20. Historie se opakuje

8. října 2006 v 20:12 | happy |  Prokletí
Protože vím, že bych to přes týden nestihla, přidávám dnes novou kapitolu Prokletí.
Dozvíte se, co se s Jess děje a jak se vyvíjí vztah Lily a Jamese. Navíc se podíváme i do minulosti Jess.
Hezké počteníčko a prosím o komenty!
PS: Nevšímejte si chyb, už nemám sílu to opravovat...

V pokoji kluků panovala veselá nálada. Všichni se dobře bavili. I Lily. Sice si vždycky o Pobertech myslela, že jsou to ti největší blbci, ale musela uznat, že se mílila. Byli to fajn kluci a dokonce si i lépe začala rozumět s Jamesem.
"… no a Filch samozřejmě na to skočil," dokončil James a všichni se začali smát.
Jejich smích však náhle ustal. Venku se totiž z ničeho nic zatáhlo jasné nebe s hvězdami. Všude vládla naprostá tma. I přes zavřené okno cítili, že se zvedá vítr.
Okamžik na to se uprostřed Zapovězeného lesa objevilo, prudké, jasné světlo, které oslepilo všechny v pokoji.
"Co je to?" vyptával se Peter a jako všichni ostatní, si před září, kryl tvář.
"To nevím, ale ať je to cokoliv, jde to ze Zapovězeného lesa," ozval se Remus.
Náhle světlo, jak začalo i ustalo a nad lesem se objevil poslední záblesk. Klikatý blesk se svezl k zemi a všichni přítomní s hrůzou v očích mohli sledovat, co se venku děje. Část Zapovězeného lesa, totiž právě začala hořet…

"Co to…" nikdo však nestihl říct slovo, protože se do jejich pokoje přiřítila Marcy i s Alice.
"Jess… je pryč," vyžbleptla okamžitě Alice.
"Jak pryč?!" zvolal Sirius s obavami v hlase. Přišlo na něj nepříjemné tušení, že Jess bude mít co dočinění právě s tím požárem. Ještě větší strach měl z toho, aby tam někde, uprostřed toho požáru, nebyla.
"No, prostě pryč. Ještě před hodinou ležela v posteli a teď je pryč," zopakovala Alice.
"Plánek!" křiknul James. Remus na nic nečekal a okamžitě se začal prohrabávat ve svých věcech. Za chvilku už ze svého kufru tahal kus pergamenu.
"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti!" prohlásil, lehce poklepal hůlkou po pergamenu a okamžik na to se na všude začala objevovat změť čar a nápisů. O několik dalších okamžiků později holkám došlo, že je to kompletní plánek Bradavic.
"Není tady…" hlesl Remus.
"Ty myslíš, že…?" Siriusovi obavy se ještě víc prohloubily potom, co viděl Remův ustaraný obličej.
"Nemyslím si nic, ale radši by jsme to měli prozkoumat…" řekl roztřeseně. On moc dobře věděl, že s tím požárem má něco společného Jess a tak jako Sirius i on, měl o ni strach.
"Jdeme!" prohlásil James a všichni se začali zvedat k odchodu.
"Holky, vy radši zůstaňte tady," řekl Sirius.
"To je pravda," souhlasil Remus.
"Ale. Já nemůžu…" ozvala se Lily a kývla směrem k Jamesovi.
"Tak dobře, ty pojď s námi, ale dávej si pozor!"
Holky ani nestihly zaprotestovat a všichni zmizeli z pokoje.
Moc dobře věděli, že pokud půjdou po vlastních, nestihnou to. Proto se proměnili do svých zvířecích podob. Lily a Remus se vyšvihli Jamesovi na záda, pro jistotu přikryti neviditelným pláštěm. Nechtěli riskovat, aby je kdokoliv uviděl.
Jess ležela na malé mýtině. Zprudka oddechovala, ale šlo to ztěžka, protože ji každý nádech způsoboval nepříjemnou bolest. Už si myslela, že to přestalo, když v tom se v ní vzedmula velká vlna energie. Byla to strašná bolest, která prostupovala snad každým kouskem jejího těla. Na nebi nešel vidět měsíc ani jedna hvězda, náhle se zvedl prudký vítr a přímo z Jess vyšla mohutná vlna magické moci.
Ležela na zemi a každou částečkou jejího těla probíhalo nepříjemné mravenčení.
Kousek od ní se objevila slabá záře. Sotva dýchala, ale přesto ji k sobě lákala. Volala ji a Jess, cítila, že neodolá… Musela tam. Chtěla tam.
V tu chvíli se stalo něco nečekaného. Na mýtině se objevil někdo další. Stříbřitá postava z mlhy… Měla zvláštní tvar, ale ona poznala, kdo to je.
"Tati?" hlesla tiše.
"Proč Jess? Proč si mi to udělala?" ozvalo se mu v hlavě.
"Já… já to nechtěla…" po tváři ji začali samovolně téct slzy.
"Ale je to tvoje vina… Ty to víš…"
Jess ležela zhroucená na zemi. Každé slovo otce ji bodalo hlouběji a hlouběji do těla. Byla to neuvěřitelná bolest. Ještě horší, než kdyby na ni někdo použil Cruciatus.
"NE!" vykřikla. "Není to moje vina!" ztěžka se postavila na nohy.
"Ano!"
"Ne! A ty nejsi můj otec! Zmiz!" vykřikla. Opět se v ní zvedla velká vlna vzteku. Na osobu, která ji zničila celý život, na osobu, která může za její utrpení…
Cítila, že v její krvi koluje mocná vlna magie, která nešla ovládnout. Potřetí za tuto noc se zhroutila k zemi, když v tom se nad Zapovězeným lesem objevila, mohutná, oslepující záře…
Jess upadla do bezvědomí. V tu chvíli sama netušila, že se ji nevědomky podařilo zapálit Zapovězený les…
Teplé plameny ohně ji olizovaly nohy. Cítila veliké teplo. Nohy začala mít jako v jednom ohni a když se probrala, zjistila, že je to pravda. Poněkud mátožně se odkutálela od rudých plamenů. Zjistila, však že nemám kam. Ať se chtěla dostat kamkoli, všude hořelo.
"Aguamenti…" zvolala slabě. Byla však příliš slabá, než aby se kouzlo podařilo.
"Aguamenti!" zvolala o něco silněji, ale z hůlku ji vytryskl malý pramínek vody. "Ty to dokážeš! Nevzdávej to!"
Vzpomněla si na Lily… Na Jamese, jak se spolu pořád hádají. Na Marcy, Alice, Petra, který se pořád cpal… Na Jane a Tima… Na Remuse… Na Siriuse… Na jeho krásné černé oči… nádherný úsměv. Zjistila, že už nechce o ty nádherné chvilky přijít. Nesmí to vzdát, ne teď…
"AGUAMENTI!" zvolala silně. Z hůlky ji vytryskl silný proud vody, který smetl ohnivou stěnu kousek od ní. Kouzlo bylo na Jess ale moc silné a hodně ji unavilo. Její tělo ten nápor nevydrželo a ona klesla k zemi. Snažila se doplazit k bezpečnému místu, ale plameny byly rychlejší a už se k ní blížily.
"Aguamenti!" ozvalo se rázně kousek od ní. Jess si ještě stihla všimnout, že kus ohnivé stěny je pryč. Pak se nechala unášet sladkou náručí bezvědomí.
"Jess!" křikl Sirius a okamžitě se k ní vrhnul. Lily, James a Remus se snažili uhasit oheň okolo. Moc se jim to nedařilo, protože oheň byl příliš silný. Peter měl za úkol hlídat přibližující se profesory.
"Musíme pryč!" ozvala se Lily, která se začala dusit kouřem.
"Siriusi! Profesoři tady za chvilku budou!" ozval se Peter, který právě přiběhl.
"Ale co ten oheň?" vyptával se Remus a dál hasil část lesa.
"Nechte to být. Profesoři se o to postarají. Jess by z toho mohla mít problémy!" ozval se konečně Sirius, který byl celou dobu u Jess a jemně ji hladil po vlasech.
Na nic nečekal. Vzal ji do náruče a okamžitě si to zamířil pryč. Ostatní na nic nečekali a vydali se za ním.
Rychlým sprintem se snažili dostat do hradu. U Hlavní brány se však zastavili.
"Do háje. Starej Monroe, hlídá!" zvolal slabě James, schovaný za jedním stromem.
"Nech to na mně," zvolal Sirius a opatrně předal Jess, Remusovi.
"Já ho zdržím, pak zmizte do hradu a u schodiště na mě počkejte. Hned za vámi dojdu," najednou tady místo černovlasého chlapce stál velký černý pes, který si to okamžitě zamířil za profesorem Péče o kouzelné tvory.
Ten si ho nejdřív udiveně prohlížel, ale když pes kolem něj začal vesele poskakovat, tak se mu zalíbil. Vesele ho drbal za uchem a dobrosrdečně se smál. Pes se v klidu nechal a neustále vrtěl svým velkým huňatým ocasem.
Mezitím se skupinka pěti osob tiše proplížila za zády profesora, rovnou do hradu. Monroe už byl dost starý a špatně viděl a slyšel, takže si nikoho a ničeho nevšimnul.
Když se Sirius ujistil, že jsou už všichni v bezpečí, opatrně proklouzl kolem usměvavého profesora a vyrazil do hradu. Monroe si toho vůbec nevšiml.
"Jdeme!" prohlásil Sirius, když se konečně dostal dovnitř a okamžitě si to začal rázovat do Nebelvírské místnosti.
"Ne! Tam ne!" křikl Remus.
"Ale proč ne?"
"Celá Nebelvírská věž bude vzhůru. Všichni ji uvidí a navíc potřebuje ošetřit. Na ošetřovnu taky nemůže. Mohli by ji za ten požár vyhodit ze školy…" přemlouval je Remus. Ostatní však moc dobře poznali, že je v tom něco víc.
"Máš pravdu, ale je v tom ještě něco, že?" vyptával se James.
Remus rezignovaně sklonil hlavu.
"Ano, ale já nejsem ten pravý, abych vám to vysvětlil."
"Já tady právě teď nikoho jiného nevidím!" štěkl na něj Sirius, který byl už dost značně naštvaný.
"Klid. Nejdřív musíme někam uložit Jess, nemůžeme tady stát celou noc," Lily se snažila napjatou atmosféru trochu uklidnit.
"Máš pravdu. Znám jenom jedno místo, kde budeme v klidu," promluvil Sirius a okamžitě vyrazil do Komnaty nejvyšší potřeby.
"Petře, můžeš jít. My se o Jess postaráme a řekni holkám, ať se nebojí. Všechno bude v pohodě," obrátil se na něj Remus.
Peter jen pokrčil rameny a odešel. Moc mu to nedávalo smysl, ale nechtěl se dohadovat. Stejně by to nakonec skončilo, takže by si z něj dělali srandu, jak měli kluci ve zvyku. Poslední dobou ho to strašně rozčilovalo a moc si přál, aby se jim mohl v něčem ukázat. Chtěl jim dokázat, že je taky v něčem dobrý a že není jen jejich bezvýznamný ocásek a poskok.
Po chvilkových peripetiích se jim podařilo dostat konečně do místnosti, kterou si přáli. Byla to menší místnost s velkou baldachýnovou postelí. U zdi stál krb, který místnost vyhříval a malý stolek se čtyřmi židlemi.
Sirius položil Jess opatrně na postel a začal ji sundávat špinavé smradlavé oblečení. Dostal se jenom k tričku, pak už to nechal na Lily.
"Sakra," ozvala se tiše Lily.
Kluci stáli otočení zády k ní, aby mohla Jess v klidu převléct. Její nervózní mluvení, jim ale dodávalo na strachu.
"Co se děje?" ozval se Remus.
"V pořádku můžete se otočit," zvolala. Kluci ztuhli. Jess měla ošklivě popálenou nohu.
"Bude v pohodě?" vyptával se Sirius, který byl značně roztržitý.
"Ano, naštěstí ta noha není moc poleptaná. Hojící mast by na to měla stačit. Navíc, Jess má dobré regenerační schopnosti. Určitě se o sebe dokáže postarat sama," mírně se na spící kamarádku usmála a začala ji potírat nohou, jakousi žlutavou mastí. Potom ji nohu ještě obvázala a nakonec ji přikryla.
"Tak hotovo. A teď by si nám mohl vysvětlit, co se tady děje!" otočila se na Remuse a probodávala ho svýma smaragdovýma očima.
"Je to strašně složité…" snažil se z toho vykroutit. Tohle byla věc Jess, jen ona sama se rozhodovala, komu se s tím svěří…
"Máme celou noc… Můžeš začít," řekl s klidem Sirius a posadil se na židli.
"Ach jo… Tak dobře," naposledy se podíval na svou sestřenici a dal se do vypravování.
"Jak víte pravý, biologický otec Jess, byl dost velký kruťas. Jak vám Jess říkala, kdysi býval milý a hodný, ale začal se měnit. Byl víc násilnický a svou manželku i bil. Několikrát na ni použil hůlku a dokonce na ni zkoušel i nějaké své lektvary…a to i v době těhotenství…"
"Panebože!" zvolala Lily a ruku si dala před ústa. Nevěřila tomu, co teď Remus řekl.
"Když mi to řekla, taky jsem tomu nemohl uvěřit, ale je to tak… Lektvary, které tetě Jane podával měly na Jess velký vliv. Díky nim se Jess i předčasně narodila. Říkalo se, že nevydržela nápor těch lektvarů a musela se dostat ven…" povzdechl si.
Po chvilce mlčení se dal zase do vypravování. "Kvůli tomu se Jess jednou za pět let nahromadí mnoho magické energie. Je to moc velké množství, které nedokáže její tělo vstřebat. A ona se prostě vybíjí…" hlesl.
"Jako kdyby byla nějaká baterie," ozvala se Lily.
"Ba--- co?" vyptával se James.
"Baterie… To je jedno!" mávla nad tím rukou, když viděla jeho nechápavý výraz.
"Pokračuj…" vybídla ho.
"A ten den, kdy se má vybít přišel právě dnes. Je ale zvláštní, že to přišlo tak brzy a v takovém množství. Nechápu to, tak silné to ještě nikdy nebylo. Navíc tahle noc pro ni bude dost špatná. Projde si těmi nejhoršími okamžiky života…"
"Cože?" zvolal Sirius.
"Je to tak. Vždycky to na ni zapůsobí tak, že se ji začnou vybavovat její nejhorší vzpomínky," řekl unaveně Remus. Už takhle Jess viděl několikrát a pokaždé ho bolelo, když ji musel jenom bezmocně sledovat a nic přitom nemohl dělat.
"A seš si jistý, že bude v pořádku?"
"Stoprocentně. Ráno už bude čilá jako rybička."
Na okamžik se rozhostilo trapné ticho.
"Někdo by u ní měl zůstat," prohlásila Lily.
"Já," řekl Sirius a pohledem stále visel na bledé tváři Jess.
Ta najednou s sebou začala na posteli strašně házet.
"Je to moje vina!" křičela. "Tati!" volala stále. Prudce s sebou házela. Všichni tři kluci k ní pohotově přiskočili a museli ji pevně podržet. Jess se okamžik na to uklidnila.
"Seš si jistej, že to zvládneš? zeptala se Lily, když už byl klid.
"Snad jo."
"Já tady zůstanu taky," prohlásil rezolutně Remus. "A bez diskusí. Je to moje sestřenka a navíc. Dlužím ji to," dodal, když viděl, že se Sirius nadechuje k protestu. Bezvýznamně pokrčil rameny.
"Já taky zůstanu," ozvala se i Lily.
"No a já musím zůstat s ní," ozval se James a spiklenecky na ni mrknul.
"Mami, přijede už táta?" ozvalo se malé desetileté děvče, které stálo u okna a nervózně pokukovalo ven. Dnes měla deset let a její otec se měl vrátit domů dřív.
Mladá žena však nestihla odpovědět, protože zrovna v tu chvíli zazvonil telefon.
"Ano?... Ahoj, Fredericku!" zvolala do telefonního sluchátka a na tváři se ji objevil spokojený úsměv.
"Ale vždyť má narozeniny…" promluvila tiše do telefonu, tak aby ji děvčátko neslyšelo.
"Mami, to je táta? Dej mi ho, prosím…" děvče natahovalo své malé ručičky k telefonu. Mamka se na ni zářivě usmála a podali ji sluchátko.
"Ahoj, tati… Kdy přijedeš?"
Dívce za okamžik povadl úsměv. "Prosím, přijeď rychle. Slíbil si, že mě vezmeš do toho kina…" škemrala do telefonu.
"Tak dobře. Kvůli tobě si pospíším…" zvolal veselý mužský hlas.
"To je super!"
"Mám tě rád, broučku…"
"Já tebe taky!" zvolalo děvčátko a zavěsila sluchátko. Vesele se zazubilo na mamku a pak utekla do svého pokoje.
Asi půl hodiny na to uslyšela hlasitý výkřik. Okamžitě seběhla dolů. To, co viděla ji vyrazilo dech.
Její matka seděla zhroucená na zemi a u ní postávali dva muži v modrých uniformách. Z televize věděla, že jsou to policisté, ale co tady chtějí?
"Mami?" ozvala se tiše a sešla dolů po schodišti ke své matce.
"… narazil do svodidel. Jel příliš rychle," oznamoval její mamce zrovna jeden z policistů.
"Kdo jsou ti pánové a kdepak je tatínek?" zeptala se. Matka zvedla ke své dceři uslzený obličej. "Mami?" vyptávala se dál a taky měla slzy na krajíčku. Věděla, že se stalo něco hrozného.
"Jess, on je mrtvý," hlesla žena a sledovala reakci dcery.
"Ne, ty lžeš!" křikla. "Slíbil mi, že se mnou půjde dneska do kina, on určitě za chvilku přijde," řekla se slzami v očích a přitom nesouvisle kroutila hlavou.
"Jess, on už nepřijde," řekla ji matka a přistoupila k ní. Pevně ji chytla za ramena. "Srazilo ho auto, když pospíchal domů."
Po tváři ji stekla slza. "Takže… takže je to moje vina?" vykoktala ze sebe přidušeně.
"To víš, že ne," řekla ji matka a chtěla ji obejmout, jenže Jess se ji vytrhla.
"Je to moje vina," řekla tiše. "Moje vina!" zakřičela a utekla pryč z domu.
Ploužila se temným lesem už několik hodin. Vůbec netušila, kde je nebo jak se sem vlastně dostala. Ale teď si to nepřála řešit. Chtěla být sama a nikoho nechtěla vidět.
Vyšplhala se na jeden ze stromů. Vylezla na samý vrcholek stromu a pozorovala zapadající slunce.
"Proč si to udělala?" ozval se jí v hlavě jakýsi mužský, slizký hlas, který nepoznala.
"Ale co?" nechápala.
"To tys ho zabila," odvětila hlas.
"Ne…" hlesla a opět se rozplakala.
"Ale ano, ty si to byla. Kdyby si nechtěla jít do toho kina, nepospíchal by tak…"
"Ne…," řekla tiše a stále kroutila nesouvisle hlavou.
"Ale ano, přiznej si to," našeptával hlas stále dál.
"NE!" křikla a zacpala si uši, jako kdyby ten hlas byl někde kolem ní a ne v její hlavě.
"NE! Dej mi pokoj!" křičela.
"No, tak Jess uklidni se, to jsme my," snažil se ji uklidnit Sirius, ale dívka jako kdyby ho nebrala na vědomí. Třásl s ní, aby se už konečně probrala, ale ona stále nereagovala. Po čele ji stékali kapičky studeného potu. Po chvilce se konečně uklidnila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 8. října 2006 v 20:40 | Reagovat

Nádhera...prostě nádhera :))) Chudak Jess:( Prozila si toho hodne, jeste, ze ma Siriuse. A konecne se James a Lily davaji dohromady...jednim slovem...je to super :)

2 annika_ annika_ | Web | 8. října 2006 v 20:51 | Reagovat

jj souhlasím...:)

3 FeFka FeFka | Web | 8. října 2006 v 20:58 | Reagovat

:))) neni co dodat

4 jules jules | Web | 8. října 2006 v 21:04 | Reagovat

to ja nemám slov proste.... skvele

teším sa na dalšiu kapitolu!!!!

5 Kristin Kristin | Web | 9. října 2006 v 8:46 | Reagovat

waw, to bola sila v pravom zmysle slova!

6 Akallabeth Akallabeth | 9. října 2006 v 11:03 | Reagovat

mazec:o) takove strasne napinave. wow!

7 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 9. října 2006 v 14:50 | Reagovat

nemám slov :-)

8 nomi nomi | Web | 9. října 2006 v 20:07 | Reagovat

famozne krasne no proste suuuper a co ine mozem povedat ako to ze uz cakam na dalsie pokracovanie:)

9 happy happy | 9. října 2006 v 21:24 | Reagovat

Heh... mno a já si říkala, že touhle kapitolou ztratím naprosto všechny čtenáře, co jsem chodí... heh a nakonec se to líbilo!!! Jsem ráda a pokráčko moc brzy nečekejte mám ještě hodně práce... :o/

10 Jane Jane | Web | 9. října 2006 v 22:13 | Reagovat

krásný:)

11 Lizz Lizz | Web | 10. října 2006 v 15:13 | Reagovat

Nemel! Sakra, akorát jsi mě teď strašně napnula! co to bylo za hlas???

Tohle byla pardání kapitola, fakt:)))

(btw, sleduješ, ani si nerejpám kvůli pravopisu - protože děj téhle kapitoly mě tak dostal, že jsem prostě na nějaký i a y a čárky nemohla myslet, ani kdybych chtěla:)))))) *tleská*

12 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 13. října 2006 v 16:15 | Reagovat

:( pls pospěš si .... :)) je to fakt sqwělí!!! :)) mooooc se mi to líbí ;)

13 happy happy | 13. října 2006 v 22:01 | Reagovat

Děkuji... mno, chvilku to teda potrvá než bude další... :o)))

14 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 14. prosince 2007 v 22:02 | Reagovat

:'o(.. si mě zase rozbrečela.. :'o(. du spát a vztřebat rto.. zejtra sem tu o5 jsako na koni...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama