22. Proč já?

5. listopadu 2006 v 16:37 | happy |  Prokletí

Po týdnu je tady další kapitola. Jak jsem slíbila, minule jste si ještě mohli užít kapitolku klidnou, dnes je to právě naopak.
Pro člověka je zrada těžká věc, zvlášť když vás zradí někdo milovaný. Jaké to ale je, když vás zradí i nejlepší přátele a nevěří vám? To si aspoň Jess myslí...

Zbytek dne už proběhl v poklidném tempu. Jess si to před sedmou namířila do kabinetu profesorky McGonagallové. Sice ji školní tresty nevadily, ale znala příjemnější způsob, jak se zabavit. Třeba se Siriusem. Při vzpomínce na něj se musela usmát dnešnímu incidentu na hodině kouzelných formulí.
"Slečno Lawrencová, váš trest si odbudete ve vítězné síni…"
"No super! Zase budu leštit poháry!" pomyslela si. Vždy když měla trest u McGonagallové, tak čistila poháry. "Taky by už mohla vymyslet něco nového…"
"Dnes na to ale nebudete sama. Spolu s vámi si odbude trest i jeden student ze Zmijozelu," spolu se vydali pryč z kabinetu.
"No, super," pomyslela si Jess. "Jestli to bude Blacková, tak nás za pět minut povedou na ošetřovnu. Nebo Rockwood… bože, aby to nebyli Lestrange nebo Macnair…" při vzpomínce na poslední dva se otřepala. O ty dva by si snad ani kolo neopřela. Lestrange sice nebyl ošklivec, ale jeho IQ se rovnalo IQ houpající ho se koně. Jediné, co on uměl bylo koukat holkám do výstřihu nebo na zadek.
Macnair, to byl případ sám pro sebe. Ten mohl získat titul sliz všech slizů. Byl docela ošklivej a kdyby s ním někdy něco měla mít, tak by dřív políbila obří oliheň, tady v jezeře.
Došli k Síni. Zhluboka se nadechla, naposledy se pomodlila a vstoupila. Hned se ji ulevilo, když viděla jak Severus Snape s velkou láskou čistí famfpálový pohár na kterém bylo napsáno Jamesovo jméno. Vypadalo to, jako kdyby měl každou chvilkou zvracet.
"Pane Snape, tady slečna Lawrencová vám pomůže," řekla s klidem a otočila se zpět ke dveřím. "Mimochodem, vaši hůlku," dodala ještě k Jess. Jess ji neochotně hůlku podala. Hned na to, profesorka zmizela za dveřmi.
"Uf, to jsem si, ale oddychla. Když mi McGonagallová řekla, že tady budu s někým ze Zmijozelu, už jsem si myslela, že tady s náma bude muset být i Pomfreyová. Ještě, že jsi tady ty."
Snape ji však neposlouchal a dál drhnul pohár.
"Haló, já s tebou mluvím?" volala na něj.
Nic.
"Ignorace?"
Nic.
"Takže tvrdá ignorace?" zkusila to znova.
Nic.
"Hele, co jsem ti udělala?" vyjela na něj a vzala mu pohár z ruku. Teprve teď se na ni podíval.
"Dej mi pokoj," odsekl naštvaně a vzal si pohár zpátky.
"Co jsem ti udělala? Myslela jsem, že jsme si minule dobře rozuměli."
"Minule je dávno…" zavrčel na ni. Jess na něj udiveně zírala. Nejdřív ji to nedocházelo, ale potom ji něco ťuklo. Vždyť na sebe naposledy promluvili před půl rokem.
"Seš naštvanej, protože jsem se na tebe tak dlouho nepromluvila?"
Snape dál zaníceně leštil pohár.
"Aha, tak proto… Hele, nebuď naštvanej. Já… On nějak nebyl čas, no…" pokrčila rameny. "Slibuji, že odteď tě budu zdravit pokaždé, když tě uvidím!" a přitom zvedla ruku. "Přísahám!" dodala a tvářila se naprosto vážně.
Snapeovi se na tváři objevil jakýsi úšklebek. "Ty seš fakt cvok," řekl odevzdaně.
"No, vidíš," řekla a přátelsky ho poplácala po zádech. Po zbytek trestu si povídali už o hodně lépe.
"Už tedy můžete jít," pronesla profesorka McGonagallová, když kontrolovala jejich práci.
Bylo už něco málo po desáté, na nic nečekali a okamžitě se vydali pryč.
"Smím tě doprovodit?" ozvala se Jess a gentlemansky nastavila Severusovi své rámě. Ten se ušklíbnul. "Dělej, nenechám se dlouho pobízet," popohnala ho. On nakonec přijal.
"Už jsem ti řekl, že seš fakt cvok?"
"Jo. A už jsem ti řekla, jak mi tím lichotíš?" řekla mu s úsměvem.
Zrovna scházeli po jednom ze schodišť, když zrovna proti nim stanul Sirius. Dost naštvaný Sirius…
"Co?"
Jess se zastavila i se Severusem, který se ji stále držel.
"Co to má znamenat?" zakřičel, tak nahlas, že leknutím oba dva nadskočili.
"Co by to mělo znamenat? Doprovázím Severuse na kolej," řekla klidně, ale znala Siriuse a věděla, že ten to jen tak nepřejde.
"Cože?" vyjekl znova. "Takže ty to teď táhneš se Srabusem?"
"Cože?" vyjela na něj tentokrát Jess. Nevěřícně na něj zírala. Moc dobře věděla, že se schyluje k hádce.
"Severusi, musíš mě omluvit, ale musím si tady se Siriusem promluvit. Zatím se měj."
"Seš si jistá?" zeptal se ještě a přitom kývnul k naštvanému Siriusovi.
"Jo… budu v pohodě."
Přikývnul a potom neslyšně proplul kolem Siriuse a zamířil si to do sklepení.
"CO TO MĚLO ZNAMENAT?" začal křičet Sirius. Jess na něj upřela pohled. Nesnášela, když ji někdo dělal hysterické scény, navíc nechtěla, aby probudil půlku školy.
Narychlo kolem nich udělala bublinu, proti odposlouchávání.
"Snad se nebojíš, aby nás někdo slyšel! Snad aby nás neslyšel ten tvůj Srabusek!" vykřikl.
"Siriusi, přestaň! Chováš se jak malý rozmazlený fracek!" vykřikla na něj tentokrát ona.
"A co to mělo znamenat? To si mě teď vyměnila za tohohle?" přitom pokýval hlavou někam doprázdna, jako kdyby tady Severus ještě byl.
"Co to meleš? Severus je můj kamarád!"
"Jo, kamarád! To určitě! Řekni jak líbá? Určitě líp než já, co?" v tom mu, ale přiletěla taková facka, že se zakymácel a málem spadnul. Jess se otočila na podpatku a rychlejší chůzi si to zamířila do věže. Do očí se ji nahrnuly slzy.
"Počkej, ještě jsme neskončili!" slyšela ho ještě volat za sebou.
Do společenky se přivalila jako velká voda. Bylo tady skoro poloprázdno. U krbu seděla jako obvykle celá banda. Zrovna chtěla vstoupit na schodiště, když ji někdo prudce chytil za loket. Otočila a pohlédla do tváře Siriuse, který ještě stále lapal po dechu. Ve tváři měl naštvaný výraz. A jeho oči… Ty byly plné zloby a znechucení.
Jess to nevydržela a musela odvrátit svou tvář. Nechtěla se s ním hádat, ale taky nemohla připustit, aby se k ní takhle choval.
"Ještě jsme neskončili!" vykřikl a stáhnul ji ze schodů dolů. Všichni přítomní, ve společence, se otočili na ně.
"O co ti jde!" vyjela na něj i ona.
"Mě! O nic! O co jde tobě!? Jak vidím, tak mi ráda nasazuješ parohy, co?" Sirius ji stále pevně držel za ruku a křičel na ni jako pominutý. Jess se však nevzdávala.
"Ty arogantní, namyšlený blbče! Kdyby si aspoň jednou otevřel oči, tak by sis všimnul, že ti žádné parohy nenasazuju!"
"To jsem viděl," řekl chladně a ušklíbnul se.
"Co si viděl? Ty si mě snad viděl, že bych se s ní líbala nebo se s ním držela za ruku? O co ti jde?"
"Nebudeš se scházet s někým takovým…"
"COŽE?" nechápala. "Co si o sobě myslíš? Já jsem snad tvůj majetek nebo co? Ty mi budeš zakazovat s kým se mám bavit a s kým ne?" vyjela na něj. Vrazila mu další facku. Sirius ji však ustál a stále ji pevně držel za loket.
"Pusť mě!" křikla a snažila se vymanit z jeho sevření.
"Řekni mi. Co na něm vidíš? V čem je lepší než já? Snad líp líbá než já?" zvolal chladně, až ji přeběhl mráz po zádech. Jess zatrnulo. Tohle slyšela od člověka, kterého tak milovala? Nevěřila, že tohle byl zrovna on, kdo to vyslovil. Myslela si, že ho zná, ale spletla se. Ten Sirius Black, kterého milovala byl rázem pryč…
"Víš v čem je lepší než ty? Ve všem!" vmetla mu do tváře. "A hlavně se nechová jako samolibej, nafoukanej frajer, který…."
"Který, co?" zeptal se, když svou větu nedokončila.
Jess se odmčela, tón, jakým to řekla jí doslova drásal srdce. "… který neumí milovat," řekla téměř neslyšně. Pak se mu konečně vykroutila ze sevření a vyběhla do své ložnice. Po cestě málem srazila několik dalších studentů, které hluk ve společenské místnosti vyhnal ven.
Sirius zůstal stát na místě. Slyšel dobře? "… který neumí milovat," tahle věta se mu v hlavě omílala stále dokola a každý připomenutím se jeho srdce rozbíjelo na míň a míň kousíčků…
"Co je!" vyjel, když si všimnul, jak ho ostatní pozorují. Okamžitě se odebral do své ložnice. Za sebou nechal udivené výrazy svých kamarádů.
Jess se okamžitě zhroutila na postel a dala se do breku. To, co teď Siriusovi řekla ji strašně bolelo, ale ještě víc ji bolelo to, co ji řekl on. Ale co vlastně od něj mohla čekat? Myslela si, že bude jiný, že se kvůli ní opravdu změnil, ale pořád to byl ten stejný, namyšlený Sirius Black, který využíval každou holku.
Teď si potřebovala s někým promluvit. Nejdřív pomyslela na Lily, ale nápad hned zavrhla, protože Lily teď všude za sebou tahala Jamese. Ostatním holkám se taky nemohla svěřit. Sice je měla ráda a věřila jim, přesto to nebylo pořád ono. Zbývala tedy poslední možnost. Remus. Ten ji vždycky pochopil. Měl pro ni slova útěchy… Věděl, jak ze všeho toho trápení ven…
Z obličeje si setřela poslední slzy a potom se vydala dolů. Naštěstí už všichni byli pryč až na Poberty a holky. Udělala poslední krok, zarazila a vrátila se zpět na schodiště. Nemohla uvěřit tomu co právě slyší.
"…řval jako pominutej, že se s ním vyspala," poznala Jamesův hlas.
"To bych do ní neřekla. Remusi, ty ji znáš nejlíp. Co si myslíš?" zeptala se tentokrát Lily.
"Tak o tom opravdu nevím, co si mám myslet… Jess je schopná všeho…." tohle ji doslova vyrazilo dech. Tohle by nikdy nečekala od vlastního bratrance. Se slzami na krajíčku, němě slezla z posledního schodu a pozorovala šestici lidí u krbu.
"Tak, tohle jsem opravdu nečekala," promluvila neslyšně, ale přesto v obličeji se ji mísil pohled překvapený a naštvaný. Všechny zraky se okamžitě otočily na ní.
"Vlastní bratranec, moje krev a mí nejlepší přátelé si myslí, že jsem nějaká lehká kurva?" nepřítomně začala kývat hlavou.
"Jess, to ale není pravda…Nevíš všechno…" začal Remus.
"Ne, Remusi! Nic mi nevysvětluj. Když si to myslíte, mě je to jedno. Ale pamatuj si dobře. Jmenuju se Jessica Lawrencová a nikdy, opakuji NIKDY bych s někým koho nemiluju nevlezla do postele!"
"Ale Jess… vždyť mi jsme tví přátelé a víme, že to není pravda…" snažila se Lily.
Jess se ušklíbla. "Ale já nestojím o přátele, kteří mi nevěří…" pronesla šeptem a opustila společenskou místnost.
Bloumala hradem, byla ji strašná zima a vůbec nevěděla, co dělat. Byla teď úplně sama. Neměla už nikoho, ty které měla ráda ji zradili a navíc toho koho milovala ji nevěřil… Už to tady bylo zase. To zatracené prokletí. Nikdy ji nedovolí prožít normální život. S těmi které miluje, s těmi, které má ráda…
Uvažovala kam jít. Napadla ji Komnata nejvyšší potřeby nebo Astronomická věž, ale nějak se jí tam nechtělo. Pak ji napadlo něco jiného.
Dorazila k obrazu mísy s ovocem a polechtala hrušku na nose. Ta po chvilce otevřela průchod rovnou do kuchyně.
Myslela si, že všichni skřítci už budou spát, ale ti svižně poklusávali po kuchyni a už připravovali jídlo na ráno. Sice jich tu bylo méně než obvykle, přesto jich tady bylo dost. Užasle pozorovala ten ruch okolo, když ucítila, že jí něco tahá za rukáv. Pohlédla dolů a spatřila skřítka s dlouhými chomáčemi vlasů a s velkýma hnědýma očima. Na sobě měl jen jakousi červenou bederní roušku, která byla dost zašpiněná.
"Co.. co si..p..pan..paní, bu..bude.. př..přát?" snažil se vykoktat skřítek.
Jess nejdřív chtěla poprosit o šálek teplého čaje, protože pořádně promrzla, ale do oka ji padlo něco jiného.
"Ohnivou whisky… a celou láhev," poručila si.
"Ale… ale pa.. paní…j.. je… ml.. mla..mladá…"
"Řekla jsem láhev whisky…" poručila přísně, ale snažila se, aby to vyznělo zas až tak hrozivě. Skřítek na nic nečekal, přikývnul a okamžitě odskočil pro láhev. Jess se mezitím posadila na jednu stoličku bokem a pozorovala dění okolo ní.
Za okamžik už skřítek přicupital a tahal s sebou velkou láhev zlatavého moku a jednu skleničku.
"Ta sklenička nebude potřeba," dodala trpce Jess a okamžitě si z láhve přihla. Za několik okamžiků, pocítila, že jí alkohol stoupá do hlavy.
V tu ránu, všechny její bolesti i problémy odplavaly pryč…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepcha Pepcha | Web | 5. listopadu 2006 v 17:18 | Reagovat

Huh! To je síla...

2 Verča Verča | E-mail | Web | 5. listopadu 2006 v 17:20 | Reagovat

Tak to bylo nádherný ale strašně smutný

3 FeFka FeFka | Web | 5. listopadu 2006 v 17:40 | Reagovat

jess, no pekne!! ale sirius si to mal aspon nechat vysvetlit

4 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 5. listopadu 2006 v 17:42 | Reagovat

Krásný :)) Chudák Jess, doufám, že se se Siriusem udobří...

5 annika_ annika_ | Web | 5. listopadu 2006 v 17:45 | Reagovat

mazec:))

6 jules jules | Web | 5. listopadu 2006 v 18:18 | Reagovat

uzasne prefekto skvele a este neviem ake proste dakuejm ze si ju dopisala.........

PS: prepac za ten vcerajsok ja som to tak nemyslela

7 nomi nomi | Web | 5. listopadu 2006 v 18:20 | Reagovat

moja zlata tak si ma tymto pokrackom potesila

prave som sa vratila z prazdnin  u babky a prave toto som potreboval jednu skvelu kapitolku ktora sa vsak strasne skoro skoncila a ja cem dalsiu:(

:D

8 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 5. listopadu 2006 v 20:14 | Reagovat

sqwělý!!! :D :D :D já chcu další kapču!! :D :D :D jsi prostě úžasná!!! :D :D :D jsem zvědavá jak to bude pokračovat... zatím pa :))

9 Akallabeth Akallabeth | 5. listopadu 2006 v 21:09 | Reagovat

chudak Jess... *buuuuuuu*

10 Gil-galad2 Gil-galad2 | Web | 5. listopadu 2006 v 21:46 | Reagovat

chudák Jess fakt snad se usmířej :-)

11 Ewelin Ewelin | Web | 5. listopadu 2006 v 21:53 | Reagovat

je to uchvancancující

12 Kristine Kristine | Web | 6. listopadu 2006 v 6:42 | Reagovat

to by ma zaujímalo, že čo v skutočnosti decká hovorili, ked jess prišla...tá časť so seviem bola genialna-ignorácia? takže tvrdá ignorácia? nemožem z toho! a to so siriusom-buuuuuuu. to bolo ostré=( ale celá kapitola bola WAW=)

13 Lizz Lizz | Web | 6. listopadu 2006 v 8:26 | Reagovat

chudák sirius....bůůůůů....ale může si za to sám, neměl žárlit!;)

jako obvykle, báječná kapitolka!!!! a už se moc těším na další:))

14 Anelea Anelea | 6. listopadu 2006 v 17:24 | Reagovat

To je úplně super, ale neopij ji zase až moc :-) mimochodem, kdy bude pokráčko? :-D

15 happy happy | 6. listopadu 2006 v 17:40 | Reagovat

Jaj, lidi... díky moc. Ani nevíte, jak člověka potěší, po perném dni ve škole, vaše milé komenty :o) Mno co se týče Jess a Siriuse... Na to usmiřování si budete muset počkat... já jsem hrozná a strašně ráda, takové věci natahuju. Jinak ponasnažím se, aby byla kapitola co nejdřív. :o)

16 Blackes Blackes | 6. listopadu 2006 v 17:50 | Reagovat

Sirius je pěknej blbec,že si to nenechal vysvětlit

17 Keirra Keirra | 8. listopadu 2006 v 19:47 | Reagovat

Super! Ty mi ale umíš zvednout náladu!:)

18 šarlot šarlot | Web | 15. listopadu 2006 v 17:13 | Reagovat

jo souflasim s  Blackes,ale jinak se mi tahle kapča líbila

19 kííťa kííťa | 20. května 2007 v 11:06 | Reagovat

beeeeee!!!Ty si to usdělala moooc smutný!!!Málem jsem se rozbrečela...Beeeee!!

20 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 15. prosince 2007 v 13:50 | Reagovat

chudák.. te sirius je taky histerickej cvok.. :o(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama