9. kapitola - Vítej v novém životě

8. října 2006 v 16:32 | happy |  Taková normální holka
Konečně mám aspoň trochu času k dopsání kapitoly. Musím říct, že mi dala pořádně zabrat. Několikrát se ji musela přepisovat a stejně si pořád myslím, že to není ono. Mno, posuďtě sami...
A o čem bude?
Konečně se objeví nová přeměna Denise a Sirius se začně cítit ještě víc zmatenější než obvykle.
Ignorujte prosím chyby a budu ráda za komenty!!!
Tady to je:

Sirius pochodoval přes celou společenku sem a tam. Na sobě měl ošoupané rifle a černou košili, elegantně rozepnutou. Neposedné vlasy mu padaly do očí, on to ale nevnímal a pokaždé si neposedný pramen strčil za ucho. Několik dívek při každém jeho pohybu hlasitě zavzdychalo.
Sice bylo teprve osm hodin, ale on byl čím dál víc nervóznější. Sám nevěděl z čeho. Vždyť jde na další rande… Jako vždycky, tak proč je tak nervózní?
"Co je ti?" ozval se Remus, který seděl v křesle a četl si knihu. Siriusovo nervózní přešlapování mu už lezlo krkem.
"Ale nic…" utrousil Sirius a pokračoval dál v přecházení.
"Hm…" Remusovi to jako odpověď stačilo a se zase sklonil ke knize.
"Vlastně něco jo..." řekl odevzdaně Sirius a sedl si do křesla naproti němu. "Jsem nervózní."
Remusovo obočí vyletělo někam do vzduchu. "A z čeho? Vždyť je to rande, jako každé jiné."
"No, právě. Nevím, proč jsem tak nervní."
Remus pokýval rameny. V tom ho ale něco napadlo. Sirius si kamarádova výrazu všimnul.
"Co je?"
"Jen mě něco napadlo. Ale to je blbost," Remus se mírně usmál.
"A co?"
"Ale nic. Je to blbost."
"Řekni mi to."
"Budeš se tomu smát. Tak jako já…" mírně se usmál.
"Hele, už si něco začal, tak to dořekni…"
"Jak chceš…" na okamžik se odmlčel. Nebyl si jistý, jestli mu to má říct. Ale proč ne? Tak zjistí nejlíp, jestli má pravdu…
"Hele, nezamiloval ses nám?" vybalil to na něj a pousmál se.
"Blbost," vypálil a pokusil se o úsměv. Ten se mu však nepovedl. Remus se začal chechtat na celé kolo.
"Tak to je gól! Náš slavný Casanova - Sirius Black, se nám zamiloval!" přitom se smál jako nepříčetný.
"To není pravda!" štěkl na něj Sirius i když sám si nebyl jistý svými slovy. Mohla to být pravda?
"Blbost - jsem Black, ten Sirius Black, který si s holkama jenom užívá!"
"Ale co když tě to využívání už nebaví? Co když se chceš taky zamilovat, jako ostatní?"
"Ne…"
"Jen si to přiznej."

"Siriusi, seš v pohodě?" ozval se Remus. Sirius se na něj trhnutím otočil.
"Co? Jo, jsem…"
"Hele, nemáš se za co stydět."
"Za co bych se měl stydět?"
"Každý se přece jednou zamiluje."
"To je blbost. Vždyť já ani nevím, co mám cítit a navíc, jsem Sirius Black, lamač dívčích srdcí," pokusil se opět o úsměv, který však byl hodně křivý.
"Siriusi, kamaráde, myslím, že to právě teď poznáváš!" usmál se na něj dobrosrdečně a poplácal ho po zádech.
"Víš, co. Asi se už blíží úplněk. Jo, asi to tak bude. Už ti z toho hrabe, Remusku…" s tím vstal ze křesla.
"Radši už půjdu."
Remus ani nestihl pozdravit a Sirius se ztratil za obrazem.
"Kdyby sis tak nelhal, kamaráde," pokýval nad tím hlavou a sklonil se zpátky ke knize.
Sirius si to zamířil do Severní věže. Tohle bylo jeho místo, kde mohl v klidu přemýšlet, nad vším pouvažovat a nikdo ho přitom nevyrušoval.
To, co mu teď Remus řekl, ho dopálilo.
"Vůbec mě nezná, jak může tvrdit takovou blbost. Pche… Že jsem se prej zamiloval."
"A není to pravda?" ozval se jeho druhý hlásek.
"Není…" odseknul, ale už ne tak rázně, jak u něj bývalo zvykem.

Otevřel dveře vedoucí dovnitř.
Zarazil se. Jeho místo, totiž bylo obsazené a na okenním parapetu seděl už dávno někdo jiný.
"Evansová?" zeptal se.
Rusovláska sebou trhla. Rychle se snažila otřít slzy, které měla na obličeji.
"Co… co ty tady děláš?" vyhrkla ze sebe.
"Tu stejnou otázku, bych ti mohl položit i já," na nic nečekal a přisedl si k ní.
"Já tady přemýšlím."
"Taky jsem chtěl."
Lily pozvedla obočí. "Ale, slavný Sirius Black, dokáže taky přemýšlet? A řekni mi čím ty a chlapy, jako jsou Potter, dokážete uvažovat?"
Sirius se zašklebil. "Hele, svou zlost si nevybíjej na mě…"
"Proč bych měla být naštvaná?" Sirius si v duchu zanadával. Slíbil Denise, že nikomu nic o Lily a Jamesovi neřekne, ale teď se musel přeřeknout zrovna před ní.
"Myslím si to…"
Lily přimhouřila oči. "Víš o tom, že?"
Sirius zdráhavě přikývnul, nemělo smysl to tajit.
"Myslela jsem si, že se ti svěří. Chlap se musí pochlubit se svou kořistí," zašklebila se a svůj pohled stočila k tmavé hladině jezera, které se v dálce vlnilo.
"Cože?"
"Neříkej, že se ti Potter nepochlubil s tím, co se stalo."
"Jestli sis nevšimla, James se mnou nemluví."
Lily se na něj zkoumavě podívala. Opravdu to tak je? Vlastně, když se nad tím zamyslela, častěji teď viděla Jamese ve společnosti Remuse a těch jeho krásných slečinek…
"Mě je to jedno, co Potter dělá nebo nedělá…" odfrkla si.
"Tak proč vás dva vždycky vidím někde poblíž sebe?"
Lily do něj zabodla pohled. Musela uznat, že má Sirius pravdu. Pořád byli někde poblíž sebe a neustále se popichovali. Sice jí to štvalo, ale na druhou stranu…
"Máš ho ráda, že?" zeptal se najednou.
Lily se zarazila. Co mu má odpovědět? Byl to Black, nikdy mu nevěřila, ale teď ji přišel naprosto jiný…
Rozhodla se, že mu řekne pravdu, že mu bude věřit.
"Já ho nemám ráda…" zavrtěla hlavou. "Je v tom něco víc. Nejdřív jsem se toho bála, ale uvědomila jsem si, že… že ho miluju," svůj zrak sklopila k zemi. Teď nevěděla, jestli udělala dobře. Co když se ji Black bude vysmívat?
"Já si to myslel…" ozval se po chvíli ticha Sirius.
"Jak…?"
"Jde to na vás poznat," ušklíbnul se Sirius.
"Na VÁS?" Lily tázavě pozvedla obočí.
Teprve teď se na ni Sirius podíval. "Vždyť on tě taky miluje. Jenže si myslí…"
"… že jsem ho využila," dořekla Lily a zase svůj zrak stočila k temnému, bradavickému jezeru. Povzdechla si.
"Tohle nemá smysl," s tím vstala a chystala se odejít, Siriusova poslední věta ji však zarazila.
"Neztrácej naději. Miluje tě a brzy si to uvědomí…"
Naposledy se na něj podívala. "Kéž by…" řekla šeptem a ztratila se pryč.
Sirius zůstal sedět na svém místě. Díval se na tmavou noční oblohu a uvažoval nad Lily a Jamesem. Musí nějak Jamese přemluvit. Ale jak? Vždycky to byl paličák. Jediný, kdo by mu mohl pomoct, je Denise…
"Denise!? Sakra…" zaklel a podíval se na svoje hodinky, které ukazovaly za pět minut deset.
Sprintem se vydal k obrazu Jeremiáše Krásného, který byl ve druhém patře. Tam se měli setkat.
Zastavil se u obrazu. Jeremiáš se pozoroval v zrcadlech kolem sebe a naprosto ignoroval udýchaného Siriuse, opírajícího se o jeho rám.
Měl štěstí. Stihl to akorát. Denise tady ještě nebyla a zvon zrovna odbíjel desátou.
Prohrábl si vlasy, upravil si košili, opřel se o zeď a nasadil výraz největšího drsňáka na světě. Na tohle letěla každá.
Postavil se tak, aby viděl přímo na schodiště, na kterém se měla Denise každou chvilkou objevit. Byl čím dál víc nervóznější.
Náhle se na schodech objevila dívčí silueta. Narovnal se. Byl napnutý jak struna, ale napětí rázem polevilo, když místo Denise přišel někdo naprosto jiný. Tak kštice červených vlasů byla nepřehlédnutelná…
"Beko?"
"Čau, Siriusku…" usmála se na něj zářivě červenovláska.
"Kde je Denise?" vyptával se a vůbec si nevšimnul postavy, která stála nahoře na schodišti.
Beka se zářivě usmála ustoupila kousek stranou.
"Siriusi,…" začala a zadívala se na schodiště. Sirius se otočil za směrem jejího pohledu.
"… dovol abych ti představila, novou Denise Portmanovou…"
Sirius strnul napětím. Je to ona?
Dívka vyšla ze stínu a Siriusovi se tak naskytl pohled na někoho… Sám to neuměl popsat. Kdyby neznal její úsměv, nepoznal by ji. To jediné na ni zůstalo neměnné a on byl za to rád. Její úsměv, vždy dokázal pohladit na duši.
Ale ten zbytek, ten byl naprosto jiný… Musel si přiznat, že tahle Denise Portmanová, nešahá těm největším krasavicím v Bradavicích ani po kotníky… Tak mu v tu chvíli totiž přišla. Naprosto nádherná…
Její obvyklé, černé oblečení nahradily jednoduché červené šaty, které ji šahaly nad kolena. V hlubokém výstřihu se ji houpal drobný medailonek. Šaty naprosto kopírovaly její krásnou, štíhlou postavu, která díky nánosu oblečení, kterou nosívala, nešla vidět…
Hnědé vlasy, kdysi pořád nosívané v copu, teď měla rozpuštěné… Byli sice kratší, ale sestříhané a zvýrazněné proužky melíru. Přitom se v záři pochodní nádherně leskly…
Na tváři měla lehký make-up… Neměl ho rád, ale ona s ním vypadala naprosto dokonale.
Ale co ho nejvíc dostalo, byly její oči… Pomněnkové oči… Nikdy si nevšiml, že měla někdy tak velké, jasně modré oči…
Nejspíš to bylo těmi popelníky, které nosila. Brýle teď neměla. Její oči byli tak nádherné… Plné odhodlání, štěstí… i lásky.
"Siriusi, seš v pohodě?" zeptala se ho, když sešla dolů. Na vysokých podpatcích se pohupovala ladně. Jako princezna.
"Já… co? Jo…" vykoktal ze sebe zmateně. Nevěděl, jak se má chovat. Co říct.
"Seš to ty, Denise?" zeptal se pro jistotu, protože si vůbec nebyl jistý tím, co vidí.
"Nelíbím se ti?" posmutněla, když viděla jeho zaražený výraz.
"NE! Vypadáš… vypadáš úžasně!" zvolal a prohlížel si ji od hlavy až k patě.
Denise se začervenala. Byla v rozpacích.
"Ehm… díky, ale spíš by si měl poděkovat tady Bece… To ona mi pomohla."
"Jo, díky, Beko…" řekl, ale přitom se na ni ani nepodíval. Nemohl od Denise odtrhnout oči.
"Bože, co to se mnou udělala?" zanadával si v duchu.
"Tak, já vás nebudu rušit…" ozvala se Beka, která je, celou tu dobu, pozorovala. Znala Siriuse poměrně dlouho a poznala, že se tady něco děje. Sirius nikdy na žádnou takhle nezíral. Že by…
"Ne, to je blbost!" ozvala se tiše a přitom se přihlouple usmívala.
"Co je blbost?" zeptala se nechápavě Denise a těkala pohledem z ní na Siriuse, který je však vůbec nevnímal.
Beka jen pokrčila rameny. "To je jedno…" musela se znova usmát.
"Takže je to tak… Siriusek se nám zamiloval," pomyslela si.
"Já už půjdu. Mějte se… A Denise nezapomeň na to, co jsem ti říkala…" zazubila se na ni a pak se jim ztratila pryč z dohledu.
"To tady budeme jen tak stát?" ozvala se po chvilce napjatého ticha Denise.
"Co? Jo, jasně, že ne… Půjdeme," Sirius se konečně usmál.
"Můžu poprosit krásnou dámu o její rámě?"
Denise se do něj zavěsila a nechala se vést pryč.
Došli až soše Herolda Marnivého v prvním patře. Sirius se zastavil přímo před sochou.
"Ehm… Siriusi?" ozvala se Denise, která nastalou situaci naprosto nechápala.
"Ano?" vyptával se a začal šmátrat za sochou.
"Co to…" dál však nic neřekla, protože socha se odsunula stranou a Denise se tak mohl naskytnou pohled na temnou chodbu.
"Já ti říkal, že se z Bradavic dostaneme…" zazubil se na ni a vstoupil dovnitř. "Pojď…" pobídl ji. Sice se nejdřív zdráhala, ale našla v sobě odvahu a vstoupila za ním.
Sirius jim celou dobu svítil na cestu. Chvilku šli z kopce, chvilku zase do kopce… Takhle šli asi necelou půlhodinu, když se konečně dostali, z toho nekonečného bludiště, ven.
"To jsou Prasinky?!" zvolala Denise. Dívala se kolem dokola, jako by si nebyla jistá tím, co vidí.
"Jo, to jsou. Pojď," na nic nečekal a zase ji začal táhnout pryč. Denise teď byla ráda za to, že si s sebou vzala kabát, protože venku foukal nepříjemný studený vítr a navíc to vypadalo, že každou chvílí začne pršet.
Zastavili se až na konci Prasinek.
"Tak, co chystáš teď?" zeptala se ho s úsměvem. Byla zvědavá, co vymyslí protentokrát.
Sirius se jenom usmál. Lehce mávnul hůlkou a …
"Dobrý večer, vítejte na palubě Záchranného autobusu. Mé jméno je Sevron Silnička a budu vašim průvodcem…" začal okamžitě drmolit mladík s pihovatým obličejem, který na ně vykukoval ze červeného, třípatrového autobusu.
"Ahoj, Sevrone!" skočil mu do řeči Sirius. Mladík s pihovatým obličejem se na něj obrátil a obdařil ho zářivým úsměvem.
"Siriusi! Panečku, tebe jsem tady dlouho neviděl!" zvolal mladík a začal je oba dva strkat do autobusu.
"Ernie! Podívej, kdo tady je! Sirius!" zakřičel někam dopředu. Ozvalo se jenom jakési zašišlání.
Sevron se otočil zpět na Siriuse. "Ernie je dneska trochu nevrlej. Museli mu vytrhat všechny zuby," mírně se ušklíbnul.
"Kam to bude dnes?" vyptával se.
"Jako obvykle…" odvětil Sirius.
"Vidím, že sis přivedl další slečinku… Která to je? Desátá? Jedenáctá, hm???" mrknul na něj, ale v tu ránu mu Sirius tvrdě šlápnul na nohu.
"Buď zticha…" sykl.
Teď jenom doufal, že Denise nic neslyšela. Ta seděla, tiše jako myška a pozorovala krajinu za oknem.
Sirius si ulevil. Věděl jistě, že ho nemohla na takovou dálku slyšet, ale pletl se…
Autobus s kodrcáním zastavil a oni konečně dorazili na místo.
Zaplatil galeon za jízdu a potom se i s Denise vydal k jedné ze starých továren, kterých bylo tady v okolí požehnaně.
Denise se ušklíbla… "Jak romantické…" musela se tomu, ale pousmát.
Sirius celou tu dobu nepromluvil, jen pořád držel Denise u sebe a vedl ji dál. Když vstoupili do jedné z opuštěných továren, zarazila se.
Vůbec se neocitli vevnitř polorozpadlé budovy, jak si prvně myslela, ale uprostřed velké diskotéky. Všude byli mladí lidé, kteří se vesele pohupovali do rytmů hlasité, taneční hudby. Okolo stály malé stolky a přímo naproti nim dlouhý bar s malými stolečky, které už byli všechny obsazené.
"Tohle je diskotéka California…. Chodí se sem bavit mladí čarodějové. Najdeš tady i hodně lidí z Bradavic," začal s vysvětlováním Sirius, když viděl její nechápavý výraz. Musel hodně křičet, protože hudba byla hodně hlasitá.
"Aha…" dostala ze sebe překvapeně Denise.
"Ale jak?"
Sirius se pousmál a dovedl ji k jednomu ze stolků.
"Počkej tady, dojdu pro něco na pití…" zakřičel a zmizel v davu.
Denise se posadila k jednomu z prázdných stolků a pozorovala dění kolem sebe. Všude dokola se bavili lidé, přibližně jejího věku, kteří buď tancovali na parketu nebo jen seděli u stolků a klábosili s přáteli.
Věděla, že čarodějnický svět dokáže téměř cokoliv, ale nikdy ji nepřestal překvapovat.
Docela se jí tu líbilo. Byla pravda, že ostrá světla ji nejdřív bodala do očí a že hluk byl z počátku nesnesitelný, ale celkem rychle se na to dalo zvyknout.
"Ale, ale… kohopak to tu máme?" ozvalo se za ní. Ten slizký, úlisný hlas poznávala na kilometry daleko…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 8. října 2006 v 16:48 | Reagovat

mám první koment? Jooooo!:))) hned jdu přečíst;)

2 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 8. října 2006 v 16:53 | Reagovat

Jupiii, konecne nova kapitolka :))) Vydarilo se cekat, protoze to bylo naprosto uzasny!!! Jsem zvedava, jestli se Lily s Jamesem udobri. :) Bylo to super :)))

3 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 8. října 2006 v 16:56 | Reagovat

No to je božííí:))) pokráčko pjoším pjoším:)))

4 Páája Páája | Web | 8. října 2006 v 17:19 | Reagovat

Myslím si že mužu tvrdit že ten slizký,úlisný hlas patří Snapovi....Ale jinak je ta povídka bomba...

5 happy happy | 8. října 2006 v 17:23 | Reagovat

Díky moc... Jinak kdy bude pokráčko... hm, radši neříkám nic dopředu, protože to stejně nesplní... :oP

Jinak, Páaji, ten hlas nepatří Snapeovi... ;o)

6 Kristine Kristine | Web | 8. října 2006 v 17:28 | Reagovat

júúúúú!!!!perfektná kapitolka=) viem si úplne denise predstaviť=) a musím asi nakopnúť jamesíka do zadku, aby sa spamätal...

7 nomi nomi | Web | 8. října 2006 v 18:56 | Reagovat

mam pre teba dve slova   CHCEM DALSIE!!! a potom este dve JE TO UZASNE no to su tri ale neva :)

ale ja preferujem skor tie prve dve;)takze za vsetkych a za seba hovorim ze dalsia kapca je nevihnutna pre moje dusevne zdravie:D

8 Mimodena Mimodena | E-mail | Web | 8. října 2006 v 19:38 | Reagovat

supeeeeeeeeeer!!!!:-)))))) moooooooooc pěkné!!!!!!Už se těšín na další kapitolku.Fakt moc pěkné.

9 Jane Jane | Web | 8. října 2006 v 20:17 | Reagovat

nááááááááádherný! je to supe'!

10 Akallabeth Akallabeth | 8. října 2006 v 20:20 | Reagovat

Jo, bezva:o) konecne prislo na tu slibovanou zmenu:o)

11 Gify Gify | Web | 8. října 2006 v 20:48 | Reagovat

úúúúúžas prooooskam ďalšiu, nič rozumnejšie asi v tejto chvíli nevypotím...

12 Dejsi Dejsi | Web | 8. října 2006 v 20:57 | Reagovat

No prostě skvělééé! Dočkali jsme se  a to   čekání se vyplatilooo! Protože je to úžasnééé!!!!

13 Neli Neli | Web | 8. října 2006 v 22:26 | Reagovat

áááááá!! hurááááááá!! konečně!!! ježiš, happy, to je dokonalý!!! já tuhle povídku miluju!!! a úplně denise vidim!! a sirius- ten je prostě boží, úžasnej!! to se ti povedlo jak byl nervozní a taky ten rozhovor s lily byl suprovej... no já sem z toho prostě úplně vedle!!! je to bombastický a já nevim co víc mam napsat snad jen to, že se asi zcvoknu, jestli sem nedáš rychle pokráčko!! já ci pokráčko!! mooooc prosím!! dyt víš jakej sem do týhle povídky cvok a jak tě s tim furt otravuju!! tak honem honem pokráčko! je to božííííííí :D

14 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 8. října 2006 v 23:31 | Reagovat

super :-)

15 happy happy | 9. října 2006 v 21:26 | Reagovat

*červenám se*... děkuji mocinky moc!!! :o)))

Lidičky, díky moc za povzbuzující komenty a pokráčko se budu snažit sesmolit co nejdřív, ale do konce týdne asi nebude... :o/ Je mi líto...

16 Lizz Lizz | Web | 10. října 2006 v 14:55 | Reagovat

o jé, já se po 100letech dostanu ke čtení blogů....a happy napsala hned dvě kapitoly!! A ještě takové skvělé.....:)))

A Sirius s výrazem *coooooooooooooooo??!* musel být super!;))))

A na pokračování se samozřejmě moc těším:)))

17 Kantouni Kantouni | 10. října 2006 v 19:58 | Reagovat

áááá skvělýýý :) úžasnýýý :) nádherný :)

no prostě supr dupr :D

jen tak dááál =) těším se na pokračování :)

18 Lupi Lupi | Web | 10. října 2006 v 21:21 | Reagovat

uaau! superné, čaja sa nám vytiahla:D Ach, a že sa nám Siriusík namotal!:D

19 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 13. října 2006 v 18:28 | Reagovat

jooo.. je to úžasné... prostě brilantní!! :D :D :D no hej... pokráčko!! :D :D :D ale to bude docela dost hustý esli Denis zjistí že ona byla zase  sázka... Au au ... :( no ... já jdu na další povídku..a pls rychle další kapču..:)) Corny ;)

20 happy happy | 13. října 2006 v 22:02 | Reagovat

Tak teda zase díky!!! Jinak se nechte překvapit jak to bude dál, protože to sama nevím!!! :oDDD

Ale konec mám promyšlený, to jo!!! :o))

21 Ili Ili | E-mail | 22. října 2006 v 9:07 | Reagovat

Ahojda moooc pěkná povídečka, kdy bude pokračování? už se moc těším:)

22 arex.m arex.m | 22. října 2006 v 12:55 | Reagovat

je to dokonalý, už se těšim na pokračování

23 Lili Lili | Web | 16. listopadu 2006 v 14:47 | Reagovat

Je to super,skvělý!!!!!!

24 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 17:44 | Reagovat

Souhlas. je to fakt moc hezké

25 Barbinka Barbinka | 22. února 2007 v 19:56 | Reagovat

hodnotim po 100 rokoch od vyjdenia kapitolky, ale neva, len vcera som tuto poviedku objavila :)) a dnes ju planujem docitat, lebo je fakt dobre napisana a "čtivá" (nepoznam k tomuto slovu slovensky ekvivalent :D ). a komentujem zrovna tuto kapitolu, lebo jedna vec mi vrazila do oci a dost ma rozosmiala, i ked v zasade na tom nie je nic vtipne. bola to tato veta: "Tohle je diskotéka California…. " ehm, ehm, california sa vola jeden bordel kusok od nasho mesta :D takze len to som chcela, a ospravdelnujem sa, ale nemohla som sa zdrzat :D

26 Ililik Ililik | E-mail | Web | 30. září 2007 v 13:10 | Reagovat

Teda...na tuhle část jsem se těšila ze všeho nejvíc. Byla jsem zvědavá, jak to podáš a..nezklamala jsi. Jako vždycky super. Prostě se mi líbí tvoje psaní a nápady. Působí to hrozně přirozeně a nestrojeně

27 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 15:52 | Reagovat

no kdo to asi byl.. :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama