23. Když už nikoho nemáš

14. listopadu 2006 v 18:53 | happy |  Prokletí

Já vím, že všichni čekáte na kapitolu k Takové normální holce... No, ale bohužel není... Zatím. Já se ponasnažím, aby byla opravdu, co nejdřív. Protože jsem teď nemocná a jsem doma, snad se mi to konečně podaří sesmolit. Dobrá zpráva je, že jsem už začala, tak do konce týdne snad bude.
Jinak využívám příležitost k tomu, abych připoměla, že do soboty čekám na fotky Remuse Lupina, kterého vybrala Nelien...
A teď už k Prokletí.
Jess se po hádce se Siriusem odebrala do kuchyně, kde se opije. Druhý den s nikým z Pobertů nekomunikuje, proto jde za Severusem... Ale i on zradí...
Víc si už přečtětě... :o))) A nezapomeňte na komenty!!!

Probralo ji nějaké nepříjemné šťouchání. Pomalu otevřela unavené oči. Podívala se před sebe, ale nic neviděla. Proto poklesla hlavou trochu níž a spatřila dvě velké hnědé oči. Vůbec netušila, kde je. Ležela na nějaké mini posteli, kterých bylo dokola aspoň dalších dvacet. V pokoji bylo přítmí.
"Pa.. paní… už.. už … mu.. musí…j… jít…" vykoktával ze sebe onen tvor s hnědýma očima. Chvíli na něj zírala, jako na zjevení boží. Pak se začala rozhlížet po místnosti. Zprvu netušila, kde to je nebo jak se sem vlastně dostala, ale po chvilce namáhání se ji přeci jen podařilo vzpomenout na události včerejší noci. Opět posmutněla. Všechna bolest a smutek se vrátili zpět.
"Děkuji," řekla poněkud chraplavě a snažila se postavit na nohy. Ale okamžitě se zase posadila na postel, protože ji žaludek dělal pořádné kotrmelce a hlava se ji točila jako na kolotoči.
Chvilku jen tak seděla na posteli s hlavou složenou v dlaních. Skřítek ji stále pozoroval, ale nepromluvil ani slovo.
"Jak se vůbec jmenuješ?" zeptala se tiše.
"Frebu," odpověděl hbitě skřítek. "Vče… včera… to… pa.. paní.. ří.. říkal tři… tři… tři.." snažil se vykoktat. "Třikrát," řekla s úsměvem Jess.
"Frebu, kde to vlastně jsem?"
"V… v lož.. ni…ložni…ložnici… skří…skřítků."
"A jak jsem se sem dostala?"
"Pa.. pa.. paní... vče.. vče.. včera moc pi... pi..pila, tak..že že ji se..sem mu.. se.. museli osta…ostatní skřít.. skřít... ci doné.. donést," vykoktával ze sebe. Jess trpělivě vyčkávala než domluví.
"Tak to děkuji. Frebu, nemáte tady náhodou něco proti kocovině?"
Skřítek se na ni zářivě usmál a vytáhl odkudsi malý flakónek s růžovou tekutinou. Podal ho Jess. Ta na nic nečekala a jedním hltem ho vypila.
Po chvilce pocítila, že se ji po celé těle rozlévá příjemné teplo. Žaludek konečně přestal dělat kotrmelce tupá bolest hlavy ustoupila.
"Děkuji, myslím, že už bych měla jít."
Skřítek přikývnul a vydal se i s Jess pryč, z ložnice. Hned na to se objevili přímo v kuchyni. Jess se zdvořile se všemi rozloučila a vydala se do Velké síně.
Bylo teprve sedm hodin, takže doufala, že moc lidí už v síni nebude. A hlavně doufala, že tady nebudou Pobertové a holky. Teď neměla náladu na další dohadování a hádky. Potřebovala si v hlavě všechno urovnat a taky si vše promyslet.
Byli tam. Všichni seděli pohromadě a o něčem diskutovali. Jen Sirius kousek od nich se přehraboval ve svých vajíčkách a zíral kamsi do zdi.
Jess se zarazila ve dveřích. Nevěděla, jak se má chovat… co dělat.
Zvažovala, že si sedne na opačný konec stolu, daleko od nich ale když, tak nad tím uvažovala, stejně chuť k jídlu vůbec neměla. A už vůbec neměla chuť na ty soucitné pohledy.
Chtěla se otočit a odejít, ale nakonec si to přeci jen zamířila ke stolu. Ne však k nebelvírskému, ale ke zmijozelskému.
Severus Snape seděl úplně na okraji stolu sám, jak u něj bývalo zvykem a četl si Denního Věštce. Jess naprosto ignorovala udivené výrazy svých kamarádů z druhé části síně.
"Ehm... Ahoj, Severusi," řekla hlasitě. Snape se leknul a pomalu se otočil na původce onoho zvuku, tak jako půlka zmijozelské koleje. To už se na ně dívala půlka Velké síně. Nebelvírská holka u stolu Zmijozelu? To nemohlo dopadnout dobře. Severus na ni zíral jako na blázna. Zdá se mu to?
"Severusi, můžeme si promluvit?" zeptala se už o něco tišeji. Chvilku jen tak seděl a nevěděl, co říct. Ale taky moc dobře věděl, že se nemůžou zdržovat, protože zbytek osazenstva Zmijozelu nestrpělo cizí návštěvy. Přikývnul, sroloval svého Denního Věštce a opustil spolu s Jess, Velkou síň.
Nejdřív šli mlčky vedle sebe, až se nakonec zastavili u jednoho z oken ve třetím patře, ze kterých byl nádherný výhled na Zapovězený les.
"Co se ti stalo?" zeptal se Severus, když zastavili. Jess se mezitím usadila na okenní parapet.
"Cože?" nechápala.
"No, podívej se na sebe, jak vypadáš."
Jess se podívala do okenní tabulky, ve které spatřila svůj výraz. Vlasy měla rozcuchané, v obličeji byla bledá a pod očima měla velké kruhy.
"Špatně jsem spala," pronesla trpce.
"Co se včera stalo?"
"Pohádali jsme se a …"
"… rozešli jste se," dořekl za ni. Jess cítila, že ji v očích pálí slzy.
"Jess, nechci ti přitěžovat, ale čekal jsem to. Black jenom každou využívá a ty si byla prostě ta další…" dodal s posměšným úšklebkem. Měl pravdu. Vlastně jako vždycky… Ale ne, ona dokonalá Jess Lawrencová, musí být vždycky tak tupá a nic si neuvědomit…
"Hm…" povzdechla si. "Nejhorší je, ale že i mí vlastní kamarádi si myslí, že jsem s tebou něco měla. Oni mě tak štvou…"
Na okamžik se rozhostilo mezi oběma ticho.
"A co pomsta? Oplať ji to ubližování…" začal tajemně.
"Cože?"
"Mluvím o pomstě. Řekni mi, určitě si nad tím aspoň jednou zauvažovala. Pomsti se jim za to, jak ti ublížili…" dramaticky se odmlčel.
"Jak to myslíš?" zeptala se.
"Jednoduše. S někým tě seznámím."
"A s kým?"
"S někým mocným, někdo díky němu budeš ten nejspokojenější člověk, budeš mít vše co si budeš přát, budeš se moct pomstít," řekl opět tajemně a v očích se mu podivně zablesklo.
"Kdo je to?" zeptala se.
"A záleží na tom? Dá ti vše po čem budeš toužit…"
"Myslím, že ano. Co ale bude chtít na oplátku? Nikdo nic nedělá jen tak…"
"Jen aby si mu věrně sloužila…"
"… mučila a zabíjela lidi," dořekla za něj. Věděla o co jde.
"Severusi, zbláznil jsi se? Voldemort vás jenom využívá. Stojí ti to za to, aby si kvůli němu vraždil?" třásla s ním. To, co se dozvěděla, ji dost vykolejilo. Nejdřív její přátelé a teď tohle…
"Nebuď bláhová. Voldemort má moc a nabízí ti ji…"
"Díky ale nikdy nebudu bezdůvodně mučit a zabíjet lidi… Severusi, nepřidávej se k němu. Budeš toho jednou litovat," snažila se mu domluvit.
"Ty jsi se zbláznila, to nejde jen tak odvolat," přitom si automaticky stisknul levé nadloktí. Jess zatrnulo.
"Panebože, ty si Smrtijed?" zpříma se mu podívala do očí. "Severusi?" zeptala se znova, když se neměl k odpovědi. Jeho výraz jí stačil k odpovědi.
"Přidej se k nám…" snažil se ji přemluvit, narazil však, když viděl její kamenný, nepropustný výraz. V očích se ji odráželo zhnusení a opovržení.
"Vidím, že ty si další, kdo se přidá ke zradě. Nikdy se k Voldemortovi nepřidám," pronesla chladným hlasem. S tím se otočila na podpatku a mířila od něj pryč.
"Práskneš mě?" zeptal se ještě.
Zůstala k němu stále otočená zády. Rozmýšlela svá slova.
"Ne, ale až se příště potkáme a já tě uvidím na jeho straně, nebudu už tvoje kamarádka… Sbohem…" dodala hořce a zmizela mu z dohledu.
Tak teď byla v té největší depresi, co kdy mohla mít. Plouživým krokem se potulovala po Bradavicích. Vůbec se ji na vyučování nechtělo a taky, že ani nešla.
Seděla v Komnatě nejvyšší potřeby a uvažovala. Je zvláštní, jak se člověku dokáže změnit život během několika hodin. Jindy si vynadala, jestli to nepřehání, ale tohle bylo pro ni těžko snesitelné. Neměla už v Bradavicích nikoho. Už zase je sama… zase…
Ale vlastně, jak mohla zapomenout! Nebyla sama. Ještě někdo ji tady přeci zbýval. Začala uvažovat, kde by tak mohli zrovna být.
No jistě. Pátek je pro nás zabiják. Dvě hodiny lektvarů, dvě hodiny přeměňování a dvě hodiny nudných dějin. Přesně si vzpomněla na jejich slova. Pomalým krokem se vydala ke třídě dějin. Měla ještě čas, protože zvonit mělo až za půl hodiny.
Opírala se o zeď před učebnou a modlila se až už konečně zazvoní.
"Konečně!" zvolala. Právě se ozval školní zvonec a ze třídy se začalo valit nespočet unuděných a ospalých studentů.
"Jane!" zvolala Jess. Ta se na ni hned otočila a vrhla se k ní. Hned na to se za ní začal valit i její bratr, který si ji taky všimnul.
"Jess!" zvolali oba svorně a Jane ji objala.
"Bože, ségra nech ji nadechnout," řekl s úšklebkem Tim a odtrhnul ji od Jess. Sám ji potom objal.
"Musím ti říct, vypadáš hrozně," řekl, když ji pohledem přejel od hlavy až k patě.
"Díky. Taky mi není zrovna třikrát dobře."
"Neměla by si jít na ošetřovnu?"
"Řekněme, že tohle není fyzická bolest…" dodala poněkud smutně.
"Tys neslyšel o té jejich hádce?" řekla Jane, ale potom se zarazila, když viděla Jessin ztrápený výraz.
"Promiň," hlesla tiše.
"To nic. To je taky důvod, proč jsem za vámi přišla. Chtěla jsem si popovídat."
"Od toho jsme tady, ne?" řekl s úsměvem Tim a chytil ji kolem ramen.
Všichni se vydali ven. Sice už začalo pořádně foukat a přituhovat, přesto však venku zářilo slunce. Byl začátek listopadu. Letos to vypadalo, že zima jen tak brzy nebude.
"Tak, co se vlastně stalo?" zeptal se zpříma Tim.
"Bože, ty nemáš ani trochu taktu," napomenula ho sestra. Ten se na ni ušklíbnul.
"To je dobrý. Stejně sem se potřebovala někomu vypovídat…" zadívala se do dálky. Potom pomalu začala vyprávět svůj příběh.
"… a potom se utekla. Nemohla jsem to dál poslouchat," dopověděla po necelé půlhodině. Jane i Tim ji celou dobu ani jednou nepřerušili. Když dopověděla, oba dva byli poměrně naštvaní. Jess už brali jako člena rodiny a pokud někdo ubližoval členům jejich rodiny, brali to hodně vážně…
"To je, ale hajzl," zvolala Jane.
"To, teda jo. No počkej, já mu ukážu, zač je toho loket!"
"A já ti pomůžu!" přitakala svorně jeho sestra.
Jess celou dobu poslouchala jejich rozhovor. Zmateně těkala z jednoho na druhého…
"Co chcete dělat?" zeptala se jich roztřeseným hlasem.
"Tohle nemůže dopadnout dobře," pomyslela si.
"Co asi, dáme mu do držky!" zvolal Tim a Jane přikývla. Oba dva se vydali rychlejším krokem do hradu.
"NE! Počkejte!" snažila se je zastavit, ale oni ji nevnímali.
"Bože, to mám snad za trest!" hlesla Jess a vydala se za nimi.
Vstoupila do Velké síně a snažila se zrakem vypátrat Siriuse. On tady však nebyl. U stolu seděla akorát Marcy s Alice.
"Kde je Sirius?" vyštěkla na ně, až holky leknutím nadskočily. Ti na ni zírali jako na nějaký přízrak.
"Tak, kde je Sirius?" zvolala nervózně znova. Jako první se vzpamatovala Marcy: "Šel s klukama do knihovny," řekla tiše. Jess ani neodpověděla a vystartovala do knihovny. Času nebylo nazbyt…
Jane s Timem se řítili prázdnou chodbou směrem ke knihovně, když v tom zpoza rohu vylezli všichni čtyři Záškodníci i s Lily.
"Ty grázle!" zvolala Jane z druhého konce chodby. Všech pět jich zůstalo stát strnule na místě. Jane i Tim si to k nim, ráznými kroky, zamířili.
"Co je?" zeptal se s klidem James.
"Ty se do toho nepleť!" křiknul Tim a probodával nic netušícího Siriuse nenávistnými pohledy.
"On se do toho bude plést. Tak jako já!" zvolala Lily a postavila se před Jamese. "Jsme přeci primusové!"
"Petrificius Totalus Maxima!" zvolala svorně sourozenci a Pobertové i s Lily strnuli na místě.
"To je jenom mezi náma dvěma!" zvolal Tim a kývnul na zmateného Siriuse.
"Třema!" zvolala Jane, ale víc nestihla říct, protože ji bratr, tak jako ostatní, zaklel zmrazujícím kouzlem. Nemohla se vůbec pohnout.
"Finite!" lehce kývnul hůlkou směrem k Siriusovi.
"Co to děláš?" obořil se na něj. Přitom zmateně těkal z Pobertů a Lily na jeho sestru a na Sanderse.
"Já? A co ty děláš, zmetku jeden!" vykřiknul Tim, který byl rudý vzteky. "Nikdo nebude ubližovat mojí rodině! Vytáhni si hůlku..." zavrčel na něj chladným hlasem. "Ať neřeknou, že sem ti nedal šanci bránit se..."
Sirius v kapse hábitu nahmatal hůlku. Se Sandersem se znal a vždycky ho měl za pohodového týpka, ale teď byl naštvaný na ty největší možné obrátky. Pomalu a jistě mu začalo docházet, že mu jde o Jess.
"Impedimenta!" zvolal, ale Sirius ho jednoduchým Protego vykryl.
"O co ti jde Sandersi, nechci ti ublížit!" a zase vykryl jedno z kouzel.
"Ty grázle, neumíš ani pořádně zaútočit! Jak chceš, uděláme to jinak!" s tím odhodil hůlku a vrhnul se na Siriuse.
Nejdřív ho udeřil pěstí do obličeje a potom do břicha. Když se napřahoval k další ráně do břicha, Sirius uhnul, chytil jeho ruku a skroutil mu ji za záda. Tim se mu však vysmeknul a zase na něj skočil. Tentokrát spadli na zem. Sirius byl však silnější a okamžitě měl výhodu. Přetočil se na něj. Na nic nečekal a udeřil ho taky. Tim ho však nakopnul do rozkroku, takže se Sirius v bolestné grimase, stočil na zem. Prudce se vyšvihnul na nohy, vytáhnul ho za límec a znovu ho udeřil.
Sirius měl rozbitý ret. Hned na to se do něj zase pustil on, protože bylo vidět, že už mu ubývá sil.
"Nechte toho!" ozvalo se za nimi. Byla to Jess, která celá udýchaná doběhla na místo.
"Slyšíte!" křičela, ale ani jeden ji nevnímal. Vytáhla hůlku a chtěla zaútočit, ale měla strach, že by je mohla zranit. Nevěděla, na koho má zamířit.
"Finite!" křikla k pětici zamrzlých osob.
"Do háje, Siriusi! Nech toho!" zvolal James a snažil se kamaráda servat z jeho soka. Tim teď ležel na zemi a Sirius do něj bušil. Tim jeho poslední ráně však uhnul a Sirius pěstí praštil do země. Zasténal. Tim využil šance, skočil po něm a udělal mu hezkou kravatu. Začal se dusit.
"Time!" zvolala tentokrát Jess. Jane, kterou už taky rozmrazili, vesele skandovala bratrovi. "No tak, nechte se!" vykřikla opět Jess. Na nic nečekala a skočila přímo mezi ně. Odtrhla Siriuse od Tima, kterého držel u zdi. Okamžitě, když Sirius odletěl na druhou stranu místnosti, se na něj chtěl Tim vrhnout, ale Jess ho zarazila. Sirius se už vymrštil na nohy, ale naštěstí ho Remus a James stihli včas zarazit.
"Co se to tady děje?" ozvalo se z druhého konce chodby. Byl to Filch, který se právě pomalým plouživým krokem blížil ke skupině lidí.
"Mizíme," řekla Jess a všichni se začali vypařovat. Naposledy se podívala na Siriuse, kterého v obličeji pohrával smutný a ztrápený výraz. Pak chytla Tima a co nejrychleji mířili pryč..
Než Filch dorazil na místo, nikdo tady nebyl.
Jess si ani neuvědomila, že pořád za sebou tahá Tima. Jane se pomalu ploužila za nimi.
"Nechtěla bys mě pustit?" zeptal se jí opatrně, protože věděl, že je Jess naštvaná.
"Cože?" vyjela na něj. "Jo jasně... Co to mělo znamenat?" řekla a nasadila svůj přísný výraz.
"Co by. Zasloužil si to, hajzl jeden," řekl unaveně a přitom si utřel krev, která mu stékala po tváři.
"Hm… ale příště si to radši vyřídím sama," odsekla naštvaně. "A teď pojď, spravím ti ten tvůj ciferník."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jules jules | Web | 14. listopadu 2006 v 19:11 | Reagovat

no tak to je parada chudak sirius dostal svoje ale zasluzil si to! diky za kapitolku ze si tu konecne dala tesim sa na dalsiu!!!

2 Annika_ Annika_ | Web | 14. listopadu 2006 v 19:29 | Reagovat

povedená kapča :))

ps: nějak mi uniklo, ale Tim a Jane chodí do stejného ročníku jako Jess??

3 Akallabeth Akallabeth | Web | 14. listopadu 2006 v 19:32 | Reagovat

Jejda...sama bitka, vsichni se jenom bijou:D Mazec kapitolka:o))))

4 Twiggy 33 Twiggy 33 | Web | 14. listopadu 2006 v 20:04 | Reagovat

Jejda, uz se zase nekdo porval :))) Krasna kapitolka :)))) Rychle dalsi, nemuzu se dockat :))

5 happy happy | 14. listopadu 2006 v 20:06 | Reagovat

Nejdřív jsem uvažovala, o jaké bitce to mluvíte, no jo po chvilce mojí malé hlavince došlo, že mluvíme taky o tobě Akallabeth... :oDDD

Jinak moc díky za komenty... :o)))

6 blesková Cornelie blesková Cornelie | Web | 15. listopadu 2006 v 11:57 | Reagovat

heh.. super!! prostě boží... už se teěším na dalšší kapitolku!!! :D :D :D bože... další povídka na mém seznamu, na kterých jsem závislá... :D :D :D já tě prostě žeru! :D :D :D

7 šarlot šarlot | Web | 15. listopadu 2006 v 17:27 | Reagovat

jo dobrý jen tak dál

8 Lili Lili | Web | 15. listopadu 2006 v 17:47 | Reagovat

Honem pls další díleček je to SUPER!!!!!!:o)

9 mishelka mishelka | 15. listopadu 2006 v 21:24 | Reagovat

tak toto nema chybu je to uplne super som strasne rada ze som objavyla tvoj blog...........chudak jess a sirius ani jeden si nezasluzia sa takto trapit dufam ze v dalsej kapitole to bude lepsie a udobria sa vseci mne to trha srdce ked si prectavym ako sa trapia tak ma nesklam plis a daj tam nieco stastne:o))

10 Fufik Fufik | 16. listopadu 2006 v 15:38 | Reagovat

Moc krásná povídka, vážně! Souhlasím s b. Cornelií, taky na ní začínám být zavislá.... =P

=))

11 happy happy | 18. listopadu 2006 v 20:10 | Reagovat

Díkes moc lidičky... nová kapitola bude snad brzy... uvidíme, uvidíme... :oD

12 KARČA KARČA | E-mail | 1. ledna 2007 v 21:08 | Reagovat

AHOJ JÁ SEM KAROLÍNA A ZRADILA MNĚ SKORO NEJLEPŠÍ KÁMOŠKA PROTOŽE PO CELÍ ULICI NAČMÁRALA NA ZEĎ MOJJE ČÍSLO A JMÉNO A JÁ TEĎ SKORO NIKOHO NEMÁM

13 FARAH FARAH | 6. února 2007 v 12:40 | Reagovat

Karča: To mi je fakt luto a keby si sa chcela vykecat tak mi napis  na mail:

farah77@zoznam.sk. Kludne napis a pokecame a mozno si najdes aj novu kamaratku

14 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 15. prosince 2007 v 13:58 | Reagovat

to je dost dobrý.. :oD... *brečí smích*.. opavdu se ti to povedlo.. :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama