11. kapitola - Kousek štěstí...

15. listopadu 2006 v 13:55 | happy |  Taková normální holka

Hehe, tak to nakonec nebude na konci týdne, ale teď... Včera jsem se nějak rozepsala, až jsem to nakonec dopsala. Navíc jsem se dostala přes tu hroznou zásekovou část, takže je to už konečně ono. Tedy aspoň si to myslím. To už posuďte vy!!!

Mno, tentokrát to nebude jenom o Siriusovi a Denise, po delší době se nám objeví náš známý pár - James a Lily... :o)
Hezké počteníčko, ignorujte chyby, kterých bude určitě požehnaně a taky nezapomeňte na komenty... Díky moc...

Ticho…
Nepropustné ticho, které stále dovolovalo lidem dál v klidu spát a prožívat tak své krásné sny a nejtajnější přání. Nikdo je nerušil… Nikdo se o ně nebál… Nikdo se je v tu chvíli tak intezivně nemiloval… Skoro nikdo.
Seděl a přemýšlel. Krajina se mu z okna Záchranného autobusu míhala před očima, ale on ji naprosto nevnímal. Je dál upřeně zíral ven a vzpomínal na to krásné, co se mu dnes v noci přihodilo.
Když vyrůstal, myslel si, že ho už nic pěkného v životě nemůže potkat. Otec ho nesnášel, matka ho bila… Už odmala jasně dával najevo, jak svou rodinu nenávidí. Jistě, našla se i nějaká ta výjimka jako například jeho sestřenice Andromeda nebo strýc Alphadar, ale přesto mu pořád něco chybělo… Něco, co by mu dodalo v tomto temném světě, své kruté rodiny aspoň trochu světla.
Teď už pochopil. I když mu scházela rodina, ta pravá, jakou si vždy představoval ve svých nejtajnější snech, byly tady Bradavice, které mu poskytovaly útočiště a ochranu… Měl Jamese, se kterým se sice pohádal, ale věděl, že se zase usmíří. Byl mu bratrem… přítelem, prostě člověkem, který pro něj měl pochopení.
A nakonec… byla tady Denise. Poslední článek ke štěstí. Hledal ho a nakonec našel v jedné obyčejné holce s velkým srdcem. Nemiloval ji jenom pro krásu, miloval proto, že to byla právě ona, kdo ji dokázal dát tu jistotu. Jistotu naděje, štěstí a porozumění…
Mírně se usmál a jemně ji pohladil po vlasech. Ležela v jeho klíně a spala. Lehce oddychovala a na rtech ji pohrával nepatrný úsměv."Panebože… Co to jenom se mnou provedla?" pomyslel si. Ale byl moc rád, že to udělala. Tohle bylo přesně to, co chtěl. Teď už konečně pochopil, jak Jamesovi bylo, když ho neustále Lily odmítala. Taky by to nejspíš nevydržel, nemít ji.
Připadal si jako blázen… Ale jako zamilovaný blázen.
"Za pět minut budeme v Bradavicích…" ozval se zepředu Sevron Silnička. Sirius pokýval na znamení souhlasu a sklonil se k Denise.
"Denise…"
"Hm…" zabručela rozespale. Vůbec se ji nechtělo otevírat oči. Ale věděla, že bude muset. A na druhou stranu se taky těšila, že když je otevře, uvidí tam to, co posledně. Siriuse…
"Za chvilku budeme v Bradavicích…" zašeptal ji do ucha. I když nerada, konečně otevřela oči.
Mlčky, ruku v ruce, spolu vešli do společenské místnosti. Oheň v krbu už dávno dohasl, přesto byla místnost příjemně vyhřátá. Skřítci už dávno splnili svou práci, protože všude bylo čisto, bez nejmenší známky jediného papíru či smítka.
"Tak…" začal Sirius, když se zastavili u schodů.
"Tak…" usmála se Denise. "Dobrou noc," šeptla. Pak se vydala doleva, směrem ke svým ložnicím.
Sirius ji však tak lehce nehodlal pustit. Chytl ji za ruku a přitáhnul si ji blíž k sobě.
"A pusa na dobrou noc nebude?" zeptal se a v očích se mu přitom šibalsky zajiskřilo.
Denise se mírně začervenala, přesto mu na rty dala lehký polibek. To však Siriusovi nestačilo, protože si ji přitáhl ještě blíž k sobě. Pevně ji objal a zlehka políbil… Ani jeden však neskončil u jemného polibku. Z něžného se stal polibek vášnivý a nekonečný, pro oba…
Do postele se dostala asi až po půl hodině. Tak dlouho se ještě loučili. Ani jednomu se nechtělo jít spát, ale přesto si řekli, že se za pár hodin zase uvidí. Připadala si jako v pohádce. Tak šťastná snad ještě nikdy nebyla… Ani se Simonem, kterého si myslela, že miluje… Ne, Sirius byl naprosto jiný. Byl něžný, hodný, ochoten pro ni udělat cokoliv. Aspoň to si myslela. Opravdu ji má rád? Umí milovat? Ještě nikdy nezažila, že by s někoho vycházelo tolik lásky, ale… Přesto tady bylo to jedno nepatrné "ale" kterého se bála.
Co když je to jenom všechno krásný sen a ona se z něho probere zase sama? Bez něj?
Víčka se ji začala klížit a ona pomalu začala propadat únavě…
***
Už to byly tři dny, co se vrátila z večírku. Byla jiná. Nejenom zevnějškem, ale i svým já… Věděla to, poznala život z té pěkné, ale i z té horší strany.
Ale přece jen, víc bylo toho pěknějšího. To pěknější byl právě Sirius.
Každou volnou chvíli trávili spolu. Pokaždé se někam zašili. Tentokrát do Komnaty nejvyšší potřeby, kterou mu Denise ukázala. Sice chtěla, aby to bylo jenom její místečko, ale teď ho chtěla sdílet i s ním.
Ležela v jeho klíně a pozorovala poskakující plameny v krbu. Sirius ji jemně hladil po vlasech. Ani jeden v tu chvíli nic neřekl. Nechali tuhle chvíli plout, ale přesto si ji užívali. Přítomností toho druhého…
"Nad čím přemýšlíš?" ozval se Sirius a nepřestal si pohrávat s jejími vlasy.
"Vzpomínám…"
"Tak na co vzpomínáš?" poupravil svou otázku.
"Na všechno možné… Na nás, na Lily, na Markuse… na to jaké to bylo předtím, jaké to je teď…"
Zhluboka se nadechla a udělala krok. Ocitla se ve Velké síni, která byla doslova přeplněná k prasknutí. Pomalu se vydala ke svému kolejnímu stolu. Vždyť o nic nejde, tak proč je tak nervózní?
Procházela uličkou ke svému místu a teď zalitovala toho, že je její místo až tak vzadu…
Každý jejím krokem, jako kdyby ztichnul jeden hlas… a protože kroků k jejímu místu už bylo hodně, přišlo ji, že snad mlčí celá síň a pozoruje jenom ji.
Přidala do kroku. Skoro už běžela, když se zhroutila na lavici naproti Lily a Markuse. Ty zvědavé zraky okolo ní, ji naháněli hrůzu… ale zároveň se ji líbilo být středem pozornosti.
Otočila se na Lily. Ta se na ni dívala, jako na zjevení boží. Ani si neuvědomila, že se zastavila uprostřed pohybu s topinku v ruce. Tak vydržela sedět skoro pět minut.
"Denise?" zeptala se zaraženě.
"No?"
"Seš to ty?"
"A kdo by to měl být?" protočila oči v sloup.
V tu chvíli se Markus, vedle Lily, začal dusit soustem slaniny. Naštěstí Lily, přesně mířenou ranou do zad, Markusovi pomohla a tomu se hned ulevilo..
"Denise… No, páni… vypadáš jinak… Ehm… jako, že ti to moc sluší…" vychrlil ze sebe a nepřestával na svou kamarádku zírat.
"Tak, díky," řekla a nesměle sklopila zrak.
"Opravdu…Fakt ti to sekne…" ozvala se i Lily, která se povzbudivě na svou kamarádku usmála. Byla hodně překvapená, ale taky byla hodně ráda. Denise si to zasloužila.
"Holka, ty seš samé překvapení… Ani ses nepochlubila, že se chystáš na takovou změnu!"
Denise pokrčila rameny a na talíř si nandala porci vajíček.
"A to ještě není všechno…" řekla tajemně.
"Opravdu? A co nám ještě chystáš za překvapení?" zeptala se zrzka zvědavě.
Víc však nestihla říct, protože ji někdo zakryl oči.
"Co to…?"
"Kdo je to?"
Ten hlas by poznala mezi tisíci. Hlas, který ji vždycky dokázal pohladit na duši i na srdci.
"Siriusi…" usmála se.
Černovlasý chlapec se okamžitě posadil vedle ní a na tvář ji vlepil jemný polibek. Lily, která tomu všemu mlčky přihlížela, se nestačila divit.
"A to je to další překvapení. Já a Sirius spolu chodíme…" nejdříve se usmála na svého přítele, který její úsměv opětoval a pak na svou kamarádku, která ale místo toho, aby úsměv opětovala jen zaraženě seděla na místě a oba je pozorovala.
Markuse se opět začal dusit soustem jídla. Zrzka zcela automaticky natáhla ruku a praštila ho takovou silou, že mu málem vyrazila dech.
"Jsi v pohodě, Evansová?" zeptal se Sirius. Lily v tu chvíli nebyla schopná jediného slova nebo jediného pohybu. Jenom třeštila oči a pozorovala ty dva. V hlavě se ji pořád omílaly ty dvě slova… "…spolu chodíme…"
Ne, že by Denise štěstí nepřála, ale nechtěla aby trpěla. Utěšovala nejednu holku, kvůli rozchodu se Siriusem Blackem - největším holkařem, kterého kdy znala. A navíc Denise pro ni byla něco jako rodina… A kdyby ji měla vidět zase, jak se trápí… Asi by to už taky nezvládla.
"Ehm… Denise, můžu si s tebou promluvit?"
"Jasně…"
"Ale o samotě."
Denise, sice zdráhavě, přikývla. Pak se obě vydali pryč z Velké síně.
Okamžitě, jen co obě vyšly ven ze síně, se na ni Lily vrhla.
"Co jsi se zbláznila?" vyhrkla na ni dřív než si to Denise stihla uvědomit.
"Co? O čem to mluvíš?"
"O tom, že chodíš se Siriusem Blackem… To chceš, aby se stalo, to co loni?"
"Bože, Lily. Už jsem ti jednou řekla, že tohle je jenom moje věc…"
"Já vím, ale nechci aby si ses trápila, jako kvůli tomu grázlovi Simonovi," hlesla.
Denise si povzdychla. "Já vím. Ale Siriusem je to naprosto jiný. Chová se ke mně jinak než Simon a myslí to se mnou vážně… Lily, prosím, nechci, aby se naše přátelství rozpadlo jenom kvůli tomu, že máš o mě strach... Já se o sebe dokážu postarat," chytla svou kamarádku za ramena a zpříma se ji podívala do očí.
"Máš pravdu," Lily se mírně usmála a na důkaz přátelství se obě kamarádky objaly. Ale Denise už neviděla starostlivý a utrápený výraz Lily. Nedokázala a asi hned tak nedokáže tomu všemu uvěřit. Přišlo ji to až příliš snadné…
"Děje se něco?" Sirius poznal, že s Denise něco je. Neuměla svoje pocity moc dobře schovávat a teď byl její výraz posmutnělý.
"Jde o Lily, trápí se… Poznám to na ni," smutně se usmála a zároveň se posadila.
"Jo, i James. Jenže jsou to oba tvrdohlavci…"
"A co James, pořád s tebou nemluví?"
"Nevím. Občas prohodíme pár slov… ale přece jen to pořád není ono…" posmutněl. Jamesovi vtípky mu moc chyběly. Chtěl tak svého kamaráda zpátky… Ale. Co ale? Proč za ním nejde a všechno si to nevyříkají?
"Tak s ním promluv… Myslím, že už se mu to uleželo," řekla a hlavu si mu opřela o rameno.
"Máš pravdu…" řekl téměř neslyšně a přitom ji vlepil jemný polibek do vlasů.
Když přišel do pokoje, James tady jako obvykle nebyl. Buď byl na hřišti a létal na koštěti nebo se někde zašil, aby mohl v klidu přemýšlet. Tohle teď dělal pořád. Moc dobře si všiml, že se trápí, ale neměl odvahu s někým si o tom promluvit.
Na jednu stranu si myslel, že ho bolí zrada přátel a milované osoby, ale na druhou stranu moc dobře věděl, že James umí odpouštět rychle. Tohle ale trvalo příliš dlouho… Muselo v tom být něco víc.
Na nic nečekal. Nakoukl do Pobertova plánku a vydal se hledat svého kamaráda.
Seděl na studené kamenné podlaze. Z ruky do ruky si neustále přehazoval jednu z použitých starých Zlatonek, která už dávno vypověděla svou službu.
Naprosto ignoroval nepříjemný chlad, lezoucí mu pod hábit. Venku už byla pořádná zima a na chodbách to pořádně profukovalo, ale jemu to, jako vždy, bylo jedno.
"Dvanácteráku?"
"Tichošlápku, co ty tady?" ozval se James. Okamžitě svého kamaráda po hlase poznal. Přitom zíral někam do prázdna a neustále si hrál se Zlatonkou.
"Přišel jsem si promluvit…" usadil se do tureckého sedu, naproti němu.
Teprve teď se na něj otočil. Ten člověk, co seděl před ním, už nebyl Tichošlápek. Tohle už byl dospělý muž. Změnil se, ani nevěděl jak, ale poznal, že zmoudřel. Stalo se něco opravdu vážného.
"Změnil ses," zašeptal.
"To ty taky…"
"Lidi se mění, proč ne já?"
"Protože ty ses změnil k horšímu. Dvanácteráku, co se děje?" podíval se na něj s otázkou v očích.
"Ani sám nevím…" řekl a sklopil pohled. Nechtěl, aby poznal, že lže. Ale Sirius ho znal jako svoje boty, okamžitě to poznal…
" Nelži mi. Jsme přeci kamarádi, říkáme si všechno, ne?" povzbudivě se usmál.
"Já vím…" nakonec se přeci jen rozhodl, že se kamarádovi svěří. Siriusovi mohl… Věděl, že on by ho nikdy nezradil.
"Když jsem přijížděl letos do Bradavic, do toho posledního roku, co tady zažijeme, něco jsem si slíbil. Já… Chtěl jsem, aby byla moje. Chápeš? Já nechtěl, aby na mě nadávala, abychom se hádali. Chtěl jsem se kvůli ní změnit. A pak se to opravdu změnilo. Byla moje, ale jenom na tu chvilku. Kratičkou chviličku jsem byl ten nejšťastnější chlap na světě. Ale všechno se to začalo bortit a já blbec, abych si to nechal vysvětlit, abych to pochopil, jsem to všechno posral ještě víc… Tichošlápku, já si připadám jako blázen. Když ji vidím, srdce se mi rozbuší jako splašené a když ji nemůžu mít u sebe, tak nevím, co mám dělat… Asi ti to přijde přehnané, ale je to tak…"
"Vůbec mi to nepřijde přehnané. Já to taky tak cítím…"
"S Denise?"
Sirius přikývl.
"Taky jsem si toho všimnul. Vidíš, co všechno dokáže jedna hloupá sázka…" hlesl.
"Promluv s ní," ozval se po chvilce napjatého ticha Sirius.
"Nevím… Nechce mě ani vidět."
"Myslíš?"
James pokrčil rameny. Sám nevěděl, co dělat. Mám za ni jít nebo ne?
"Tak už pojď, je tady zima…" s tím vstal ze země. Pomohl na nohy i Jamesovi a pak se loudavým krokem vydali do společenky.
"Stejně je to zvláštní…" řekl zamyšleně Sirius.
"A co?"
"My dva. Změnili jsme se. V loni z nás byli ještě dva puberťáci, kteří měli na práci jenom flákání a zaklívání Srabuse a teď…"
"…jsme dospělí," řekl s úsměvem James.
"Tomu se říká život, Tichošlápku…" oba dva se začali smát. Jamesův smích, však rázem přestal, protože přímo proti němu se objevila osoba, jeho srdci nejbližší.
"Ehm… Jamesi, můžeme si promluvit?" zeptala se Lily. I ona měla něco na srdci a bylo na čase si promluvit.
Sirius pochopil, že teď tady není jeho místo a rychle se zdekoval pryč. Tohle si musí vyříkat jen oni dva.
"Já… víš… nevím, kde začít," nejdřív se hodně zdráhala. I ona totiž poslední dobou hodně přemýšlela a věděla, že ty jejich hádky nemají žádný smysl. Musejí si to urovnat. Teď a tady…
"Řeknu ti to přímo…" povzdechla si. "To co se mezi námi stalo, bylo moc krásný a chci, aby si viděl, že jsem toho nelitovala a ani toho litovat nebudu. Já tě chápu, když si myslíš, že jsem tě využila, ale už tenkrát jsem věděla, že je něco jinak. Už si pro mě nebyl ten namyšlený arogantní Potter. Ten večer jsi se pro mě stal Jamesem… hodným, citlivým a milým člověkem, kterého… kterého miluji," při posledním slově se mu zpříma podívala do očí. Tohle slovo nedokázala vypustit z úst jen tak. A on to poznal taky.
Chvilku tam jen tak stáli. Byli tiše… Venku bylo slyšet skučení větru, ale oni ho nevnímali.
Lily se marně snažila něco vyčíst z jeho očí. Ale ty byly neprostupné… Neviděla v nich nic… Ani zlobu, ale ani lásku… Prostě nic… Jako kdyby byly bez duše.
"Tak… to je všechno… já už půjdu," takhle zklamaná ještě nikdy nebyla. Ale co taky čekala? Že se ji vrhne k nohám a bude prosit za odpuštění? Byla naivní a hloupá… Otočila se na podpatku, připravená k odchodu.
James stál a upřeně ji pozoroval. Nevěděl, co si má myslet. Hloupost! On to ví! Vždyť to před chvílí přiznal! Na co čeká!? Proč tady stojí jako blázen a nechytí příležitost za pačesy?!
Chytnul Lily za ruku a otočil si ji k sobě. Než stihla pochopit nastalou situaci, James ji už držel ve svém náručí. Pevně ji chytil okolo pasu, jako by měl strach, že mu někam uteče.
Dívala se do těch nádherných oříškových očí… Věděla to… teď už věděla, že budou jenom oni dva. Bylo to tam… ten cit, pro který stálo za to žít… pro, který se dalo jenom žít… Láska.
"Taky tě miluji, Lily Evansová…" řekl něžně a pravdivě. To poznala. V tu chvíli se jejich rty spojily v ten nejláskyplnější polibek, který kdy člověk dokázal dát.
V polibek, který říkal vše…
...šílím po tobě…
...toužím po tobě…
...chci tě…
...potřebuji tě
...miluji tě…
Teď už byli jenom oni dva a jejich MY…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 15. listopadu 2006 v 14:15 | Reagovat

Nádhery... prostě... nemám slov.. u konce mi i vyhrkly slzy!! prostě... musím se opakovat!! Žeru tebe i tvé povídky!! :D :D :D

2 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 15. listopadu 2006 v 14:15 | Reagovat

jujky..a mám i první koment!! :D :D :D

3 Akallabeth Akallabeth | Web | 15. listopadu 2006 v 14:39 | Reagovat

AAAAA, JAmes- Lily....oni sou...krasny par. Jejda to je krasa! Moc nadherny kapitolka:o)

4 Ili Ili | E-mail | 15. listopadu 2006 v 14:39 | Reagovat

Užasnýýýý prostě skvělý! piš dál!!:) fakt nemám co dodat:)

5 Verča Verča | E-mail | Web | 15. listopadu 2006 v 14:42 | Reagovat

Nádherný,vážně moc se ti to povedlo

6 Gify Gify | Web | 15. listopadu 2006 v 15:39 | Reagovat

jéééééééééééééééééééééééééé konečne happy už som sa bála že sa toho nedočkám.... ani nevieš ako si mi po tej odpornej škole zdvihla náladu.... kráááááááááááásne *cmuk*

7 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 15. listopadu 2006 v 15:59 | Reagovat

Je to tak...tak...já to ani nedokážu pojmenovat...krásný...úžasný...nádherný... prostě překrásná kapitolka :))))

8 Lizz Lizz | Web | 15. listopadu 2006 v 16:03 | Reagovat

gify, vyfouklas mi citoslovce! krucip*del!!!!! (ok, použiju jiný:))

jůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!

happy, to je super, žes je dala konečně dohromady!!!!:))))))

9 šarlot šarlot | Web | 15. listopadu 2006 v 16:54 | Reagovat

fakt  pěkný, ostatně jako všechny tvoje povídky

10 zuzu zuzu | 15. listopadu 2006 v 17:31 | Reagovat

jejjjo dockala som sa a je to super

11 nomi nomi | Web | 15. listopadu 2006 v 17:42 | Reagovat

chvilocku pockaj nech chitim dych.......

juchuchuuuuuuuuuu ja som tak rada ze sa konecne zmierili a nielen lily a james ale aj sirius a james

proste uzas  ja uz fakt nemam slov proste........

a kedy bude pokracko?coskoro?tak to som rada;)

12 Kristine Kristine | Web | 15. listopadu 2006 v 18:14 | Reagovat

ááááááááááá! ja nemám slov! uf! tá posledná scéna bola dokonalá a ten bozk-proste si tam vystihla všetko=)

13 Lupi Lupi | Web | 15. listopadu 2006 v 23:18 | Reagovat

ješkýýý! skvelé! som tak rada, že som to ešte dneska stihla, jaaj! Upe supe:D:D

14 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 16. listopadu 2006 v 14:45 | Reagovat

božíčku to je nádherný naprosto nemám slov dokonalí :))))))

15 Lili Lili | Web | 17. listopadu 2006 v 9:15 | Reagovat

Super!!!! Skvělé!!!! Božííí!!!! To je super, že jsi je dala dohromady. ( Nechceš udělat, aby se stalo něco tragického???:o)))))

16 happy happy | 18. listopadu 2006 v 20:12 | Reagovat

Lidičky díky moc... ale na další kapitolu si budete muset počkat. Ale určitě se dočkáte.

Lizz, si šikovná, já věděla, že si najdeš nějaké jiné slovíčko..

Lili tragédie bude... možná... ale nevím ještě kdy... :o)

17 Páája Páája | Web | 18. listopadu 2006 v 20:21 | Reagovat

Bomba!!!!Skvělý!!!Bude jěště pokračování????

18 Lauritte Lauritte | E-mail | Web | 19. listopadu 2006 v 10:28 | Reagovat

úžasný happy, až teď jsem se dostala na tvůj blog a nestačím se divit:)) moc krásný

19 Neli Neli | Web | 19. listopadu 2006 v 18:01 | Reagovat

pane bože....tak ted nevim co mam napsat...nejdřív to, že se omlouvám, že to čtu až ted ale prostě nebyl čas... no a ted musim napsat že se mi chce brečet... to bylo tak nádherný...bože... ten konec... já budu fakt brečet už mam na krajíčku! hapyndíku jeden!!! je to nádhera, co víc říct???? prostě já se du něka vzpamatovat...pa

20 Ili Ili | E-mail | 26. listopadu 2006 v 19:45 | Reagovat

Čauves:) tak na kdy vidíš pokračování? už se moooc těšim=)

21 happy happy | 26. listopadu 2006 v 20:33 | Reagovat

Jáj, tak to vůůůbec netuším... heh, nějak to nejde no...

22 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 5. prosince 2006 v 18:43 | Reagovat

Ježiš to je nádherná povídka, moc se těšim na pokráčko...

23 Ili Ili | E-mail | 16. prosince 2006 v 17:28 | Reagovat

tak jak to vypadá s pokračováním?:)

24 nik nik | 2. ledna 2007 v 18:36 | Reagovat

to ešte nie je koniec však???

25 Leni... Leni... | 25. ledna 2007 v 19:44 | Reagovat

teda nadhera.........sem si vsecky ty kapitoly cetla ted najednou....a je to uuzasny....ses talent.....ty jo...ja osobne nemam rada knizky s happyendem a takovyty divci romanky, protoze v zivote to tak nechodi, tak na co plany iluze, ktery sou sice krasny, ale pad do reality pak boli.....ale tohle me nadchlo....je to uzasny....harry potter se mi vzdycky libil...ale nebylo to moje nejoblibenejsi...ale svyma povidkama na tohle tema si me pro nej mnohem vic nadchla....umis nadherne psat a abych se priznala, kdyz se zactu, gramaticky chyby neregistruju, takze sem si zadny nevsimla....je to fakt hodne moc dobry a dokaze to naprosto vtahnout do deje...ptakze parada ;) a chvalim....;)

26 Samantha Samantha | E-mail | Web | 26. ledna 2007 v 22:12 | Reagovat

Prosím prosím, pokráčko! Tahle povídka je naprosto úžasná...Fakt, jinak se zbláznim...pokračuuuj!=)))

27 nik nik | 27. ledna 2007 v 18:09 | Reagovat

a kedy napíšeš ďalšie pokračovanie?? je to fakt najsuper poviedka!!

28 TheMajestic TheMajestic | 29. ledna 2007 v 20:27 | Reagovat

Omluva:

Musim se vam omluvit, jediny duvod, proc tu jeste stale neni 12. kapitola je, ze je stale jeste u me na beta, takze se posnazim a mozna se tady uz zitra vecer objevi... Takze jednu malilililinkatou prosbu, neukamenujte me...

29 TheMajestic TheMajestic | E-mail | Web | 29. ledna 2007 v 20:27 | Reagovat

Omluva:

Musim se vam omluvit, jediny duvod, proc tu jeste stale neni 12. kapitola je, ze je stale jeste u me na beta, takze se posnazim a mozna se tady uz zitra vecer objevi... Takze jednu malilililinkatou prosbu, neukamenujte me...

30 kuna kuna | E-mail | Web | 7. února 2007 v 18:04 | Reagovat

nádhera...neříkala jsem to už někdy???

31 Ililik Ililik | E-mail | Web | 30. září 2007 v 15:06 | Reagovat

kapitolka byla krásná celá, ale nejvíc mě chytl za srdíčko ten poslední odstaveček. Napsala jsi to moc hezky. Ach jo...to jejich dávání se dohromady mě vždycky nějak rozesmutní a ani nevím proč...

32 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 18:24 | Reagovat

bééééééééééééééééé... kráááááásný... dojemný... úúúúúúžasný... :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama