlavně jemu. Zase na něj začala vzpomínat. Na jeho roztomilé rozčepýřené vlasy, o kterých si vždy myslela, že je to jen jakési nepovedené vrabčí hnízdo, na jeho krásné oříškové oči, o kterých věděla, že jsou příliš povrchní, na jeho nádherné rty, které uměly říkat jenom narážky. I když, to ona vlastně dělala taky! Byla to ona, která ho neustále urážela a ponižovala ho. Přitom si myslela, že je to pravý opak. V tom ji z přemýšlení cosi vyrušilo. Ze společenské místnosti se ozýval hluk, který byl stále silnější a silnější. Okamžik na to poznala, že se jedná o píseň, kterou někdo zpívá hodně falešným způsobem…
"Pusťte mě, jsem primuska. Nechte mě projít!" snažil se prorvat přes dav, který se utvořil na schodech. Už po prvních třech schodech jí bylo jasné, kdo to tady zpívá.
"Okamžitě se rozejděte do svých ložnic!" vykřikla do schodiště.
"Slyšíte! Nebo dostanete všichni školní tresty!" zvolala rozzlobeně. Dobře bavící se dav, se pomalu začal, i když nechtěně, rozpouštět.
Look into your heart - you will find,
There´s nothin´ there to hide.
Take me as I am - take my life,
I would give it all - I would sacrifice.

Don´t tell me it´s not worth fightin´ for.
I can´t help it - there´s nothin´ I want more.
Ya know it´s true,
Everything I do - I do it for you…
"Pottere!" štěkla rozzlobeně. Nejradši by si teď nadala za to, jak nad ním před chvílí uvažovala.
"Lilynko!" vykřikl. V tu chvíli si ale neuvědomil, že stojí na dost vratkém křesle. Převrhnul se k zemi a poslední, co slyšel byl její vyděšený výkřik…
"Neměli bychom ho vzbudit?" uslyšel povědomý hlas.
"Radši ne. Včera na to byl hůř než já."
"Mlč, Tichošlápku," zavrčel tiše. V tuhle chvíli si myslel, že mu hlava snad upadne. Jediný pohyb mu dělal špatně, jediný nádech a myslel si, že je to naposledy.
"Ale, slavný Brian Adams, se nám probral!" zvolal s úsměvem, od ucha k ucha, Remus.
"Kdo?" zeptal se tiše.
Remus, Sirius a dokonce i Peter se dali do smíchu. Tohle mu dělalo ještě větší muka.
"Ticho, prosím…" promluvil ztěžka. Unaveně se otočil na bok, přikrývku si přitáhnul ještě víc k tělu a snažil se usnout. To mu však nebylo dovoleno…
"Hele, ty náš slavnej Casanovo, pojď na snídani," pokoušel se ho znovu Tichošlápek vytáhnout z postele.
"Pokud mi dáš lektvar proti kocovině, tak klidně půjdu…" zamumlal spod peřiny.
"Tak to ti nepomůžu. Nepotřebuješ něco jiného?" zkusil to.
"Vlastně něco jo," pomalu se otočil a podíval se na něj.
"Zmizte a nechte mě spát!" křikl na ně. Pak se zase unaveně svalil na postel a zavrtal se do peřiny. Na to, co se dělo včera, si ani nevzpomenul…
Kluci se vytratili z pokoje a zamířili si to pryč. V tomhle stavu si nebylo radno s Jamesem zahrávat.
Pokoušel se usnout, ale nedařilo se. Jen co zavřel oči, viděl její tvář. Jak se na něj vesele směje, jak k němu běží a chce ho políbit… Ale tady obraz vždycky končil. Zastavil se a on to celé prožíval znova.
Bylo to zpátky. Všechen smutek, všechna bolest…
První slza…
Utřel ji. Slíbil si, že bude poslední. Musí na ni zapomenout. Když ho nechce, nebude a ani nemůže se k ní tak vtírat. Už se ji nebude plést do života.
Dveře se pomalu se zavrzáním otevřely.
"Tichošlápku, řekl jsem, že mě máte nechat spát!" zavrčel spod peřiny.
"Tak, já tě nebudu rušit…" odvětil kdosi. Nebyl to ale jen tak někdo. James okamžitě poznal, že ten hlas nepatří ani Siriusovi, Remusovi a ani Petrovi. Tenhle krásný a jemný hlas patřil jenom jedné osobě. Ten hlas by poznal i na kilometry daleko…
"Lily?" rychle se otočil. Opravdu, byla to ona. Stála u dveří s rukou na klice. Když ho, ale slyšela promluvit otočila se nazpět k němu. Ve tváři ji hrál překvapený a trochu šokovaný výraz.
"Ale, co tady děláš?" vyptával se a přitom se snažil dost z peřiny. Byl v ní, ale tak zamotaný, že neudržel rovnováhu a odporoučel se k zemi.
"Jsi v pořádku?" přiskočila k němu Lily a pokusila se ho postavit na nohy. Po chvilkové námaze se jim to přeci jenom povedlo.
Zarazila se. Cítila, že celé její tělo zalévá horko a že rudne jako rajče. James před ní stál jenom v dlouhých kalhotách od pyžama. Na tričko jaksi pozapomněl a Lily musela uznat, že po školním hábitem nosí vypracovanou hruď.
Všiml si toho. Ušklíbnul se.
"Něco si potřebovala?" pokoušel se nahodit téma a přitom si na sebe pomalu oblékal tričko. Snažil se o to, co si ráno slíbil. Zapomene na ni… Ale co tady chce?
"Musíme si promluvit…" řekla rázně Lily, ale přitom se mu nedokázala podívat do očí. Postavila se k oknu a zahleděla se na pozemky.
"O čem?" zašeptal James. Tohle nešlo. V její blízkostí byl naprosto bez zábran. Nedokázal splnit svůj slib z rána. Byli tady naprosto sami, měl ji tady…
Přešel k ní a Lily tak mohla cítit jeho nádhernou, kořeněnou vůni. Přiblížil se ještě blíž.
Jeho teplý dech na se dotýkal její hebké kůže. Byla to pro ni slast, které nedokázala odolávat příliš dlouho. Pomalu začala roztávat.
Otočila se k němu.
Proč? Zase se jí v hlavě ozývala to slovíčko. Proč byla tak hloupá a neuvědomila si, že ho miluje? Teď už tomu nešlo zabránit. Utápěla se v jeho nádherných oříškových očích a cítila, že se celá třese. Tělem jí projížděla neuvěřitelná vlna chvění, která nešla zastavit.
"O nás dvou…" odpověděla na jeho otázku. Už stál těsně u ní. Chtěl se jí dotknout, obejmout ji a políbit, ale věděl, že první krok musí udělat ona.
"Já…" zajíkla se.
"Ano?" zase byl o několik centimetrů blíž. Cítil její zrychlený dech, její krásnou květinovou vůni. Chyběl kousíček… Jen doufal, že ten nádherný sen neskončí jako minule.
"Já tě miluju…" vydechla. Skoro to nebylo slyšet, ale on to rozpoznal. Na tuhle větu čekal celý svůj život a to, že to zrovna teď řekla byl povel pro to, co chtěl udělat už hodně dávno…
Jemně uchopil její tvář do dlaní.
Přivřela oči. Byla napnutá vzrušením. Každou částečkou jejího těla projížděla energie a v ten jediný okamžik, kdy ji něžně políbil v ní doslova explodoval ohňostroj.
Jejich první polibek byl krátký, ale přesto oba věděli, že si ho budou pamatovat až do konce svého života. Polibek, který říkal vše… Miluji tě.
Podíval se na ni. Měla stále zavřené oči, jako kdyby nevěřila tomu, co se teď stalo. Letmo si projela prsty po svých rtech. Ještě pořád cítila ty jeho, na těch svých… Jako kdyby tam měli zůstat do nekonečna.
Otevřela oči. James stál před ní. Pořád tak sladký, krásný a úžasný, jakého si ho přála mít. Na rtech ji pohrával jemný úsměv. V tu chvíli ani jeden z nich nevěděl, co udělat, co říct…
Vše do svých rukou převzal James… Na nic nečekal, uchopil ji kolem pasu a přitáhl si jí blíž k sobě.
"Taky tě miluji, Lily Evansová," zašeptal něžně.
Druhý polibek byl víc vášnivější. Oba dva se do polibku naprosto ponořili. Nevnímali okolní svět, ani život… V tuhle chvíli to byl jen on a ona… v tuhle chvíli to byli jenom oni dva.
Usmíval se na ni. Konečně byla jeho… A nedovolí nikomu, aby mu jí vzal.
Byla v tuhle chvíli šťastná. Cítila se v bezpečí a hlavně byla konečně opravdu zamilovaná.
"Asi by jsme měli jít dolů," řekl.
"Nechce se mi. Všichni na nás budou koukat," odpověděla v jeho náručí.
"Tak ať…" usmál se na ni a jemně ji pohladil po tváří. Lily ho jemně uchopila za ruku. Teď nebo nikdy.
"Ještě než půjdeme, slib mi něco…"
"Tobě slíbím cokoliv!" usmál se.
"Už nikdy nezpívej…" zazubila se. James na ni vytřeštil oči. Proč by neměl zpívat? Byla pravda, že zpívat neuměl, ale nikdy nikomu své vynikající umění nepředstavoval.
Povzdechl si. Sice to nechápal, ale pro svou lásku by udělal cokoliv… V tu chvíli byl totiž tím nejšťastnějším chlapem na světě a věděl, že tohle štěstí bude trvat celá léta.
V tuhle malou chvíli, ale netušil, že těch let společného života, nebude tak moc…
***THE END***

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 21. září 2006 v 21:09 | Reagovat

Bože, to bylo nádherný!!! Četla jsem to pořád dokola a nemohla přestat, moc se ti to povedlo :))))

2 Gify Gify | Web | 21. září 2006 v 21:14 | Reagovat

kráááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááásne... čo viac môžem dodať no...

3 Lizz Lizz | Web | 21. září 2006 v 21:18 | Reagovat

jé.....*tlemí se jako debil*

jé, happy, to byla jedna z nejpovedenějších...kecám! nejpovedenejší povídka james/lily, co jsem četla...super:) heh, paráda:)

4 happy happy | 21. září 2006 v 21:24 | Reagovat

*červená se* heh, to jako fakt??? Vidíš a já se uvažovala nad tím, jestli ji zvěřejnit... Jinak díky moc, baby, jsem ráda, že se vám to líbí... :o)))

5 Evany Evany | Web | 21. září 2006 v 21:25 | Reagovat

uzasne! Dokonale. Zase to chveni...paneboze. Ja ji fakt zavidim. Je to strasne krasne napsany:o)

6 Lupi Lupi | Web | 21. září 2006 v 21:57 | Reagovat

jj! suhlas! nemam co dodat! bolo to krasne! James tu bol taky sladkyy (aj ked on je asi vzdy, ze?:o)

ja len.. ked som si to precitala 2x napadlo mi - ked sa vecer tak opil, nesmrdel rano? Teda... Lily sa s nim bozkavala a nevadil jej pach alkoholu? hihi, nepocuvajte ma, ja si tu len tak kecam dve na tri:D

ale je to krasna poviedkocka!

7 happy happy | 21. září 2006 v 21:59 | Reagovat

Heh, já to na začátku psala, ty moje nesmysly... prostě si představ, že si vzal Winterfresh Ice a je to... :oDDDDD

8 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 22. září 2006 v 12:58 | Reagovat

Happy,to je krááááása, wow!!! No co říct, hrozně moooc skvělé a prostě užasnéééé;;D a tak romantické, ach:**:D

9 FeFka FeFka | Web | 22. září 2006 v 13:49 | Reagovat

genialne:)) nemam slov :))

10 Kristine Kristine | Web | 22. září 2006 v 14:00 | Reagovat

bože happy! to bolo také krásne!aj keď som mala lzy na krajíčku=)))) chcem dalšiu takúto nádhernú poviedku=)))

11 Lupi Lupi | Web | 22. září 2006 v 15:28 | Reagovat

hihi, carodejnici mozno maju taku zubnu pastu, ze im na 24 hodin prekrije vsetky pachy:D

12 happy happy | 22. září 2006 v 18:08 | Reagovat

Musím říct, že jste mě fakt dostali... Já nemám slov. Ještě jednou vám moc DĚKUJI!!! :o)

13 jules jules | 22. září 2006 v 21:10 | Reagovat

Happy to bolo neviem ako to vypovedat take slovo hadam ani nieje uzasne krááááááááásne skveleeeeeeeee nadhera proste...

TALENT SA NEZAPRIE !!!

14 nomi nomi | Web | 22. září 2006 v 22:23 | Reagovat

..................ak su na to nejake slova tak ja ich nepoznam som jednoducho unesena a neviem co dodat a tak si to radsej pre istotu precitam este raz a ...a vlastne ani potom nebudem vediet co povedat tak to skusim vyjadrit jednym ludskym slovom kraaaasne a pridam aj druhe naaadherne a naprosto skveleeeeeeee:)))

15 Neli Neli | Web | 23. září 2006 v 22:39 | Reagovat

áááááááááááách... bože... počkej momentík, já se musím vzpamatovat.............................................................................................................................ano, tak snad už jsem se vzpamatovala, teda to bylo úžasný, já nevím ani co napsat, jak jsem z toho unešená... :))) se mi chtělo i brečet... tak krásný, achjo... a ta poslední věta mě teda dostala, taková smutná a pravdivá... krása krása, happy, krása!!!!!

16 Lizz Lizz | Web | 25. září 2006 v 9:32 | Reagovat

Tak jsem si tvůj krááásný výtvor četla ještě jednou pro pozvednutí morálky v pondělí ráno a neuvěřitelně jsem se tlemila těm komentářům;)

Btw, dodělala jsem včera konečně (..............) (cenzura) ten (.....) překlad, a v tý červený knihovně ta "rádobyautorka" používá podobný věty jako máš ty tu poslední:" nikdo v tu chvíli netušil, jak dramaticky se bude vše dál vyvíjet"...atd, tak než tam něco takového příště dáš, tak mě prosím varuj:) bylo to moc fajn:) a já du číst další kapitoly...

17 happy happy | 25. září 2006 v 19:38 | Reagovat

Lizz, ty chudáčku... ale aspoň už to máš za sebou, ne??? :oDDD Vůbec ti takový překlad nezávidím... A příště se tě budu snažit varovat, ale když ty se ani na icq neukážeš... :o)))

18 mishelka mishelka | 18. listopadu 2006 v 16:22 | Reagovat

ja som to normalne prezivala ako keby sa to dialo mne normane so mi srdce zrichlilo..........nadhera:o))

19 ajushka ajushka | 22. listopadu 2006 v 17:30 | Reagovat

super, ale tu poslední větu si mohla vynechat...

20 lil lil | 26. listopadu 2006 v 13:36 | Reagovat

ááááááááááááááááách! fakt krásný

21 Kami Kami | 7. prosince 2006 v 16:35 | Reagovat

super !ale opravdu si myslím, že ta poslední věta tam být nemusela

22 Leni... Leni... | 25. ledna 2007 v 18:23 | Reagovat

obe dve casti parada.....bejt to v knizce tak bych mozna ani nepoznala ze to nejni od Rowlingovy....akorat ez an ni to ma podle me moc stastnej konec...jenze u Lily a Jamese to tak asi bude no..:D....

23 lelinkis lelinkis | 3. června 2007 v 18:05 | Reagovat

proč to je takový divný malinko najivný nnnnnnnnéééééééééé

24 ajushka ajushka | 28. června 2007 v 18:23 | Reagovat

Tak co... budoucnost můžeš změnit vždycky...:)

25 ajushka ajushka | 28. června 2007 v 18:24 | Reagovat

P.S. poslouchala jsem u toho čtení Everything I do I do it for you a málem mě to rozbrečelo...

26 zzuzka.z zzuzka.z | 30. července 2007 v 18:35 | Reagovat

je to totoálne super

27 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 11. prosince 2007 v 18:10 | Reagovat

opravdu úžasný.. :o)

28 lilyevans1 lilyevans1 | 9. února 2008 v 12:27 | Reagovat

Bombove jednoducho SUPER!!!!

29 bláňa bláňa | 8. dubna 2008 v 20:55 | Reagovat

je to nádhera!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama