21. Proč to tajit, že?

29. října 2006 v 14:45 | happy |  Prokletí
Tak přidávám další kapitolu i k Prokletí.
Užijte si ji, protože v příštích dílech už nebude panovat taková dobrá nálada jako v tomto... :o) Jess se totiž život začne bořit jako domeček z karet...
A ještě jedno malé věnování. Kapitolku chci věnovat naši jediné, dokonalé a nepřekonatelné Jules, která mě doslova "dokopala" k tomu, aby se tady kapča objevila... :oD

Pomalu otevřela oči. Nechápala, kde to je. V pokoji bylo přítmí, zčásti ho osvětlovaly plameny v krbu, které už pomalu dohořívaly.
Rozhlédla se dokola. Musela opatrně, protože hlava ji třeštila jako zvon, přesto se ale cítila nějak odpočatě.
Ve stínech, které pohrávali po okolí rozpoznala, že je s ní v místnosti ještě několik osob. Oči si okamžik na to přivykli a viděla, že na židli kousek od ní na spí Remus, Lily a James. Z druhé strany seděl nebo spíš podivně ležel, na židli Sirius a hlavu měl opřenou o její postel. Držel ji za ruku, jako kdyby měl strach, že mu někam uteče.
"Siriusi," pošeptala a strčila do něj. Chlapec se jenom zavrtěl a spal dál.
"Siriusi," řekla trochu hlasitěji. Nechtěla vzbudit ostatní, teď si přála být jen s ním.
"Jamesi, nech mě ještě spát," zavrtěl sebou, ale pořád se ještě nevzbudil. Jess se slabě usmála.
"Siriusi, já nejsem James," pošeptala mu do ucha.
Sirius pomalu rozlepil své unavené oči. První pohled mu okamžitě padl na Jamese, který spal na židli naproti němu. Vůbec si neuvědomoval, kde to je, ale když se otočil na Jess, která se na něj šťastně zubila, všechny události předchozího večera se začaly vracet. Už chtěl vykřiknout, ale Jess mu přiložila na úst prst.
"Nebuď je," řekla šeptem. Sirius přikývl.
"Jsi v pořádku?" pokračoval taky šeptem, přitom držel pořád její ruku.
"Jo. Je mi fajn, jen mi modrá ruka…"
"?"
Pohledem se otočila na svou ruku, kterou pořád držel.
"To já jen, aby si mi nikam neutekla…" lehce se na ni usmál.
"Co se včera stalo? A proč jsem tady? A vlastně, kde to jsme?" kladla jednu otázku za druhou.
"Tiše…," začal a pohledem sklouzl k trojici kamarádů. Pak se dal do vypravování…
"Včera jsi se dostala do Zapovězeného lesa. Měla si jakýsi svůj vybíjecí den, nebo jak to Remus popsal," nepatrně se usmál, při vzpomínce na kamarádovo vyprávění.
"Ale tak moc tě to unavilo, že si se nemohla dostat zpátky do hradu. Naštěstí jsme tě našli včas."
Jess se zachmuřila. "Doufám, že jsem nikomu nic neudělala?"
"Ne… Nemusíš se bát. Všechno je v pohodě," zářivě se na ni usmál a jemně ji pohladil.
"Vlastně všechno v pohodě není," dodal sklesle. Jess tázavě pozvedla obočí.
"Ještě si mi nedala pusu," řekl se šibalskými jiskřičkami v očích. Jess se na něj vyzývavě podívala. To byl povel k tomu, aby ji políbil. Jess mu s radostí jeho polibky oplácela…
"Ehm… ehm…," ozvalo se za nimi. Oba se od sebe, ač velmi neradi, odtrhli. Jejich tři kamarádi totiž už byli vzhůru. Na tváři jim hráli překvapivé výrazy.
"Jessico Lawrencová, co to má být?" ozval se, naoko dotčeně, Remus.
"Jo, přesně. A co ty, Siriusi Blacku?" ozval se taky dotčeně James, ale cukali mu koutky.
Oba dva zrudli. Nevěděli, jak tuhle nastalou situaci vyřešit. Sirius otevřel naprázdno pusu, ale nevyšla mu z ní ani jedna hláska.
"To má být, že se Siriusem chodím," ozvala se přesvědčivě Jess.
"Jo a já chodím s Jess," řekl pevně Sirius.
Ani jeden z nich to nevydržel a všichni se, jako na povel, začali smát…
"Ale jak dlouho už spolu chodíte?" ozvala se Lily, když se všem povedlo se uklidnit.
"Od začátku roku."
"Cože? A to si mi nic neřekl? No, Tichošlápku, to si mě tedy zklamal," řekl James.
"Odpusť. Ale musíš pochopit, že jsem si našel jinou lásku," řekl Sirius, jako kdyby četl nějakou zamilovanou knihu.
"Ah…" řekl smutně James. A dal se do předstíraného pláče.
Nikdo to však už nevydržel a všichni vybuchli v další salvě smíchu.
"Hele, jdeme na snídani, mám hlad," ozval se Remus.
"To určitě. Se mu stýská po Alice," rýpnul si James. Remus po něm jenom hodil škleb a vydal se pryč z místnosti, následován Lily s Jamesem.
"Jdete vy dvě hrdličky?" zastavil se u dveří ještě James.
"My za chvilku přijdeme," kývnul na něj Sirius. James se zašklebil a taky opustil místnost.
"Ale já mám taky hlad," řekla Jess s úsměvem.
"Hm… to si budeš muset počkat," chytnul ji za pas. Jess však nestihla už víc říct, protože ji si ji přitáhnul k sobě a začal ji líbat. I Jess se do polibků vnořila a oplácela mu je se stejnou intenzitou.
"Hele, neříkali jste, že přijdete za chvilku?" vyptával se James s úsměvem. Sirius s Jess dorazili asi po půl hodině.
"Jsme měli na práci důležitější věci," řekla mu s úsměvem.
"A co jste dělali?" ozvala se Marcy, která nastalou situaci nepochopila. Tak jako Petr a Alice. Ostatní jim nejspíš ještě nestihli nic říct.
"Oni to ještě vlastně neví," usmál se Remus.
"A co? Co ještě nevíme?" vyptávala se Alice.
"Že tady náš Siriusek a Jess spolu chodí."
"Cože?" vyjekla Marcy.
"Že Jess a Sirius spolu chodí," zopakoval hlasitě James. Bylo to tak hlasitě, že se za ním půlka Velké síně otočila.
Několik blízko sedících děvčat, které rozhovor slyšelo se dalo do breku, nad ztrátou svého idola, jiné zase Jess probodávali nenávistnými pohledy.
"Díky, Dvanácteráku. Hlasitěji by to ještě nešlo?" ozval se naštvaně Sirius a hodil po svém kamarádovi kouskem topinky.
"Ale jo, šlo…. Že…"
"Dobrý, dobrý…" uklidnil ho Sirius.
Nakonec se mu podařilo po chvilkovém hádání Jamese přemluvit, že to opravdu nemusí vědět celá škola.
"Slečno Lawrencová můžu s vámi mluvit?" vyptávala se profesorka McGonagallová, která zavítala k jejich stolu. Právě byli rozhodnuti vrátit se do společenky.
Všem zatrnulo. Měli strach, aby ji za ten včerejší požár v Zapovězeném lese nevyhodili.
"Ona to neudělala!" zvolal okamžitě Sirius, připraven ji bránit kdykoliv. Nedovolil by, aby ji vyhodili.
Profesorka McGonagallová po něm hodila nechápavým výrazem.
"O čem to mluvíte, pane Blacku? Vždyť sama slečna Evansová i pan Potter mi řekli, že to byla ona," nechápala. Teď byl totálně zmatený i Sirius. Nevěřil tomu, že by jeho kamarádi zradili.
Oni dva okamžitě pochopili, o co se jedná.
"Siriusi, to je v pohodě, ať jde…" řekla klidně Lily. James se mezitím snažil posunky kamarádovy vysvětlit nastalou situaci. Sirius si však připadal jako v nějaké špatné grotesce.
"Půjdeme?" ozvala se McGonagallová, která jejich chování naprosto nechápala, ale řešit Poberty a jejich věci by nemělo smysl. Jess, která byla mírně nervózní přikývla a obě se vydaly do jejího kabinetu.
"Posaďte se," vyzvala ji. Jess uposlechla.
"Jde o situaci se slečnou Evansovou a panem Potterem. Byli si u mě stěžovat a byli by rádi, kdyby jste to kouzlo zrušila." Jess byla ze začátku pořádně zmatená, ale teď ji ozubená kolečka jejího mozku konečně začala zapadat. "James, určitě," šeptla.
"Co jste říkala?"
"Já jen, že je mi líto, ale nejde to."
"Ale proč? Víte moc dobře, že vám to můžu přikázat…" řekla a nahodila svůj přísný profesorský výraz.
"To kouzlo se zruší samo až po sedmi dnech," pokrčila Jess rameny.
"Ale proč jste to udělala?" vyptávala se dál přísně.
"To proto, že se ti dva jenom pořád hádají a už jsme toho měli všichni dost."
"A vy si myslíte, že je to přejde?"
Jess pevně přikývla hlavou.
"No, tím bych si tak jistá nebyla. Je mi líto, slečno Lawrencová, ale za tohle vám musím udělit školní trest na kterém trvala hlavně slečna Evansová. Jako primusovi ji musím vyhovět. Ale body vám ubírat nebudu. Uvidíme, jaké plody vám to snažení přinese," řekla už s úsměvem. "Dnes v sedm hodin se u mě hlaste. Já vám zadám příslušný trest. A teď už jděte."
Jess na nic nečekala a vydala se ven. U dveří ji však ještě zastavila profesorka McGonagallová.
"A mimochodem, jak se cítíte?" zeptala se. Jess zatrnulo. Nechápavě se na ni podívala. "Slečna Johnsonová říkala, že máte vysokou teplotu. Proto jste prý také nebyla včera na výuce."
Najednou ji ze srdce spadnul velký kámen. "Děkuji, už je mi dobře," lehce se usmála a pak se, co nejrychleji, vydala pryč z jejího kabinetu.
"Tak co?" vyptávala se okamžitě Lily, když Jess s menším zpožděním dorazila na hodinu formulí. Tolik doufala, že by ji mohla profesorka přemluvit. Nehodlala totiž s Potterem trpět dalších pět dní. Jess byla ještě trochu ze všeho překvapená.
"No," začala šeptem, aby ji profesor Kratiknot neslyšel. "nejdřív mě pochválila, za to jak mám dobré nápady a pak mi dala školní trest," řekla s úsměvem.
Lily posmutněla. "Takže tě nepřemluvila?" zeptal se tentokrát James s úsměvem. Samozřejmě seděl vedle Lily.
"Kolikrát vám mám říkat, že to zrušit nejde."
"Když já to s ním nevydržím," dodala posmutněle.
"Nedělej se, Evansová," začal zase James.
"Lily, ty to zvládneš. Už si to s ní zvládla dva dny, takže ti zbývá už jenom pět," snažila se ji podpořit.
"To jo, a díky komu, co? Počkej, za to se ti pomstím," dodala a pak se dál věnovala výkladu profesora Kratiknota. Jess se ušklíbla. "To určitě…"
Kousek od nich probíhal taky rozhovor, nebo snad monolog?
"… a řekl, že večer za ním máme zajít. Vždyť ty mě neposloucháš… Siriusi!" žďuchl do svého kamaráda Remus. Ten však nereagoval a pořád civěl někam před sebe.
Remus vykoukl, aby zjistil, kam že to pořád tak zírá. Pak mu to došlo. Do zorného pole se mu dostala Jess.
"Tak to chápu," dodal Remus, ale Sirius se ležérně pohupoval na židli a nereagoval. Zbývala tedy poslední možnost. Chytl jednu nožku židle a škubnul. Sirius se okamžitě odporoučel k zemi a udělal při tom takový rachot, že si toho okamžitě všichni všimli. Celá třída se dala do smíchu. I maličký profesor Kratiknot se musel pousmát, když viděl Siriuse, který se nemotorně snažil postavit na nohy. Z počátku se mu to moc nedařilo, ale Remus mu pomohl.
"Co děláš?" obořil se okamžitě na svého kamaráda, když šum ve třídě ustal.
"Když ty si nereagoval, měl jsem strach o tvé žití," promluvil vážně Remus. Přitom mu ale cukali koutky.
"Dávej si bacha na tvoje žití…" zavrčel. Ještě chtěl něco dodat, ale pohled se mu střetl s pohledem Jess. Ta se na něj usmála a rázem jakoby se opět ocitl v sedmém nebi.
"Bože, co to ta holka jen se mnou dělá?" položil si v duchu otázku. Přitom měl odpovědět na něco úplně jiného.
"Pane Blacku, mohl by jste nám zopakovat poslední větu?" zeptal se ho Kratiknot. Sirius opět nereagoval. Remus ho pod stolem opatrně, velice "opatrně" nakopnul.
"AU... Co je zase?" zeptal se ho, ale kamarádův pohled mu vše vysvětlit. Pomalu se otočil na profesora, který na něj zíral jako na svatý obrázek.
"Ano?" zeptal se nesměle a ukázal profesorovi svůj nejlepší americký úsměv.
"Pane Blacku, vy dnes vůbec nedáváte pozor. Strhávám Nebelvíru deset bodů a jestli se to bude opakovat budu vám muset udělit školní trest," Sirius přikývnul na srozumněnou.
"A teď si prosím otevřete učebnice na straně 53."
Pak se už po celou dobu nikam nezakoukal a dával pozor. Tedy v rámci možností. I tak ho nepřipraveného, profesor Kratiknot nenachytal.
"Siriusi," ozvalo se za ním. Okamžitě se zastavil a otočil se. Moc dobře věděl, kdo je původce toho hlasu. Už se na něj vlastně těšil celou hodinu.
"Jess," zářivě se usmál a okamžitě svou přítelkyni políbil.
"Co si to na té hodině vyváděl?" zeptala se, když spolu, ruku v ruce, scházeli do sklepení.
"To víš, myslel jsem na jednu holku…"
"A na jakou?" zeptala se ho, naoko, dotčeně.
"No, na jednu paťačku z Havraspáru…" Jess do něj naštvaně dloubla.
"Dělal jsem si srandu…" snažil se to vyžehlit, když viděl její naštvaný výraz.
"Pche… si běž za tou tvoji paťačkou," vysmekla se mu z objetí a sama si to namířila do sklepení.
"No tak, počkej. Ty mi taky hned všechno uvěříš…" přemlouval ji.
"Já vím," řekla s úsměvem a dala mu letmý polibek na rty.
"Ale, ale naše hrdličky. No, Siriusi, to sem nevěděla, že si klesl tak hluboko," Jess okamžitě poznala úlisný hlas Bellatrix Blackové. Otočila se. Ona sama se držela za ruku s Rudolphusem Lestrangem. Kousek od nich stál Rockwood a Macnair. Jess je všechny moc dobře znala. Lestrange a Macnair sice byli nešikové, ale občas se jim stalo, že se i správně mířeným kouzlem dokázali trefit.
Zato Bellatrix a Rockwood byli docela v kouzlení zatraceně dobří a nebylo radno si s nimi zahrávat. Ona sama s nimi měla několikrát tu čest, ale naštěstí se ji z toho vždycky povedlo dobře vyklouznout.
Sirius ji rentgenoval od hlavy až k patě. "No, Bellatrix, já zase nevěděl, že ty si začneš s někým, kdo neumí ani jedno pořádný zaklínadlo. Vlastně, co to povídám. Jak se to říká? Vrána k vráně sedá…" ušklíbnul se.
Bellatrix zrudla. Jess si všimla, že začala v kapse hábitu hledat svou hůlku, ale než ji stihla vytáhnout, tak Sirius chytnul Jess a vlezli spolu do učebny. Tam už Bellatrix neměla odvahu na něj uvalit kletbu.
"Siriusku, dávej si pozor nebo špatně dopadneš, když se budeš tahat s takovou courou," pošeptala mu ještě, než si sedla na své místo do jedné ze zadních lavic. Sirius se jen nepatrně ušklíbnul a posadil se na své místo vedle Remuse a Petra. Jess se mezitím přemístila před něj do lavice k Lily a Jamesovi, který byl dnes až podivně zamlklý.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | Web | 29. října 2006 v 15:19 | Reagovat

Nádhherný,kdy budeš psát pokráčko?

2 annika_ annika_ | Web | 29. října 2006 v 15:59 | Reagovat

super :)) jsem zvědavá co na jess chystáš :)

3 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 29. října 2006 v 19:55 | Reagovat

supééééééééééééééééééééérrrrrrrrrrrrrr :-DDDDDDDDD

4 Ewelin Ewelin | Web | 29. října 2006 v 22:06 | Reagovat

naprosto uchvancancující, vážně!

5 jules jules | Web | 29. října 2006 v 22:14 | Reagovat

no tak to je super uz sa neviem dockat dalsej kapitoly ktora ako dufam bude coskoro. velmi pekne ti dakuem za venovanie, ja som ta dokopala napisat kapitolu? ved to som ta len pekne poziadala... :D asi to zacnem robit castejsie

6 Akallabeth Akallabeth | 29. října 2006 v 22:20 | Reagovat

kosmickééééééééé

7 Kristine Kristine | Web | 30. října 2006 v 17:11 | Reagovat

viac ako kosmickééééé!

8 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 30. října 2006 v 18:32 | Reagovat

hehe:) super, já nevím jaký výrazy použít, abych se neopakovala:) je to krásné

9 nomi nomi | 31. října 2006 v 12:13 | Reagovat

no proste dalsia kapitolka ktoru ani neviem ohodnotit slovami mne  z dochadzau slova chvaly

10 happy happy | 31. října 2006 v 16:51 | Reagovat

Díky moc, lidi!!! :o))) Mě už taky docházejí slova proto, jak poděkovat... Díkes, fakt!!! :o)))

11 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 15. prosince 2007 v 13:43 | Reagovat

ajéje... když se objeví Bela tak to nikdy neznamená nic dobrýho .. :o(.. samozdřejměje to skvělá kapča. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama