Neodcházej

4. srpna 2007 v 23:41 | happy |  Jednorázovka

Dneska dopoledne ke mně přišel nápad a já ho musela sepsat. Možná si řeknete, že to nemá žádný děj, ale já ani žádný pořádný děj nezamýšlela.
Jedná se o songfic na písnišku od Avril Lavigne - When you´re gone. Avril moc nemusím, ale tahle písnička mě opravdu dostala.
Menší beta-read mi udělala Annika (za což jí děkuji). Jen co bude mít můj beta-read TheMajestic opravený počítač, dám ji to k beta-readu na opravu. Proto prosím omluvte chyby...
Komenty povinné! :o)

Rána pro mě bývala nejhorší. Když jsem otevřela oči, modlila jsem, aby si i ty ležel na druhé straně postele. Věděla jsem, že když tam nebudeš, bude to zase jeden z těch dnů, kdy na tebe budu čekat ve strachu.
I always needed time on my own
I never thought I'd need you there when I cry
And the days feel like years when I'm alone
And the bed where you lie
is made up on your side
Na okno zaťukala sova. Potichu si přešel po místnosti a pustil ji dovnitř. Nechtěl si mě budit, protože bych zase měla strach, ale já to slyšela. Povzdechl sis, pak se obléknul a zase si odešel. Ani tvůj polibek na čelo nedokázal ten strach ze mě vypudit. Pořád tam je a zůstane dokud se nevrátíš.
When you walk away
I count the steps that you take
Do you see how much I need you right now?
Dlouhé hodiny jsem dokázala stát u okna a čekat než se vrátíš. A tys pořád nechodil. Proč ten dopis musel přijít? Jsou jiní, kteří můžou jít, ale ty musíš jít taky. Nedovolil bys svým přátelům, aby šli sami. A mě si tady nechal samotnou. Zase… I když brzy už sama nebudu. Čekáme spolu dítě. Našeho prvního syna… Ale já nechci, aby můj syn vyrůstal bez otce! Tak proč se mi ta nepříjemná otázka pořád vkrádá do hlavy?
"Lily?" ozvalo se tiše zamnou. Ten hlas jsem poznala okamžitě, ale bylo v něm cosi zvláštního…
"Siriusi? Kde je James?" něco bylo špatně. Odešli spolu a vždy se spolu vraceli. Nedokázali by jeden druhého opustit.
Sirius byl celý potrhaný, na obličeji měl dlouhý šrám.
"Já…" uhýbal mi pohledem. Cítila jsem, že se něco stalo.
"James on…" nevěděl, jak to říct. Svět se pro mě zastavil. Jediné, co jsem dokázala vnímat byl Sirius. Vysloví to? Opravdu je to tak? Neměl odcházet… Měl zůstat se mnou! Začala jsem se třást po celém těle. Musela jsem se posadit. Šlo to ztěžka, přeci jen už jsem byla ve vysokém stádiu těhotenství.
"Je mrtvý?" zeptala jsem se. Musela jsem to vědět, bylo to horší než nevědět nic.
When you're gone
The pieces of my heart are missing you
When you're gone
The face I came to know is missing too
When you're gone
The words I need to hear to always get me through the day
And make it OK
I miss you
Sirius se na mě unaveně podíval.
"Bylo jich tam hodně. Smrtijedi pálili kouzla ze všech stran. Museli jsme se dát na ústup, ale James se s námi nevrátil. Zůstal tam…" sklopil pohled.
Koukala jsem na něj. Nedokázala jsem uvěřit, že je pryč.
"Já tomu nevěřím!" vykřikla jsem zprudka. Sama jsem nepoznávala svůj hlas. "Nemůže být…" řekla jsem už tlumenějším hlasem. Kroutila jsem hlavou. Věděla jsem, že žije. Nevím jak, ale cítila jsem to. I náš syn to cítil.
I've never felt this way before
Everything that I do
reminds me of you
And the clothes you left
they lie on the floor
And they smell just like you
I love the things that you do


Sirius mě nechal samotnou. Já to tak chtěla. Sedla jsem si na postel a pozorovala koruny stromů v blízkém okolí. Cítila jsem ještě teplo, které vycházelo z postele. Před hodinou tady ještě byl. Ležel tady vedle mě a já mu neřekla zůstaň. Kdybych to byla řekla… Stejně by nezůstal. Na to jsem ho znala až moc dobře.
"Nemůžeš mě nechat samotnou… Nemůžeš nás nechat samotné," automaticky jsem pohladila své velké bříško.
When you walk away
I count the steps that you take
Do you see how much I need you right now?
Ani nevím, jak dlouho jsem tam seděla. Po tváři mi tekly slzy. Nechtěla jsem si připustit, že už ho nikdy neuvidím. V hloubi duše jsem se s tím nedokázala smířit. Chvíli jsem koukala na dveře a čekala, že se v nich objeví, ale stále nešel.
When you're gone
The pieces of my heart are missing you
When you're gone
The face I came to know is missing too
When you're gone
The words I need to hear to always get me through the day
And make it OK
I miss you
Když jsem konečně sešla dolů, všichni tady byli. Naši přátelé. Ustaraně se na mě dívali. Měla jsem z těch pohledů hrůzu.
"Lily, je mi to líto." Byla to Alice. Dobrá kamarádka, ale já ji v tuhle chvíli nenáviděla. Nevím, kde se ta zlost ve mně vzala, ale všichni ti lidé mi najednou přišli cizí. Vůbec mě neznali, nevěděli, jak se cítím, co prožívám.
V duchu jsem zuřila. Že jim to bylo líto? Proč tady sedí? Proč ho nehledají? Cítila jsem, že James tam venku někde je, ale oni ho už odepsali. Byl silný a slíbil, že se vrátí…
"Zase musíš odejít?"
"Je to od Řádu, Voldemort napadl mudlovskou vesnici."
"Neodcházej, prosím…" zašeptala jsem tiše. Pevně jsem ho objala.
"Neboj, já se vrátím. Vždycky se k vám vrátím…" řekl a ještě pevněji mě k sobě přitisknul. Do vlasů mi vtisknul malý polibek a pak se přemístil pryč.

"Slíbil to…" zašeptala jsem tiše.
"Cože?" ozval se Sirius.
"Vrátí se, vím to…" řekla jsem pevným hlasem. Všichni se na mě udiveně podívali.
"Ale Lily, šance, že žije..."
"NE!" vykřikla jsem. Ten hlas mi přišel tak vzdálený, ale byl můj. Věděla jsem, že říká pravdu. James vždy svůj slib dodržel.
"Já vím, že se vrátí!"
"Lily, měla by sis odpočinout…" někdo mě chytnul za ruku a začal táhnout do schodů. Nevím, kdo to byl, ani nevím, že jsem si lehla do postele. Jediné, co si pamatuji je hlas, který říkal: vrátí se.
We were made for each other
out here forever
I know we were

Byly to už dva dny, co zmizel. Nepřestala jsem stále věřit, že žije. Dokázala jsem dlouhé hodiny stát u okna a pozorovat příjezdovou cestu, ale on stále nešel. Hlas, který ve mně křičel, že žije, se ztrácel. Byl slabší a slabší a já přestávala ztrácet naději. Nevěděla jsem, co je těžší. Přiznat si, že je mrtvý nebo doufat v nejistotě.
Vyšla jsem na zahradu. Byl to teprve týden, když na strom přidělával houpačku. Byla pro naše dítě, které jsem však měla vychovávat sama.
Posadila jsem se na verandu, zavřela oči a nechala jsem na sebe dopadat teplé sluneční paprsky. Pomalu jsem se začala utápět ve svých vzpomínkách. V těch krásných, na něj…
All I ever wanted was for you to know
Everything I do I give my heart and soul
I can hardly breathe I need to feel you here with me


Cítila jsem ho vedle sebe. Ale bála jsem se otevřít oči, protože by tam stejně nebyl. Ten pocit nedokázal nic vynahradit. Začala jsem vzpomínat na naše první setkání, první hádky i první polibky.
Tys mě vždycky miloval, já tě vždycky nesnášela. Přesto sis mě dokázal získat. Dodnes nechápu, jak se to stalo. Jednoho rána jsem se probrala a zjistila, že k tobě cítím něco víc a že nenávist a zloba se změnila v něco čistějšího. V něco, co jsem myslela, že nemůže být tak skutečné. Přesto bylo. Dokázal jsi, že máš v sobě víc než jsem znala. Byla jsem ráda, že jsi to víc ukázal právě mně.
When you're gone
The pieces of my heart are missing you
When you're gone
The face I came to know is missing too
When you're gone
The words I need to hear will always get me through the day
And make it OK
I miss you
"Vrať se zpátky," zašeptala jsem do šera. Seděla jsem venku dlouhou dobu. Vzpomínala na náš společný život, kde jsme byly jen my dva. Přála jsem si mít ten život zpátky. Být šťastná, nebát se…
Ta věta byla mým přáním. Jako malá jsem si přála spousty věcí… panenky, oblečení, hračky. Každé z nich bylo něčím vytouženým, ale tohle poslední přání bylo to nejvytouženější. Nevěděla jsem, jestli můžu jít životem sama. Někdy jsem měla chuť vykašlat se na celý svět, ale pak jsem si uvědomila, že je tady ještě někdo, kdo mě potřebuje. Náš syn… Brzy se má narodit. Bez otce…
Unaveně jsem si povzdychla a hodila melancholické myšlenky za hlavu. Přesto, že jsem přestávala ztrácet víru v jeho návrat, pořád tam nepatrné množství zůstávalo. V hloubi duše, až do své smrti tomu budu věřit.
Ještě naposledy jsem se podívala na ulici zahalenou do šera. Chtěla jsem vstoupit do domu, ale něco mi to nedovolilo. Na konci ulice stála postava. Pomalým, kulhavým krokem se ke mně blížila.
Sešla jsem tři schody a zamířila k brance. Pomalým krokem… Bylo možné, že se mi přání přeci jen splní? Doufala jsem v to…
Otevřela jsem branku a pomalu jsem se vydala k postavě. Ani jsem si to neuvědomila a za chvíli jsem běžela. Ten pocit úzkosti posledních dní se ztrácel. Vyměnil ho pocit jiný… doufání, které se brzy změnilo ve štěstí. Byl to on. Nedokázala jsem říct slovo, jediné, co jsem mohla, bylo jej pevně obejmout. I když to bylo přes velké břicho těžké, tiskla jsem ho k sobě, jak nejvíc jsem mohla. Po tváři mi stékaly slzy štěstí.
Měla jsem pravdu. Vrátil se. Slíbil to a svůj slib vždy splnil.
Budeme zase dva… Brzy už vlastně tři.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lizz Lizz | Web | 5. srpna 2007 v 11:25 | Reagovat

TO bylo milé... text se k tomu výborně hodil;) a jinak taková (no, poklidná říct nemůžu)prostě jednorázovka o Lily:)

2 nomi nomi | Web | 5. srpna 2007 v 16:43 | Reagovat

lizz to perfektne vystihla...co viac dodat...zase jeden stastny koniec(aspon docasne:())

3 Hayddé Hayddé | Web | 5. srpna 2007 v 17:34 | Reagovat

bože to je dojemny...vážně hrozně krásný...

4 III III | 6. srpna 2007 v 14:27 | Reagovat

Nádhera

5 Anelea Anelea | 10. srpna 2007 v 16:05 | Reagovat

Obdivuju tě za ten štastný konec, já bych to tak asi nikdy nenapsala. U mě by se dalo čekat, že Lily spáchá nakonec sebevraždu nebo něco takového :D :D no každopádně jako vždy se ti podařila napsat moc krásná povídka :))

6 limetka limetka | 12. srpna 2007 v 18:26 | Reagovat

Happy napsala jsi to moc krásně procítěně.....:-)

7 kiakatra kiakatra | Web | 15. srpna 2007 v 17:41 | Reagovat

dojemné....

8 Ylil Ylil | Web | 25. srpna 2007 v 16:55 | Reagovat

To je tak kráásný!!! Normálně mi tu tekly slzy...napsala jsi to naprosto dokonale a mě to vyrazilo dech...Já nemám slov na to jak to bylo úchvatný!!! Už jsem nedoufala, že se vrátí i když mi něco řikalo že se vlastně musí vrátit - úplně jsem se vžila do role Lily. a to se mi moc často fakt nestává, že bych se vcítila do nějaké postavy...je to báječný!!!

9 Nika Nika | Web | 27. srpna 2007 v 2:42 | Reagovat

Čo dodať? Ylil to úplne vystihla :)) Bolo to veľmi dojemné...Plus tá pesnička nato úplne sadla...Úplne krása....

10 Nika Nika | Web | 27. srpna 2007 v 2:42 | Reagovat

Čo dodať? Ylil to úplne vystihla :)) Bolo to veľmi dojemné...Plus tá pesnička nato úplne sadla...Úplna krása....

11 happy happy | 8. září 2007 v 14:02 | Reagovat

Holky, teď nevím, co já říct... doufám, že prosté "děkuji" bude stačit!

12 age age | Web | 13. září 2007 v 16:53 | Reagovat

jj ... povedlo se ti to, co k tomu dodat ;DD

13 lilyevans1 lilyevans1 | 9. února 2008 v 12:48 | Reagovat

Najprv som sa normaln lakla ze umrel ale potom uz bolo  poho dobre...

14 Slamacek Slamacek | 29. června 2008 v 21:58 | Reagovat

Jo byla to strašně hezká jednorázovka,až se mi hrnuly slzy do očí.

15 Clarienka Clarienka | Web | 19. července 2008 v 0:50 | Reagovat

dejte i někdo kapesník :´(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama