18. kapitola - Něco končí, něco začíná 2/2

21. září 2007 v 22:01 | happy |  Taková normální holka
2/2

Když se o hodinu později vracela zpět do hradu, nevěděla, jak to všechno oznámí Siriusovi. Dozvěděla se najednou tolik věcí, že se ji hlava málem rozskočila úzkostí. Otec je vážně nemocný, bráška Tim není čaroděj, mají se přestěhovat do San Francisca, začne na nové škole…
Vždycky po takové škole toužila, ale nikdy k tomu neměla odvahu. A teď, když byla možnost odjet studovat, bála se. Za celý rok si našla tolik přátel, které nikdy nepotkala za celý život a teď je musí opustit? Proč si s ní tak život zahrává?
Došla k jezeru, kde seděli všichni Pobertové i s Lily. Sirius si Denise už z dálky všimnul, proto na nic nečekal a vyběhnul ji naproti.
Vesele se na ni usmál, ale když uviděl její skleslý pohled, posmutněl i on. Pochopil, že je něco zle.
"Siriusi, musíme si promluvit…" řekla tiše. Nedokázala se na něj podívat. Pak vyšla směrem k hradu a Sirius ji tiše následoval.
Zastavili se teprve před Komnatou nejvyšší potřeby.
"Denise, co se děje? Děsíš mě…" řekl Sirius a automaticky se posadil na stoličku, která se tady objevila. Denise zůstala stát na místě, s pohledem stále upřeným do země.
"Já ani nevím, kde začít…" řekla tiše. Cítila, že se ji do očí zase hrnou slzy. Chtěla plakat, ale musela být silná. Nejen kvůli otci, ale taky kvůli sobě. Musela si dokázat, že to zvládne.
"Víš, táta… On je nemocný…" tak se dala do vypravování. Mluvila pomalu a rozvážně. Nechtěla, aby se musela znovu opakovat. Už tak se ji ta slova příčila v krku, ale musela mu to všechno říct. Odjede a už se možná neuvidí…
Když domluvila, opět se rozplakala. Sirius ji vzal do náručí a konejšivě ji hladil po vlasech.
"To bude v pořádku… Táta se určitě uzdraví a neboj, budu za tebou jezdit," řekl vlídně. I když to teď bylo velice těžké. Přemístění na tak velikou vzdálenost nebylo možné a letax se v této době mohl používat je ke zcela důležitým případům. Lord Voldemort byl na vzestupu a ministerstvo se rozhodlo pro tvrdá opatření.
I když věděla, že to bude těžké, přesto ji tyto slova dodala naději. "Opravdu?" řekla tiše.
"Opravdu," zářivě se na ni usmál. Věděl, že to bude těžké splnit, ale bude se snažit ze všech sil, aby slib dodržel.
Pevně ji stisknul v náručí, jako kdyby měl strach, že mu uteče už teď.
"Už neplač," řekl jemně. Vzal její obličej do dlaní a zvednul ho. Koukal ji zpříma do očí. "Tenhle poslední týden si musíme užít. Budeme si ho užívat jen pro sebe, ano?"
Denise se ztěžka usmála, přesto ji ty slova dokázaly pohladit po duši.
***
"To je neuvěřitelný, sedmý rok končí," řekl smutně James a podíval se na Velkou síň. Zítra už se měli všichni rozjet do svých domovů a oni tady naposledy takhle spolu snídali. Najednou pocítili velkou lítost a přál si, aby tohle nikdy neskončilo.
"No tak, Dvanácteráku, nějak to přežijeme," ozval se Sirius a poplácal kamaráda po zádech. Zatím tady seděli jenom oni dva, ostatní se někde potulovali a dobalovali svoje věci. Nedokázal si to přiznat, ale taky mu budou Bradavice chybět. Na druhou stranu si s sebou odváží spousty nádherných vzpomínek…
"Je až k neuvěření kolik jsem toho zažili… Prolezli jsme snad všechny tajné chodby, objevili jsme spousty zajímavých místností a přitom se mi zdá, že Bradavice vůbec neznáme," řekl sentimentálně.
"Máš pravdu," přitakal Sirius.
"Pamatuješ na začátek roku?"
"Jasně, strašně ses těšil na Lily…"
James se mírně usmál.
"A nakonec s ní odjíždíš," usmál se smutně Tichošlápek. James možná odjíždí se svou láskou, ale on ji tady musí nechat.
"To bude dobrý kámo," řekl James, když viděl jeho skleslý pohled. Sirius se mírně pousmál.
"Tak mě napadá… Pamatuješ, o čem jsme se bavili u večeře na začátku roku?"
"O Lily?"
"To taky…" usmál se James spiklenecky. Záměrně nechtěl Siriusovi nic připomínat. Však on si vzpomene.
"Tak o čem?" vyštěkl Sirius. Už to nemohl vydržet.
"Řeknu ti to takhle: sázka, královna plesu a já vyhrál!" usmál se vítězoslavně James.
"Tohle jsme snad už probrali, ne?"
"Tichošlápku, z toho se nevykroutíš! Nebo mám snad před všemi říct, jakej seš srab?" usmál se opět James. Věděl, že tohle je něco, co Sirius nesnese.
"Nikdo o Siriusi Blackovi nebude říkat, že je srab!" Sirius měl sto chutí mu do toho úsměvu skočit, ale prohrál a srab rozhodně není…
***
"Kde je tak dlouho?" mumlala si pro sebe hnědovláska.
"Děje se něco, Denise?" vyptávala se Lily své kamarádky.
"Jo, Sirius se tady ještě neobjevil," řekla zamračeně a doslova hypnotizovala dveře do síně. Procházelo tudy ještě hodně studentů, ale Siriuse mezi nimi stále neviděla.
"Jamesi, nevíš, kde je?" otočila se na jeho nejlepšího kamaráda. Všude chodili spolu a teď seděli všichni u stolu a Sirius nikde. Po obědě měli odejet, slíbil jí, že budou pořád spolu a on se najednou někam vytratil.
James se místo odpovědi jenom mírně usmál, ale když se podíval na Remuse, kterému taky mírně cukaly koutky, začal se smát naplno.
Denise si ho přeměřila nevěřícným pohledem. "Co ti dva zase chystají?"
"Jen se neboj, on přijde," smál se stále Remus.
Hnědovláska chtěla něco odseknout, když v tom se ozval křik, který se proměnil v hlasitý výbuch smíchu. Povzdechla si… "Co udělal tentokrát?" Věděla, že to bude Sirius. Kdo jiný se tady vždycky staral o rozruch? Když se otočila směrem ke dveřím, myslela si, že omdlí. Sirius opravdu přišel. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby na sobě neměl jenom slavnostní čapku, která zakrývala opravdu jen to nejnutnější…
Sirius procházel uličkou na své místo. Čapku držel na správných místech, přesto si nemohl nevšimnout obdivných pohledů některých svých spolužaček. Zářivě se na všechny usmál.
"Tak to abys věděl, že já sázky plním!" řekl Jamesovi, dost hlasitě na to, aby jej všichni slyšela.
Denise klopila zrak k zemi. Nevěděla, jestli se má smát nebo mu vynadat. Ale to nemohla. Okamžik na to se začala šíleně smát, tak jako další půlka síně.
"Ahoj, krásko…" řekl Sirius a posadil se k Denise, jako kdyby se nic nedělo.
"Ahoj," pozdravila taky. "Ehm, nezapomněl sis něco v pokoji?" zeptala se.
"Co myslíš?" zeptal se zvědavě Sirius. Jako kdyby ani nevěděl, že mu něco chybí.
"Třeba oblečení?"
"Na co oblečení? Vždyť je krásně teplo…" usmál se šibalsky. Denise jen zakroutila hlavou a nehodlala to dál komentovat.
"Tichošlápku, ty blázne…" smál se nepříčetně James. "A to jsem si myslel, že tě znám. Jak ale vidím, moc dobře ne."
"SIRIUSI BLACKU!" ozvalo se hromovým hlasem přes celou síň.
"Hups. S McGonagalkou jsem nepočítal," řekl a hlasitě polknul. Profesorka přeměňování si to k němu mířila s blesky v očích.
***
Když si po snídani balila ještě některé své věci, nezapomněla ani na fotku, kde byli všichni. Sirius, Lily, James, Markus, Beka, Remus, dokonce i Petr. Byla to jediná kouzelnická fotka, kterou měla. Všichni se na ni vesele usmívali a zuřivě mávali. Sirius ji posílal vzdušné polibky. Seděla nad fotkou aspoň pět minut. Byla by se na ni dívala ještě déle, kdyby ji nevyrušila Lily.
"Už máš sbaleno?"
"Ještě poslední fotka," usmála se smutně. Pořád se dívala na fotografii před sebou. Lily se posadila vedle ní a taky se na ni zadívala.
"To byly tenkrát časy," řekla smutně i ona.
"Jo, to byly," zopakovala Denise a pak přeci jen fotku dala do kufru. Nato ho zaklapla.
Utřela si několik slz, které se ji přeci jen prodraly na povrch.
"Bude se mi stýskat."
"Mně taky," šeptla Denise. Lily už to nevydržela a pořádně svou kamarádku objala. Denise její objetí opětovala, jak nejvíc mohla.
"Už je čas," řekla, když se konečně od sebe odtrhly. Obě si osušily obličeje od slz a pak se vydaly dolů. Krb z nebelvírské společenské místnosti připojily rovnou na krb její tety v San Franciscu. Brumbál se musel hodně přimlouvat, aby dostali toto zvláštní povolení. Poslala své kufry napřed a potom se začala loučit se svými kamarády. Každého zvlášť objala… Teprve teď si uvědomila, jak moc ji budou scházet.
"Měj se pěkně, Reme…" přešla nejdřív k bledému chlapci. Ten se na ni slabě usmál, ale o to pevněji ji stisknul v náručí.
"Petře," usmála se i na něj slabě.
"Jamesi, dávej pozor na Lily, jasně?"
"Jen se neboj…" James se uculil svým obvyklým úsměvem.
"Lily, spíš dávej pozor ty na něj," snažila se o poslední vtip, ale opět ji vhrkly slzy do očí. Znovu svou kamarádku objala.
"Beko…" přešla ke kamarádce. "Ať se ti daří," a taky ji nezapomněla obejmout. Co ji překvapilo, byly slzy, které spatřila na její tváři.
"Nebudeš mi to věřit, ale nějak jsi mi přirostla k srdci," řekla červenovláska. Denise se smutně usmála. Nezmohla se na jediné slovo.
Pak se zastavila ještě u Markuse. Byl to ten první člověk, kterého v Bradavicích poznala. On jediný stál pořád za ní a bránil ji. I když se to nezdálo, byl to statečný člověk s velký srdcem.
"Měj se krásně, Markusi. Budu ti držet palce…" řekla tiše a i jeho pevně objala.
"Tobě ať se taky daří. A doufám, že aspoň napíšeš," řekl na oko káravě. Snažil se smát, ale šlo to ztěžka.
"Neboj se, psát ti určitě budu."
Jako posledního si záměrně nechala Siriuse. Už se s ním snažila rozloučit včera. Čím víc se to blížilo, tím víc to bylo těžší. V srdci cítila podivnou prázdnotu a stesk. Nevěděla, jestli se ještě vůbec někdy dokáže zasmát. Oči se ji opět zalily slzami. Jeden by nevěřil, co s ním láska dokáže udělat. Jako kdyby vás najednou kus chyběl.
"Neplakej, maličká…" šeptl tiše Sirius a z obličeje ji setřel slzu. "Brzy se určitě uvidíme," řekl konejšivě i když věděl, že to nejspíš nebude pravda.
Denise nedokázala vydat ani hlásku. Sirius ji proto pevně chytnul do náručí a držel. Nechtěl ji pustit, ale věděl, že musí. Měla jiné povinnosti, které ji volaly. Tak jako jeho. Jak rád by s ní odjel, ale Voldemortova moc rostla a on nemohl nechat své přátele napospas strachu a smrti. Aspoň věděl, že jeho Denise bude v San Franciscu v bezpečí.
"Je čas," ozval se tichým hlasem Remus. Krb byl otevřen jen několik minut a tak se mohlo stát, že Denise spojení nestihne.
Ač ani jeden nechtěl, museli se od sebe odtrhnout. Drásalo jim to srdce, i když věděli, že to není možná naposled. Možná však bylo v této době slovo, které znamenalo hlavně nic. Nastala totiž doba, kdy se začal každý bát o svůj život. Lidé se schovávali a báli se.
Denise vstoupila do krbu. Okamžitě ji pohltily zelené plameny.
Naposledy se podívala na své přátele. V tu chvíli si uvědomila jednu věc. Do školy možná nastupovala jako malá holčička, ale z Bradavic se vracela jako hrdá dívka, která poznala, že přátelství a láska je to nejkrásnější, co kdy člověka může potkat…
+++ THE END +++
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jingles Jingles | 21. září 2007 v 23:53 | Reagovat

To bylo taaaak nádherný, smutný ale nádherný... Po téhle povídce se mi bude stýskat, fňuk... Zajímalo by mě, jestli se ještě někdy setkali... No prostě dokonalý, jsi vážně šikulka;o)

2 Mariana Mariana | Web | 22. září 2007 v 0:15 | Reagovat

Bylo to nádherný. Na konci jsem měla co dělat, aby mi netekly slzy. Kéž by to mělo pokračování..

3 Morgana Ehran Morgana Ehran | E-mail | Web | 22. září 2007 v 0:17 | Reagovat

tak a máme tu konec:) a moc pěkný a zajímavý:) strašně se mi líbí tvůj styl, at je to co je to. no ms to trochu je ale to me netrápí, me marušky neva:) snad te to neurazí, ze si to myslím...

povídku mám ráda a budu, moc díky za ni.) netrpělivě sem očekávala každou kapitolu:) díky ti za povídku!:)

4 Nika Nika | Web | 22. září 2007 v 3:13 | Reagovat

Bola to nádherná poviedka, bude mi za ňou smutno... Si ma šokovala s tým koncom...Ale kapitola bola nádherná aj keď smutná... Nechcela by si urobiť druhú sériu? Som strašne zvedavá akoby to medzi nimi pokračovalo... A určite nielen ja.

5 Zuzana Zuzana | 22. září 2007 v 7:51 | Reagovat

Je zvláštní vědět, že když sem příjdu, už tu neuvidím další pokračování... a je to smutný.

6 Annika_ Annika_ | Web | 22. září 2007 v 8:07 | Reagovat

tak to je síla, todle....ale chválím tě za konec - nebyla žádná vražda by Voldemort:D

7 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 22. září 2007 v 10:41 | Reagovat

áááá! to je taková škoda, že už je konec! ale bylo to moooooc krásný! Nepomýšlíš třeba na nějaký pokračování??? A jinak ten konec byl taky hezkej. I když smutnej, alespoň nikoho nezabili :D

8 Will Will | Web | 22. září 2007 v 10:50 | Reagovat

Bylo to moc hezký chce se mi brečet, napiš pokráčko, myslím, že by ti byli všichni za něj vděční. A mohla by ses kouknout na můj blog mám ho se svou ségrou C.ind.ere.llou a jsou tam už dvě povídky já jsem svoji teprve začala no ona ségra taky. prosím až budeš mít čas koukni se tam a každý kdo chce

9 Adrianne Adrianne | Web | 22. září 2007 v 10:59 | Reagovat

To bylo kráááásný.... Celou tuhle kapitolku jsem probrečela jako želva. Chudinka Denise.  Ale stejně jednu věc nechápu. Přemisťování. Vím, že v Harry Potter 7 je jasně řečený, že přemisťování na moc velkou vzdálenost nejde, ale proč to prostě nevyřeší tak, že se přemístí na jedno místo, potom na druhý, potom na třetí atd... po částech? Já vím, že tobě se třeba do povídky hodilo, aby Sirius nemohl Denise jen tak navštívit, ale i tak to nechápu. Ale jinak celá povídka byla naprosto nádherná a moc se mi líbila. Máš vážně talent a já s těším na další kapitolky k Porkletí a na všechny další tvoje povídky.

10 luminar luminar | Web | 22. září 2007 v 11:22 | Reagovat

Je to nádherná kapitola. Určitě napiš k téhle povídce pokračováni.

11 Blackes Blackes | E-mail | Web | 22. září 2007 v 12:28 | Reagovat

ááá takovej smutný konec...fnuk... chtěla bych sem se zeptat, jestli hodláš napsat nějaké to pokráčko...byla to totiž hrozně moc pěkná povídka a je mi mooc smutno, že  už skončila

12 Gify Gify | 22. září 2007 v 15:59 | Reagovat

kruté....:( ale krásne :)

13 Denisa Denisa | 22. září 2007 v 16:59 | Reagovat

nádhera

14 Kantouni Kantouni | 22. září 2007 v 18:21 | Reagovat

Nádherný konec :) takhle povídka se opravdu moc povedla ;)

15 Peťula Peťula | E-mail | Web | 22. září 2007 v 19:51 | Reagovat

To bylo tak nádherný. Celá povídka mě uchvátila. Škoda že už je konec. Dochází mě slova chvály, prostě to bylo ÚŽASNÝ, NÁDHERNÝ, KRÁSNÝ, HEZKÝ a už vážně nevím, bylo to prostě SUPER.

16 barbora barbora | 22. září 2007 v 21:51 | Reagovat

to je tak strasne kraaasne a smutneee:DDD a cela poviedka uplne uzasna:)))))

17 Miky Miky | 23. září 2007 v 10:29 | Reagovat

Teda už dlouho sem u ničeho  nebrečela, ale ted to prostě nešlo zastavit. Ach jo krásnej konec. Seš skvělá autorka.

18 Lizz Lizz | Web | 23. září 2007 v 12:58 | Reagovat

*fňuk* Ach jáj... chudáci....

Obě kapitolky super, happy, konečně jsem se k tomu dostala...

Fňuk. Smrk. To jsem zvědavá, co bude s tím epilogem... že se ještě někdy uvidí? že jo? *naděje v očích*

19 Bajussa Bajussa | 23. září 2007 v 16:45 | Reagovat

nádhera :-(

20 leni... leni... | Web | 23. září 2007 v 17:41 | Reagovat

nádhera, nádhera a nádhera...musim říct, že Harry mě už moc nebere, ale tuhle story jsem si nějak odtrhla a beru ji jako něco jiného...

ten konec je krásnej, ikdyž dost smutnej, ale jak sama máš v názvu kapitoli, i trošku šťastnej...

prostě krása...

21 Tess Tess | E-mail | Web | 23. září 2007 v 22:52 | Reagovat

To je nádherný! a tak smutný, že jsem se málem rozbrečela.

22 nomi nomi | Web | 24. září 2007 v 20:00 | Reagovat

och nie...:(:(:(ďalší koniec :(:(:(/ to ste sa  všetci spikli však??

ale aj keď je to strašne smutné predsa len srdečne gratulujem, napísala si jednú z najlepších poviedok aké som čítala (a jednu z mojích najobľúbeneších poviedok:))

23 C.ind.ere.lla C.ind.ere.lla | Web | 25. září 2007 v 21:33 | Reagovat

To bylo tak strašně krásný! A tak smutný, dostávám z toho melancholickou náladu.

24 Hayddé Hayddé | Web | 28. září 2007 v 21:23 | Reagovat

ty vole to je strašně smutný já u toho brečím jak kráva fakt naprosto užasný dokonaly,jenom kdby to neskončilo takhle

25 Ililik Ililik | E-mail | Web | 7. října 2007 v 14:37 | Reagovat

Ty jsi mi dala Happy. Ješt nikdy jsem u žádne FF povídky nebrečela. Hlásím premiéru. Bulím tu jako želva. Krásně jsi napsala ty její pocity a popsala smutek, který cítí. Připadala jsem si, jako bych já byla ta, kdo odjíždí. Jako bych opouštěla přátele...Krásný, jdu na epilog

26 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 13. prosince 2007 v 21:52 | Reagovat

to je neuvěřitelný.. přes slzy nevidim a za to můžeš ty.. :'o(... bééééééé du na epilog.. :'o(

27 pepenka5 pepenka5 | E-mail | Web | 16. prosince 2007 v 20:08 | Reagovat

Ja brečím...tečou mi slzy po tvári.Proč?tTvá povídak me dojala k slzám.Ja brečím...Každý kto tohle čte nech mi napíše na IICQ.Mé číslo je:381-493-357

Mé jméno je:Marky.

Má stránka jue:www.pepenka5.blog.cz

dekuju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama